Taneční centrum UK v Aberdeenu
V srpnu se studenti Tanečního centra UK zúčastnili Tanečního a hudebního festivalu mladých ve skotském Aberdeenu. Festival má již jedenáctiletou tradici, letos byl rozšířen o oslavy pětistého výročí univerzity v Aberdeenu.
Program oslav výročí univerzity a umělecký program festivalu byly vzájemně propojeny, organizace byla příkladná. Vedení festivalu mělo zjevnou podporu univerzity, města i celého regionu. Mnoho organizací i jednotlivců pracovalo či finančně zajišťovalo, co bylo třeba: od ubytování, dopravy, divadel, zkušeben, až po sportoviště, bazén, nabídku výletů pro volné dny apod.
Základem naší skupiny byli studenti Tanečního centra UK a člen Baletu ND Praha Daniel Slabý, který spolupracoval na repertoáru s nejvyšší třídou celý loňský rok. Pro představení jsme nastudovali choreografie, které pedagogové postavili v lekcích repertoáru za poslední dva roky. Jako hosty jsme přizvali dva absolventy Tanečního centra UK Jiřího Vrátila a Mariku Blahoutovou, dnes členy Pražského komorního baletu, aby "ozdobili" náš program dvěma choreografiemi Pavla Šmoka. Zájezdu předcházela čtrnáctidenní intenzivní příprava ve Valticích, která vyvrcholila celovečerním představením v rámci hudebně tanečního festivalu Valtice 1995. Představení mělo úspěch, ale to ještě nedávalo plnou záruku, že skotští diváci budou reagovat podobně.
Hned v prvních dnech však bylo jasné, že studenti zaujali jak svým repertoárem a jeho interpretací, tak i svým chováním a vystupováním. Výhodou bylo také to, že jsme byli jedinými reprezentanty současného tance. Z hlediska uměleckého (ale to bývá pro podobné velké festivaly typické), se jednalo o skutečný "mix". Zahajovací a závěrečné představení ve velkém aberdeenském divadle už nebylo možno nazvat komponovaný večer - na náš vkus to byla vysloveně estráda, ale domácí publikum to kupodivu nijak nevyvádělo z míry.
Pro nás byla mnohem zajímavější ostatní představení, kdy jsme měli k dispozici polovinu večera. Mohli jsme obměňovat program tak, aby se všichni spravedlivě střídali na scéně, aby dramaturgická křivka co nejvíce zaujala diváky. Nebylo to nijak lehké, během dvanácti dnů jsme absolvovali osm představení, z toho šest mimo Aberdeen, náš program dále zahrnoval účast na dalších akcích, rozhovory, fotografování atd. Navíc - a to bylo to nejobtížnější - nás všude čekalo "holé" divadlo. Denně se stěhovaly rekvizity, světla, zvuková technika, potah scény... Poprvé to byl doslova šok.
V každém městě a v každém místě nás skutečně srdečně a přátelsky přijímali, od pana starosty až po posledního pořadatele se všichni vzorně starali o naše lidské i profesionální potřeby - na první pohled bylo zřejmé, že představení v jejich divadle vnímají jako svátek.
Mě osobně naplňovalo spokojeností, jak pracovití a ukáznění jsou naši studenti a jak dokážeme zvládnout nedostatky technického zázemí, že nikdo nepodléhá únavě a že nám to zkrátka šlape. Skutečně zvláštní a nezaměnitelná zkušenost. Znovu jsem se na vlastní kůži přesvědčila, že pokud pracujete poctivě a s láskou s mladými lidmi, můžete se pak na ně i v kritických chvílích stoprocentně spolehnout...
Taneční centrum UK
v Aberdeenu
arolinum - Spolek absolventů
a přátel pořádá u příležitosti
Dne
boje studentů za svobodu a demokracii
koncert
Zuzany Růžičkové
Koncert se koná ve čtvrtek 16. listopadu 1995 ve 20.00
hodin
ve velké aule Karolina
Ovocný trh 3, Praha 1
Hudebníci z různých hudebních těles, volně sdružení pro koncertní činnost pod názvem Colegium musicum Universitatis Carolinae, uzavřeli s Univerzitou Karlovou dohodu o každoročním vystupování. Členové orchestru se zavazují uskutečnit pro univerzitu tři koncerty ročně bez nároku na honorář.
Studentům i jejich profesorům doporučujeme slavnou filmovou komedii, oceněnou řadou cen. Jahody a čokoláda, homosexuálové a Kuba, nebo také totalita a demokracie. I tímto telegrafickým textem by se dala stručně charakterizovat dnes už slavná komedie, natočená v Havaně v roce 1993. Finančně se na ní podílela Kuba, Mexiko, Španělsko, ale je filmem především kubánským, ne-li evropským. Bere si totiž na mušku Castrovu socialistickou revoluci a její důsledky, i nám donedávna důvěrně známé.
Hlavním hrdinou je homosexuál Diego, člověk umělecky založený, intelektuál ctící kulturní dědictví nad revoluci. Jeho protihráčem je David, student politických věd, naivní a nevědomý panic, který se Diegovi líbí. Davidova zabedněnost ho často přivádí k smíchu, nicméně musí uznat, že mladý komunista je nadaný a že jeho světový názor je přinejmenším nezralý. Pokusí se mu zprostředkovat nahlédnutí do historie literatury a hudby a David, který zprvu k Diegovi dochází na výzvědy, co chystá proti režimu, zjišťuje, že není tak nebezpečný a že možná navzdory rozdílné sexuální orientaci v něm našel blízkého přítele...
Ženy, v této komedii plné zlomyslných narážek na účet Castrova režimu, mají také své nezastupitelné místo. Nicméně tentokrát spíše nahrávají na smeč hlavním hrdinům - mužům.
Režisér Gutiérrez Alea vložil do svého snímku všechny své dosavadní zkušenosti a ti, kteří film sledují do hloubky vědí, že jich není málo. V době natáčení navíc onemocněl rakovinou a musel přizvat svého kolegu Carlose Tabía, aby mu pomohl film dokončit. Proto někdy za vtipem a hravostí cítíme i smutek muže, který tuší, že nezbývá mnoho času nejen jeho zemi, ale ani jemu samotnému
Film Jahody a čokoláda získal mnohá ocenění na havanském festivalu v roce 1993, rok na to Stříbrného medvěda na MFF v Berlíně, letos byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší zahraniční film. Do našich kin ho uvedla jedna z nejmladších distribučních společností Anet Pictures.
Herec Jorge Perugorría vytvořil postavu Diega tak
věrohodně, že mu dalo dost velkou práci v nejrůznějších rozhovorech obhájit, že není
homosexuál...
Seznam rubrik