Kaleidoskop Přečetli jsme za Vás ve fakultních novinách, časopisech, zpravodajích (i mimo ně)...
Čtou Marxe a snaží se kritizovat politický systém, ve kterém žijí. Z našeho pohledu bychom řekli, že jsou radikálně kritičtí zleva. Nic jiného neznají. Již dvě tři generace nemají bezprostřední zkušenost s komunismem. Znají Jižní Koreu, USA a Japonsko. Západní svět a jeho kulturu. Pojem levičáctví má jiný obsah a význam než u nás. Projevuje se tím, že studenti jsou svobodomyslní, jsou na čas vytrženi z rodiny, která přes veškerou modernizaci korejské společnosti je, řekněme, tradiční. Mladí lidé jsou najednou na univerzitách volní a mohou se ke všemu vyjadřovat. K tomu mají prostředky a místo, kde se vyjadřovat. Sice se nedostanou do parlamentu, nejsou v politických stranách, ale jsou významnou politickou silou tím, že je jim nasloucháno. Prakticky se mohou vyjadřovat ke všemu. Samozřejmě, že se vyjadřují kriticky, jako studenti kdekoliv na světě. Proto jsou antijaponští, antiameričtí, přestože žijí a chodí oblékáni jako američtí studenti, a jsou antirežimoví, protože jsou antiautoritářští. Změna nastává po dvou základních zkušenostech. První je základní vojenská služba. Všichni studenti, kteří nemají naši tzv. modrou knížku, musejí na vojnu. Chodí obvykle během studia. Přeruší studium na dva nebo tři roky, podle toho u čeho slouží. Tím trochu ztratí radikalismus a energii. Také se z nich stávají lepší studenti, jsou rozumnější a politicky jinak orientovaní. Druhý moment nastává, když dokončí školu. To se radikálně změní a názorově se přizpůsobí společnosti. To známe i u nás v Evropě, je to něco zcela obvyklého. V Jižní Koreji existuje skupina studentských profesionálních revolucionářů, aktivistů. Jsou za to dost dobře placeni, ale moc dobře nestudují. Nestane se, že by je někdo vyhodil, neboť valná část univerzit je soukromá, a když je člověk ochoten a schopen platit, může tam zůstat, jak dlouho chce. Studentští aktivisté jsou speciální skupinou, která je hlasitá a také má prostředky, aby její hlas byl slyšet.