Forum 3/95

Historia Universitatis

Jubileum je za dveřmi

Skutečně je, neboť za dveřmi je každé jubileum od okamžiku, kdy byl zřízen orgán pro jeho přípravu. A takový orgán v čele s Jeho Magnificencí má naše univerzita od sklonku minulého roku. Mohlo by se zdát, že půlkulaté jubileum, připadající na rok 1998, nemá takovou důležitost a nestojí za to, aby bylo chystáno s několikaletým předstihem.

V té souvislosti bych chtěl připomenout konstatování "Sboru připravujícího slavnost pětistyletého založení vysokých škol pražských" z roku 1843, že "minulým čtyrem stoletím nebylo přáno slaviti památku založení téhož vznešeného ústavu. Záhubné války a jakási smutná unavenost byly překážkou, že předešlí věkové vzdálenější krásnou minulost oslavovati nemohli".

SEBE I SVOU MINULOST NÁLEŽITĚJI OCENIT...

Členové přípravného výboru, jehož předsedou byl velmistr řádu křižovníků s červenou hvězdou Jakub Beer a členy profesor porodnictví Antonín Jungmann, právník Jan Kaňka a profesor filozofie František Exner, aby byla jmenována alespoň polovina známějších, netušili příští vývoj. Nepředpokládali, že by ani "pod milostivým žezlem habsbursko-lotrinského domu v blahém míru olivy mírodárné, v poklidné přítomnosti požehnané a na dějišti lepšího a osvícenějšího času" nemohli "sebe i svou minulost náležitěji ocenit". Jubilejní rok 1848 ovšem ani zdaleka nebyl poklidný a revoluční bouře dokonale narušily dlouho chystané oslavy.

A jubileum roku 1948? Mnozí je ještě máme v paměti. Jeho dlouhodobou přípravu - restaurování historické budovy Karolina, sloužící univerzitě nepřetržitě od roku 1383, a vypracování třísvazkových dějin univerzity - přeťala německá okupace, násilné uzavření českých vysokých škol i druhá světová válka. Vlastní jubilejní slavnosti z počátku dubna sice ani po únorovém totalitním zvratu neztratily svůj mezinárodní charakter, byly však silně poznamenány manifestační neúčastí řady zahraničních univerzit. Ty se původně pražského jubilea měly zúčastnit, na protest proti omezování autonomie univerzity v otázkách personálních (šlo především o odvolání či zákaz přednášek šestnácti profesorů a docentů právnické, filozofické a přírodovědecké fakulty včetně tehdejšího rektora prof. dr. Karla Engliše) své zástupce do Prahy nevyslaly, což platí zejména o univerzitách britských, švýcarských, švédských, ale i části italských, amerických a dalších. Ostatně v Praze zůstalo i třináct čestných doktorských diplomů, které ti, jimž byly určeny, rovněž z protestu nikdy nepřevzali.

Nadcházející jubileum by v nových podmínkách, kdy se našim vysokým školám navrátily akademické svobody, o něž je totalitní režim připravil, mělo být do jisté míry náhradou jubilea roku čtyřicátého osmého. To, že velké oslavy půlstoletého jubilea nemají precedens, nehraje roli. V roce 1898, který asi v tomto ohledu jako jediný připadal v úvahu, je nebylo možné uspořádat ze dvou důvodů. Jednak v Praze v té době a nepříliš dlouho (od roku 1882) existovaly univerzity dvě - česká a německá, jež musely řešit mnoho jiných problémů, jednak na tento rok připadalo jubileum jiné, jež mělo absolutní přednost. Té se dostalo půlstoletému panování císaře Františka Josefa I., které nesmělo či nemohlo být zastíněno žádným jiným, byť významnějším výročím. V roce 1998 nám naštěstí žádné takové nebezpečí nehrozí...

ABY BYLO "O SLUŠNÉ PLODY POSTARÁNO"

Přípravný výbor byl v roce 1843 přesvědčen, že "jubileum naší university má co národní slavnost provedeno býti, kteréž by všickni Čechové účastni byli". Pojmy národ a Čechové je tu ovšem třeba chápat ve smyslu dobového vlastenectví zemského, čemuž nasvědčuje i skutečnost, že samo provolání přípravného výboru muselo být pro otištění v Muzejníku, odkud je citováno, přeloženo do češtiny. Na slavnostech byla předpokládána účast "vysokých škol veškerého mocnářství rakouského" i zahraničních univerzit, zejména pak těch, "kteréž od učení pražského původ svůj mají". Oslavy měly být výrazem díků a úcty zakladateli univerzity a "jakož Karel IV. počátek učinil nového věku uměleckého a jakož vědy pěstoval a povznesl", mělo být právě v tomto ohledu "o slušné plody postaráno".

Konkrétně pak přípravný výbor hodlal v rámci jubilea uskutečnit následující:

  1. "Architektonské přestavení Karolina, jakožto koruny velikolepého ústavu Karlova, abychom se vykázali dílem ušlechtilého umění stavitelského; mimo to ozdobena budiž veliká v něm síně malbami na stěnách z Karlova života."
  2. " Sochu Karlovu z kovu na onom veřejném místě postaviti obmýšlíme, kteréž s dílem jeho v nějakém užším spojení jest."
  3. "Peníz na památku této jubilejní slavnosti má též býti zhotoven.

    " Všecka tato díla uložena budou umělcům, jejichž jména za mistrovské vyvedení ručí. Ku prospěchu věd ale:"

  4. "Vzdělán budiž dějepis naší university, kterýž by ale z pramenů dějepravných byl vážen a zosnován."
  5. " Zaveden buď obecný časopis literární, kterýžby rakouským učeným příležitostí byl a pohnutkou k činnosti spisovatelské.
  6. "Založena buďtež pro mladé muže, jenž se učitelskému úřadu na vysokých školách posvěcují, stipendia, jejichž pomocí by se k budoucímu povolání svému připravovali cestováním, aneb bezplatným těch předmětů vykládáním, kteréžto nyní veřejně přednášeny nebývají."
  7. " Žádá se, aby nějaký starší důležitý rukopis v typografickém stkvostném vydání byl vytištěn a od jednotlivých umělců aby dokonalé hudební, básnické a těm podobné skladby připraveny byly."

PŘISPÍVATI SE UVOLUJÍ...

Z tohoto programu, v němž nejsou zahrnuty vlastní univerzitní slavnosti a udělení několika desítek čestných doktorátů, mohl přípravný výbor definitivně přislíbit jenom postavení sochy Karla IV., ražbu jubilejní medaile a vydání dějin univerzity. Dále muselo být konstatováno, že "mnoho-li z ostatních věcí se dovede, záviseti bude od prostředků, jak hojně se k tomu cíli sejdou". K jejich získání už měl výbor "vyšší povolení, aby sbírky činil". Subskribenti - domácí, ale i Češi v cizině bydlící - měli být žádáni, aby se vyjádřili "mnohemli k přítomnému účelu" buď najednou nebo pravidelně po šest let "přispívati se uvolují".

Doufejme, že ani takovéto nebezpečí, aby náklady na jubilejní oslavy musely být cele hrazeny z veřejné sbírky, nám nehrozí, od feudalismu jsme se přece jen o nějaký ten rok vzdálili! Výsledek sbírky nebyl tak úspěšný, jak si organizátoři představovali. Mohli sice v prohlášení uvést první štědré dárce (pražský arcibiskup a kancléř univerzity Alois Schrenk věnoval šest tisíc zlatých ve stříbře a tři z členů právnického doktorského kolegia každý tisíc zlatých, rovněž ve stříbře) ale tím zřejmě největší příspěvky končily. Ostatní subskribenti už nebyli tak štědří a z původního sedmibodového programu zůstala celá polovina (i když nebereme v úvahu poněkud matně formulovaný bod poslední) nerealizována. Uskutečněny tedy byly jen body méně nákladné. Byla jistě škoda, že zřízení nadace pro přípravu příštích docentů nemělo trvalý efekt a širší dopad a že nebyl založen chystaný časopis. Na straně druhé bylo nepochybně jen k dobrému, že nemohlo být uskutečněno "architektonské přestavení Karolina", navíc ještě s freskami vyplňujícími stěny velké auly.

Za skutečně trvalý přínos jubilea roku 1848 lze dnes označit dvě věci: Praze přibyl pomník Karla IV. jako zakladatele univerzity s alegorickými postavami čtyř fakult, univerzitě samé pak Tomkovy dějiny, dodnes cenné a historickou vědou využívané. Pokud jde o jubileum roku 1948, je jeho jediným, zato však opravdu monumentálním přínosem Fragnerovo zrestaurování budovy Karolina, všemi zahraničními hosty univerzity obdivované. O tom, co vše přinese jubileum chystané na rok 1998 ještě není definitivně rozhodnuto, ale snad již dnes smíme vyslovit přesvědčení, že i ono přinese hodnoty, které jako pozitivum přetrvají hluboko do 21. století.

Miroslav Truc

Poznámka redakce:

Vzhledem k tomu, že dosud nebyl schválen definitivní obsah a průběh jubilejních slavností na rok 1998, budou s ním čtenáři časopisu Forum seznámeni později.

Pomník Karla IV., zakladatele pražské univerzity, od E. J. Hähnla z roku 1848.

Foto pro Forum: Jan Smit


Seznam rubrik
Skok na českou domácí stránku UK