Při dubnovém pobytu prof. Kruty na UK došlo k první bilanci výsledků spolupráce. Ze strany EPHE je nabídka relativně velkorysá - mnoho vědeckých pracovníků FF UK bylo pozváno k měsíčním přednáškovým pobytům. Jak se stanoví v textu dohody, předpokládá se rovněž výměna studentů, realizace společných výzkumných projektů, možnost dvojího česko-francouzského vedení doktorských prací, společná organizace kolokvií, seminářů a konferencí. Možnost pro rozvíjení těchto forem spolupráce předpokládá však v první řadě vytvoření výzkumně-vzdělávacích sítí, což jsou projekty stanovené vždy s určitým konkrétním tématem, které ze strany EPHE dovolují, po schválení francouzským ministerstvem školství, výrazně rozšířit možnosti vzájemné výměny studentů, vědeckých pracovníků atd. V této době již byly vytvořeny dva takovéto projekty: Keltové v oblasti Středomoří ve spolupráci prof. Kruty a prof. Bouzka (Ústav pro klasickou archeologii FF UK) a Vznik evropských hlavních měst ve spolupráci prof. Leniauda a prof. Wittlicha (Ústav dějin umění FF UK). Vytváření dalších projektů bude jistě jen otázkou času.
Ecole pratique des Hautes Etudes je ve francouzských podmínkách ojedinělým ústavem, v němž mají své místo především úzce zaměřené humanitní obory. Vzhledem k obdobné struktuře, která je typická pro FF UK, je partnerství v tomto smyslu jistě oboustranně výhodné a jak sdělil prof. Kruta, pro EPHE může znamenat (v souvislosti s perspektivou rozšíření spolupráce formou trojdohody s univerzitou v Budapešti) i šanci pro záchranu některých vědních oborů, které jsou - pro svou úzkou specializaci - v současné Francii poněkud opomíjeny. Styčné body nalezly EPHE i UK především v archeologii, dějinách umění, urbanismu, romanistice, hudební vědě, klasické filologii a oborech orientalistických.
Prof. Venceslas Kruta během přijetí v reprezentačních místnostech RUK
Vědecká rada 1. LF UK projednala na svém zasedání také návrh na ocenění celoživotního díla doc. MUDr. Jaroslava Skály, CSc. Kolegium rektora UK s návrhem vyjádřilo souhlas a udělilo doc. MUDr. J. Skálovi bronzovou pamětní medaili UK "za zásluhy o rozvoj poznání v oboru prevence a léčby toxikomanií, zejména alkoholismu".
K zúčastněným promluvil redaktor celého projektu prof. PhDr. Josef Petráň, CSc., ředitel Ústavu dějin UK a Archivu UK. Řekl mimo jiné, že je přesvědčen, že tento svazek bude přijat stejně dobře, jako byl přijat díl první. "Tento díl pojednává o období jiném, složitém, ale ukazuje také, že příliš jednostranný pohled, který dosud na toto historické období převládal, už toto dílo zásadně koriguje a ukazuje na pozitivní vývoj univerzity v období, které někdy ještě bývá stále zafixováno v historickém povědomí jako období ,temna'. Ukazuje, že UK se v tomto období minimálně vyrovnala s univerzitami středoevropskými a že osobnosti, které zde působily, byli namnoze velmi erudovaní vědečtí a pedagogičtí pracovníci." Prof. Petráň se pochvalně zmínil o práci čelákovických tiskáren, ocenil činnost Vydavatelství Karolinum (pod vedením ředitele PhDr. J. Jirsy), vyzdvihl pomoc sponzorů díla - České spořitelny a.s., která z větší části celé rozsáhlé dílo sponzoruje. "Nemám rád slovo sponzor a sponzorství, raději mluvím o mecenáších. Slovo mecenáš je starožitné, původ má z antiky a je ušlechtilého významu. Osobně bych Českou spořitelnu uváděl nejraději jako mecenáše našeho díla. Protože to je kulturně vžitý pojem, který by měl být používán a České spořitelně by po právu náležel." Profesor Petráň na závěr řekl, že na základě jeho dosavadních informací byl i v zahraničí druhý díl přijat se stejně příznivým ohlasem jako díl první. Redakce časopisu Forum se na některé dojmy z práce na druhém dílu zeptala ředitele Vydavatelství Karolinum PhDr. Jaroslava Jirsy: "Všimněte si, že předmluva je datována 12. února 1996 a knížka byla poprvé představena veřejnosti 3. dubna 1996. Jde o neobyčejně krátký interval a tak rychle nepracují snad ani v Singapuru." Během setkání bylo často vyslovováno jméno PhDr. Ivany Čornejové, především v souvislosti s její činností jako redaktorky celého svazku. PhDr. Ivana Čornejová, pracovnice Archivu UK, dělala tuto práci vedle toho, že sama do díla i autorsky přispěla. Nás ovšem zajímalo, čím byla pro doktorku Čornejovou právě tato práce přínosná. "Zajímavá byla práce s různorodým autorským kolektivem. Nejmladšímu autorovi je 38 let, nejstarší - bohužel vloni již zemřelé autorce, PhDr. Pavlíkové 75 roků. Rozhodně nešlo o generační výpověď, ale redakční kolektiv spojoval víceméně společný pohled na dějiny. Všichni z autorů se této problematice věnovali dlouho, někdy i desítky let. Mojí úlohou bylo dát knize základní směr. Vznikla ovšem v četných diskusích s autory. Po odevzdání rukopisu jsem dělala redakční úpravy, převážně stylistické, ale moji snahou bylo, aby nebyl porušen autorský styl a setřena osobitost výrazu jednotlivých autorů díla. Pro mne osobně, která se v případě vlastní autorské činnosti také setkává s odpovědnými redaktory publikací různých redakcí nebo nakladatelství, přinesla tato práce poznání, že redakční práce je pro kvalitu publikací důležitá, že autor musí respektovat její specifika. Vzájemné porozumění mezi redaktorem a autory, nebo kolektivem autorů, jak to bylo v našem případě, je předpokladem dobrého díla. Doufám, že výsledek takovému porozumění odpovídá."
