Ad hoc
Prof. JUDr. Karel Malý, rektor Univerzity Karlovy
dostáváte do rukou časopis, který jsme již po dlouhá léta postrádali. Časopis, jehož posláním je, aby se stal vedle počítačového spojení integrujícím prvkem naší tak rozmanité a složité univerzitní společnosti a umožnil nejen zprostředkování informací pro její život důležitých, ale i výměnu názorů a diskusi, která zůstává samotnou podstatou akademického života.
Zdá se, že je to vhodná chvíle pro to, abych Vás jménem vedení UK oslovil a podělil se s Vámi o některé úvahy nad současným i příštím vývojem univerzity. Všichni si jistě uvědomujeme, že vysoké školy vstupují do nové etapy rozvoje a do zcela nové situace - odlišné od důležitého přechodného období let 1990 - 1994, kdy se také naše univerzita zásadním způsobem proměnila ve svobodnou, demokratickou, samosprávnou a autonomní instituci. Všichni také víme, že jsme urazili teprve krátký úsek dlouhé a namáhavé pouti, neboť charakter období, které je před námi, chápeme jako budování rozvoje univerzity v moderní školu srovnatelnou se světovým standardem vysokých škol vyspělých států západních demokracií. O složitosti tohoto procesu není pochyb.
O evaluaci a inventuře
Na poradách vedení, na vědecké radě i v AS se postupně formuje přesvědčení, že je třeba urychleně posilovat kvalitu vědeckého a pedagogického výkonu fakult, ústavů, kateder i jednotlivých učitelů a vědeckých pracovníků s cílem posílit prestiž UK ve všech směrech její činnosti. Prestiž, založenou na vysoké úrovni učitelů, studentů i absolventů.
V tomto smyslu se také stalo východiskem činnosti nového vedení programové prohlášení shrnuté do dvou základních bodů: evaluace a inventura UK. V obou případech jde, jak známo, o zjištění současného stavu univerzity. V prvém, o její vědeckou a pedagogickou úroveň, o úroveň jejích učitelů a vědeckých pracovníků, laboratoří, přístrojového vybavení, o úroveň a schopnosti jejích studentů a absolventů. V druhém, o zjištění ekonomického stavu školy, o povahu a kvalitu jejích ekonomických aktivit, o stanovení hlavních směrů této činnosti.
Aniž by však bylo možno čekat na výsledky těchto dvou hlavních zjištění, bylo vedení univerzity nuceno již v prvém roce svého volebního období pro zajištění správného fungování i účelné mezifakultní interakce uvnitř univerzity a pro její účelnou integritu (respektující autonomii fakult i jejich právní subjektivitu), činit některá nezbytná opatření.
O proměnách univerzity
Vedení UK se také v tomto období podstatnou měrou podílelo na mnoha akcích přesahujících rámec univerzity: přípravě nového zákona o VŠ, o tzv. školném, sociálním zajištění studentů, o vztahu k AV ČR a podobně. V celé řadě případů byla stanoviska k těmto otázkám uveřejněna v tisku, rozhlase či televizních pořadech. Vývoj na UK byl také těmito masmédii sledován a leckdy bylo nutné některé nepřesné či zkreslené informace uvádět na správnou míru.
Koncepce českého vysokého školství a vývoj UK byly také mnohokrát objasňovány rektorem i členy vedení na mezinárodních konferencích či zasedáních mezinárodních organizací univerzit, jichž je UK členem (Coimbra Group, C. R. E. apod. ). Příznivé mezinárodní přijetí našich vystoupení potvrdilo nejen prestiž UK, ale i správnost našich názorů na další vývoj univerzity.
Mnohdy se v tisku dozvídáme, že české univerzity nevyužily dostatečně svobod, kterých se jim dostalo po r. 1989 a že se vnitřně neproměnily, že se chovají konzervativně, tj. že konzervují starý neblahý stav a že nemají vůli k reformám. Ba, dokonce, že cílevědomě zvolily do funkcí rektorů osoby, které nemají pro tento žádaný proces porozumění a odmítají ho. Pomineme-li skutečnost, že tito kritikové vesměs nedokáží formulovat podstatu a obsah oněch, tak požadovaných reforem a že leckdy tato kritika má ryze účelový charakter, totiž poukázáním na nedostatky partnera či konkurenta, nemají pravdu ani ve své podstatě. Také naší univerzitě byly některé podobné výtky adresovány.
Myslím však, že by bylo zřejmě svrchovaně nespravedlivé, kdybychom opomenuli hluboké proměny, ke kterým, zvláště na naší univerzitě, v posledních pěti letech došlo. Nemám tu na mysli samozřejmě jen proměny demokratické a rehabilitace učitelů a studentů, i když právě tento proces tak zaměstnával jak fakulty, tak univerzitu jako celek. Chci především upozornit na některé zásadní strukturální proměny, které ještě v podstatě pokračují, avšak některé z nich změnily dnešní podobu UK. Stačí připomenout zřízení fakulty sociálních věd, která nejen znamená transformaci někdejší fakulty žurnalistiky v moderní školu sociálních věd, opřenou o tři základní nosné pilíře - totiž obor sociologie, politologie a národního hospodářství a svým vnitřním vývojem a zřízením nových ústavů skutečně školu pro pěstování a učení sociálním vědám v duchu těch nejlepších světových tradic. Připomínám i inkorporaci tří fakult teologických, kdy smyslem nebylo pouhé odčinění křivd minulého režimu na těchto fakultách spáchaných, ale i posílení vnitřní spirituality univerzity a otevření nových možností získávání vzdělání i vědomostí i pro studenty ostatních světských fakult. Vliv těchto fakult na chod školy, na činnost akademických orgánů je nejen nesporný, ale stále roste.
Připomínám dále vznik institutu CERGE pro národohospodářská studia a excelentní postgraduální výchovu, dnes samostatného ústavu v rámci univerzity. Všichni také víme, jak škodlivé pro vývoj univerzity je úzké uzavírání se do jednotlivých oborů a vytyčování hranic, převážně administrativních, které brání nejen horizontálnímu pohybu univerzitou, ale i komunikaci mezi obory, ústavy a fakultami. Vznik Institutu základů vzdělanosti (již zakotvil pevně ve struktuře UK) plní, kromě jiného, právě tuto funkci. Stejně jako Centrum UK pro otázky životního prostředí, jež bylo zřízeno pro koordinaci, iniciování činnosti i zastupování UK v této natolik významné oblasti. Připomínám dále zřízení a činnost Centra teoretických studií, které plní tuto transdisciplinární funkci zvláště v oblasti přírodních věd. Konečně nelze pominout ani Evropské informační centrum, zřízené v rámci univerzity z podnětu a na základě finanční dotace ES (plní důležitou funkci zprostředkovatele informací politických, ekonomických a právních ve vztahu ES a ČR). Konečně nelze pominout ani položení základů pro příští Institut pokročilých studií v podobě Centra transdisciplinárních studií, jehož prvá divize, tj. postgraduální výchova v biomedicíně, je nejen ustavena a funguje již třetím rokem, ale stává se vzorem pro další vývoj koncepcí doktorandské výchovy pro UK, i pro ostatní univerzity a AV ČR. Ostatně všechny tyto ústavy a centra jsou propojeny na ústavy Akademie, od dílčích smluv až po organizační a hlavně personální sdružení.
V rámci univerzity byl také vytvořen funkční systém vnitřního grantového financování vědeckého výzkumu - ten se postupně rozšiřuje a verifikuje cílené vynakládání prostředků na vědu. Slibuje přinést nové poznatky a nové impulzy pro celou univerzitu i pro její další směřování.
Proces proměn se však nezastavil jen na úrovni univerzity. Také na fakultách došlo v uplynulých letech k hlubokým vnitřním proměnám, které zasáhly pojetí výuky, struktury oborů, formy hodnocení studentů, přinesly vznik nových oborů, pružně reagujících na společenský vývoj, byly zavedeny obory bakalářského studia. Nově byly formulovány podmínky přijetí na univerzitu a proměnili se i studenti našeho učení: vesměs zmizela stará studijní pasivita, nahrazená zvýšenou aktivitou a úsilím o aktivní osvojování si nových poznatků. Radikálně se také rozšířily možnosti zahraničních studentských pobytů a rok od roku roste zájem studentů západních univerzit o studium na našich fakultách a institutech.
Proměnil se ovšem i učitelský sbor univerzity a dnes ve vedoucích funkcích, počínaje vedením kateder a ústavů, není nikoho, kdo by neprošel náročným konkurzním řízením. Tvář školy dnes určují především noví docenti a profesoři, to znamená ti, kteří prošli habilitačním a jmenovacím řízením po r. 1990.
O flexibilitě
Bylo by ovšem krátkozraké, kdybychom se se současným stavem spokojili. Řekl jsem již, že tyto proměny musíme považovat za počátek, který je třeba dále rozvíjet. V tomto ohledu je neobyčejně důležité stanovit základní směry dalšího vývoje, vytvořit scénář dalších organizačních, systémových i obsahových reforem univerzity. To vše za situace proměny právního rámce činnosti univerzity, proměny, která, jak lze z návrhu zásad připravovaného zákona o vysokoškolském studiu usoudit, může být dramatická: půjde přece o změnu složení akademického senátu, vědecké rady, o proměnu právního postavení fakult, o nové možnosti právního postavení vědeckých institutů, zavedení školného, které ve svých důsledcích může proměnit zásadním způsobem vztah student - vysoká škola. Nutno očekávat i změny v ekonomickém fungování kolejí a menz a proměnu vztahu mezi studentskými samosprávami na kolejích a vedením těchto zařízení. Krátce řečeno, musíme již nyní při posuzování dalšího vývoje počítat s novelizací statutů fakult i univerzity a především s důsledky těchto změn na život školy. Jak se zdá, je nezbytné stanovit pro příští období jednoho až dvou let jisté priority pro činnost vedení školy a její akademické orgány, koncepci, která by byla dostatečně flexibilní, aby mohla při svém uplatňování pružně reagovat na nové potřeby. Tato koncepce je důležitá nejen proto, že nám bez ní hrozí nejen prakticismus a utonutí v každodenní, byť momentálně sebedůležitější agendě, ale především proto, že bychom mohli chybnými dílčími opatřeními ztěžovat či zcela znemožňovat dosažení stanovených a žádoucích cílů budoucích.
O prioritách
Mezi základními prioritami, které vidím jako nejnaléhavější, stojí zřejmě výchova mladé vědecké generace. Tento úkol zahrnuje nejen proměnu a nové formy doktorandského studia, ale i habilitačního řízení, které by mělo urychlit nástup mladých docentů (do 30 - 35 let). Další prioritu chápu v posílení vědeckých výkonů univerzity, jejích fakult a kateder a ústavů. Třetím naléhavým a prioritním úkolem je cílevědomé budování transdisciplinárních oborů (kde to vyžaduje zájem vývoje vědy a praxe) a rozvolnění hranic oborů a fakult. Čtvrtou prioritu naší činnosti pak vidím v cílevědomém rozvíjení spolupráce s vědeckými a resortními ústavy, od které nás nesmí odradit ani právní překážky či některé, jak soudím, dočasné konflikty spíše osobního charakteru.
Konečně pak, za páté, vidím za nezbytné uvést v život univerzity výsledky evaluace. Tento prvý pokus o objektivní zjištění současného stavu školy jako celku a jejích jednotlivých součástí až po učitele a vědecké pracovníky by měl přinést podklady pro rozhodování jednotlivých akademických orgánů na fakultách i univerzitě o směřování dalších reformních kroků.
Naším konečným cílem, jak je tedy zřejmé, zůstává posílení vědecké a pedagogické autority či prestiže univerzity, které se musí odehrávat v rámci oné proslulé humboldtovské triády: věda - učení - vzdělávání.
Dovolte, vážení přátelé, abych ještě závěrem připomněl svá slova, výzvu i prosbu přednesená v mé inaugurační řeči 17. února 1994, která, jak se domnívám, neztratila ani dnes svůj význam: "Univerzitu - ono podivuhodné společenství, rovnoprávné v rozdílnosti i jednotné přes svou složitou skladbu - onen živý organismus vědy a vzdělání, nutno vytvářet, budovat i pěstovat každodenní spoluprací nás všech. A právě o tuto spolupráci a pochopení vás upřímně a z celého srdce žádám a prosím!"
Seznam rubrik