Z jakého úhlu pohledu je ovšem naše vysokoškolské vzdělání srovnatelné se světem? Jak je možno měřit úroveň jednotlivých vysokých škol, fakult, popřípadě oborů? Otázkou je, zda si vůbec chceme nastavit zrcadlo své vlastní práci. Myslím si, že je to nanejvýš potřebné. Evaluace, která na začátku roku na UK skončila, nasvědčuje, že existuje ochota podívat se realitě do očí. Evaluace zatím proběhla ve čtyřech oblastech - výkony studentů, evidence pracovníků, výkony pracovníků, informační sítě a knihovny a investiční prostředky a nemovitý majetek. Jistě by stálo za to uvažovat o další možnosti pohledu univerzity samotné na sebe i do sebe, a to v oblastech kvality výuky a uplatnění studentů v praxi.
Sledování uplatnění absolventů (a to nejen naší univerzity) by pomohlo zmapovat pohyb na trhu pracovních míst, přispělo by ke tvorbě nových oborů či naopak by vyvrátilo mýty o nepostradatelnosti oborů jiných.
V oblasti měření kvality výuky je už možné vidět první výsledky. Na některých fakultách a oborech evaluace učitelů probíhá několik let a výsledky se různí. Na některých fakultách se evaluace stala nedílnou součástí jejich práce, zájem studentů na hodnocení učitele je vysoký a učitelé berou výsledky tohoto měření vážně. Naproti tomu na jiných fakultách došlo k jevu opačnému a zájem studentů hodnotit učitele klesá. Důvody mohou být různé. Například takové, že se na kvalitě výuky stejně nic nezměnilo. Některé fakulty na evaluaci ani nepomýšlejí. Objevuje se i názor, že by to mohlo - byť jen zdánlivě - připomínat kádrování. A to se, samozřejmě, některým pedagogům nelíbí. Je mi naprosto jasné, že za současné situace nemůže být evaluace takovým řešením, které by dokázalo beze zbytku rozhodnout všechny problémy našeho vysokého školství. Přesto si myslím, že pravidelné hodnocení učitelů studenty by mělo mít svoje místo na všech vysokých školách, nejenom na fakultách či oborech, které jsou schopny si sebekriticky přiznat své nedostatky. Je jasné, že obory či fakulty s určitými (byť dobře skrytými a utajenými) problémy si samy svoji evaluaci nenavrhnou. A už vůbec si nenavrhnou své vlastní hodnocení učitelé, kteří moc dobře vědí, že by na výbornou neobstáli.
Na závěr navrhuji: vzdor tomu, že každá fakulta i vysoká škola je jiná, sestrojit standardizovaný dotazník, který by byl použitelný obecně pro všechny obory - to, jestli učitel chodí včas, se dá objektivně porovnat všude. Stejně tak jako jeho schopnost tvořit věty, mající podmět i přísudek, či včasné předložení seznamu literatury potřebné ke složení zkoušky. Po vytvoření a prvotní pilotáži by se tento dotazník mohl nabídnout všem vysokým školám, které by tak mohly ze své vnitřní iniciativy, a třeba z prostředků MŠMT či grantu, přispět k pohledu na sebe sama. Toto hodnocení by popřípadě mohlo sloužit jako další zdroj informací pro středoškoláky při rozhodování o jejich další cestě. Dovedu si představit, že se těžko budou hlásit na obor, kde je většina současných studentů nespokojena s úrovní výuky.
Nebylo by to sice jednoduché, ale za pokus to stojí, i vzhledem k tomu, že jsem měl osobně možnost si na vlastní kůži vyzkoušet, že to někde (sice daleko od domova) může poměrně dobře fungovat.