Interview
Věda = posedlost...
 Význačný fyzik a nositel Nobelovy ceny  Carlo Rubbia při svém březnovém pobytu v Praze navštívil také Univerzitu  Karlovu (28. 3. 1995). Po ukončení přednášky  pro studenty Matematicko-fyzikální fakulty se sešel s novináři i odborníky na neformální tiskové konferenci.  Od roku 1961 pracuje Carlo Rubbia v Evropském ústavu pro jaderný výzkum (CERN) v Ženevě, přednáší jako profesor ETH v Curychu. Významný fyzik  přispěl rozhodující mírou k úspěchům  CERNského proton-antiprotonového cellideru a za objev intermediálních bozonů W a Z obdržel spolu se Simonem van der Meerem v roce 1984 Nobelovu cenu za fyziku. V listopadu 1993 vystoupil Carlo Rubbia s projektem Energy Amplifier (zesilovač energie)  a změnil tak radikálně předmět svého odborného zájmu. Jedná se o návrh zařízení, ve kterém se má vyrábět energie v podkritickém reaktoru. Tomuto problému, které radikálně posouvá problém likvidace jaderných odpadů do roviny vývoje zařízení , věnuje v současné době veškerý svůj čas a energii.
Carlo Rubbia při svém březnovém pobytu v Praze navštívil také Univerzitu  Karlovu (28. 3. 1995). Po ukončení přednášky  pro studenty Matematicko-fyzikální fakulty se sešel s novináři i odborníky na neformální tiskové konferenci.  Od roku 1961 pracuje Carlo Rubbia v Evropském ústavu pro jaderný výzkum (CERN) v Ženevě, přednáší jako profesor ETH v Curychu. Významný fyzik  přispěl rozhodující mírou k úspěchům  CERNského proton-antiprotonového cellideru a za objev intermediálních bozonů W a Z obdržel spolu se Simonem van der Meerem v roce 1984 Nobelovu cenu za fyziku. V listopadu 1993 vystoupil Carlo Rubbia s projektem Energy Amplifier (zesilovač energie)  a změnil tak radikálně předmět svého odborného zájmu. Jedná se o návrh zařízení, ve kterém se má vyrábět energie v podkritickém reaktoru. Tomuto problému, které radikálně posouvá problém likvidace jaderných odpadů do roviny vývoje zařízení , věnuje v současné době veškerý svůj čas a energii. 
Redakci časopisu Forum poskytl Carlo Rubbia během své  návštěvy UK rozhovor:
Osmnáct let jste učil na Harvardu. Postavení této profese je u nás nyní otázka velmi palčivá, opředená mnoha problémy. Jaké tři vlastnosti pokládáte vy osobně pro dobrého učitele  za určující?
C. Rubbia:
 Především musí být kompetentní. Měl by znát umění, jak se přiblížit studentům. Mezi oběma, lidem studentským i učitelem, by měl " pulzovat " jakýsi elektrický náboj - tohle vše vyžaduje značné množství znalostí psychologie. Podstatné určitě nejen pro mne ve vztahu já a škola je, že si prostě  nedokážu představit, že by univerzitní profesor mohl přednášet, aniž by dělal výzkum. Vědění je zkrátka dynamická záležitost a mění se s časem ...
 Jak věda poznamenala filozofii Vašeho života?
C. Rubbia:
 Věda je můj život, nikoliv moje životní filozofie... Podle mého  názoru  je věda naprosté ponoření do problému. Nikdy jsem o ní nepřestal přemýšlet -  je to posedlost.
Připadáte mi jako optimista, nepřepadne Vás někdy při myšlence, co věda všechno dokáže, pesimismus?
C. Rubbia:
 Ne, musíme prostě rozumět pravidlům hry. A pak,  musíte se smířit s tím, že jenom malinká část toho, co děláte, je úspěšná..  
Jak byste hodnotil úroveň české vědy? Je v posledních letech dynamičtější? 
C. Rubbia:
 Podívejte,  u vás stále probíhají nějaké dynamické změny, napřed revoluce, krátce na to jste se rozdělili na dvě země. Vaše doba je dobou velkých změn. Co se týče vaší vědy a lidí, domnívám se, že rychle poroste internacionalizace a větší konkurence, větší soutěživost mezi vědou zde a v zahraničí. Věda daleko víc než byznys směřuje ke globalizaci, důležité, významné vědecké otázky mají celosvětovou platnost. Vždyť nový objev se může podařit v Japonsku, v Polsku i na Slovensku, tady u vás, nebo v Americe. V současné době si vedete velmi dobře, protože vaši vědci jsou dobře zapojeni, mají dobré kontakty se zbytkem světa. A pak, jste součástí velmi zdravé společnosti. Jediný problém české vědy je  financování. A protože cíle vědeckého výzkumu jsou velmi dlouhodobé - třeba výzkum rakoviny, výzkum AIDS, problémy energetiky, je důležité, aby vás potřeba věnovat se věcem momentální důležitosti neodváděla od věcí podstatných. Udělat si dlouhodobou představu a rozvinout smysluplný  výzkum, to je problém! Možná se zdá velmi snadné snižovat dotace na výzkum, výuku, výchovu mladých lidí, protože poškození není okamžité, ale projeví se v budoucnosti, třeba za dvacet let...
Můžete nám sdělit něco o svém soukromí?
C. Rubbia:
 Jsem už dědečkem, to je moje nejvýznamnější funkce...
Pokolikáté jste v Praze a býváte tu rád?
C. Rubbia:
 V Praze jsem nejmíň po desáté. Praha, to je velmi civilizovaný a krásný kout vaší země. Víte, moje výchova se od vaší moc neliší, narodil jsem se blízko Terstu, to znamená v lokalitě bývalého  rakousko-uherského mocnářství a moje babička byla z Grazu. Můj dědeček sloužil v rakouském námořnictvu, a proto vlastně přišel do Itálie z Rakouska, protože ta byla rakouská... Moje výchova byla velmi podobná vaší pražské, vídeňské, salzburské  -  vlastně patřím do střední Evropy. Tady se cítím dobře a doma... Řekl bych, že do Prahy jezdím čím dál raději. Víte, jeden čas mi připadalo, že se hodiny na pražských věžních hodinách zastavily. Ale teď se dál otáčejí, pěkně dopředu...
Text a foto Forum: Michaela Zindelová
 Seznam rubrik
 Seznam rubrik