V prvních zářijových dnech se konal v pražském Paláci kultury již desátý Světový kongres ekonomů - jeho spolupořadatelem se stala i Karlova univerzita (CERGE). Organizačními záležitostmi konání této akce se zabývali z FSV UK Ing. Karel Kameníček a doc.Ing. Vladimír Benáček, CSc. (spolu s aktivními studenty bakalářského studia ekonomie Andreou Kopeckou, Ladou Hrubou, Janem Tichým, Tomášem Duškem, Milanem Tomkem a doktorandem Michalem Skořepou).
Slavnostního závěrečného ceremoniálu se ve Španělském sále Pražského hradu zúčastnili
i prezident republiky Václav Havel, ministr hospodářství
Karel Dyba, primátor hl. města Prahy Jan Koukal a mnoho
dalších významných hostů.
(dol)
V loňském a letošním roce realizovala Fakulta tělesné výchovy Technické univerzity v Curychu výzkum s cílem zmapovat a zhodnotit způsob studia v našem oboru. Zúčastnilo se ho deset evropských institucí z různých zemí a měst (Curych, Essen, Lausanne, Praha, Jyvaskala, Lipsko, Pécs, Lisabon, Stockholm a Orebro).
Z první fáze důkladné analýzy se připravil dotazník, následovala diskuse, proběhly dvoudenní návštěvy pětičlenných komisí na jednotlivých fakultách. Z nich sestavily komise detailní zprávu o studiu v navštívené instituci.
O výsledcích vydali švýcarští organizátoři publikaci shrnující všechny závěry (důkladné zjištění fakt o hlavních otázkách studia, formulování zhodnocení všech oblastí jako jsou základní filozofie studia, kritéria pro přijímání studentů, učitelé, zařízení a vybavení, praxe, diplomní práce a uplatnění studentů a mnoho dalších otázek.*)
Závěrečná zpráva věnuje dvacet stránek i naší fakultě. Kritika se týká požadavku studentů na více pedagogických praxí, dále nedostatků v diplomových pracích, relativně nižší spolupráce mezi jednotlivými pracovišti, malého počtu interdisciplinárních výzkumných prací, přejíždění na odloučená pracoviště, mála zahraniční literatury v knihovně, nesystematického sledování a jejich uplatnění. Je konstatováno, že přes finanční potíže jsou laboratoře vybaveny (i když komputerizace je skromná, ale ne vždy neuspokojivá), členové sboru mají ze tří čtvrtin doktorský titul a někteří i odpovídající mezinárodní reputaci ve vědě. Publikací v renomovaných zahraničních tiscích není mnoho, současný stav je dán situací v minulých desetiletích.
Vysoce se hodnotí náš program studia tělesné výchovy a sportu, který dává možnost vyrovnání s různými aspekty profese absolventa univerzity. Fakulta je podle zprávy také úspěšná v tom, jak promyšleně a plně uspokojuje nároky vědního oboru kinantropologie a respektuje tradice Univerzity Karlovy, která vždy hrála významnou úlohu v dějinách země. Důraz se klade na intelektuálně náročnou a široce pojatou výchovu, ve své platformě vyrovnanou a obsáhlou. Další zlepšení se naznačuje ve strukturovanější profilaci programu.
Závěrečná zpráva o výzkumu definuje naše studium jako plně odpovídající požadavkům na kvalifikaci "master": Říká se v ní: ...gratulujeme imponujícímu sboru a výzkumníkům - s vynikající reputací v některých případech - v jejich práci lze vysledovat tendenci stále zvýrazňovat spolupráci dovnitř i v kontextu mezinárodním.
prof. PhDr. Bohumil Svoboda, DrSc., FTVS
______
*) Ursprung, L., Freitag, E., Schilling, G.: European Review of
Institutes of Physical Education (EURIP), Final Report, Zürich, GFS, 1995
Husitská teologická fakulta si v tento čas připomíná spolu s Církví československou husitskou tři svá významná výročí.
Současně se svým založením a vyhlášením v roce 1920 byla nová církev postavena před otázku, kde bude vzdělávat své příští duchovenstvo a rozvíjet svou teologii.
V popřevratové situaci se ukázalo, že není reálná naděje na vlastní školu. Byla tedy zvolena možnost svěřit vlastní studenty tehdy nedávno ustavené evangelické Čs. Husově fakultě bohoslovecké v Praze (v Klementinu). O specifické vzdělávání a přípravu duchovních bylo pečováno ve vlastním církevním semináři (internátu). Teprve od roku 1935 se postupně ustavovala na Husově fakultě sekce učitelů Církve československé. Jde tedy o šedesáté výročí.
V roce 1950 bylo v situaci "socializujícího státu" zřízeno šest samostatných bohosloveckých fakult podle převažujících konfesí, pod kuratelou Státního úřadu pro věci církevní; mezi nimi učiliště pro Církev československou, jež přejalo do svého názvu jméno Husovo. Připomíná se tedy 45. výročí založení samostatné Husovy československé bohoslovecké fakulty v Praze.
V roce 1990 byla tato fakulta inkorporována do Univerzity Karlovy; před pěti lety tedy zahájila svou činnost nynější Husitská teologická fakulta UK. Je koncipována - v duchu základní univerzitní ideje - jako vysoká škola otevřená kulturním a společenským fenoménům sou časnosti. Pěstuje vědeckou teologii, poskytuje vzdělání v religionistice a filozofii (včetně judaistiky). Zajišťuje též přípravu pro sociální a psychologické služby, zejména v jejich humanitním a etickém rozměru (diakonie). V tomtéž duchu poskytuje i přípravu k učitelskému působení na školách.
Všechna tři výročí si Husitská teologická fakulta UK připomene na dvoudenním setkání svých absolventů a příznivců (20. až 21. října). Vydala k této příležitosti i souhrnnou publikaci Husitské bohosloví (Ročenka 1995) - pro zájemce je dostupná na děkanátu fakulty.
V roce 1993 zahájila Univerzita Karlova v Praze prostřednictvím čtyř lékařských fakult (1. LF UK, 3. LF UK, LF UK v Hradci Králové a LF UK v Plzni) a Matematicko-fyzikální fakulty UK v rámci sdruženého evropského projektu programu TEMPUS-PHARE spolupráci na vzdělávacích programech v oblasti medicínské informatiky, statistiky a epidemiologie EuroMISE (European education in Medical Informatics Statistics and Epidemiology) s jedenácti univerzitami ze zemí Evropské unie. Kromě Univerzity Karlovy z českých institucí na projektu spolupracují Akademie věd ČR, Ústav informatiky a výpočetní techniky a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze.
Hlavním cílem projektu je rozvíjet interdisciplinární přístupy k řešení problémů v lékařství a zdravotnictví a soustřeďovat se zejména na témata, kterým se dostává v tradiční výuce malé pozornosti. Výuka a vzdělávání v této oblasti mohou totiž urychlit využívání nových technických prostředků, zejména počítačů, ve zdravotnické praxi. V zemích Evropské unie se dá pozorovat rychlý vývoj vzdělávacích programů v medicínské informatice, statistice a epidemiologii. Proto se EuroMISE soustředila v první řadě na vzdělávání budoucích učitelů právě pro tuto oblast.
V prvním roce projektu jsme ještě museli překonávat překážky spojené s jazykovou bariérou. Jednacím a vyučovacím jazykem EuroMISE se stala angličtina. Proto jsme činnost v projektu zahájili kurzem angličtiny organizovaném na Univerzitě Karlově v Praze pro české učitele. Rovněž jsme zahájili jejich vysílání na zahraniční stáže na dobu dvou týdnů až jednoho měsíce. Evropské univerzity si rozdělily koordinaci výuky v projektu tak, že oblast informatiky koordinovala Erasmus University, Rotterdam, medicínskou statistiku Ruprecht-Karls-Universität, Heidelberg a epidemiologii Free University, Brusel. Během prvního roku projektu byl vytvořen podrobný sylabus kurzů pro výuku medicínské informatiky, statistiky a epidemiologie, spolupracující evropské univerzity vybraly vyučující pro jednotlivá témata a začaly připravovat výukové materiály v angličtině. Začali jsme hledat vhodné prostory a pracovníky pro vybudování, umístění a provozování počítačové učebny a pro zázemí vznikajícího Centra EuroMISE. Velkou pomoc nám zde poskytla Akademie věd ČR, Ústav informatiky a výpočetní techniky a Matematicko-fyzikální fakulta UK.
Ve druhém roce projektu probíhaly kurzy EuroMISE pro české učitele od ledna do prosince (každý měsíc jeden plný týden přímé výuky). První kurzy dokončili dvacet čtyři učitelé, polovina z nich lékaři, ostatní informatici a statistici. Kurzy probíhaly v počítačové učebně Centra EuroMISE, která byla z prostředků projektu vybavena počítači firmy Hewlett Packard spojenými v síti Novell. Pro šestnáct českých učitelů, kteří se zúčastnili tohoto kurzu EuroMISE, byla zorganizována týdenní stáž na univerzitě v Rotterdamu, kde se seznámili s výzkumnými a výukovými projekty v oblasti medicínské informatiky a epidemiologie, navštívili univerzitní nemocnici a absolvovali intenzívní kurz angličtiny. Na téma vědecká a výzkumná práce se diskutovalo v průběhu konference s názvem Education and Research in Medical Informatics. Třídenní kolokvium se konalo začátkem června v Harrachově a kromě českých účastníků kurzů EuroMISE a jejich učitelů ze spolupracujících evropských univerzit se jí zúčastnili i další zájemci z Polska, Maďarska a Rumunska. Na konferenci se hodnotily příspěvky nejen z hlediska jejich odborného přínosu, ale i zvoleného potupu prezentace a srozumitelnosti přednášky. Některé referáty se přímo týkaly zkušeností s výukovými programy na spolupracujících evropských univerzitách.
Podle návrhu projektu se kurzy EuroMISE ve třetím roce projektu otevřely i pro účastníky z dalších zemí střední Evropy. Do kurzů se v roce 1995 kromě českých zájemců přihlásili i účastnici z Maďarska, Polska a Rumunska. Zájem o ně převýšil danou kapacitu počítačové učebny, takže jsme všechny zájemce nemohli do kurzů zařadit. Rozdělili jsme je do dvou měsíčních bloků. V červnu 1995 proběhl měsíční kurz k problematice medicínské informatiky, kde vyučovali profesoři z univerzit v Rotterdamu, Maastrichtu, Heidelbergu, Marburgu, Manchestru a MEDIS Institutu v Neuherbergu. Kurz v září je věnován medicínské statistice a epidemiologie. Vyučující profesoři jsou z univerzit v Bordeaux, Tessaloniki, Rotterdamu, Heidelbergu, Marburgu a Dublinu. V kurzech již vyučovali i čeští absolventi kurzů EuroMISE v roce 1994. Ve dnech 20.-23. října proběhne na Univerzitě Karlově (s podporou programu TEMPUS) otevřená konference na téma Information, Health and Education, kde budou shrnuty doposud dosažené výsledky projektu a zdůrazněn význam pronikání netradičních metodologií pro zpracování informací v medicíně.
Pod názvem Stát a univerzita v nové Evropě: liberální budoucnost? se uskutečnila v Ústí nad Labem ve dnech 2. - 7. července 1995 druhá mezinárodní konference o aspektech liberalismu*) organizovaná Univerzitou v Brightonu a Univerzitou J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Nejvíce příspěvků bylo z Velké Británie, další příspěvky byly z Běloruska, Ruska, České republiky, USA, Polska, Ukrajiny, Izraele a Kanady. S prof. J. Peškovou jsme byli pozváni za Univerzitu Karlovu jako oficiální hosté.
Konferenci řídili ústečtí psychologové O. Fleischmann, K. Kolínská, J. Mattioli, společně s dalšími českými a anglickými pracovníky, zejména s panem B. Brecherem z univerzity v Brightonu, jehož původ je český a ovládá češtinu stejně dobře jako angličtinu. To velmi ulehčovalo dorozumění. Sborník jednání a tezí referátů vyšel v angličtině a v roce 1996 vyjde v anglických Avebury Series in Philosophy kniha redigovaných referátů.
Na konferenci se podařilo podat přehled vývoje britského liberálního stylu vzdělanosti v paralele ke způsobu autoritářskému (monarchistickému a nověji komunistickému), až po liberalizaci v letech devadesátých u nás. Mezinárodní setkání také definovalo současné liberální přístupy k univerzitnímu vzdělávání ve střední Evropě, navazující na tradici let dvacátých, třicátých i několika let poválečných.
Sborníky z této konference jsou ještě k dispozici na katedře psychologie Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně.
Na přelomu dvou letních měsíců, ve dnech 31. 7. až 4. 8., se v Praze sešlo padesáté výroční zasedání Studiorum Novi Testamenti Societas (dále SNTS), mezinárodní společnosti badatelů v Novém zákoně. Jubilejní fórum se konalo v budovách ČVUT v Dejvicích pod záštitou ministra školství ČR a Univerzity Karlovy, zejména jejích tří teologických fakult.
SNTS je výběrová organizace, sdružující odborníky z celého světa, kteří se zabývají studiem Nového zákona. Byla založena těsně před druhou světovou válkou z iniciativy německých a anglických novozákoníků. Jejími členy jsou většinou učitelé vysokých škol a pracovníci odborných institucí pro zkoumání Nového zákona - dnes je jich téměř tisíc ze čtyřiceti zemí všech kontinentů. Spojuje je výlučně předmět jejich bádání - Nový zákon - druhý díl křesťanské Bible - jinak pocházejí z nejrozmanitějších tradic a odborných předpokladů. Jedním z významných přínosů moderní novozákonní vědy je to, že právě na jejím poli se znovu odkrývají společné kořeny všeho křesťanstva, a tak účinně přispívá k sbližování a jednotě křesťanských církví. Vedle křesťanských badatelů jsou však členy SNTS také židé, muslimové i odborníci - jejich zájem o Nový zákon nevychází z předpokladů víry...
Smyslem novozákonní vědy je přesné porozumění Novému zákonu a jednotlivým jeho spisům. Potřeba odborné vykladačské práce je dána tím, že jde o spisy velmi různorodé, často myšlenkově dosti náročné, vzniklé v době nám značně vzdálené. Jde přitom o to, aby spisům Nového zákona bylo dáno promluvit autenticky, v jejich vlastním záměru. Celou šíři záběru novozákonní vědy názorně postihují témata jednotlivých seminářů, které během pražského zasedání SNTS probíhaly: Raná židovská literatura a Nový zákon, Svitky od Mrtvého moře a počátky křesťanství, Novozákonní archeologie, Řecko-římský kontext a počátky křesťanství, Historický Ježíš, Synoptický problém (literární souvislost prvních tří evangelií), Evangelium podle Matouše, Evangelium podle Marka, Evangelium podle Lukáše a Skutky apoštolů, Janovské spisy, Apoštol Pavel a diasporní židé, Epištoly do Thesaloniky, Apokalyptika v Novém zákoně, Křesťanství a židovské komunity, Textová kritika, Novozákonní etika, Hermeutika a biblický text, Obsahy a problémy novozákonní teologie.
V čele společnosti Studiorum Novi Testamenti societas stojí prezident, volený na jeden rok. Minulý rok jím byl přední český biblista prof. ThDr. Petr Pokorný, DrSc., z Evangelické teologické fakulty UK. Při slavnostním zasedání ve velké aule Karolina předal funkci profesoru dr. Albertu Vanhoye, francouzskému římskokatolickému vědci, který je v současné době rektorem Papežského biblického institutu v Římě. Pražská univerzita se stala na jeden horký letní týden první hostitelkou této prestižní a ve světě velmi vážené vědecké společnosti v zemích střední a východní Evropy.
Má za úkol zajišťovat vědeckou přípravu a transdisciplinární pregraduální a postgraduální studium, vytvářet funkční systém pedagogického zabezpečení základního výzkumu studia a připravovat absolventy Univerzity Karlovy na profesionální vědeckou a pedagogickou dráhu.
V čele Centra interdisciplinárních studií je vědecká rada, která rozhoduje o základních změnách a obsahu interdisciplinární výchovy.
Sídlo centra: 116 36 Praha 1, Ovocný trh 3, telefon 2449 1111.V roce 1993 v rámci Centra interdisciplinárních studií UK zahájila činnost Sekce postgraduálního studia v biomedicíně. Tato sekce je otevřeným sdružením sedmnácti oborových rad biomedicínských oborů, které jsou akreditovány při různých fakultách Univerzity Karlovy (1., 2. a 3. LF, LF v Plzni, FaF Hradec Králové, PřF, MFF a FTVS). Sekce zajišťuje interdisciplinární studium v progresivních biomedicínských oborech, vytváří funkční systém spojení základního výzkumu a studia a přispívá ke sblížení vědeckých mimo univerzitních institucí s Univerzitou Karlovou. Sekce zabezpečuje výuku celkem asi 270 doktorandů ve třech ročnících studia prostřednictvím asi 150 školitelů. Sekce organizuje a zabezpečuje teoretickou a praktickou výuku v šesti profilových a integrujících kurzech: Metodologie vědy, Pokroky molekulární biologie (+praktický kurz), Pokroky buněčné biologie a imunologie (+praktický kurz), Pokroky a vývojové trendy fyziologie, Pokroky neurověd a lidské biologie a Pokroky imunologie.
V pátek 2. června 1995 proběhla v prostorách chodeb Karolina konference postgraduálních studentů sekce biomedicíny Centra interdisciplinárních studií Univerzity Karlovy. Byla organizována formou devadesáti posterů. Ty jsou pro takovéto zasedání jistě šťastné řešení. Snad z didaktických důvodů byly připraveny v angličtině - postgraduální studenti prezentovali svá sdělení na velmi dobré úrovni. Neexistovalo jediné sdělení, které by nebylo podloženo kvalitní a kompetentní experimentální prací. Nejednalo se o jednu z minulých studentských vědeckých konferencí, kde většinou šlo spíše o školitele než o studenty samotné. Měli jsme možnost výsledky s autory precizovat a diskutovali jsme opravdu s rovnocennými partnery zaujatými studovaným problémem! Nesporným kladem bylo také to, že se konference zúčastnili i studenti mimopražských lékařských fakult. Dobrá třetina prací by bez problémů mohla být uveřejněna na specializovaném odborné m mezinárodním zasedání. Až potud má nový systém postgraduální výchovy v biologii a medicíně, tak jak byl ustaven na Karlově univerzitě, smysl (obdobně jako mají smysl všechny ostatní Graduate Schools ve světě). Mírná a nenásilná podpora inteligentním mladým lidem prospívá. Opět jsme se ubezpečili, že víme o cestě, kudy se má pomoc začínajícím vědcům ubírat.
S popsanými klady kontrastovaly jisté organizační nedostatky zasedání. Postery byly řazeny abecedně, nikoliv podle oblastí. Při počtu blížícím se stovce to způsobilo naprostou nepřehlednost. Kolik vědeckých přátelství a produktivních spoluprací by začalo prostě tím, "že bychom měli postery vedle sebe". Kvalitní panely pro postery byly umístěny v šerých chodbách Karolina a přitom každý organizátor kongresu ví, že firmy instalující panely pro postery se jen třesou na to, aby mohly instalovat přiměřené osvětlení. Jde jen o otázku peněz (kterých bylo díky projektu Tempus víc než dost). Pouze málo jedinců postery prošlo a se studenty pak diskutovalo. To vyvolávalo dojem, že konference se pořádá vlastně pro něco jiného než pro studenty a vědu samotnou. Navíc se obáváme, že se o konání konference na lékařských fakultách a na Přírodovědecké fakultě jen velmi málo vědělo. Zájem ze strany AV ČR byl nesporně větší. Sekce postgraduálního vzdělávání v biomedicíně se pyšní tím, že organizuje obecný kurz o tom, jak se má prezentovat sdělení (dva z autorů v tomto kurzu kdysi působili). Zdá se, že jde o záležitost jen málo účinnou. Mnohé postery však měly formální nedostatky. Časté i zde byly pro nás tak typické, obecné a nic neříkající názvy sdělení a obsáhlé, malými písmeny prezentované závěry, které opakovaly vše již řečené. Ale každý se přece učí novou zkušeností...
Tedy závěrem: Naši postgraduální studenti vyšli z konference se ctí a stejně tak dopadla snaha zřídit systém postgraduálního vzdělávání. Obdobný s vědecky vyspělými zeměmi.
Ve 4. čísle prvního ročníku našeho časopisu (na jaře 1995) jsme se po hlavě vrhali do vln přijímacího a odvolacího řízení, které bylo na samém začátku. Dnes by bylo vhodné napsat, že se z rozbouřených vod dostáváme na klidný břeh, ale - bohužel - to zatím není pravda. Přesto můžeme veřejnosti, která přijímacímu řízení věnuje skutečně mimořádnou pozornost, sdělit pár předběžných údajů: nejsou nejčerstvější, ale určitou představu si z nich lze udělat. K 15. srpnu bylo asi z třiceti šesti tisíc uchazečů přijato ke studiu na všech fakultách Univerzity Karlovy 6978 (vloni 6334) šťastlivců - nejvíce na Filozofickou fakultu (1046). Následuje Pedagogická fakulta - 974, Matematicko-fyzikální fakulta - 750, Přírodovědecká fakulta - 749, Na Právnickou fakultu bylo k uvedenému datu přijato 664 uchazečů.
K 15. srpnu bylo na rektorátě UK registrováno a vyřízeno 5500 odvolání.
Uvedená čísla se, pochopitelně, již za uplynulý měsíc změnila (ale ne zase tak výrazně).
Přijímací a odvolací řízení končí oficiálně 22. září. Pak začneme zpracovávat statistiky a budeme informovat obšírně a přesně.
Dnes bychom rádi ukázali odvolání z té humornější stránky, i když to není vždy jednoduché. Věřte, že čtení došlých odvolání je práce neradostná a vůbec ne povzbuzující - dozvíte se z nich o stovkách osobních problémů větších i drobnějších, o nemocích, nešťastných náhodách, tragédiích celých rodin. Uděláte si určitou představu o našem národním charakteru a zdravotním stavu naší mladé populace. Není to optimistické čtení. Proto vítáme vše, co důstojnost, závažnost a jistou ponurost odvolacího řízení trochu od lehčí.
Tak tedy:
Potěšilo nás, že naše země zřejmě přijímacím řízením žije. Posuďte sami - uchazeč, jehož život je zdecimován rozhodnutím děkana jisté fakulty, naléhá v odvolání na city pana rektora nejprve proklamacemi o vlastenectví a o svatosti humanitních myšlenek. Na závěr zaútočí: "Nezklamte svým rozhodnutím 230 obyvatel naší vsi, mé rodiče, sourozence a v neposlední řadě i mou snoubenku Petru." (Bohužel, tito všichni museli přežít další zklamání.)
O tom, jak národ smýšlí o praktikách těch, co o odvolání rozhodují, svědčí následující výplod poetické duše (přesně opsáno):
1. Podávám si žádost
o odvolání
doufám, že vás
zajímá, co
bude asi za ní
2. Né, nebudu vás vinit
z chybného postupu
ač byl bych asi
jedním
z početného zástupu
3. Věřím, že jste
všichni mužové čestní,
že za vámi s obálkou
nikdo nesmí
4. Kdekoli to vykládám,
každý mi to uvěří
už vidím ty
úplatkáře
jak lítají ze dveří
5. Ani si nechci vymejšlet,
že mi bylo špatně,
asi by vám za
mě
muselo bejt trapně
6. Ale proč jsem tu vlastně
tuhle báseň skládal
do přiblblejch
rýmovaček
naděje své vkládal
7. Chtěl jsem vyvolat zájem
a náladu veselou,
nemám co
ztratit,
ač jsem dost blízko pod čarou
Jazyková stránka odvolání je také kapitolou hodnou pozornosti. Nejen z gramatického hlediska. Když si několikrát za sebou řeknete nahlas "Krňoul z Vrčeně" - nezdá se vám také, že naše mateřština je mimořádná?
A vůbec nejkrásněji se řeší odvolání znějící: "Není co dodat." Stručné a jasné, že?
Seznam rubrik