Osvětovou činností se v současnosti myslí především poskytování informací o veškerých službách, které Klementinum nabízí. V audiovizuálním středisku mají pro tento účel pořízený téměř hodinový dokument, jehož projekci knihovna nabízí bezplatně. Jedinou podmínkou je přítomnost minimálně dvanácti diváků. Nejčastěji tuto službu využívají studenti posledních ročníků středních škol a vysokoškoláci. Tento dokument není jediný, který lze ve středisku zhlédnout.
V blízké budoucnosti by se však audiovizuální středisko mělo přetransformovat na oddělení public relations, jehož činnost již v současné době částečně supluje. Bude tedy zajišťovat kontakt s veřejností, médii a i lepší komunikaci a spolupráci mezi pracovníky knihovny, kterých je v současné době přes pět set.
Druhou úlohou střediska - a od té především je odvozen jeho název - je nákup a zpracovávání audiovizuálních dokumentů. Od osmdesátých let platí pro české vydavatele zvukových i obrazových nosičů povinnost zaslat knihovně jeden povinný výtisk od každého vydaného titulu, který by se měl stát součástí národního konzervačního fondu. Z počátku se tato povinnost vztahovala především na gramofonové desky, dnes však knihovna dostává zejména kompaktní disky. Zachovávání kulturního dědictví příštím generacím však komplikují malá vydavatelství či vydavatelství s krátkou existencí, která zákon o povinném výtisku často ani neznají. Rovněž finance na nákup české produkce zahraničních vydavatelů má knihovna velmi omezené. Přesto však návštěvník střediska může vybírat z asi devíti set titulů videokazet, více než patnácti set kazet a minimálně šesti tisíc kompaktních disků. Všechny exempláře si lze půjčit pouze prezenčně (do studovny), gramofonové desky a kazety jsou většinou přetočeny na uživatelskou kopii. Půjčování domů omezuje zákon o autorských právech, kterým se knihovna, právě proto, že tyto nosiče dostává bezplatně, musí řídit. Audiovizuální středisko je pro veřejnost otevřeno od pondělí do pátku od devíti hodin ráno do tří odpoledne.
Absolventovi katedry výchovy a vzdělávání dospělých FF UK (nyní katedra andragogiky a personálního řízení) se v praxi výborně hodí studium založené na komunikaci mezi lidmi. Při příležitosti jeho nedávného nástupu do funkce v Centru Carolina si s ním přišla povídat redakce našeho časopisu.
Pokud mluvíme o cílech Centra Carolina, vzniklého z potřeby zpřístupnit nevidomým oblast počítačové techniky a informací, které jsou jejím prostřednictvím přístupné, definuje je Mgr. Gruncl takto: "Počáteční idea byla, aby centrum sloužilo zrakově postiženým studentům UK, ale zjistilo se, že jich na univerzitě tak velký počet není. V současné době jich studuje deset. Těmto studentům by počítače měly pomáhat ve studiu. Ovšem vzhledem k tomu, že technika je značně nákladná a chceme, aby byla dostatečně využívána, otevřelo centrum své brány i pro ty, kteří na vysoké škole nestudují. To znamená možnost výuky také pro středoškoláky i další zájemce, kteří mají důvod nebo zájem s počítači pracovat." Lidé zrakově postižení se o existenci a službách Centra Carolina dozvídají různými způsoby, například v časopise pro nevidomé Zora. Když se do stejného kurzu přihlásí více zájemců, jsou daná kritéria jasná: přednost mají vysokoškoláci a teprve potom středoškoláci a další zájemci. Nevidomí mají sice možnost získat v současné době počítač od státu, problém ovšem bývá v jeho plnohodnotném užití. V instruktáži napomáhá Centrum Carolina a jeho umístění v budově Matematicko-fyzikální fakulty má velké výhody také v tom, že se mohou ze zdejších studentů (s perfektní znalostí počítačové techniky) získávat lektoři. "Já k jejich zkušenosti přidávám, co vím o zrakově postižených," pokračuje ve výkladu své zvláštní pracovní náplně Mgr. Josef Gruncl. "Potom se může vypracovat specializovaný program se zvukovým výstupem nebo zvětšeným písmem - ten dokáže studenty učit. Programy pro nevidomé softwarové firmy nevyrábějí (tato cílová skupina je příliš malá), proto je přínos práce studentů tak potřebný. Je to velká radost, když mladý člověk vidí, jak se může stát počítač pro nevidomé praktickým a velkým pomocníkem. A ještě musí být splněna malá podmínka - aby se u odborného zázemí, které je k dispozici, sešli správní lidé ve správný čas - a na správném místě."
V současné době je o Centrum Carolina největší zájem studentů z Filozofické a Právnické fakulty UK. Kromě nich sem chodí také starší lidé. V Praze pracuje nyní asi šest podobně vybavených center. "Problém je v tom, že střediska nejsou stejná a zatím se nenašel nikdo, kdo by snahy jednotlivých spolků, vedených různými motivy a lidmi, propojil," hovoří o problémech, které před Carolinou stojí, Mgr. Gruncl. "To je jedním z našich nejdůležitějších úkolů - ve věku informatiky bych chtěl být nápomocný při vytvoření systému, kde by informace byly v celé šestici center všem snadno přístupné..."
Nevidomí s počítačem pracují pomocí klávesnice s Braillovým písmem a někteří dokonce píší na normálních klávesnicích, protože umí psát zpaměti, všemi deseti. Pro to, jak dostat informace z počítače, existují dva způsoby: jedním je braillský řádek, na kterém naskakují písmenka zobrazená na obrazovce. Je to způsob velmi výhodný pro psaní textů, protože umožňuje celkem snadnou orientaci. Druhý způsob je hlasový výstup (ten čte, co je na obrazovce napsáno). Pro slabozraké existují také zvětšovací programy - na těch se dá písmeno zvětšit až do velikosti obrazovky. Nevidomý se naučí ovládat počítač asi za tři měsíce (podle individuálních dispozic). "Pro naše mladé klienty je velmi důležité získat k práci pozitivní motivaci, aby přesně věděli, jak jim jejich počítačový pomocník dokáže v nejrůznějších situacích pomoci," říká Mgr. Josef Gruncl. A o jaký druh informací mají lidé zájem? "Existují různé databanky informací pro nevidomé, kde jsou například noviny, časopisy s tematikou určenou zrakově postiženým a nevidomým občanům, kulturní přehledy, programy televize, návody k použití a někdy i celé knihy," vypočítává správce Carolina. "Lidé si také mohou nechat nejrůznější materiály, které potřebují nascannovat - a ty potom v počítači zůstávají i pro potřeby ostatních."
