"Málokomu z těch, kteří spatřili světlo světa v Čechách a zde vyrostli - ale museli nechtěně ľít mimo vlast - se od jejich akademické reprezentace dostalo takové cti, jakou dnes radostně a uctivě přijímám od Vás. Stojím tady nepochybně za mnohé jiné Středoevropany s podobně pohnutou ľivotní dráhou.
Okolnost, jíľ vděčím za to, ľe pohlíľím přes hranice Čech, které nazývám svou mateřskou zemí, je ta, ľe můj tatínek byl v německé kolíbce bez okolků vychováván českými písněmi, zatímco mé mamince naopak v české kolíbce zpívali německy. Komu za to mám poděkovat, dámy a pánové ? - Bohu, Alláhovi, Jahvemu nebo chcete-li osudu? - Za dneąní poctu, kterou mi udělila nejstarąí středoevropská univerzita, děkuji pak vąem, kteří mi ji přisoudili.
Čechy a Moravu, obě tyto země znám dobře, obě si získaly mou duąi uľ od dětství aurou tajemství. Touľil jsem se dobrat jejich zářících hloubek, aľ mi k nim při hledání umělecko-historických souvislostí otevřela cestu tři hlediska - asijská liturgická dramata, egyptské magické myąlení a mimořádný slovanský cit s intuicí.
Protoľe v lázni citu a intuice sami ľijeme, ani Vám nepřijde, jak je to silně tvůrčí prostředí. V tomto případě to vąak bylo naopak kouzlo koberců a kelimů, které při otevření výstavy Anatolské koberce - Umění jako tradice hluboce zapůsobilo na múzického prezidenta Václava Havla, který se vyjádřil, ľe ho 'aľ zamrazilo' přestoľe se aľ dosud sotva mohl věnovat uměleckým tradicím Blízkého východu. A nebyl sám, kdo sdílel tento pocit, jak o tom svědčí reakce na tuto výstavu v praľském Belvederu. Pocit plný nadąení a vzruąení nad uměleckým odvětvím, jeľ můľeme obdivovat jen vzácně.
Přičtu-li k velkému počtu návątěvníků zvídavost Čechů, kterou jsem byl zahrnut při návątěvě v Praze, pak se mi zdá , ľe ve srovnání s podobnými snahami v Německu, Anglii, Americe, Francii, Rakousku a Maďarsku je hypotéza o slovanské mimořádné vnímavosti a estetickém cítění oprávněná.
Kdysi jsem náhodou mohl nahlédnout do jednoho dávného výzkumu, který proběhl za okupace Čech a Moravy. Na Hitlerův podnět - v souvislosti s plánem tak zvaného nového rasového uspořádání Evropy - měl tento v uvozovkách vědecký výzkum zjistit inteligenci národů určených k přesídlení ve vztahu k Němcům. Výsledek musel být pro iniciátory trpký. Inteligenční kvocient Čechů byl v průměru vyąąí neľ Němců. Tato skutečnost jim zkříľila plán na vysídlení slovanských obyvatel z území Čech a Moravy a nedalo jim, aby nepřemýąleli, jak tento cenný genofond raději germanizovat.
Vnímavost a pozornost, jíľ se v Praze dostalo mému malému příspěvku - v tomto případě schopnosti vidět prastaré kulturní souvislosti, vzácně uchované v prozaických anatolských textiliích - mě uklidnila a přesvědčila, ľe i po dvou generací chod tohoto absurdního plánu poválečné tvrdé osudové rány s trpělivou inteligencí Čechů nic nezmohly.
Jako glosu k dějinám česko - německých vztahů bychom si přirozeně mohli poloľit jeątě jednu otázku. Do jaké míry se na téměř zázračném hospodářském vzestupu Německa po druhé světové válce podíleli z Čech pocházející Němci, v jejichľ ľilách často proudí do značné míry česká krev. - A jak se to má s s Čechy v Čechách, dámy a pánové ? K tomu stačí zalistovat v praľském telefonním seznamu!
Jaká je pointa a poslání těchto úvah? Kromě upřímného záměru Vám nezpůsobit dlouhou chvíli a sloľit oddaně poklonu a dík, bych chtěl vyslovit myąlenku, ľe tajemství úspěchu je v dobře váľené směsi racionality a citu a nikoli v temných nacionalismech.
S tímto názorem, kterému se dnes na cestě ke sjednocené Evropě stále jeątě snaľí vyhnout ti či oni z obou táborů, bych chtěl na závěr říci, jako syn této země, ona slova - v čeątině vąem lidem líbezně znějící a zvonící - mám Vás rád."
Seznam rubrik