Doc. PhDr. Jiří Šouša, předseda ediční komise FF UK, nás přijal velmi vstřícně. Pomineme jím předložený Výkaz činnosti edičního úseku FF UK za minulý rok (ukazuje, že si FF UK - soudě alespoň podle strohých čísel - nevedla špatně). Zeptali jsme se, co je v současné době neodmyslitelnou podmínkou dobré kvality ediční práce. "Je to práce kvalifikovaného výkonného personálu. V našem případě jej tvoří pracovnice edičního úseku FF UK. Podmínkou je i dostatek rukopisů, to ovšem náš problém není. Kvalitu edičních publikací garantují odborné posudky. V rámci objektivního posouzení kvality textu vypracovává odborný posudek i na fakultě nezávislý odborník (například z AV ČR). Co ediční komisi trápí, přesněji řečeno, co značně omezuje vydávání časopisů, knih a skript, je nedostatek financí. Je proto nezbytné počítat alespoň s částečnou dotací některých vybraných publikací z příspěvků sponzorů a z grantů. Autoři publikací jsou dnes nuceni hledat si osobně vlastní sponzory - je to pro mnoho z nich činnost nezvyklá (jakýsi vlastní management), ale podstatná. Mnohým se to daří. Vyžaduje to ovšem značné úsilí. Problémem je i honorování autorů. Samozřejmě nemůžeme platit jako renomovaná nebo bohatá nakladatelství. Zase však můžeme nabídnout prestiž vydavatele (Univerzita Karlova). Mnohdy je na autorovi samém, čemu dá přednost. To, co značně trápí ediční komisi, je pozdní zadávání rukopisů (to je ovšem tradiční bolest). Ediční komise FF UK hledá i další možnosti, kterými by mohla obohatit svou vlastní činnost: tímto novým prvkem je DeskTop, tiskoviny vydávané pro domo, které nejsou tak náročné na grafické vybavení (někdy jsou náklady na ně kryty pomocí uveřejňovaných reklam). Další, co bych chtěl ještě zmínit, jsou ceny publikací. Navrhujeme, aby se zvažovala možnost prodávat studentům skripta za režijní ceny. Jak to vyřešit a realizovat by snad mohly pomoci návrhy všech, kteří do této ankety nyní i v budoucnosti přispějí."
O některých dalších zkušenostech s vydáváním publikací jsme dále hovořili i s předsedou ediční komise Ústavu dějin UK a Archivu UK, PhDr. Michalem Svatošem. Z jeho odpovědi vybíráme pouze část, protože Dr. Svatoš problematiku ediční činnosti často spojil nejen s činností Vydavatelství Karolinum, ale také se širším problémem nabídky a prodeje literatury vydávané UK, speciálně s činností univerzitní prodejny. Oběma těmto podstatným článkům v řetězci ediční činnosti však chceme dát v příštích číslech časopisu FORUM samostatný hlas. "Ediční činnost Ústavu dějin UK a Archivu UK je specifická tím, že se nevěnujeme jenom tomu, co je meritem naší vědecké činnosti, tedy dějinám univerzity a dějinám vzdělanosti v českých zemích, přípravě a vydávání časopisu Historia Universitatis Carolinae Pragensis a vydávání skript pro humanitní obory univerzitních fakult. Ediční náplní našeho pracoviště je i jedna funkce specifická: vydávat reprezentativní publikace o Univerzitě Karlově. Pozitiva naší činnosti vidím v tom, že úzce spolupracujeme s Vydavatelstvím Karolinum, že naše publikace můžeme okamžitě nabídnout ve vlastní prodejně (rozuměj v prodejně v Celetné ulici, v Praze 1), že nemáme problémy s dostatkem rukopisů (spolupracujeme s nejkvalitnějšími odborníky v našich oborech). Existuje ovšem i jedna oblast, ve které se rozhodně musí uvažovat o změně - to jsou ceny publikací. Jsou, zvláště u větších knižních projektů, podle mého soudu neúnosné, a to nejenom pro studenty, ale i pro členy akademické obce. Kniha na Univerzitě Karlově musí být cenově dostupná. Její nákup je pro některé skupiny obyvatelstva sociální záležitostí. V této souvislosti navrhujeme řešení, které je v západní Evropě dnes již běžnou praxí: členové akademické obce mají procentní slevy, studenti si učební texty mohou koupit za poloviční prodejní cenu. Jinou cestou je tisknout knihy typograficky a i jinak formálně nenáročné, kde je také možnost jít s cenou dolů. Pro všechny vydavatelské subjekty na Univerzitě Karlově, tedy i pro nás, je důležité, abychom se programově začali starat o sponzorské podpory. Zcela výjimečným sponzorem je Česká spořitelna, a. s., jejíž podpora je skutečně významná tím spíše, že sama Česká spořitelna vnímá tuto podporu neokázale, kultivovaně, jako kulturní dar. Na závěr bych snad měl ještě říci, co v nejbližší době považuje naše ediční komise za důležité. Musíme vydat řadu našich knih, které v minulém režimu nemohly spatřit světlo světa a vydat překlady té zahraniční literatury, kterou nutně potřebujeme pro studium našich oborů. Na novou, moderní českou vědeckou literaturu klademe důraz: cestu spatřujeme v důslednějším dodržování zásady spojení pedagogické a vědecké (tedy i publikační) práce vysokoškolských učitelů. Učitel musí mít dostatek času, aby mohl psát. V neposlední řadě je důležité naučit se pracovat s konkurenčním tlakem a s propagací. Myslím, že to všechno by mohlo být předmětem dalších anketních úvah těch, které časopis Forum osloví.
Nad přítomností i budoucností vědeckých časopisů se zamyslel doc. MUDr.Vladimír Geršl, CSc., editor vědeckých časopisů Lékařské fakulty UK v Hradci Králové. "Naše fakulta vydává tři vědecké časopisy: Acta medica, Acta Medica Supplementum a Lékařské zprávy LF UK. Acta Medica jsou publikována v angličtině, ostatní časopisy s anglickým souhrnem.
V období posledních čtyř až pěti let lze pociťovat pokles počtu nabídky rukopisů. Domnívám se, že tato skutečnost byla zpočátku zapříčiněna určitou celkovou depresí výzkumné činnosti (např. v souvislosti s odchodem lékařů do soukromých praxí a pod.). V poslední době je - podle mého názoru - důvod posunut do poněkud jiné roviny. Příčiny jsou patrně multifaktoriální, za hlavní však považuji mnohdy neúměrné absolutizování scientometrických kritérií hodnocení vědecké činnosti a současně ne zcela zřetelně definovanou ediční koncepci UK a fakult vůči vlastním vědeckým časopisům. Logickým dopadem je, že se autoři snaží předložit své rukopisy do časopisů s "impact" faktorem (a tudíž i možností výraznějších citačních ohlasů). To je z hlediska autorů zcela pochopitelné, protože publikace ve fakultních, resp. univerzitních časopisech nejsou adekvátně hodnoceny. Za sekundární (i když ne zcela zanedbatelnou skutečnost) považuji fakt, že honoráře v časopisech vydávaných cizojazyčně nebyly dostatečné pro případnou úhradu kvalitního překladu.
V této souvislosti se nabízí několik úvah a možností řešení: zrušení fakultních. resp. univerzitních časopisů (je to samozřejmě možné, nutno však poznamenat, že tyto časopisy spoluvytvářejí - stejně jako v zahraničí - image školy a za nezanedbatelný považuji i ekonomický přínos získaný výměnou za zahraniční časopisy). Esenciálním řešením je jasná deklarace a postoje UK k vědeckým časopisům. Nepovažuji sice na jedné straně za optimální řešení přidělit těmto časopisům jakýsi interní impact factor, avšak bez kladného hodnocení a vzetí těchto publikací do úvahy (například při evaluaci fakult, hodnocení plnění grantů, habilitačních a jmenovacích řízeních) nelze očekávat vzestup zájmu o publikování v těchto časopisech.
Za předpokladu, že UK a její součásti usoudí, že je třeba zachovat a podporovat existenci těchto časopisů je pak třeba udělat maximum pro zvýšení jejich odborné úrovně. Tady považuji za nutné: realizaci velmi náročných recenzních řízení, otevření časopisů pro extramurální autory včetně zahraničních, zvážení validity hodnocení publikační aktivity v těchto časopisech autorů z UK, vytvoření mezinárodních redakčních rad, rozšíření distribuční sítě vědeckých časopisů zejména do zahraničí a podporu výměny za zahraniční časopisy a zajištění potřebných ekonomických dotací pro tyto časopisy, které by umožňovaly realizaci přijatých opatření.
Závěrem bych rád shrnul, že věřím - za předpokladu jasného vnímání jejich úlohy a současně se zvýšenými nároky na jejich kvalitu při odpovídajícím ekonomickém zabezpečení, v další existenci vědeckých časopisů UK a jejích fakult. Považuji ji za nedílnou a velmi důležitou součást činnosti celé univerzity.