Všimli jste si někdy při přednášce, páni kolegové, na čem studenti denně několik hodin sedí? A na čem při přednášce pedagogové stojí?
Tam kde mají posluchárny klasický amfiteátrový charakter a jsou vybaveny lavicemi a širokými stolními deskami, je studentům ještě hej. Horší to bývá v upravených místnostech, které dříve sloužily pro jiné účely. V takovém přednáškovém sále zůstane pedagog utopen mezi změtí hospodských židlí a stolků, v prostředí, které je nepříjemné jak jemu, tak i studentům. A na tomto faktoru mnohdy závisí úspěšnost přednášky. Tam, kde je student zkroucený do paragrafu, aniž by si mohl na něčem psát poznámky, tam bude chodit daleko méně rád, než do sálu, kde slyší, vidí a ještě dobře sedí. Přednášející, který zůstane uvězněn na stupínku (moderní psychologie je proti stupínkům učitelů velmi zaujatá), aniž by mohl z blízkosti reagovat na oznámky z auditoria, nebo vidí studenty kdesi v dáli tunelu, se jen stěží dostane do euforie výkladu. Fakulta sociálních věd připravila na jaře tohoto roku pro studenty anketu - u tří vystavených židlí si mohli studenti hlasovat pro nejpohodlnější a přitom nejúčelnější. Případná investice je pochopitelně limitována finanční částkou, kterou může vedení fakulty na obnovu "sedacího parku" věnovat. Přesto je sympatická skutečnost, že ti, jichž se nákup nových židlí týká nejvíce, mohli alespoň vyjádřit svůj názor.
Seznam rubrik