Pomník Karla IV., zakladatele pražské univerzity, od E. J. Hähnla z roku 1848.
Jubileum je za dveřmi Skutečně je, neboť za dveřmi je každé jubileum od okamžiku, kdy byl zřízen orgán pro jeho přípravu. A takový orgán v čele s Jeho Magnificencí má naše univerzita od sklonku minulého roku. Mohlo by se zdát, že půlkulaté jubileum, připadající na rok 1998, nemá takovou důležitost a nestojí za to, aby bylo chystáno s několikaletým předstihem.
V té souvislosti bych chtěl připomenout konstatování "Sboru připravujícího slavnost pětistyletého založení vysokých škol pražských" z roku 1843, že "minulým čtyrem stoletím nebylo přáno slaviti památku založení téhož vznešeného ústavu. Záhubné války a jakási smutná unavenost byly překážkou, že předešlí věkové vzdálenější krásnou minulost oslavovati nemohli".
A jubileum roku 1948? Mnozí je ještě máme v paměti. Jeho dlouhodobou přípravu - restaurování historické budovy Karolina, sloužící univerzitě nepřetržitě od roku 1383, a vypracování třísvazkových dějin univerzity - přeťala německá okupace, násilné uzavření českých vysokých škol i druhá světová válka. Vlastní jubilejní slavnosti z počátku dubna sice ani po únorovém totalitním zvratu neztratily svůj mezinárodní charakter, byly však silně poznamenány manifestační neúčastí řady zahraničních univerzit. Ty se původně pražského jubilea měly zúčastnit, na protest proti omezování autonomie univerzity v otázkách personálních (šlo především o odvolání či zákaz přednášek šestnácti profesorů a docentů právnické, filozofické a přírodovědecké fakulty včetně tehdejšího rektora prof. dr. Karla Engliše) své zástupce do Prahy nevyslaly, což platí zejména o univerzitách britských, švýcarských, švédských, ale i části italských, amerických a dalších. Ostatně v Praze zůstalo i třináct čestných doktorských diplomů, které ti, jimž byly určeny, rovněž z protestu nikdy nepřevzali.
Nadcházející jubileum by v nových podmínkách, kdy se našim vysokým školám navrátily akademické svobody, o něž je totalitní režim připravil, mělo být do jisté míry náhradou jubilea roku čtyřicátého osmého. To, že velké oslavy půlstoletého jubilea nemají precedens, nehraje roli. V roce 1898, který asi v tomto ohledu jako jediný připadal v úvahu, je nebylo možné uspořádat ze dvou důvodů. Jednak v Praze v té době a nepříliš dlouho (od roku 1882) existovaly univerzity dvě - česká a německá, jež musely řešit mnoho jiných problémů, jednak na tento rok připadalo jubileum jiné, jež mělo absolutní přednost. Té se dostalo půlstoletému panování císaře Františka Josefa I., které nesmělo či nemohlo být zastíněno žádným jiným, byť významnějším výročím. V roce 1998 nám naštěstí žádné takové nebezpečí nehrozí...
Konkrétně pak přípravný výbor hodlal v rámci jubilea uskutečnit následující:
" Všecka tato díla uložena budou umělcům, jejichž jména za mistrovské vyvedení ručí. Ku prospěchu věd ale:"
Doufejme, že ani takovéto nebezpečí, aby náklady na jubilejní oslavy musely být cele hrazeny z veřejné sbírky, nám nehrozí, od feudalismu jsme se přece jen o nějaký ten rok vzdálili! Výsledek sbírky nebyl tak úspěšný, jak si organizátoři představovali. Mohli sice v prohlášení uvést první štědré dárce (pražský arcibiskup a kancléř univerzity Alois Schrenk věnoval šest tisíc zlatých ve stříbře a tři z členů právnického doktorského kolegia každý tisíc zlatých, rovněž ve stříbře) ale tím zřejmě největší příspěvky končily. Ostatní subskribenti už nebyli tak štědří a z původního sedmibodového programu zůstala celá polovina (i když nebereme v úvahu poněkud matně formulovaný bod poslední) nerealizována. Uskutečněny tedy byly jen body méně nákladné. Byla jistě škoda, že zřízení nadace pro přípravu příštích docentů nemělo trvalý efekt a širší dopad a že nebyl založen chystaný časopis. Na straně druhé bylo nepochybně jen k dobrému, že nemohlo být uskutečněno "architektonské přestavení Karolina", navíc ještě s freskami vyplňujícími stěny velké auly.
Za skutečně trvalý přínos jubilea roku 1848 lze dnes označit dvě věci: Praze přibyl pomník Karla IV. jako zakladatele univerzity s alegorickými postavami čtyř fakult, univerzitě samé pak Tomkovy dějiny, dodnes cenné a historickou vědou využívané. Pokud jde o jubileum roku 1948, je jeho jediným, zato však opravdu monumentálním přínosem Fragnerovo zrestaurování budovy Karolina, všemi zahraničními hosty univerzity obdivované. O tom, co vše přinese jubileum chystané na rok 1998 ještě není definitivně rozhodnuto, ale snad již dnes smíme vyslovit přesvědčení, že i ono přinese hodnoty, které jako pozitivum přetrvají hluboko do 21. století.
Vzhledem k tomu, že dosud nebyl schválen definitivní obsah a průběh jubilejních slavností na rok 1998, budou s ním čtenáři časopisu Forum seznámeni později.
Pomník Karla IV., zakladatele pražské univerzity, od E. J. Hähnla z roku 1848.
Seznam rubrik