Konference rektorů rovněž projednala současný stav financování vysokých škol. Rozhodla o vytvoření komise, která vypracuje návrh úpravy tohoto stavu. Tím se budou rektoři zabývat na příštím zasedání ČKR.
Po schválení vysokoškolského zákona by se mělo školné na našich vysokých školách pohybovat v rozmezí od dvou a půl tisíce do deseti tisíc korun ročně. Podle rektora Masarykovy univerzity v Brně E. Schmidta nejsou představitelé vysokých škol proti zavedení placeného studia. Vládní návrh zákona však byl podle nich v tomto bodě nedokonalý, protože neřešil uspokojivě otázku využití peněz vybraných za studium. Rektoři se domnívají, že by poplatky od studentů měly zůstat škole a sloužit jí ke zlepšení podmínek pro výuku.
V odpoledních hodinách se členové předsednictva ČKR setkali v Lánech s prezidentem republiky Václavem Havlem. Diskutovali s ním mimo jiné o otázkách potřeby vysokoškolského vzdělávání národa a konfrontace vysokého školství České republiky se školstvím v zahraničí. Část debaty rektorů s prezidentem se dotkla i přípravy nového zákona o vysokých školách.
Kdy jste se rozhodl, že se pokusíte našim knihovnám pomoci? V březnu 1990. Po letech jsem se ocitl znovu v Praze, prohlédl jsem si Národní knihovnu včetně jejího zázemí a zhrozil jsem se. Pak se mi povedlo v USA získat od Mellonovy nadace milion dolarů na projekt CASLIN, později se podařilo schrastit dalšího dva a půl milionu na jiné projekty. Původní projekt měl dvě části. První tvoří mikrofilmové zpracování vzácných dokumentů, čímž se už dnes nemíní jen staré rukopisy, ale i knihy, které byly tištěny v 19. století na kyselém papíře, a proto podléhají rychle zkáze. Stejně jako unikátní sbírky starých novin a časopisů v Národní knihovně. Druhou částí projektu je propojení čtyř velkých českých a slovenských knihoven - Národní v Praze, Slovenské národní v Martině, Univerzitní v Bratislavě a Moravské zemské v Brně - do jedné elektronické sítě.
Oč vlastně jde?
O automatizaci celého knižního provozu, při níž se zároveň přechází na mezinárodní standardy, které umožní v budoucnosti připojit vaše knihovny do jednotné sítě mezinárodní. Vzniká tak vlastně jednotný souborný katalog, který umožní přístup každému, kdykoli, odkudkoli. Připojení sítě na Internet umožní vstupovat do knihoven na celém světě. V tom systému si může každý čtenář dělat sám rešerše toho, co ho zajímá, aniž by musel být přítomen v knihovně, aniž by musel znát knihu nebo časopis, které si chce vypůjčit, a aniž by byl odkázán jenom na svou knihovnu.
CASLIN jsme začali realizovat před třemi roky. Před několika dny začal sloužit. Zatím jen omezeně, protože databáze se naplňují postupně, ale už to běží. Pro mě to znamená pocit neuvěřitelného štěstí.
Kdy vás čeká nějaké další?
K dalším projektům patří propojení vědeckých ústavů České akademie věd, dále knihoven a fakult v Prešově a Košicích a fakult Masarykovy univerzity v Brně, Palackého univerzity v Olomouci a olomoucké vědecké knihovny. Před námi je obrovská práce, ale myslím, že most už jsme přešli.
Zavádění nové technologie představuje změnu celé organizace knihovny, a s tím byly určitě potíže.
Především personální, manažerské, ty jsou však všude ve světě. Zjistil jsem, že vaší slabou stránkou je zejména spolupráce - mezi institucemi, a vlastně všude. Kam se podívám, vidím svět, který má tendenci spíš k odstředivým silám. Starat se jen sám o sebe. To je jeden ze dvou vašich velkých problémů.
Druhý problém je, že váš stát nemá žádnou politiku, pokud jde o investice do informačního systému, do Internetu. To je, jako byste na počátku století kašlali na výstavbu železnic. Nikde není možné bez vládní iniciativy zavést Internet na takové úrovni, aby sloužil celému území. Trhy sice něco unesou a rozjíždějí se tu docela slušně, ale i v USA jsou v tomto odvětví vždy nějak vlády zaangažované.
V Národní knihovně vám porozuměli?
Problémy byly ani ne tak v knihovně, jako na veřejnosti. I mezi mými přáteli. Knihovnictví mělo u vás tak špatné renomé a nízký status, že mě považovali za šílence, který investuje peníze do nějakých středověkých rukopisů, které kdesi hnijí. A dalo mi práci je přesvědčit, že se sice starám o rukopisy, budovy, o bohatství z minulosti, ale že jde především o budoucnost! Když jsem jednal s ministry kultury nebo s širší vládní obcí, měl jsem pocit, že se bavíme o luxusu. Ale je to naopak. Přístup k informacím není luxus, to je nutnost. Žádná knihovna, ani ta nejmenší, není luxus. Je to základní investice do vaší budoucnosti.
Přesvědčil jste je?
Nevím, ale vím, že investovat do knihoven je prostě nutné. Příští století bude stoletím informací. Bohatství nebude přinášet výkon získaný vynaložením energie, jako to bylo doposud. Bohatstvím budou informace. Ne jejich hromadění, ale využití. A přístup k informacím bude nutností. Zavádění počítačové technologie do informatiky, které umožňuje propojování, činí právě z knihoven důležitá střediska koncentrace, distribuce a zprostředkování informací. Knihovny už nejsou pouze budovy s knihami na poličkách, ale hrají zásadní roli v oběhu informací, v jejich zprostředkování. Nová technologie přináší převratné sociální, ekonomické, ekologické i politické změny.
Člověk má pocit, že mluvíte o revoluci.
Jaké změny to přinese ve společenské a politické sféře?
Dosud nebývalou demokratizaci, protože přístup k informacím bude mít každý - bez ohledu na vzdělání, fyzický stav, vzdálenost. Samozřejmě se - jako u každé nové technologie - objeví nové hádanky a problémy, které jsme neočekávali. Také bude třeba naučit se s informacemi pracovat. Vy jste například donedávna žili v situaci "libri prohibiti", měli jste omezený přístup k informacím. Potom jste se náhle ocitli v informační záplavě. Obojí stav vlastně přináší dezinformaci. První z nedostatku informací, druhý z jejich přemíry. Není to ale jenom váš problém a na Západě na něj existují dva pohledy. Bill Gates tvrdí, že v záplavě informací pomůže s orientací "inteligent agent", počítačový prvek. Já se přikláním k druhému názoru: myslím, že to budou lidé, vyškolení jako zprostředkovatelé.
Je vysoce pravděpodobné, že místo práce ve svém oboru budou muset nakonec pracovat v jiných profesích.
Například Miroslav Přibyl ze specializovaného pracoviště Ministerstva práce a sociálních věcí soudí, že hospodářství bude v nebližších letech potřebovat zejména kvalifikované dělnické profese, pracovníky se středním technickým vzděláním a také vysokoškolsky vzdělané specialisty.
Již nyní je nedostatek kvalifikovaných pracovníků především v řemeslnických profesích, jako jsou svářeči, jeřábníci, kovoobráběči, hutníci, ale chybějí i vysokoškolsky vzdělaní výrobní specialisté.
Představitelé Svazu průmyslu dokládají, že v těchto oblastech si odborníci do značné míry mohou na trhu práce diktovat platové podmínky.
"Trh práce se jako každý řídí pravidly nabídky a poptávky. Takže při nedostatku pracovníků v určitém odvětví platí, že v něm porostou i mzdy a že podniky budou muset nedostatkovým odborníkům nabídnout zajímavější podmínky než dosud", vysvětlil Přibyl.
Statistiky dokazují, že zájem o vzdělání v nedostatkových profesích stále klesá. Ještě na konci osmdesátých let se pětačtyřicet procent učňů chystalo na hutnické, hornické, strojírenské či elektrotechnické obory. Ve školním roce 1994-1995 to bylo již jen asi osmadvacet procent.
Obdobně na vysokých školách technického směru studovalo před šesti lety 36,7 procenta všech vysokoškoláků, nyní je to již jen necelých třicet procent.
Na pražskou Vysokou školu ekonomickou se hlásí 9791 zájemců, což je o 500 víc než v roce 1995. Brněnské Vysoké učení technické zatím eviduje 14 129 přihlášek, což je téměř o třicet procent víc než v roce předchozím. "Studenti začínají dávat přednost oborům, které sice nejsou tak oblíbené, ale mají šanci na lepší uplatnění v praxi", tvrdí rektor školy Petr Vavřín.
Na Západočeské univerzitě v Plzni se však přihlásilo podstatně víc zájemců na humanitní fakulty - zatímco na právnickou fakultu se hlásí přes tři tisíce lidí, na elektro jen 1340.
Od roku 1995 je tento u nás zcela nový typ středoškolského pomaturitního studia již samostatným vzdělávacím stupněm. Po čtyřletém období experimentu a ověřování se letos v září do výuky zapojí stodvacet osm nových vyšších odborných škol, které získaly od ministerstva školství na základě předložených projektů licenci. Síť vyšších odborných škol, dosud čítající pouhých dvacet šest převážně státních škol, se tak výrazně posílí a nabídne studium šesti tisícům absolventů středních škol.
To je v době, kdy poptávka po vysokoškolském studiu několikrát převyšuje kapacitu vysokých škol, jistě potěšitelné. Vždyť konečným cílem vyšších odborných škol je stát se uznávanou alternativou k tradičnímu vysokoškolskému studiu.