Úspěch koncertu před čtyřmi lety inspiroval královéhradeckou akademickou obec a stal se začátkem tradice společných kulturních akcí. Lékařská fakulta UK, Farmaceutická fakulta UK, Vojenská lékařská akademie J. E. Purkyně a později i Vysoká škola pedagogická se dohodly a ve zhruba čtvrtletních intervalech střídavě pořádají koncerty klasické i populární hudby určené pro učitele i studenty všech čtyř škol. Myšlenka se setkala s vřelým ohlasem a zatím byly všechny akce bohatě navštíveny. Repertoár byl bohatý na prvořadá jména klasické hudby - kromě úvodního varhaního koncertu připravila dramaturgie vystoupení Kociánova kvarteta, Janáčkova kvarteta a recitál trumpetisty L. Kozderky. Jiří Stivín ve svém vystoupení zkombinoval program klasický s džezovým. Velký ohlas měla vystoupení dnes již mezinárodně známých hradeckých dětských pěveckých sborů pod vedením prof. Jiřího Skopala - Jitro a Boni pueri. Pro velký úspěch loňského vystoupení Spirituál kvintetu jsme tento programem a pojetím vysokoškolákům blízký soubor pozvali i na zatím poslední článek řetězu akcí - letošní jarní koncert.
Koncerty se konají pod záštitou rektorů (děkanů) všech čtyř vysokých škol. Kromě tradičních míst - hudebních sálů a královéhradeckých chrámů - využívá naše fakulta k pořádání koncertů i nově rekonstruovanou velkou posluchárnu Lékařské fakulty UK; chceme tak demonstrovat úzké sepětí akademického života a kultury.
Kromě kulturních zážitků přinášejí koncerty i příležitost pro neformální společenské kontakty mezi učiteli a studenty i mezi zástupci jednotlivých vysokých škol. Věřme, že se tato pěkná kulturní a společenská tradice královéhradeckého vysokého školství nejen udrží, ale bude dále rozvíjet.
Na slavnostním shromáždění zaměstnanců fakulty (5. října, velká posluchárna LF UK) budou významným učitelům předány pamětní grafiky výtvarníka Vladimíra Komárka. Jeho autobiografie Pojednání o mé radostné cestě od kolébky ke krematoriu aneb od puberty ke klimakteriu - vyšla v několikeré reedici - ukazuje mistrův životní optimismus a nezměrnou vitalitu a je všeobecně známa. Ne tak citován bývá dopis od Jiřího Voskovce, datovaný v New Yorku 12.července 1977. Snad vás úryvek z něj potěší a na okamžik zastaví:
"Drahý pane Komárku,
poslal jste mi moc krásnej dopis. Vážím si ho od pravého skromného kumštýře - ačkoliv tu skromnost nesmíme přehánět, aby se nestala ponížeností. Je důležité, abysme se nenafoukli nad lidskou proporci - ale všeho moc škodí. Musíme bejt taky hrdí - ne pyšní - ale hrdí na to, že něco umíme a hlavně, že to umět je pro nás hlavní - nikoliv vydělávat nebo bejt "slavný". Dávám to do uvozovek, protože celej pojem slávy je volovina a přízrak.
Je jenom krásný, že když někdy něco uděláte jen protože chcete a musíte - a někomu jinýmu to pomůže či se zalíbí - dostane se Vám asi nejlepší odměny co je na světě k dostání. Čili získat si přítele nikoliv penízem či večeří (ač i to je velmi cenný dar bližnímu v pravej okamžik) - nýbrž úplně privátním projevem něčeho co cítíte a věříte a chcete tomu dát svou vlastní formu. Čili znovuvytvořením světa. My všichni (nejen umělci - ale my nejvíc) snad (?) se snažíme znovu vytvořit svět. A to je ta nejkrásnější sranda - a marnost - a zároveň svátost.
Nemyslíte?"
Seznam rubrik