Forum II/12 - Jubilea
Časopis Forum připomíná významná červencová a srpnová jubilea.
Gratulujeme, docenti a profesoři!
červenec
50
9. 7. doc. RNDr. Zuzana Prášková, CSc. (MFF)
17. 7. doc. PhDr. Jitka Chytráčková, CSc. (FTVS)
22. 7. doc. Ing. Vladimír Benáček, CSc. (FSV)
25. 7. doc. RNDr. Pavel Fiala, CSc. (LF Pl)
31. 7. doc. Ing. Milan Křenek, CSc. (PedF)
55
2. 7. prof. JUDr. Jan Musil, CSc. (PF)
2. 7. doc. ThDr. Ján Liguš (HTF)
9. 7. doc. RNDr. Libuše Grygarová, CSc. (MFF)
27. 7. doc. PhDr. Jan Kocourek, CSc. (FTVS)
60
5. 7. doc. MUDr. František Fakan, CSc. (LF Pl)
65
19. 7. doc. PhDr. Vladimír Svatoň, CSc. (FF)
23. 7. doc. MUDr. Otakar Klein, CSc. (1. LF)
25. 7. doc. PhDr. Jan Solfronk, CSc. (PedF)
70
9. 7. prof. MUDr. Jaromír Svěrák, DrSc. (LF HK)
srpen
50
1. 8. doc. MUDr. Danuše Šubrtová, CSc. (LF HK)
28. 8. doc. MUDr. Vladimír Geršl, CSc. (LF HK)
55
8. 8. doc. MUDr. František Stožický, DrSc. (LF Pl)
30. 8. doc. RNDr. Hana Kühnlová, CSc. (PřF)
60
25. 8. doc. MUDr. Václava Konrádová, DrSc. (2. LF)
65
1. 8. prof. RNDr. Ladislav Jánský, DrSc. (PřF)
6. 8. prof. PhDr. Marie Königová, CSc. (FF)
12. 8. doc. RNDr. Danuše Štemproková, CSc. (PřF)
16. 8. doc. MUDr. Karel Motlík, CSc. (1. LF)
16. 8. doc. PhDr. Eduard Urbánek, CSc. (FF)
22. 8. prof. PhDr. Stanislav Sousedík, CSc. (FF)
31. 8. doc. PhDr. Jan Marek, CSc. (FF)
31. 8. doc. PhDr. Václav Veber, CSc. (FF)
70
6. 8. prof. MUDr. Josef Stejskal, CSc. (2. LF)
8. 8. prof. RNDr. Vladimír Vanýsek, DrSc. (MFF)
Ohlédnutí za životem profesora Otty Urbana
(1938 - 1996)
Profesor Otto Urban se narodil 9. prosince 1938 ve slezském Bílovci. Po maturitě na gymnáziu odešel v roce 1955 na studia do Prahy. V roce 1960 ukončil studium historie obhajobou diplomové práce o českém sociálně demokratickém politikovi Bohumíru Šmeralovi. V lednu 1964 se vrátil na Filozofickou fakultu a zahájil kariéru profesionálního historika. V této době politického a ideologického tání v Československu nalezl Otto Urban na Filozofické fakultě, a zvláště v prostředí tehdejší katedry československých dějin, víceméně velmi svobodomyslné prostředí. První větší studie o vztahu sociálně demokratických vůdců Bohumíra Šmerala a Františka Modráčka před první světovou válkou, která vyšla v letech 1963-64 v Československém časopisu historickém, stejně tak jako kandidátská disertační práce o teorii a praxi socialismu v podání Viktora Adlera, Eduarda Bernsteina a Karla Kautského, byla provázena nevolí ze strany ideologů komunistické strany. Živé osobní kontakty tehdy udržoval Otto Urban s Bedřichem Loewensteinem, Janem Havránkem a Jiřím Kořalkou. V jeho tehdejších pracích, například o problematice formování občanské společnosti, Masarykově pojetí české otázky, Albertu E. F. Schäflem jako sociálním mysliteli či Ferdinandu Lassallovi a německém socialismu, je vidět zřejmá snaha zachytit co nejkomplexněji společnost druhé poloviny 19. století a nepředpojatě analyzovat životní podmínky všech jejích vrstev. Čas tzv. normalizace jej sice nepostihuje odchodem z Filozofické fakulty, ale poté, co mu bylo zrušeno členství v KSČ, je degradován na jakousi pomocnou vědeckou sílu bez možnosti přednášet a psát. Tristní období existenční nejistoty vyplnil Otto Urban usilovnou koncepční přípravou na velkou syntézu české společnosti 19. století.
V roce 1978 vychází v malém nákladu v Nakladatelství Svoboda Urbanovo zásadní koncepční dílo Kapitalismus a česká společnost s podtitulem K otázkám formování české společnosti v 19. století, které v témže roce doplňuje vysokoškolské skriptum věnované pouze hospodářskému a sociálnímu vývoji českých zemí a Slovenska v letech 1848 až 1918. Zatímco by za normálních společenských podmínek byl autor odměněn minimálně udělením docentury, dostalo se dílu ze strany oficiálních historiků-normalizátorů dehonestujícího odsouzení jako výplodu buržoazní (a také polské) historiografie a sociologie. V oné době však již nebylo možno historika Ottu Urbana umlčet, tak jako na začátku 70. let. Bránila tomu jednak velká řevnivost mezi vládci oficiálních historických pracovišť v Praze a jednak nadšené přijetí Urbanovy knihy širší českou historickou a učeneckou obcí.
Urbanovo historické dílo korunuje metodologicky a také jazykově propracovaná kniha Česká společnost 1848 - 1918, která vyšla v nakladatelství Svoboda v roce 1982. Prodalo se jí na 18 tisíc exemplářů, obdržela cenu Českého literárního fondu, v roce 1990 byla za ni autorovi udělena cena Rakouské akademie věd, tzv. Anton-Gindely-Preis. V roce 1994 se Česká společnost 1848 - 1918 dočkala rozšíření a překladu do němčiny. Stavba tohoto jedinečného díla se zakládá na velmi citlivém střídání strukturálních a vyprávěných dějin, do nichž Urban zakomponoval zcela nové, ideově a nacionálně neúzkoprsé pohledy na českou společnost druhé poloviny 19.století, které byly většinou českých historiků během 80. let bez halasné chvály akceptovány. Těmito dvěma díly z let 1978 a 1982 Urban vytvořil novou, na dlouhá léta nosnou koncepci českých dějin od josefínských reforem do vzniku Československa. V roce 1989 je mu konečně umožněna habilitace, v roce 1991 je jmenován profesorem a stává se vedoucím katedry českých a slovenských dějin. I když v posledních letech mnoho klidu nezažil, přesto z jeho dílny nadále vycházely pozoruhodné knihy, určené širší čtenářské veřejnosti, učebnice pro studenty historie a originální úvahové stati, které přesahovaly rámec klasické historie.
Profesor Otto Urban v posledních letech života neúnavně učil, přednášel doma a v zahraničí, byl jmenován členem mnichovského Collegia Carolina, připravil k cizojazyčnému vydání rozšířenou Českou společnost a s kolektivem mladých historiků se pustil do obsáhlé Kroniky Čech. Pro nakladatelství Rakouské akademie věd vypracoval rozsáhlou studii o novodobém českém sněmu, která letos vyjde v rámci známé a jedinečné řady Die Habsburgermonarchie 1848 - 1918.
Otto Urban nebyl jenom českým historikem, ale historikem středoevropským. Zemřel 7. května 1996 po dlouhé těžké nemoci.
Milan Hlavačka,
Ústav českých dějin FF UK
(Text bude otištěn v časopise Historický obzor, č.7/8, redakčně kráceno.)