Doklady o úctě k církevním patronům na pražské univerzitní půdě sahají až k samotným počátkům univerzity. Na nejstarším pečetidle pražského obecného učení je zobrazena slavná scéna s klečícím zakladatelem univerzity králem Karlem IV., předávajícím zakládací listinu nové vysoké školy do rukou zemského patrona sv. Václava. Pražská univerzita je tak podle přání svého zakladatele svěřena do ochrany nejvýznamnějšího a nejstaršího českého světce, sv. Václava, k němuž se Karel hlásil jako ke svému předchůdci na českém královském trůně.
Stříbrné pečetidlo, vzniklé již v prvním desetiletí existence univerzity, náleží dodnes spolu s akademickými žezly, rektorským prstenem a klíčem od univerzitních bran, mezi insignie pražské univerzity. Jeho obraz se postupně stával jakýmsi znakem (erbem) a symbolem celé univerzity.
V barokním období se často vyskytuje svatováclavský motiv na obrazech univerzitního původu. Zcela jedinečné je vyobrazení z konce 17. století, na kterém univerzita jako žena v plné zbroji (asi Pallas Athena), držící v levé ruce oválný štít s univerzitním znakem, na němž je zřetelně patrný právě sv. Václav a v pravé ruce kopí, přemohla symbolické postavy pohanské a protestantské víry. Se svatým Václavem se setkáme také na velké olejomalbě ze 17. století z karolinské univerzitní obrazárny. Zde ho nalézáme v sousedství dvou dalších univerzitních patronů, sv. Kosmy a sv. Damiana.
Ze 14. století pochází i další významné univerzitní zasvěcení, a to pražského rektorského úřadu, který měl ve svém znaku Pannu Marii jako symbol křesťanské moudrosti (Ježíšova matka byla často zpodobňována s knihou - znamením vzdělanosti). Na rektorské pečeti, která byla přivěšována k nejvýznamnějším univerzitním dokumentům (např. opisu Dekretu kutnohorského), je vyobrazena trůnící Panna Maria s Ježíškem v náručí v bohaté gotické architektuře. Později, přinejmenším od 17. století, je pražský rektorský úřad postaven do ochrany samotného Ježíše Krista, jak tomu bylo například na dnes ztraceném rektorském žezle, korunovaném postavou Ukřižovaného Krista.
Dalším světcem, spojovaným s akademickým prostředím, byla sv. Kateřina, patronka filozofů. Podle legendy byla umučena velmi krutým způsobem (měla být vpletena do kola a sťata mečem), protože svou moudrostí přemohla a získala pro křesťanskou víru desítky pohanských mudrců. Na pražské univerzitě se s ní poprvé setkáváme na osobní pečeti M. Jana Husa z počátku 15. století, na níž je zpodobněna s atributy své mučednické smrti - kolem a mečem. Univerzitní úcta ke sv. Kateřině přišla do Prahy zjevně z Paříže, kde byla patronkou Sorbonny, zvláště pak filozofů a teologů. Na početných barokních tezích 17. a 18. století nacházíme vyobrazení čtoucí světice jako patronky filozofické fakulty (filozofie).
Nejznámější vyobrazení sv. Kateřiny, jehož autorem byl v polovině 17. století malíř Karel Škréta, se nachází dosud v univerzitním majetku. Patří do souboru tří maleb, který byl na jezuitské univerzitě (od padesátých let 17. století) umístěn v čele velké auly pražského Karolina. Ke sv. Kateřině se řadil rovněž Škrétův obraz sv. Jana Evangelisty, píšícího na ostrově Pathmos Apokalypsu. Ten byl ochráncem pražské teologické fakulty. Uprostřed, na nejčestnějším místě, byl obraz tzv. Immaculaty, Neposkvrněné Matky Boží, přejímající na univerzitní půdě mariánskou úctu předhusitského období.
Zmínka byla již o patronech lékařské fakulty. Patrně již na fakultní pečeti ze 14.-15. století bylo vyobrazení sv. Kosmy a sv. Damiana, kteří platili od 9. století za ochránce medicínského stavu. Podle legendy byli oba řečtí bratři lékaři, kteří prosluli tím, že zázračně uzdravili a pro křesťanství získali mnoho nevěřících, za což museli podstoupit mučednickou smrt. Jejich olejomalba (z roku 1698) zdobila původní lékařskou posluchárnu, dnešní malou aulu Karolina. Nejslavnější vyobrazení obou univerzitních světců, pocházející od sochaře O. Mayera, bylo roku 1709 umístěno jako poslední sousoší na malostranské části Karlova mostu právě pražskou lékařskou fakultou. Podle tradice i zde jsou oba lékaři zpodobněni v učeneckých oblecích při léčbě nemocných.
Na opačné straně Karlova mostu, blíž staroměstské mostecké brány, stojí od roku 1711 socha posledního z univerzitních světců, sv. Iva, jako patrona pražských právníků. Dílo, jehož autorem byl slavný barokní sochař Matyáš Braun, opatřila na svůj náklad právnická fakulta pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity. Bretaňský světec Ivo (Yves) studoval teologii v Paříži a práva na univerzitě v Orléansu. Vzdal se však církevního úřadu a vystupoval jako ochránce vdov a sirotků, na jejichž právní obhajobu věnoval svůj rodový majetek (v roli advokáta chudých ho vidíme také na Braunově sousoší). Za svatého byl prohlášen roku 1347 papežem Klimentem VI., spoluzakladatelem pražské univerzity a vychovatelem mladého kralevice Karla IV., takže je pravděpodobnou domněnka, že jeho úcta byla na pražskou univerzitní půdu přinesena ještě ve čtrnáctém století, zvláště když víme, že byl patronem právnické fakulty ve Vídni, ale i univerzity ve francouzském Nantes. Vrchol úcty k němu v pražském univerzitním prostředí spadá do 17. a 18. století. Z té doby se (vedle výtvarného zobrazení) dochovaly četné řeči, tzv. panegyriky, pronesené na jeho oslavu na pražské univerzitní půdě.
Mnohé ze symboliky obsahovala původní univerzitní žezla barokního období, ztracená na konci druhé světové války. Na rektorském žezle, podobně jako na žezle dodnes užívaném, znamená symbol koule zemský orbit, obepínaný pásem vzdělanosti a korunovaný křížem s Kristovým tělem. Teologickému žezlu dominoval orel s rozepjatými křídly, jenž byl atributem patrona teologů Jana Evangelisty, a na vrcholu bylo znamení slunce, známé z vyobrazení sv. Tomáše Akvinského, který patřil mezi nejslavnější teology středověku. Symboliku lékařského žezla, převzatou do dnešního znaku lékařské fakulty, tvoří pelikán krmící tři mláďata (obecně srozumitelné vyjádření etiky lékařského povolání může navíc podle jednoho z výkladů symbolizovat péči o celý lidský rod - křesťany, pohany a židy) a postava archanděla Rafaela opírajícího se o poutnickou hůl. Podle starozákonního podání Tobiášovy knihy to byl právě archanděl Rafael, který jej vyléčil ze slepoty. Stal se proto patronem lékařů, lékárníků a poutníků. Znamení královského jablka, žezla a koruny na právnickém žezle nenechává nikoho na pochybách o spojení právnického stavu s panovnickou mocí. Daleko složitější symbolika se nacházela na žezle filozofické fakulty, na němž země, slunce a hvězdy pravděpodobně ztělesňovaly obory, zastoupené na filozofické fakultě.
Přestože moderní doba už nepoužívá tak komplikovaná výtvarná a literární vyjádření, anebo je užívá, aniž by reflektovala všechna významová poselství středověkého světa, je pro nás univerzitní symbolika svědectvím bohatého vnitřního světa a mentality intelektuála minulé doby, nedílnou součástí našeho historického dědictví.
Pečeť rektorského úřadu pražské univerzity
Znak lékařské fakulty UK