Forum II/1

Historia


Historie metropole pokroku

[grafika]
Hradec Králové. Akvarel Jindry Vlčka z r. 1912

Mezníky historie řadí Hradec Králové k nejstarším českým městům - dnes patří starobylé město Hradec k nejkrásnějším a nejmodernějším městům České republiky. Rozprostírá se v místech, kde pahorkatinu Podkrkonoší a Podorlicka střídá polabská rovina, kde z Krkonoš přicházející Labe přijímá do svého toku vody Orlice. Královéhradecko nazval kdysi básník Fráňa Velkoborský krajem "zahleděným k horám na dvě strany".

Krajina kolem nevysokého návrší nad soutokem Labe a Orlice byla osídlena již v pravěku a také v době římské. V desátém století zde na staré obchodní stezce od Krakova ku Praze vzniklo slovanské hradiště rodu Slavníkovců. Po sjednocení českých kmenů pod vládou Přemyslovců se Hradec roku 995 stal sídlem knížete a správním centrem rozsáhlého území po obou březích řeky Labe. Významným mezníkem v dějinách města byl rok 1225, kdy se za vlády českého krále Přemysla Otakara I. stalo svobodným královským městem. Král Václav II. pak ustanovil Hradec za část věna českým královnám, které zde žily jako vdovy. Tehdy se také z původního Hradce stává Hradec Králové. K velkému rozvoji města došlo ve 14. století. Hradec Králové se rychle stával nejvýznačnějším českým městem po Praze, dokladem jeho bohatství a významu je i katedrála sv. Ducha z počátku čtrnácteho století. Úloha Hradce Králové se přitom zdaleka neomezovala jen na správu území a obchod, město bylo i centrem vzdělanosti. Právě poblíž katedrály sv. Ducha, nedaleko Soukenické fortny, stála již na konci čtrnáctého století významná městská škola, ze které vzešli desítky žáků a mnozí pozdější profesoři a akademičtí hodnostáři Univerzity Karlovy. Za všechny si můžeme jmenovat alespoň slavného lékaře Jana Šindela, zvoleného roku 1410 rektorem univerzity.

Na své pouti staletími prožil Hradec Králové i těžké chvíle. Město opakovaně zachvátily velké požáry, pohromou se stalo období třicetileté války, kdy zde byla umístěna císařská posádka a kdy byl Hradec Králové okupován švédskými vojsky. Přes všechny obtíže a strasti se však město nikdy nenechalo zcela pokořit a po celá staletí také pečovalo o své latinské školství. To se na vysoké úrovni udrželo i v době pro město Hradec Králové nejtíživější, když bylo na konci osmnáctého století Josefem II. přeměněno na vojenskou pevnost. Latinské gymnázium zde navštěvoval i slavný rodák, představitel tzv. mladší vídeňské lékařské školy, patologický anatom Karel Rokitansky.

Novodobý rozvoj Hradce Králové nastal až v samém závěru devatenáctého století, když se město po zrušení vojenské pevnosti osvobodilo z pout hradeb a znovu se začalo rozvíjet i v místech svých dřívějších předměstí, zrušených při budování opevnění. Začalo jedno z nejkrásnějších období města, kdy se Hradec Králové opět stával správním a obchodním centrem kraje a kdy získával charakter moderního města dvacátého století - později nazývaného salonem republiky. Bylo to slavné období, kdy po tři desítky let stál v čele města starosta JUDr. František Ulrich. Na výstavbě nových čtvrtí se podíleli přední čeští architekti, nezaměnitelnou tvář městu vtiskli zejména Jan Kotěra, Josef Gočár a Václav a Jan Rejchlové. Jako by se ozvala historická paměť, genius loci někdejšího centra vzdělanosti, Hradec Králové se také začal stávat městem škol. Ke gymnáziu a učitelskému ústavu přibyly již na sklonku devatenáctého století reálka, obchodní akademie a umělecká zámečnická škola, v prvních desetiletích našeho století i dívčí gymnázium, hospodářská škola, státní koželužská škola a průmyslová stavební škola.

Značným tempem se od samého počátku našeho století rozvíjelo také královéhradecké zdravotnictví. Když bylo v roce 1925 rozhodnuto o vybudování nové okresní nemocnice, byla její výstavba pojata vskutku velkoryse. S počtem 360 lůžek a sedmi primariáty byla tato nemocnice nejmodernější venkovskou nemocnicí u nás. Právem upoutávala pozornost zdravotníků i laické veřejnosti a také politických představitelů státu. Krátce po jejím otevření, 24. května 1929, navštívil nemocnici i první prezident Československé republiky Tomáš Garrigue Masaryk.

K uskutečnění dlouholeté tužby občanů Hradce Králové, aby se město stalo i sídlem vysoké školy, došlo v roce 1945. Podporu tato myšlenka nalezla v celé oblasti východních Čech, ale také u správních orgánů Československé republiky a u představitelů Univerzity Karlovy. Rektor Univerzity Karlovy prof. MUDr. Jan Bělehrádek se plně ztotožňoval s myšlenkou dr. Edvarda Beneše decentralizovat čs. vysoké školství a královéhradeckou nemocnici a některé její vůdčí osobnosti - Jana Bedrnu a Jana Maršálka - poznal již za války. Velké úsilí pro zřízení pobočky Lékařské fakulty UK v Hradci Králové (a později též v Plzni) vynaložili také děkan pražské Lékařské fakulty UK prof. MUDr. Josef Čančík a jím později delegovaný zastupující děkan královéhradecké pobočky prof. MUDr. Bohuslav Bouček.

V roce 1945 měla královéhradecká okresní nemocnice devět primariátů a touto diferenciací oborů lékařské péče se řadila mezi přední české ústavy. Díky osvícenému postoji okresního zastupitelstva z období třicátých let působilo také v nemocnici šest docentů, habilitaci sedmého pozdržela jen okupace. Habilitovaní primáři královéhradecké nemocnice se tak stali spoluzakladateli nové fakulty a jejími prvními učiteli. Byli to chirurg MUDr. Jan Bedrna, patolog MUDr. Antonín Fingerland, dermatolog MUDr. Břetislav Janoušek, internista MUDr. Pavel Lukl, gynekolog a porodník MUDr. Jan Maršálek a ortoped MUDr. Jaroslav Vavrda. Učitelský sbor pobočky byl posléze doplněn podle návrhu profesorského sboru mateřské Lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

Královéhradecká pobočka Lékařské fakulty UK byla první nově zřízenou čs. vysokou školou po skončení druhé světové války. Pro první roky její existence bylo příznačné, že kromě výuky, vědecké práce a léčebné činnosti se museli všichni vedoucí kateder a přednostové klinik věnovat i rozsáhlé činnosti organizační. K tomu přistupovaly náročné úkoly vyplývající z potřeby obnovy zdravotnictví v regionu a vzdělávací a osvětová činnost. Ale snad právě toto zaujetí praktickými medicínskými problémy přispívalo k progresivitě vědecké práce školy a k účinnosti její pedagogické práce. Ironií osudu to ovšem byly právě velmi dobré výsledky, jež přispěly v roce 1951 k rozhodnutí přeměnit královéhradeckou pobočku Lékařské fakulty Univerzity Karlovy na Vojenskou lékařskou akademii. Marné byly protesty představitelů Univerzity Karlovy i ministra školství, na základě rozkazu prezidenta republiky z 15. srpna 1951 se pobočka ze dne na den stala vojenskou vysokou školou. Ani s odstupem čtyř desítek let není snadné éru Vojenské lékařské akademie, trvající do roku 1958, objektivně hodnotit. Byla zde větší materiální podpora školy, a ta se promítla i do možností a výsledků vědecké práce. Ale na druhé straně vojensko-politické řízení školy, uskutečňované s pomocí sovětských poradců, rozhodně neprospívalo univerzitnímu duchu. Proto, když ke dni 31. srpna 1958 byla VLA zrušena a škola se stala jednou z fakult Univerzity Karlovy, přijala to většina pracovníků s úlevou. Současně s přeměnou školy na civilní fakultu Univerzity Karlovy byl z některých vojenských kateder a klinik VLA vytvořen Vojenský lékařský výzkumný a doškolovací ústav Jana Ev. Purkyně (VLVDÚ JEP), po listopadu 1989 přeměněný na Vojenskou lékařskou akademii. Je třeba říci, že úzká spolupráce obou škol - Lékařské fakulty UK a VLVDÚ JEP (VLA JEP) byla po celá léta přínosem pro lékařskou vědu.

Dnem 1. září 1958 začalo nové období historie Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Dokladem toho, že ani po dvou transformacích školy úroveň její vědecké práce nepoklesla, jsou výsledky dosažené ve sféře pro veřejnost nejviditelnější - v léčebné a preventivní činnosti. Tak například již od šedesátých let měla chirurgická klinika pro operace srdce zavedenou techniku mimotělního oběhu, práce neurochirurgické kliniky vyústila do vybudování nového, špičkově vybaveného pavilonu. Prioritní výsledky byly dosaženy v hemodialyzační léčbě, koncem šedesátých let byla v Hradci Králové provedena úspěšná transplantace ledvin. Na výsledky dosažené v šedesátých letech navazovaly pedagogická, vědecká a léčebná činnost v období sedmdesátých a osmdesátých let. Nebyla to pro činnost školy jednoduchá doba, ale královéhradecká Lékařská fakulta UK měla naštěstí i v těchto letech ve svých řadách dost pracovníků, kteří nepřipustili, aby se tvořivá činnost deformovala v rutinu. Smutnou stránkou období 70. a 80. let byla skutečnost, že se na práci fakulty nemohli z důvodu politické perzekuce podílet někteří z jejích dřívějších vynikajících učitelů a další měli zákaz vyučovat a publikovat.

Přání občanů Hradce Králové a celých východních Čech, aby se centrum kraje stalo i univerzitním městem, se naplnilo. Již několik desítek let působí v Hradci Králové kromě Lékařské fakulty Univerzity Karlovy i samostatná Pedagogická fakulta (dnes Vysoká škola pedagogická se dvěma fakultami), Farmaceutická fakulta Univerzity Karlovy a Vojenský lékařský výzkumný a doškolovací ústav (dnes Vojenská lékařská akademie J. E. Purkyně).

Svobodně se však univerzitní duch, největší hybná síla při zrodu královéhradecké pobočky Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, mohl znovu začít rozvíjet až po více než čtyřiceti letech. Ale to již není historie, ale naše současnost.

PhDr. Vladimír Panoušek


[fotografie]
Prezident Československé republiky dr. Edvard Beneš navštívil 30. června 1946 královéhradeckou pobočku Lékařské fakulty UK. Na snímku jsou pan prezident s chotí v rozhovoru s doc. RNDr. PhMr. Stanislavem Škramovským (zcela vpravo) a prvním zastupujícím děkanem pobočky prof. MUDr. Bohuslavem Boučkem (druhý zprava). V pozadí (s knírem) je jeden ze zakladatelů pobočky prof. MUDr. Jan Maršálek.
Foto pro Forum: archiv

Seznam rubrik
Skok na českou domácí stránku UK