Na tiskové konferenci, která zasedání vědecké rady předcházela, rektor UK prof. JUDr. Karel Malý, DrSc., novinářům sdělil, že se "zrychluje tempo příprav 650. výročí založení UK, jejich itinerář je již připraven. Oslavy zvýrazní před zraky veřejnosti kontinuitu univerzitní minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Poukáží na význam univerzity pro českou vzdělanost, spojí akce nejrůznějšího ražení: vědu, kulturu, umění i sport. Dnešní oslavy, které stojí na začátku příprav kulatého 650. výročí založení UK, jsou nejen startovní čarou k němu, ale i důvodem k částečné bilanci práce na univerzitě. Jsou dobou, v níž se uzavírá proces evaluace a bude zveřejněna bibliografie vědeckých prací pedagogů UK".
Rektor UK se dále zmínil také o některých potížích univerzity, především ekonomických, i o problémech souvisejících s rekonstrukcí Karolina. Rekonstrukce způsobila, že umělecká díla, která jsou v majetku Univerzity Karlovy, nemohla být vystavena v jejích prostorách a byla - poprvé v takové míře a celistvosti - vystavena v mimouniverzitních prostorách, konkrétně v hlavní budově Muzea hlavního města Prahy, kde se odehrávalo i slavnostní rozšířené zasedání vědecké rady Univerzity Karlovy.
Vlastního zasedání rozšířené vědecké rady UK, při němž byly předány i mimořádné ceny rektora UK za příspěvek k nadaci právního státu, se zúčastnilo mnoho významných hostů, univerzitních hodnostářů a primátor Prahy RNDr. Jan Koukal, CSc., vyslechli projev rektora UK prof. Karla Malého. Rektor UK uvedl, že výstava pořádaná v prostorách Muzea hl. města Prahy symbolizuje jednotu městských a univerzitních snah. V mnohém jsou cíle města a Univerzity podobné, zároveň však podotkl, že "vystaveni výzvám prakticismu, požadavkům na převedení hodnot vědy a kultury vůbec na veličiny pouze tržní", není konečným posláním univerzity, a setkání u příležitosti výstavy uměleckých děl Karolina může připomenout, "že jsou hodnoty, které nelze převádět na pojmy ekonomické." Pražský primátor RNDr. Jan Koukal, CSc., zdůraznil dobrý vztah mezi městem a Univerzitou Karlovou a vyjádřil přesvědčení, že ani v této oblasti nebylo řečeno - ze strany města - poslední slovo. Kocianovo kvarteto a erudovaný výklad doc. PhDr. Jiřího Kropáčka, CSc., z Ústavu pro dějiny umění FF UK a prof. PhDr. Ivo Kořána, CSc., z Ústavu pro dějiny umění AV ČR, související s vystavovanými díly, umocnily důstojnost vlastního zasedání vědecké rady UK i zahájení výstavy Umělecká díla Karolina.
Slavnostní okamžik předání Petříkových cen se blíží. Oceněné práce představil vedoucí
kanceláře rektora JUDr. Jan Kuklík (na snímku zprava), uprostřed rektor UK prof.
Karel Malý, vedle něj prezident Nadace za právní stát Vilém Petřík - více o těchto
cenách na jiném tohoto čísla.
Členové akademické delegace Káhirské univerzity Ain Šams. Zleva rektor Abd el-Waháb
Abd el-Háfiz, prorektor prof. Ali Ramzy, děkan fakulty Al-Asun prof. Salman Selím
Salman a ambasador Egyptské arabské republiky v Praze Assem Megahed Mounir.
Snímek z přijetí paní Simonsové na rektorátu UK. Zleva prorektor UK prof. J. Vacek a
rektor UK prof. K. Malý v rozhovoru s Jennifer Allen Simonsovou
Prof. Malý zdůraznil skutečnost, že se tento akt odbývá ve svobodné zemi a na svobodné univerzitě, která své styky a vztahy k duchovní dimenzi Evropy a světa buduje vyváženě a nejednostranně. Vyjádřil zároveň potěšení, že může - na návrh Filozofické fakulty UK - udělit významné univerzitní ocenění právě W. Jeffersonovi. Prof. PhDr. Martin Hilský, CSc., ředitel Ústavu anglistiky a amerikanistiky FF UK, ve svém laudaciu ocenil přínos Britské rady a osobně W. Jeffersona při rozšiřování anglického jazyka a anglické kultury u nás. Zdůraznil jeho zásluhu o poskytování grantů a stipendií českým odborníkům nejrůznějšího zaměření, podporu českým pedagogům a vědcům na stážích ve Velké Británii, poskytování knižních darů a poděkoval také za finanční a materiálovou pomoc při zřizování centra britských studií Ústavu anglistiky a amerikanistiky FF UK.
Během přátelské besedy řekl W. Jefferson, že si Českou republiku oblíbil, i když - jak chybně napsal W. Shakespeare v Zimní pohádce - neleží u moře. Svěřil se dále, že "Čechy jsou velmi krásné". Pan Jefferson, který působil v nejrůznějších částech světa (Tripolis, Kuvajt, Spojené arabské emiráty, Alžír), si velmi oblíbil český humor, jenž - podle jeho názoru - je velmi podobný humoru anglickému. I proto se v Čechách cítil velmi dobře. Přátelská beseda se však dotkla i některých konkrétních problémů UK.
Mise ředitele Britské rady pana Williama (Haytona) Jeffersona, velkého přítele Univerzity Karlovy, končí v dubnu tohoto roku.
Náš snímek přibližuje atmosféru před předáním pamětní medaile v přijímacích
prostorách UK. Zleva W. Jefferson, prof. PhDr. M. Hilský, CSc., ředitel Ústavu
anglistiky a amerikanistiky FF UK, prorektor UK pro zahraniční styky prof. PhDr. J.
Vacek, CSc., prorektor UK pro studijní záležitosti prof. RNDr. Z. Pertold, CSc., Mgr.
J. Klepetářová, pracovnice odboru pro zahraniční styky RUK a rektor UK prof. JUDr.
Karel Malý, DrSc.
William Jefferson, ředitel Britské rady v Praze, během přátelské besedy po udělení
pamětní medaile rektorem UK.
Ve znamení blížících se politických i akademických voleb se neslo jednání Akademického senátu UK. Konalo se 29. března 1996 a bylo předposlední před koncem letního semestru. Snad proto se senátoři rozhodli jednat již o termínech volby nového rektora. Bylo rozhodnuto, že jednotlivé fakultní senáty zašlou přihlášky svých kandidátů Akademickému senátu UK do 30. září. Na zasedání 11. října budou tito kandidáti představeni a volba rektora se uskuteční 1. listopadu 1996.
Hlavním bodem programu jednání akademického senátu bylo schválení Zprávy o činnosti UK v roce 1995. V úvodní rozpravě k této zprávě komentoval rektor UK prof. K. Malý především části zprávy týkající se zahraničních styků, hospodaření a vědecké činnosti.
Senát dále schválil opakované uzavření nájemní smlouvy na pronájem provozu mycího servisu a sanitárních prostor v areálu Motol v Praze 5.
Předseda AS UK prof. P. Stránský informoval o novém složení senátních komisí: ekonomické, pedagogické, ediční, sociální a legislativní.
Do komise pro kritéria tvůrčí činnosti byli jako zástupci AS schváleni za farmaceutickou a lékařské fakulty doc. M. Hroboň, za fakulty přírodovědeckou a matematicko-fyzikální prof. T. Boublík, za ostatní fakulty, s výjimkou teologických, Dr. J. Sokol. Senátoři z teologických fakult vyberou ze svého středu také jednoho zástupce. Předsednictvo AS UK bude v komisi zastupovat jeho předseda. Za vedení Univerzity Karlovy její prorektor doc. I. Wilhelm, kvestor Ing. J. Kubíček. Dále jsou členy této komise doc. J. Kuklík, doc. J. Kulda, doc. J. Lášek a prof. J. Herget.
V souvislosti se zasedáním Akademického senátu UK uvádíme tiskovou omluvu, spočívající v nesprávně uvedených jménech v článku Za co studenty učit, uveřejněném v časopisu Forum č. 8. Na str. 4 ve druhém odstavci má být: do předsednictva AS UK byli zvoleni noví členové: z MFF UK doc. RNDr. Jan Bednář, CSc., z FaF UK prof. MUDr. Peter Višňovský, CSc. a z 2. LF UK prof. RNDr. Helena Tomášová, CSc. Předsedou AS UK byl opět zvolen prof. MUDr. Pravoslav Stránský, CSc. z Lékařské fakulty UK v Hradci Králové.
EDS je součástí Evropského informačního střediska Univerzity Karlovy, působí na univerzitě od roku 1990 a jeho hlavním úkolem je podávat a zprostředkovávat informace týkající se Evropské unie. Hlavními klienty tohoto pracoviště jsou učitelé, výzkumní pracovníci a studenti vysokých škol, kteří potřebují získat kvalifikované informace o evropské integraci. O služby EDS projevují zájem i ministerstva, Úřad vlády ČR, Kancelář prezidenta republiky, Akademie věd i orgány místní správy. Od počátku existence EDS však tvoří největší skupinu klientů studenti. Evropské dokumentační středisko má statut univerzitní katedry a Univerzita Karlova finančně a personálně jeho činnost zajišťuje. Středisko působí i jako veřejná informační instituce.
EDS se opírá o informační politiku Evropské unie, jejímž cílem je zajišťování informovanosti o otázkách evropské integrace, což je důležité i pro země, které se na vstup do EU připravují, tzn. i pro naši republiku. Znovuotevření dokumentačního střediska znamená, že jsou opět zpřístupněny knihovnické a informační služby, které středisko - díky propojením s jinými dokumentačními centry Evropy - může zájemcům poskytnout na vysoké úrovni. Jde především o služby knihovnické a informační. EDS jako jediné v ČR disponuje kompletní sbírkou právních předpisů EU, obsahující originální texty, jak byly publikovány v Úředním věstníku EU (Official Journal of the European Communities).
Dokumentační středisko pracuje s poměrně velkým knižním fondem, který obsahuje téměř 2000 monografických publikací o činnosti EU (například na téma finanční politika, sociální politika, životní prostředí, vzdělávání a kultura, věda a technika). Fond periodik představuje 210 titulů zaměřených na určitou problematiku práce EU. Unikátní soubor dokumentačního střediska představuje speciální sbírka přibližně 30000 mikrofiší, jež zahrnuje 44letý soubor legislativy od roku 1952, to znamená 37000 právních předpisů. Na základě těchto fondů jsou střediskem poskytovány knihovnicko-bibliografické služby, tzn. prezenční výpůjčky literatury a ostatních informačních materiálů. Evropské dokumentační centrum dále poskytuje služby referenční (zodpovídání dotazů týkajících se evropské integrace) a reprografické (pořizování kopií z tištěných materiálů a mikrofiší). O činnosti centra informace podávají a klientům slouží dvě interní informační periodika: Informace z Evropy a Evropou bez hranic.
U příležitosti znovuotevření střediska se v úvodním slově jeho vedoucí PhDr. Jitka Hradilová zmínila o tom, že nedostatek finančních prostředků znemožňuje držet krok s rychlým rozvojem telekomunikační techniky a využívat tak možný přístup do nejrůznějších databází EU. Ze stejných důvodů je zatím technicky nedostupný server Europa na síti Internet a satelitní vysílání EU pod názvem Europe by satelite.
V současné době je úsilí pracovníků Evropského dokumentačního centra zaměřeno na
vyřešení těchto problémů. Pokud se tak stane, zdá se, že EDS uspokojí i ty
nejnáročnější zájemce.
Program Místo Začátek
1. Turnaj v basketbalu Sportovní hala SC UK Hostivař 9.30
2. Turnaj ve fotbalu Travnaté hřiště SC UK Hostivař 9.30
3. Turnaj v softbalu Fotbalové hřiště Meteor (vedle areálu) 9.30
4. Turnaj v tenisu Tenisové kurty SC UK Hostivař 8.30
5. Turnaj ve volejbalu Volejbalové kurty na Albertově 8.30
6. Závod v orientačním Lesopark Hostivař 10.00
běhu
7. Turnaj v hokejbalu Hala BIOS PedF UK Brandýs n. L. 10.00
8. Závod ve zkráceném Sportovní areál PedF UK Brandýs n. L. 10.00
triatlonu
9. Kanoistika - sjezd Krhanice (Skryje) 10.00
10. Cyklistika silniční Areál SC UK Hostivař - okolí Vyžlovky 10.00
11. Cyklistika - horská
kola Areál SC UK Hostivař 10.00
12. Setkání studentů
s těžkým zdravotním
postižením Areál SC UK Hostivař 10.00
13. Závody na raftech Univerzitní středisko vodních sportů
- loděnice FTVS v Tróji 9.00
14. Turistický pochod Jičany - autobus. zastávka
- areál SC UK Hostivař 11.00
15. Cvičení v posilovně Posilovna SC UK Hostivař 10.30
16. Cvičení s fit-balóny Tyršův dům, Praha 1-Újezd 450 10.00
11.00
17. Aerobic Baletní sál SC UK Hostivař 10.00
Otevření rektorského dne se koná v 9.30 na tenisových kurtech SC UK v Hostivaři.
Uzavření rektorského dne se koná v 16.30 v areálu SC UK Hostivař (hudební skupiny, módní přehlídka, občerstvení). Po celý den je k dispozici sauna a občerstvení.
Spojení:
Metro C - stanice Háje, autobus č. 154, 271 směr Hostivař, výstupní stanice Taškent
nebo
Metro A - stanice Skalka, autobus č. 154, 271 směr Hostivař, výstupní stanice Taškent
Vzdělávací systém a politika České republikyJejím obsahem byla prezentace doporučení výboru pro vzdělávání OECD českému školství a reakce českých představitelů na tato doporučení. Doporučení vznikla na základě šetření, které v období od 20. září do 4. října 1995 provedl v České republice tým examinátorů pod vedením Jeana-Pierra Jallada, ředitele Evropského ústavu pro vzdělávání a sociální politiku. Na základě zkoumání různých dokumentů o školské politice a zmíněného dvouapůltýdenního terénního šetření vznikla Zpráva examinátorů o vzdělávacím systému v České republice, která důkladně mapuje české školství. (Není ovšem zcela vyčerpávající. Nezabývá se například speciálním školstvím, předmětem šetření nebylo ani vysoké školství.) Součástí této zprávy jsou doporučení, která byla předmětem diskuse na konferenci jak ve všeobecné rozpravě, tak i v diskusích v rámci jednotlivých tematických bloků. Doporučení byla traktována tak, aby orientovala české školství k pohledu do budoucnosti, místo zdůrazňování politického a administrativního "dědictví", které spíše zamlžuje než otevírá veřejnou diskusi o školství v České republice.
Examinátorský tým předložil jedenáct doporučení: vyvinout nástroje pro hodnocení učebních výsledků žáků, podpořit rozvoj víceúčelových škol integrujících vyšší stupeň základní školy s nižšími ročníky víceletých gymnázií, zvýšit počet žáků ve všeobecně vzdělávacím proudu středních škol, standardizovat a diferencovat maturitní zkoušky, ustavit Národní kurikulární radu, založit Agendu pro kurikulum, standardy a certifikaci v odborném školství, uzákonit daňové výhody pro podniky investující do odborného vzdělání, zřídit regionální úroveň školské zprávy, rozvinout monitorování a evaluaci školní inspekce, propojit další vzdělávání učitelů s rozvojem školy a ustavit rady škol, s cílem posílit vztahy mezi školami a obcemi. Tato doporučení jsou skutečně jen doporučeními, nejde tedy o nějaké dekretování ze strany států EU a tedy není zde "činěn pokus poučovat české orgány o tom, co by měly podniknout... doporučení je třeba chápat z hlediska vývoje přístupu OECD k otázkám vzdělávání během posledních 30 let, jakož i současných trendů v členských zemích." Podle ministra školství Ivana Pilipa, který byl přítomen jednání konference, přes závažnost všech doporučení a jiných úkolů českého školství je však nejdůležitější zaměřit se na učitele a jejich postavení ve vzdělávací soustavě. V podobném duchu vystoupil ministr školství i ve večerním zpravodajství České televize, ve kterém společně s Tomem J. Alexanderem, ředitelem Direktorátu OECD pro vzdělávání, zaměstnanost, práci a sociální záležitosti (DEELSA), kladně zhodnotil význam konference pro aktuální a budoucí úkoly českého školství.
"Projekt OECD věnovaný vzdělávací soustavě a politice České republiky a
zvláště zpráva examinátorů o českém vzdělávaní mají velkou cenu pro průběh nové fáze
transformace českého školství", uvedl ve svém vystoupení ministr školství
České republiky Ivan Pilip. Na našem snímku první zprava. Vedle něj první náměstek
ministra školství Jan Koucký.
Vpravdě osudovým se pro Mariana Bělohradského (narozen 8. 9. 1923 - zemřel 16. 3.1996) stalo setkání s Jaroslavem Fragnerem. Spojilo ho totiž s dvěma institucemi, kterým obrazně věnoval celý svůj život i svoji architektonickou tvorbu; školou architektury na Akademii výtvarných umění a pražským Karolinem.
Do ateliéru speciální školy profesora Jaroslava Fragnera na pražské umělecké akademii přišel v roce 1950 Marian Bělohradský již s určitou architektonickou zkušeností. Souběžně se studiem architektury na ČVUT v Praze praktikoval ve stavební kanceláři architekta F. M. Černého, kde se podílel například na projektech kulturního domu v Lidicích či gymnázia na Pankráci. V této praxi přirozeně pokračoval, zcela v souladu s tehdejší koncepcí výuky, i během tří let svého postgraduálního studia. Po absolutoriu zůstal na akademii v rámci opakovaně uděleného čestného roku a posléze zde byl jmenován asistentem.
Fragnerův atelier zpracovával v té době celou řadu prestižních zakázek, od urbanistických konceptů přes soutěže až k rozsáhlým novostavbám. Na většině z nich, jako například na projektech kulturního domu v Ostravě či Planetária, se v té době Marian Bělohradský podílel. V rámci širokého spektra činnosti atelieru se však stále více zaměřoval na dvě oblasti; problematiku rekonstrukcí a spolupráci s výtvarnými umělci. Stal se spoluautorem úvodního projektu Betlémské kaple a od roku 1952 spolupracoval na rozsáhlé obnově Karolina. Vedle pedagogického úvazku na akademii zde od roku 1959 pracoval ve funkci vedoucího projektanta, až do úplného dokončení celého komplexu staroslavného sídla univerzity.
Obnovu Karolina charakterizuje citlivý přístup k autentickým hodnotám, ale zároveň i tvůrčí uplatnění soudobého architektonického výrazu. Promyšlená koncepce, volba ušlechtilých materiálů a akcent na do všech detailů dotažené umělecko-řemeslné prvky tak činí z Karolina svým způsobem nadčasové dílo, které se nepochybně řadí k nejlepším příkladům v dějinách moderní české památkové péče. Především reprezentační prostory v sousedství velké auly a novostavba rektorátního křídla dokládají mimořádnou schopnost architekta Bělohradského propojit atmosféru středověkého sídla nejstarší středoevropské univerzity s provozně-technickými požadavky nové doby. S komplexem Karolina Marian Bělohradský bytostně srostl a jako člen různých poradních orgánů a expertních komisí sledoval a ovlivňoval osudy této stavby až do své smrti.
Při rekonstrukci Karolina měl příležitost spolupodílet se pod vedením Jaroslava Fragnera a ve spolupráci s dalšími pedagogy akademie na úkolech monumentální výtvarné povahy či na architektonickém řešení pomníků (v Praze pomníky Aloise Jiráska a Boženy Němcové). V tomto duchu pokračoval architekt Bělohradský i ve své samostatné tvorbě, která zahrnuje vedle příležitostných projektů nejrůznější povahy zejména architektonické úpravy interiérů, spolupráci s výtvarníky a kategorii rekonstrukcí. Z nich lze připomenout úpravy realizované pro Národní galerii ve Šternberském paláci a na Zbraslavi či spolupráci se sochaři Karlem Hladíkem, Stanislavem Hanzíkem a Vladimírem Koštovalem. Nelze pominout nenápadnou, ale velmi invenční adaptaci divadla Na Zábradlí, s kterým ho pojila léta plodné spolupráce. Patří sem i osobitá architektonická řešení některých výstav (slavné České secese na Hluboké v roce 1966) i řada dílčích intervencí a zásahů, které v zaujetí pro věc architektury nikdy neodmítl (v 60. letech diskuse o koncepci pražské dopravy či polistopadové úsilí zkultivovat interiéry dobříšského zámku). Jako člověk mimořádně otevřený a společenský byl do konce svého života aktivním členem Spolku výtvarných umělců Mánes a zároveň jakýmsi mostem propojujícím napříč nejrůznější společenské, generační a intelektuální okruhy. Jako příslušník generace, která byla naplno zasažena diskontinuitou vývoje české kultury, si právě význam těchto aktivit plně uvědomoval.
Docent Marian Bělohradský byl však v první řadě pedagogem. Na Akademii výtvarných umění strávil neuvěřitelných čtyřicet let naplněných obětavou, činorodou a přitom neokázalou prací, která, jak už to v oblasti školství bývá, přináší ovoce až po létech. Prožil se svojí školou architektury a jejími studenty jistě léta krásná i krušná. Svědčí o tom odkládané a přerušované habilitace, stejně jako opakované pověřování vedením katedry architektury bez důstojné definitivy. I v krajně nepříznivých dobách v polovině sedmdesátých let dokázal odolat likvidačním tlakům, obhájit existenci tohoto velmi specifického a malého architektonického učiliště a udržet kontinuitu slavné tradice vyznačené jmény velikánů českého architektonického Parnasu - Kotěry, Gočára, Fragnera a Cubra. Cit pro týmovou práci a velká míra tolerance mu umožnily shromáždit kolem sebe renomované externí pedagogy, aby sám zůstával spíše v pozadí a nesl břemeno organizačně-administrativní zátěže. Jeho osobitý šarm a nezdolný optimismus přitom vytvářely kolem něj za všech okolností bezkonfliktní oázu klidu a kultivované noblesy.
Pro doc. Ing. ak. arch. Mariana Bělohradského byla architektura vždy královskou disciplínou. Celým svým životním dílem usiloval o to, aby z ní za žádných okolností nevymizely přirozené hodnoty jako odbornost, profesionální čest, kolegialita a vzájemná úcta. V tomto smyslu byl velkou oporou i příkladem pro řadu svých kolegů, žáků a přátel.
