Fakultní forum Všem, kteří trpěli...
Odkaz prof. dr. Otakara Machotky
Evropská koreanistická konference
Ministr kultury ČR pak po krátké vzpomínce na studentská léta, kdy sám byl členem Všehrdu (ale svá studia již nestačil po Mnichovu dokončit), odhalil pamětní desku ze zeleného italského mramoru (autorem je sochař Aleš Hnízdil). Krátký text je dedikován všem právníkům bez rozdílu národností, generací, náboženství, kteří bojovali, padli, nebo trpěli v dobách nesvobody. Jeho aforistická stručnost však dojímá:
(mich)
Ministra kultury ČR, Pavla Tigrida (čerstvého člena Spolku Všehrd) jsme zastihli v přátelském rozhovoru s čestnou předsedkyní Všehrdu, JUDr. Dagmar Burešovou.
Historický okamžik!
Na Karlovu Univerzitu se vracejí přednášky ze společenské výchovy!
Pozdrav, oslovení, představování, chování u stolu atd...
a její historické, filozofické a sociologické reflexe.
od 6. října 1995 každý pátek od 10.00 do 11.35 hod., Filozofická fakulta UK, nám. J. Palacha 3, místnost č. 200 (2. patro).Přednáší PhDr. Helena Jarošová, katedra estetiky FF UK
Otakar Machotka patří k nejvýznamnějším českým sociologům 20. století. Narodil se 29. listopadu 1899 v Praze. Po maturitě na vinohradském gymnáziu studoval filozofii a sociologii na Karlově univerzitě v Praze a pak na univerzitě v Paříži. Od roku 1927 působil ve Státním úřadu statistickém v Praze a v letech 1933 - 1939 přednášel na Komenského univerzitě v Bratislavě. Reprezentoval objektivní empirickou sociologii, vycházející z francouzské pozitivistické školy Durkheimovy. Napsal mnoho studií i několik monografií v češtině, například Mravní problém ve světle sociologie (1927), Sociálně potřebné rodiny hl. m. Prahy (1936), Americká sociologie (1938) a Amerika, její duch a život (1946).
V letech 1945 - 1948 přednášel jako profesor sociologie na Filozofické fakultě UK, též na Vysoké škole politické a sociální v Praze (k jejímu založení dal podnět), současně vykonával funkci místopředsedy Zemského národního výboru v Čechách.
Po únorovém převratu v roce 1948 odešel s celou svou rodinou do exilu. Usadil se v USA, kde přednášel na univerzitách (od roku 1950 jako řádný profesor State University of New York v Binghamtonu) a publikoval mnoho vědeckých prací. Zároveň byl činný v exilových organizacích. Zemřel 29. července 1970 v Edincottu ve státě New York.
Pět let před smrtí připravil dr. Machotka k vydání vzpomínkový sborník Pražské povstání 1945 (Washington 1965) - přispěl do něj třemi vlastními kapitolami, obsahujícími cenná svědectví o tehdejších historických dnech. Dílo vyšlo v reedici v květnu 1995 v pražském nakladatelství Eva nákladem Klubu Milady Horákové.
Syn Otakara Machotky - psycholog prof. PhDr. Pavel Machotka (USA) rozvinul po listopadu 1989 s Univerzitou Karlovou intenzivní americko-českou spolupráci, daroval také UK cenné vědecké publikace. Dne 2. května 1995 přednesl na FF UK skvělou přednášku Kognitivní styly ve výtvarném umění. Ve spolupráci s ním budeme pokračovat v souladu s odkazem jeho otce: za pravdu nejen při vědecké a pedagogické práci, ale také v politickém životě.
Odpolední program zahájil a moderoval rektor Univerzity Karlovy prof. JUDr. Karel Malý, DrSc. O problematice konce druhé světové války a česko-německých vztahů diskutovali členové komise prof. Jan Křen, dr. Dušan Kováč, prof. Ferdinand Seibt, prof. Hans Mommsen a dr. Vladimír Kural.
Ve svém úvodním slově přivítal rektor Univerzity Karlovy diskutující i zaplněnou posluchárnu a vyjádřil přesvědčení, že setkání předních českých, slovenských a německých historiků povede ke společnému hledání odpovědí na historické problémy i aktuální současné otázky vzájemných česko - německých vztahů a přispěje k nalézání pravdy.
Profesor Jan Křen, předseda české části komise, poté podal přítomným zasvěcený a poutavý výklad o konci druhé světové války v českých zemích. Zdůraznil, že je nutné vidět souvislost mezi nacistickými zvěrstvy doslova v posledních dnech a hodinách války v protektorátě, bez nichž "nelze vysvětlit onu do krajnosti vystupňovanou vlnu protiněmecké nenávisti", stejně jako nelze oddělit i další historické události česko - německých vztahů. Profesor Křen konstatoval, že v současnosti existují nejpříznivější okolnosti pro vzájemný česko-německý dialog v historii obou zemí. Sjednocené Německo je demokratickým a prosperujícím státem a také Česká republika se rychle rozvíjí po čtyřiceti letech vlády komunismu. Nadešel tedy podle něj čas pro "věcný dialog bez uhlazování a taktizování, otevřený a čestný dialog" právě mezi historiky. Poté vystoupil za německou stranu čestný doktor Univerzity Karlovy a ředitel Collegia Carolina v Mnichově profesor Ferdinand Seibt. Upozornil na skutečnost, že úkolem historiků je zkoumat příčiny jevů, a ne pouze události popisovat. Profesor Seibt navázal na úvodní slovo pana rektora a vyzvedl nutnost vzájemného porozumění obou národů - aby nedocházelo ke střetům "dvou národních front". Za hlavní úkol historiografie obou zemí označil profesor Seibt provedení "duševní hygieny" národa. Historie se podle něj nesmí nechat zneužít pro politické argumentace. V následující části svého referátu se poté profesor Seibt zabýval otázkou, proč mohl v Německu po první světové válce zvítězit nacismus.
Jako další řečník se ujal slova předseda slovenské části historické komise, dr. Dušan Kováč. Uvedl konec druhé světové války do širších evropských souvislostí a označil jej spíše než za konec války za "konec bojování". Zamýšlel se nad "slovenskou otázkou" v období druhé světové války a uvedl, že zpochybňování teorie kontinuity Československé republiky ve prospěch Slovenské republiky v letech 1939-1945 má i svoje důsledky, neboť Slovensko by pak bylo nutné pokládat za poražený stát. Podle dr. Kováče není možné budovat stát na "nepravdách, polopravdách a mýtech."
Profesor univerzity v Bochumu Hans Mommsen konstatoval, že nová generace v Německu má stále rostoucí zájem o historické události, které byly "vším možným, jen ne slavnou kapitolou" německé historie. Otázku vysídlení interpretoval v širších souvislostech druhé světové války. Zabýval se i otázkou německého protinacistického odboje.
Poslední z účastníků pódiové diskuse dr. Václav Kural přešel ve svém referátu od historie k současnosti vzájemných česko-německých vztahů. Konstatoval, že historie musí předat současné politice určitou zkušenost. Německo se podle něj výrazně změnilo a je žádoucí, aby se i nadále realizovalo ve společné, sjednocené Evropě. Své slovo zakončil výstižným citátem "nemusíme se vzájemně milovat, ale můžeme spolu docela dobře žít."
V zajímavé diskusi poté vystoupilo velké množství přítomných posluchačů z pléna. Většina z nich se shodla na nutnosti podporovat vzájemné vztahy a v budoucnosti vždy respektovat vlastní historii.
Po zahájení odpolední panelové diskuse rektorem UK, prof. Karlem Malým, vystoupil se svým příspěvkem také prof. Ferdinand Seibt
Bližší informace: dr. Miloš Kopa, Akademická informační agentura, Dům zahraničních styků MŠMT ČR, Senovážné nám. 26, 111 21 Praha 1, tel.: 24 22 96 98
Účast
na konferenci byla rekordní - na 150 odborníků z 24 zemí čtyř kontinentů,
nejvíce z Německa (29), Korejské republiky (29), Francie (18), a USA (16).
Ve dvou sekcích bylo předneseno 62 referátů z oblasti korejské lingvistiky, historie,
literatury, národopisu, současné problematiky a dalších.
Vedle obsáhlého
sborníku tezí přednášek konference obdrželi všichni účastníci již při registraci
též publikaci Z. Klöslové
"Korea in Czechoslovakia (Czech Republic) - Bibliography", vydanou Ústavem Dálného
východu FF UK. Ta, kromě jiného, shrnula výsledky pětačtyřiceti let trvání
koreanistiky jako diplomního oboru na FF UK.
Po čtyřleté absenci se konference zúčastnilo i pět představitelů Akademie společenských věd KLDR, takže se konference stala příležitostí k vědeckému dialogu odborníků z obou částí Koreje.
Na závěr konference uspořádal velvyslanec Korejské republiky v ČR Min Byung Seok recepci.
Konference shrnula nejen výsledky bádání v tomto oboru, ale upevnila dále prestiž Univerzity Karlovy i české koreanistiky a naznačila další formy mezinárodní spolupráce v této oblasti.