Ad hoc...
Na jedné straně se sice přesunuje finanční zátěž na zájemce o studium, na druhé straně vláda, jak vyplývá z návrhu zásad zákona, hodlá omezit samosprávnou autonomii univerzit a posílit kontrolu státní byrokracie. Úplnou tragédií se pak zdá být návrh na převedení nepřímých dotací na ubytování a stravování (na koleje a menzy) na dotace přímo těm potřebným. Ovšem o tom, kdo je potřebný, bude rozhodovat koeficient násobku životního minima u kuriózně stanovovaných příjmů celé rodiny. Navíc peníze dříve cílené spíše pro venkovské studenty, kteří mimo domov musí bydlet v místě studia a také se tam stravovat, se budou teoreticky muset rozdělit mezi všechny. Jakákoliv vláda až na základě cifry, kterou bude muset vyčlenit na dotace v rámci okrouhaného rozpočtu na vysoké školy, určí koeficient potřebnosti. Přitom částka odvozená z životního minima bude mít v různých částech republiky různý význam.
Samozřejmě není vůbec jasné, kdo dotace bude vyplácet - nejlépe asi nové zástupy úředníků v místě trvalého bydliště. Opatření, která připadají smysluplná na ministerstvech, se nemusí zdát smysluplná těm, které tato opatření postihnou. Základem je, že chybí fungující komunikace mezi těmi, kteří hodlají stanovovat pravidla a těmi, kteří podle nich mají žít.
Přitom žádný složitější systém (kterým je i vysoké školství vázané na stát) nemůže dlouhodobě úspěšně fungovat bez zpětné vazby (obousměrné komunikace) - zhroucení socialistického režimu je toho důkazem.
V porevolučním nadšení byl přijat zákon, který vyhovoval akademické obci. Šlo to snadno, protože studenti a pedagogové byli uznávanou silou. Státní moc byla dezorientovaná, nebo měla strach. Nyní vláda, představovaná příslušným ministerstvem, postrádá kontrolu nad vysokoškolskou obcí, na druhé straně však s ní nemusí vůbec komunikovat. Může tak připravit jakoukoli novou, sobě vyhovující konstrukci. Přitom si pro formu ještě může hrát na dialog s různými skupinami, či jednotlivci, v případě studentů často samozvanými, ale vůbec nemusí nic předkládat k diskusi, natož zapracovat náměty a připomínky. Někdy se argumentuje existencí Rady vysokých škol - to je však nefunkční, gigantický orgán, který de facto nemůže nic. Nanejvýš jeho členové zjistí, že záhadně legitimizovali nějaké ministerské opatření, aniž o tom věděli (patálie s novelkou budiž toho důkazem). Mnohohlavé shromáždění zástupců vysokých škol a všech fakult, bez pravomoci, které se schází jednou za uherský rok, je dobré leda tak na to, aby se zesměšnilo. Přitom řada řešení je nasnadě a často jsou navrhována - ovšem bez odezvy, nebo bezvýsledně. Zlepšení komunikace, zákonným ustavením poněkud zredukované a příslušnými pravomocemi vybavené Rady vysokých škol (ne fakult), která by počítala i s různou velikostí a významem jednotlivých univerzit a vysokých škol.
Pak by se snad dalo diskutovat o různých variantách a například místo přímých dotací zvažovat úlevy na daních pro studující, či jiné možnosti v dalších oblastech, které by šetřily státní kapsu, a přitom nevedly ke zhroucení nebo degeneraci vysokého školství u nás.
Foto pro Forum: Jan Smit
Seznam rubrik