V současnosti je doc. PhDr. Milan Nakonečný vedoucím katedry andragogiky a personálního řízení Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Jak vypadaly první kroky po nástupu na katedru a po seznámení se s charakterem výuky?
Zjistil jsem, že výuka neodpovídá světovým trendům. Obor výchova a vzdělávání dospělých byl poměrně dost ideologicky zatížen a v praktické rovině se rozvíjel pouze jako podniková pedagogika. Ve výuce podnikové pedagogiky byl kladen důraz především na didaktiku dospělých, takže šlo o obor nepříliš atraktivní, s velmi úzkou možností praktického uplatnění. Proto jsem se pokusil vypracovat nové pojetí. Najít takovou náplň výuky, která by měla určitou afinitu k předchozí činnosti katedry, vykompenzovala její nedostatky, byla dostatečně teoreticky založena a zároveň zaměřena na možnost širokého uplatnění absolventů v praxi.
Nakonec, vzhledem k tomu, že u nás pěstovaná teorie výchovy a vzdělávání dospělých měla blízko k personálnímu managementu, resp. personálnímu řízení, se nám podařilo prosadit výuku tohoto předmětu na naší katedře. Na základě toho se katedra přejmenovala na katedru andragogiky a personálního řízení.
Jak vy osobně chápete termín andragogika?
Termín andragogika nám byl přidělen zvenčí, podle mého je andragogika etymologicky nesmyslný pojem (řecky andros - muž). Není to ovšem podstatné. V Německu je to běžně užívaný termín (Andragogik). Je používán operacionálně a my jím rozumíme pedagogicky založenou práci s dospělými. Jejími praktickými výstupy je činnost absolventů v profesním vzdělávání (například programování a organizování vzdělávacích a postgraduálních kurzů), v zájmovém občanském vzdělávání (například v univerzitách 3. věku) a v poradenské činnosti. V budoucnosti snad najde uplatnění i v práci s lidmi, kteří mají nějaké problémy, ale nevyžadují speciální psychologickou nebo psychiatrickou péči. Tato činnost probíhá v poradnách, kam se člověk může obrátit, požaduje-li nějaké ozřejmění své situace, svého problému, ale není-li to nic patologického. V Německu systém takového zvláštního poradenství již existuje dávno (opírá se o koncepty tzv. Lebenshilfe nebo Existenzerhellung).
Andragogika a personální řízení je jeden obor?
Je to jeden obor. Studium probíhá tak, že v prvním cyklu se vyučuje jakýsi společný základ. V druhém cyklu se posluchač rozhoduje pro andragogiku nebo personální řízení. Ovšem de facto zejména v oblasti profesního vzdělávání andragogové a personalisté spolupracují tak úzce, že se nedají rozlišit. Snad jen velice uměle.
Dá se mluvit o jistém specifiku výuky na vaší katedře?
Například personální řízení se jako samostatný obor nestuduje nikde jinde. Další specifikum spočívá v tom, že jde o studium multidimenzionální, kde se setkává řada předmětů. Naši absolventi, kteří budou úzce spolupracovat s jinými odborníky a předmětem jejich činnosti bude práce s lidmi, potřebují všestranné vzdělání - psychologické, sociologické, filozofické, pedagogické (rozumí se, že se zvláštním zaměřením na andragogiku). Jsou školeni i v metodách sociologického výzkumu. Jde o obor, kde praktické a teoretické obory jsou dosti vyvážené.
Jak velký je zájem o studium? Zjistili jste po několika přijímacích zkouškách jisté zákonitosti?
Zájem o studium je velký. Přijmout můžeme, bohužel, jen asi každého desátého zájemce. Při přijímacích zkouškách zjišťujeme, že větší zájem je o personalistiku než o andragogiku. Souvisí to zřejmě s tím, že se nově konstituují personální oddělení a je tudíž na trhu po takto vysokoškolsky vzdělaných lidech větší poptávka. Jinak je ovšem výjimkou, když uchazeč má nějakou konkrétní představu o své budoucí činnosti. Dílem jde o běžnou zkušenost z pohovorů s uchazeči o studium i na některých jiných katedrách, přispívá k tomu také, že náš obor není veřejnosti ještě dostatečně znám.
Máte nějaký přehled o uplatnění vašich absolventů?
Určité zpětné vazby máme a z nich vyvozujeme, že jejich uplatnění na trhu práce je dobré. Například, když se v České republice etablovala pobočka firmy Nestlé a hledala personalisty, přihlásilo se mnoho zájemců. Psychologů, sociologů i našich absolventů. Z jedenácti volných míst obsadili sedm míst našimi absolventy. Byli tudíž významně preferováni před ostatními, přičemž kritéria pro přijetí byla velmi přísná!
Na katedře jsou i studenti, kteří se hlouběji věnují nějakému speciálnímu problému a uplatní se potom v jeho řešení. Není nám zkrátka známo, že by někteří z našich absolventů byli nezaměstnaní...
Jak byste hodnotil kvalitu pedagogického sboru?
Jsem s kvalitou spokojen, samozřejmě, že o ni musíme pečovat. V současnosti například personalistika není možná bez znalosti počítačové techniky, proto prakticky všichni členové katedry prošli kurzem a počítače ovládají. Stejně důležité jsou i kontakty se zahraničními odborníky. Za všechny uvedu naši spolupráci z profesorem Pöggelerem z univerzity v Cáchách. Pravidelně s ním domlouváme témata, která nás zajímají a která pak s ním probíráme při jeho návštěvách Prahy. Existuje zvláštní obor, který se jmenuje pedagogická antropologie. Podle mého soudu je to jeden z klíčových pedagogických oborů. Kdybych ho "přeložil" do roviny andragogiky, jde o andragogickou antropologii. A protože u nás o tom neexistuje žádná literatura, přijížděl prof. Pöggeler informovat o aktuální problematice v tomto oboru. Diskutovali jsme s ním a bylo to velmi cenné. Navázal se určitý, velmi konkrétní a živý kontakt. Navíc s sebou přivážel i odbornou literaturu, kterou většinou rozdal.
Činnost katedry se nevyčerpává jenom vlastní výukou...
Naše katedra se podílí na velkém mezinárodním výzkumu. Výzkumný program Euro-Delphi je zaměřen na vzdělávání dospělých a postojích k němu v druhé polovině devadesátých let v zemích Evropské unie, ve Slovinsku a u nás. Je organizován univerzitou v Lovani a naše katedra byla pověřena výukou těch, kteří uvedený výzkum u nás zajišťují.
Jsme také spoluzakladateli České andragogické společnosti a nedávno i České společnosti personalistické, do které se přihlásila řada jedinců i organizací. Kromě toho na katedře organizujeme i distanční studium. Katedra je podle mého soudu aktivní.
Kdo zná vaši publikační činnost, dobře ví, že vaše zájmy jsou značně netradiční.
Přísně odděluji své koníčky od práce na katedře, od toho, co přednáším. Na katedře učím dva předměty: obecnou psychologii a sociální psychologii organizace. Vedu také výběrové přednášky na téma poruchy chování. V Českých Budějovicích na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity přednáším vývojovou psychologii.
Máte představu ideálního vysokoškolského pedagoga?
Samozřejmostí je odborná erudovanost, kterou lze získat systematickým hledáním v odborné literatuře, v kontaktech se zahraničím, v odborných stážích. Nezbytná je patřičná jazyková vybavenost. Co se týká forem výuky, jsem v této oblasti přívržencem zachování klasických metod, tedy frontálního vyučování. Svého času bylo nahrazeno tzv. problémovým vyučováním, ale ve svých extrémech v něm bylo méně informace a příliš dramatizace. Klasická přednáška, pokud je doplněna seminářem a možností konzultací, je zcela postačující. Měli jsme spoustu vynikajících univerzitních profesorů, kteří vychovali vynikající nástupce a žádnou jinou metodu kromě přednášky nepraktikovali.
Měl jste svůj vzor?
Dodnes mě fascinuje osobnost našeho - bohužel už nežijícího - vynikajícího psychologa profesora Tardyho.
Existuje téma, které vás stále láká?
Chtěl bych se vrátit k sociální psychologii. Svět a jeho dění psychologie nevyčerpává, ale vším podstatným prosakuje. Na univerzitě jsem nějakou dobu sociální psychologii přednášel a teď mám v plánu učebnici sociální psychologie napsat. Rád bych se pokusil napsat také psychologickou encyklopedii - solidní, na vysokoškolské úrovni podané kompendium psychologie.
V době, kdy jsem měl možnost navštěvovat vaše přednášky, se mi zdálo, že učíte rád. Změnilo se na tom něco?
Po celou dobu své činnosti jsem byl v praxi, jako psycholog v poradně, v diagnostickém ústavu. Bavila mě také teorie: přípravu přednášek i přednášky vlastní jsem bral jako duchovní cvičení. Mnohdy jsem během přednášky sám na něco přišel, něco pochopil. Přednášet pro mě znamená nalézat sebe sama. V psychologii není všechno tak jasné, existuje zde spousta problémů. Mnoho skutečností volajících po lepším vysvětlení nebo objasnění. A v pedagogické praxi musíte vysvětlovat, to jest hledat systém a korigovat ho. Poznání, pokud není systematické, není k ničemu...
