Seznam rubrik"Málokomu z těch, kteří spatřili světlo světa v Čechách a zde vyrostli - ale museli nechtěně žít mimo vlast - se od jejich akademické reprezentace dostalo takové cti, jakou dnes radostně a uctivě přijímám od Vás. Stojím tady nepochybně za mnohé jiné Středoevropany s podobně pohnutou životní dráhou.
Okolnost, jíž vděčím za to, že pohlížím přes hranice Čech, které nazývám svou mateřskou zemí, je ta, že můj tatínek byl v německé kolíbce bez okolků vychováván českými písněmi, zatímco mé mamince naopak v české kolíbce zpívali německy. Komu za to mám poděkovat, dámy a pánové ? - Bohu, Alláhovi, Jahvemu nebo chcete-li osudu? - Za dnešní poctu, kterou mi udělila nejstarší středoevropská univerzita, děkuji pak všem, kteří mi ji přisoudili.
Čechy a Moravu, obě tyto země znám dobře, obě si získaly mou duši už od dětství aurou tajemství. Toužil jsem se dobrat jejich zářících hloubek, až mi k nim při hledání umělecko-historických souvislostí otevřela cestu tři hlediska - asijská liturgická dramata, egyptské magické myšlení a mimořádný slovanský cit s intuicí.
Protože v lázni citu a intuice sami žijeme, ani Vám nepřijde, jak je to silně tvůrčí prostředí. V tomto případě to však bylo naopak kouzlo koberců a kelimů, které při otevření výstavy Anatolské koberce - Umění jako tradice hluboce zapůsobilo na múzického prezidenta Václava Havla, který se vyjádřil, že ho 'až zamrazilo' přestože se až dosud sotva mohl věnovat uměleckým tradicím Blízkého východu. A nebyl sám, kdo sdílel tento pocit, jak o tom svědčí reakce na tuto výstavu v pražském Belvederu. Pocit plný nadšení a vzrušení nad uměleckým odvětvím, jež můžeme obdivovat jen vzácně.
Přičtu-li k velkému počtu návštěvníků zvídavost Čechů, kterou jsem byl zahrnut při návštěvě v Praze, pak se mi zdá , že ve srovnání s podobnými snahami v Německu, Anglii, Americe, Francii, Rakousku a Maďarsku je hypotéza o slovanské mimořádné vnímavosti a estetickém cítění oprávněná.
Kdysi jsem náhodou mohl nahlédnout do jednoho dávného výzkumu, který proběhl za okupace Čech a Moravy. Na Hitlerův podnět - v souvislosti s plánem tak zvaného nového rasového uspořádání Evropy - měl tento v uvozovkách vědecký výzkum zjistit inteligenci národů určených k přesídlení ve vztahu k Němcům. Výsledek musel být pro iniciátory trpký. Inteligenční kvocient Čechů byl v průměru vyšší než Němců. Tato skutečnost jim zkřížila plán na vysídlení slovanských obyvatel z území Čech a Moravy a nedalo jim, aby nepřemýšleli, jak tento cenný genofond raději germanizovat.
Vnímavost a pozornost, jíž se v Praze dostalo mému malému příspěvku - v tomto případě schopnosti vidět prastaré kulturní souvislosti, vzácně uchované v prozaických anatolských textiliích - mě uklidnila a přesvědčila, že i po dvou generací chod tohoto absurdního plánu poválečné tvrdé osudové rány s trpělivou inteligencí Čechů nic nezmohly.
Jako glosu k dějinám česko - německých vztahů bychom si přirozeně mohli položit ještě jednu otázku. Do jaké míry se na téměř zázračném hospodářském vzestupu Německa po druhé světové válce podíleli z Čech pocházející Němci, v jejichž žilách často proudí do značné míry česká krev. - A jak se to má s s Čechy v Čechách, dámy a pánové ? K tomu stačí zalistovat v pražském telefonním seznamu!
Jaká je pointa a poslání těchto úvah? Kromě upřímného záměru Vám nezpůsobit dlouhou chvíli a složit oddaně poklonu a dík, bych chtěl vyslovit myšlenku, že tajemství úspěchu je v dobře vážené směsi racionality a citu a nikoli v temných nacionalismech.
S tímto názorem, kterému se dnes na cestě ke sjednocené Evropě stále ještě snaží vyhnout ti či oni z obou táborů, bych chtěl na závěr říci, jako syn této země, ona slova - v češtině všem lidem líbezně znějící a zvonící - mám Vás rád."
Seznam rubrik