Dlouho předtím, než podatelny zamknou dveře za poslední přijatou přihláškou, se na fakultách diskutuje o předpokládaném počtu uchazečů. Každý má nezvratný argument, proč jich bude více - nebo naopak méně - než v uplynulém roce. Div, že se neuzavírají sázky. Vzduchem lítají závratné cifry, které, jak se nakonec ukáže, spíše připomínají sen zaměstnance univerzity o výplatní pásce, než celkový počet nashromážděných přihlášek.
Zatím máme k dispozici jen velmi hrubou statistiku o uchazečích přihlášených k přijímacímu řízení na fakulty UK pro školní rok 1996/97, neboť na fakultách dosud probíhá třídění a registrace došlých přihlášek. Přesto ji pro všechny zvědavé uvádíme. Na našich fakultách letos čeká na svůj velký den celkem 43406 přihlášek, z toho 40047 na denním a 3359 na externím studiu. V porovnání s loňskou (oficiální) statistikou, je počet přihlášených o 8415 vyšší. Děkani fakult předpokládají, že budou moci vyhovět zhruba necelým 6000 uchazečů.
Tradičně největší zájem je o Filozofickou, Pedagogickou a Právnickou fakultu UK. Je otázkou, zda jim závidět nebo je litovat. Organizovat přijímací zkoušky pro více než 8000 potencionálních zájemců a celý proces administrativně včas a řádně zajistit je pro jedinou fakultu opravdu tvrdý oříšek.
Přestože uvedená čísla jsou zatím jen předběžná a neoficiální, něco říkají. Co? Přinejmenším to, že se všichni máme určitě na co těšit!
Příznivce statistik jistě potěší informace o počtu podaných přihlášek ke studiu na UK na školní rok 1996/1997
| FF | 8188 | PedF | 7261 | |
|---|---|---|---|---|
| PF | 6432 | FSV | 4489 | |
| 1. LF | 2236 | 2. LF | 1175 | |
| 3. LF | 1553 | LF Pl | 1508 | |
| LF HK | 1687 | FaF | 942 | |
| PřF | 3281 | MFF | 1823 | |
| FTVS | 2261 | KTF | 219 | |
| HTF | 240 | ETF | 110 | |
| Celkem | 43406 |
Profesora Oldřicha Krále jsme však v jeho napěchovaném časovém programu nezastavili v redakci pouze kvůli úctyhodné překladatelské činnosti, ale abychom se ho zeptali na pokračování zesílených signálů zájmů o spolupráci s Univerzitou Karlovou z čínské strany. Již v minulém čísle časopisu Forum jsme čtenáře informovali o přijetí Jeho Excelence, velvyslance ČLR pana Yan Penga, rektorem UK. Pan velvyslanec ohlásil na půdě Univerzity Karlovy dar čínské strany, Velký slovník čínského jazyka (dvanáctidílný) a celou řadu učebnic používaných v Pekingském institutu pro výuku cizinců. Předání daru se uskutečnilo na čínském velvyslanectví v druhé dekádě dubna. Celé přijetí mělo nesmírně vstřícný charakter, naznačující, že ČLR stojí nejen o stávající vztah, ale také o další rozvoj vztahů mezi čínskými univerzitními centry a UK. Čínský velvyslanec při přijetí zdůraznil zájem ČLR na další intezifikaci (po období poměrně komplikovaných vztahů), jasně se také projevilo i očekávání výsledků oficiální cesty čínského ministra zahraničních vztahů Čchien Čchi-čchena, který byl během své dubnové návštěvy Prahy přijat nejvyššími českými představiteli (od premiéra Václava Klause, ministra zahraničí Josefa Zieleniece, ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého až k prezidentovi ČR Václavu Havlovi). Pochopitelně, že ČLR trvá na své politické linii, kterou mimo jiné limituje otázka Tchaj-wanu. Akademické styky a stávající dohody o spolupráci by ovšem tato okolnost neměla nijak zasáhnout. Existující kontakty mezi ČLR a Univerzitou Karlovou jsou dobré, především v rovině výměny studentů je dosavadní stav na přijatelné úrovni. Jeho Excelence velvyslanec Yan Peng se několikrát pochvalně zmínil o úrovni výuky oboru sinologie na Univerzitě Karlově. A přitom obor sinologie nemá dlouhou historii, ustavil se na UK až po druhé světové válce osobní zásluhou prof. Jaroslava Průška. To on položil základy čínských a japonských studií, která se velmi rychle dostala na evropskou úroveň. Pomohl mu zájem o sinologii, tehdejší spontánní společenská podpora, vyplývající z kulturního zájmu české společnosti o čínské země a jejich tradice. K ojedinělé úrovni čínských a japonských studií přispívá i okolnost, že v Praze se nalézají jedny z největších evropských sbírek čínského umění, že je zde vynikající čínská knihovna.
Prof. Oldřich Král udělal přijímací zkoušky (1949) na FF UK původně na obor anglistika a komparatistika, stal se však žákem Jaroslava Průška a po studiích zůstal na UK jako jeho asistent. Později přešel jako aspirant do AV ČR. V rámci aspirantury navštívil poprvé také Pekingskou univerzitu. "V padesátých letech byly vztahy mezi ČLR a Univerzitou Karlovou na velmi slušné úrovni," konstatuje prof. Oldřich Král, "a prof. Průšek toho využil jednak pro výměnu studentů i k nakoupení obrovských knižních fondů (většinou jsou uloženy v Čínské knihovně Orientálního ústavu)". Od roku 1969 nesměl prof. Oldřich Král přednášet, o dva roky později odchází z fakulty a vrací se sem až téměř po dvou desítkách let. "Měl jsem víc času překládat," konstatuje prof. Oldřich Král, "v posledních letech často vycházejí opravené a rozšířené reedice anebo dokončuji a vydávám to, na čem jsem celá ta léta pracoval". Při porovnání situace ve vydávání překladů v posledních třiceti letech jsou zřetelné rozdíly: "Zatímco v osmdesátých letech se překlady tiskly ve vyšších nákladech (především Odeon), musí být dnešní nakladatel opatrnější, i tak známá a čtenářsky úspěšná díla jako je Kniha mlčení, nebo dílo mistra Suna O válečném umění, vycházejí nanejvýš v pětitisícovém nákladu," říká prof. Oldřich Král.
V posledních několika letech se podařilo dnes šestičlennému týmu sinologů Ústavu Dálného východu obnovit kredit pražské sinologické školy, což se projevuje bohatým spektrem kontaktů nejenom se zeměmi Dálného východu a jejich univerzitními centry (Peking, Tchaj-wan, Honkong), ale také s partnerskými centry evropskými a americkými. Česká republika se stala v roce 1994 organizátorem dosud největší mezinárodní konference Evropské asociace čínských studií - s účastí dvou set padesáti sinologů z celého světa.
Studium čínštiny je koncipováno na FF UK jako obor sinologie - tedy nejen studium jazyka, ale také literatury, dějin, filozofie a kultury. Studuje se jednooborově i dvouoborově (jednooborové studium převažuje). Nyní je vyučováno asi padesát studentů; podle informací prof. Krále si studenti často přibírají další obor, "který by studijní program sinologie rozšířil". Kromě toho seminář organizuje kurzy jazyka pro nesinology. "Vloni", říká prof. Král "jsme zahájili zvláštní třísemestrální kursy čínštiny pro studenty medicíny". To všechno zvládá výkonný "minitým" necelé desítky učitelů Ústavu Dálného východu, podle možností posilovaný zahraničními lektory a hostujícími profesory. "Ve školním roce 1996/97 odejdou z našeho oboru tři studenti do Pekingu a čtyři studenti na Tchaj-wan", konstatuje prof. Oldřich Král. Poměrně malý počet studentů vysílaných do Pekingu je výsledkem nové situace v rozdělování stipendijních míst. Potěšující zájem i jiných než sinologických oborů a rozvoj výuky čínského jazyka mimo Prahu (Olomouc) při zachování stávajícího počtu míst vede k tomu, že studenti pražské sinologie přijdou zkrátka (ačkoli pro ně je to organická součást studia).
A co se uplatnění těchto absolventů UK týče? Ředitel ÚDV a vedoucí Centra komparatistiky (CKOM) vidí v jejich seberealizaci v posledních deseti letech změny: "Přijímáme každoročně 10 - 15 nových studentů. Dříve v našem oboru převažoval živel kulturní, nyní se absolventi mnohem více uplatňují v hospodářské a politické sféře, a k tomu je studium plně kvalifikuje," tvrdí prof. Král, "nejde o věc dočasnou, spíše o přirozený posun k rovnováze zájmů a k rovnováze šancí..."
prof. PhDr. Oldřich Král, CSc.
Účastníci se přímo na místě konání semináře mohli seznámit s konkrétními úkoly, které plní Kabinet ekologické výchovy PedF UK, s vybavením pracoviště počítačovou a laboratorní technikou a s vybavením speciální studovny. Diskusní příspěvky zahraničních odborníků z oblasti environmentální výuky, například Chrise Oultona z University of Bath v Anglii nebo Petera Schmida z eindhovenské University of Technology ukázaly, že zahraniční přístupy k této výchově jsou velmi komplexní a vyznačují se jistou filozofičností celého problému. Představili mnoho programů, charakteristických značnou kreativností a určitou nepředpojatostí. Chris Oulton si například položil otázku, zda "učitel je vlastně tím správným nebo jediným činitelem ve výchově mladé generace", čímž naznačil, jak důležité je neustálé přezkoumávání leckdy evidentních pravd. Našim odborníkům je dnes již jasné, že ekologická výchova je interdisciplinární záležitost a že od ochrany přírody přes ochranu životního prostředí vede cesta k promýšlení a zavedení obecněji - a samozřejmě také náročněji - koncipované výuky tématu trvale udržitelného rozvoje. Tento trend zdůraznila ve svém diskusním příspěvku RNDr. Eva Lišková, CSc., vedoucí Kabinetu ekologické výchovy. Několik dalších diskusních příspěvků zdůraznilo nutnost složitějšího promýšlení předmětu ekologická výchova na školách. Vyžaduje to spolupráci všech, kteří se nějakou formou na environmentálním vzdělávání podílejí jak na univerzitních pracovištích tak i ve všech vládních i nevládních organizacích. Dobré místo, jak řekl děkan Pedagogické fakulty UK prof. PhDr. Zdeněk Helus, DrSc., musí v tomto smyslu mít i kurikulum environmentální výchovy.
Na závěr můžeme dodat, že finančně a organizačněse na semináři podílel program PHARE ve spolupráci s VŠB TU Ostrava a mnoho dalších, kterým promyšlený systém a z něho vycházející praktické jednání umožní, aby se Země stala skutečně dobrým místem pro náš život...
Mezi početnými zahraničními i domácími účastníky semináře byl Chris Oulton z výzkumného střediska environmentální výuky z Univerzity of Bath z Anglie. Předmětem jeho diskusního příspěvku byla příprava tutorů pro oblast ekologické výchovy a vzdělávání
O čistě teoretických problémech hovořili v 1. bloku doc. Ing. Jiří Patočka, CSc., proděkan Fakulty národohospodářské a PhDr. Lubomír Brokl, zástupce ředitele Sociologického ústavu AV ČR. Zejména vystoupení doc. Patočky na téma elit bylo velmi zajímavé, protože přednášející zde upozornil na obrovský rozdíl mezi velkou (celostátní) a malou (komunální) politikou, daný jiným žebříčkem priorit na obou úrovních - projevuje se také v jiném personálním složení obou systémů.
Poněkud praktičtěji rozebrali volby Ing. Barbora Tachecí z ČT a Vladimír Mlynář z Respektu ve svém příspěvku Politici a sdělovací prostředky. Na toto téma se také rozvinula ostrá debata o novinářské etice, o ovlivňování médií politiky...
Odpolední blok zahájil doc. PhDr. Roman Prorok, CSc., tajemník České společnosti pro politické vědy, vystoupením o politické kultuře a volbách. Téma Politické strany před parlamentními volbami si za svůj referát zvolil PhDr. Zdeněk Zbořil z Ústavu politologie FF UK. Ten se zaměřil zejména na historické souvislosti vzniku českých stran a zároveň na některé nečisté finanční praktiky politických stran v předvolebním boji.
Celou konferenci zakončil RNDr. Jan Herzmann, CSc., ředitel agentury Factum, jenž obeznámil přítomné jak s metodikou výzkumu veřejného mínění, tak i s případnými výsledky voleb.
Pořadatelé výstavy si nekladli za cíl podat vyčerpávajícím způsobem celkový přehled dějin školství na Starém Městě pražském, ale snažili se poukázat na některé etapy historického vývoje staroměstských škol - Univerzity Karlovy jakožto vrcholu vzdělanosti - a Týnské školy, zastupující nižší stupeň vzdělání, který prošel v dějinném vývoji mnoha změnami. Zajímavé byly i pasáže expozice, dokumentující dávnou tradici spolupráce mezi univerzitou, Týnskou školou a jednou z nejslavnějších studentských staroměstských kolejí - Rečkovou kolejí s názvem Collegium sanctissimae Mariae. Právě tato idea má nejblíže k systému nižších a vyšších kolejí, který až podnes zachovává školský systém Velké Británie.
Působení Týnské školy se zaměřuje na praktické studium staré vokální a instrumentální hudby, sbormistrovství chrámové hudby a na péči o církevní a kulturně historické památky a jejich prostředí. K jejich historii, dávné i té nejnovější, se vrátíme v dalších číslech časopisu Forum.
Zjistila jsem však, že o minulosti Patejdlovky se na univerzitě ví pramálo. Obrátila jsem se proto na erudovaného znalce krkonošské historie pana Ing. Theodora Lokvence, autora monografií o dějinách Krkonoš a pilného přispěvatele časopisu Krkonoše, kde čtenáře informuje nejen o uplynulých dobách, ale také o současném lesním hospodářství atd. Pan Lokvenc odepsal s nevšední ochotou, a tak na následujících řádkách předkládám výsledky jeho výzkumu.
Patejdlova bouda (č. 83) stojí v Labském dole na svahu asi 500 m nad tokem Labe, mezi Dvorským a Medvědím potokem (960 m n. m.). S údolím je spojena odbočkou z cesty stoupající od silnice v Medvědím kolenu k Medvědí boudě. I když leží poblíž Bradlerových bud, necelý kilometr pod Medvědí boudou, nebyla k nim počítána.
Bouda byla postavena kolem roku 1710 po ukončení územních sporů o Sedmidolí, na vrchlabském panství u hranice s panstvím jilemnickým. Postavili ji Eichlerové, kteří do Krkonoš přišli v 17. století ze Schlackenwaldu u Vídně jako dřevorubci. Využívala pro své budní hospodářství nejkvalitnější louky v Sedmidolí na svazích levého břehu Labe. Byla, na rozdíl od většiny ostatních letních bud, obývána celoročně již od svého založení. Patřila k ní menší letní bouda na západním okraji Dívčí louky, kterou zničila v roce 1879 vichřice. Bouda obhospodařovala celkem šest hektarů luk.
V roce 1938 ji od svého nevlastního otce převzal Josef Eichler, zvelebil ji a přizpůsobil pro poskytování pohostinství turistům. Za druhé světové války byl odveden do německé armády a již v roce 1941 byl na východní frontě zraněn a byla mu amputována noha. V příštím roce se vrátil domů jako invalida a boudu vedl až do roku 1945.
Ve válečném období byla bouda využívána jako vojenská zotavovna německé armády. Stejně jako většina bud v Sedmidolí byla i Patejdlova bouda koncem války přeplněna uprchlíky před frontou ze Slezska.
Po roce 1945 byla prvním správcem Patejdlem přejmenována na Patejdlovu boudu.