Historia Universitatis

Zakládací listina Univerzity Karlovy v Praze ze 7. dubna 1348

Karel, z Boží milosti římský král, vždy rozmnožitel říše, a český král.

Na věčnou té věci paměť.

Mezi tužbami našeho srdce a tím, co naši královskou mysl svou tíhou stále zaneprázdňuje, její zřetel, starost a pozornost se stále obrací k tomu, aby naše české království, jež nad ostatní důstojenství a državy, ať dědičné, ať šťastně získané, obzvláštní náklonností naší mysli milujeme, o jehož povznesení vší možnou horlivostí se staráme a o jehož čest a blaho vším svým snažením usilujeme, aby tak, jako se řízením Božím raduje z přirozené hojnosti zemských plodin, podle příkazu naší prozíravosti a naším přičiněním za našich časů bylo ozdobeno množstvím učených mužů. A tak, aby naši věrní obyvatelé království, kteří bez ustání lační po plodech vědění, se nemuseli v cizích zemích doprošovat almužny, ale aby našli v království stůl k pohoštění prostřený a aby se ti, jež vyznamenává vrozená bystrost a nadání, stali poznáním věd vzdělanými, a nebyli již více nuceni a za zbytečné mohli pokládat, za účelem vyhledávání věd kraj světa obcházet, k cizím národům se obracet, nebo aby jejich dychtění bylo ukojeno, v cizích končinách žebrat, nýbrž aby za svou slávu považovali, že mohou jiné z ciziny k sobě zvát a účastny je činit té lahodné vůně a tak velikého vděku. Protož, aby tak prospěšný a chvalitebný záměr naší mysli zrodil důstojné plody a aby vznešenost tohoto království byla rozmnožena utěšenými prvotinami novoty, rozhodli jsme se po předchozí zralé úvaze zřídit, vyzdvihnout a nově vytvořit obecné učení v našem metropolitním a zvláště půvabném městě pražském, které je jak bohatstvím zemských plodin, tak příjemností místa, jelikož vším potřebným oplývá, nadmíru příhodné a uzpůsobené k tak velikému úkolu. Na tomto učení budou pak doktoři, mistři a žáci všech fakult, jimž slibujeme znamenité statky, a těm, které toho hodné shledáme, udělíme královské dary. Doktory, mistry a žáky na kterékoliv fakultě i mimo ni, všechny vespolek a každého zvláště, ať přijdou odkudkoliv, jak na cestě, tak při pobytu i při návratu, chceme zachovat pod zvláštní ochranou a záštitou našeho majestátu, každému pevnou záruku dávajíce, že všechna privilegia, výsady a svobody, kterých z královské moci užívají a kterým se těší doktoři a žáci jak na učení pařížském, tak boloňském, všem a jednomu každému, kdo by sem chtěl přijít, laskavě udělíme a postaráme se o to, aby ty svobody byly ode všech a každého jednoho neporušitelně zachovávány.

Toho všeho na svědectví a pro bezpečnější jistotu dali jsme vyhotovit tuto listinu a kázali jsme ji potvrdit pečetí našeho majestátu. Dáno v Praze léta Páně tisícího třístého čtyřicátého osmého, v prvé indikci, sedmého dne měsíce dubna, druhého roku našich království.

Zakládací listina pražské univerzity byla vystavena královskou kanceláří ve dvou originálech psaných latinsky na pergamenu. První exemplář obdržela univerzita, druhý byl dán pražskému arcibiskupovi jako univerzitnímu kancléři. Exemplář se zlatou bulou, univerzitě zcizený a opět navrácený již v 19. století, byl uložen až do roku 1945 v pražském Karolinu, odkud ho odvezli nacističtí správci univerzitního archivu spolu s nejstaršími univerzitními insigniemi, matrikami a dalšími historickými památkami univerzity, jež jsou dodnes nezvěstné. Druhý exemplář zakládací listiny pražské univerzity s přivěšenou voskovou majestátní pečetí panovníka je uložen v Archivu pražské metropolitní kapituly.

Text listiny byl téměř doslovně převzat ze známé středověké příručky stylistiky Petra z Vinei, pouze některé části (např. datum, jména lokalit apod. ) byla změněna. Jejím vzorem byla listina císaře Friedricha II. pro univerzitu v Neapoli (1224), doplněná údaji ze dvou listin Konráda IV. pro salernskou univerzitu (1252-1253). Skladatel listiny, králův sekretář Mikuláš Sortes, pracoval však naprosto zjevně v intencích zakladatele českého a římského krále Karla IV. Ten mohl navázat na starší školskou tradici českých zemí stejně jako na pokus svého děda, českého krále Václava II. , který se v Praze pokusil neúspěšně založit generální studium již na konci 13. století. Karel spolu s pražským arcibiskupem Arnoštem z Pardubic vedli od roku 1346 jednání u papežské kurie, jejichž výsledkem bylo vydání listiny papeže Klimenta VI. z 26. ledna 1347. Papežské privilegium zřizuje na základě královy žádosti v Praze obecné učení a ustanovuje pražského arcibiskupa kancléřem univerzity s právem udělovat doktorské a mistrovské tituly. Karlova zakládací listina ze 7. dubna 1348 pak dala učitelům a studentům záruku panovnické ochrany při cestě na univerzitu a při pobytu v univerzitním městě. Zároveň nařizuje, aby se nová univerzita řídila zvyklostmi univerzit v Boloni a Paříži. Počáteční fáze vzniku pražské univerzity byla zakončena dalším panovnickým aktem, jímž tzv. eisenašský diplom Karla IV. ze 14. ledna 1349, jímž Karel IV. garantuje univerzitě stejná práva a výsady, která ostatním obecným učením udělili jeho předchůdci, římští císařové a králové. V Praze tak vznikla první univerzita severně od Alp, první obecné učení střední Evropy, které v prvních desetiletích své existence plnilo funkci nejpřednější univerzity Říše.

PhDr. Michal Svatoš

Seznam rubrik