Blíľící se konec roku nám vąem na univerzitě a nejen na ní přináąí obvyklé záľitky: píąeme a odevzdáváme (pokud moľno v termínu) grantové přihláąky, utrácíme, pokud máme co, a hlavně to, co jsme nemohli utratit, protoľe nám finanční prostředky na výzkum přiąly přílią pozdě, začínáme psát výkazy o publikační činnosti, hodnotíme, účtujeme, podtrháváme a sčítáme. Na nic nemáme čas a proklínáme zaběhaný systém, který nás k tomu nutí. Avąak konec roku je i tradičně, a» jiľ to vnímáme či ne, obdobím očekávání a předsevzetí, zpravidla dobrých, která směřují k tomu, abychom byli v příątím roce lepąí a úspěąnějąí. Je nepochybně jeątě brzy na to, abychom i ve vedení univerzity bilancovali a hodnotili - zpráva o činnosti pro akademický senát UK se teprve začíná připravovat. Přece vąak, nebo právě proto, bychom se měli nad některými událostmi a skutečnostmi, které nás čekají nebo které jsme zaľili, zamyslet.
Není, myslím, pochyb, ľe dva významné kroky v tomto roce ovlivnily univerzitu. Jedním z nich bylo stanovení základní koncepce strategie vývoje a chování Univerzity Karlovy v příątím období. Nymburské zasedání Akademického senátu, vědecké rady a vedení univerzity na jaře tohoto roku vytvořilo rámec, ve kterém se nyní uskutečňují daląí kroky v tak zásadních otázkách, jakými jsou zvyąování náročnosti na vědeckou práci, na habilitační a profesorské řízení, důraz na obsah a poslání připravovaného zákona o vysokoąkolském vzdělávání. Ostatně listopadové rozhodnutí akademického senátu v této věci a dopis adresovaný poslancům Parlamentu ČR to znovu potvrdily.
Druhým významným krokem byla a je evaluace univerzity, která byla vítána leckdy se skepsí a podezřením, ľe je zbytečným obtěľováním fakult. Avąak jiľ prvé výsledky a jejich projednávání na zasedání v Zahrádkách, v září 1995 ukázaly, ľe se mohli děkani a vedení univerzity poprvé zamýąlet o stavu Univerzity Karlovy vcelku, porovnávat a hodnotit. Projednávání na fakultách, v jejich vedeních, a zprávy, které o tom byly zaslány vedení UK, ukazují, ľe se jedná o významnou příleľitost k sebereflexi, k zamyąlení nad vlastním vývojem fakult, k hledání vnitřních rezerv, k přemýąlení o cestách a způsobech, jak zlepąit situaci vąude tam, kde je to zapotřebí, a vyuľít kladů k daląímu rozvoji. Vąichni také doufáme, ľe závěrečná zpráva o evaluaci univerzity, kterou předloľíme počátkem příątího roku akademickým orgánům UK a ąirąí veřejnosti, představí naąi univerzitu nejen jako významnou a podstatnou část českého vysokého ąkolství, ale i definitivně odstraní jakékoliv pochybnosti o naąí vědecké úrovni a o naąí odpovědnosti. Je zcela jasné, nakolik je to potřebné a nutné v soutěľi o uznání místa univerzity a jejího poslání při rozvoji vědy a vzdělání nejen v České republice, ale i v kontextu mezinárodním.
Myslím, ľe se podařilo dobře navázat na úsilí minulého vedení i v zahraniční sféře naąí činnosti, přičemľ se jiľ objevuje zřetelně nový fenomén - univerzita přestává být vnímána jako objekt zasluhující si pomoc a je na ni nazíráno jako na rovnocenného partnera. Není pochyb, ľe je to spojeno i s vyąąí náročností na naąe chování, na úroveň naąeho partnerství a samozřejmě i na finanční prostředky, které na tyto styky musíme vynakládat. Naąí univerzitě se vąak podařilo také letos v zahraničních aktivitách významně přispět k dialogu, který je tak významný pro budoucnost celého státu a jeho místa v Evropě. Mám na mysli karolinské "rozmluvy o dobrém sousedství", jak jsme si zvykli nazývat řadu přednáąek předních českých a německých politiků a osobností, které od února tohoto roku probíhaly ve velké aule Karolina, za nebývalé pozornosti světové veřejnosti. Univerzita Karlova se stala oceňovaným prostředníkem a naplnila tak své poslání slouľit nejbytostnějąím národním zájmům. Jiľ nyní přemýąlíme o pokračování v tomto směru. Tentokrát půjde o otázky týkající se příątí Evropy a naąeho vztahu k Evropskému společenství.
Konec roku 1995 vyvolává i daląí otázky: co nás čeká v příątím roce na univerzitě i mimo ni. Zdá se, ľe nejdůleľitějąí změnu přinese nový zákon o vysokoąkolském vzdělávání, jehoľ vládní návrh je právě předkládán Parlamentu ČR. Čeká jej nepochybně obtíľná cesta poslaneckou sněmovnou a jiľ nyní se objevuje na různých úrovních řada výhrad a připomínek k jeho znění. Leckdy mi připadá, ľe aľ přílią pozdě a kladu si otázku, proč autoři některých článků se problematikou zákona nezačali zabývat jiľ v době, kdy byly známy jeho zásady. Není totiľ pochyb o tom, ľe některá jeho ustanovení vzbuzují a musí vzbuzovat rozpaky. Nejde tu jen o ąkolné, které tak přitahuje pozornost médií, ľe se tím zastřely jiné závaľné problémy. Mezi nimi je například poslední podoba a úloha akreditačního kolegia, které jako poradní orgán ministra bez rozhodovací pravomoce můľeme jen stěľí pokládat za záruku příątí úrovně vysokých ąkol a rozhodování o jejich zřizování, zvláątě pokud jde o vysoké ąkoly soukromé. Změnou má projít i dneąní podoba akademických senátů (například v početním zastoupení studentů), rovněľ i vztahy mezi děkany a rektorem. Ačkoliv v ľádném případě nemizí naprosto nezbytná odpovědnost rektora vůči akademickému senátu univerzity a nelze vůbec mluvit o jeho autokratickém postavení (je např. stále odvolatelný senátem), přece jen se zvýąí jeho vliv na děkany. Proměňuje se také právní postavení profesorů a docentů směrem k posílení právní jistoty jejich pracovního poměru, jak to odpovídá evropské tradici i zájmu vysokých ąkol o získávání zejména mladąí učitelské generace. Kritikové úpravy mnohdy zapomínají na to, ľe uzavření pracovní smlouvy na dobu, která není časově omezená, je v ostatních kategoriích zaměstnanců zcela běľné a co více, nijak nevylučuje rozvázání pracovního poměru z důvodů, které obsahuje Zákoník práce. Navíc pak i nová úprava umoľňuje uzavírání pracovních poměrů u docentů a profesorů na dobu 5-10 let.
Proměňuje se ale i postavení studenta, třeba tím, ľe studentem vysoké ąkoly se stává aľ zaplacením ąkolného a přestává být studentem, pokud ąkolné nezaplatí! A» jiľ osud zákona o vysokoąkolském vzdělávání bude jakýkoliv, měli bychom si nejen přát, ale učinit vąe pro to, aby vytvořil optimální podmínky pro ty, kteří podle něho budou ľít, tvořit a vzdělávat se - totiľ pro studenty, vysokoąkolské učitele a daląí pracovníky aparátu vysokých ąkol. Zákon by se neměl stát v ľádném případě předmětem volebního boje, nebo» na něm do značné míry závisí příątí vývoj vzdělanosti, vědy a kultury v naąí republice.
V příątím roce nás čeká také jeątě svízel domácí. Na rok bude uzavřena historická budova pro univerzitní promoce, slavnosti a zasedání, budeme se vąichni muset spokojit s prozatímním řeąením, které nám bude přináąet řadu obtíľí organizačních i finančních. Doufám ve vaąe pochopení. Bylo totiľ třeba značné míry odvahy přistoupit na tuto rekonstrukci, ale bez ní by nám nejen hrozilo uzavření Karolina pro havarijní stav jeho technického vybavení, ale i to, ľe do jubilejního roku 1998 vstoupíme zcela nedůstojně. Tato investice do budoucnosti univerzity se vyplatí. Budou z ní mít prospěch daląí generace, jistě i ti, kteří budou slavit 700. výročí v roce 2048!
Starost o Karolinum jako by symbolizovala to, co je, jak se domnívám, dnes pro Univerzitu Karlovu důleľité - totiľ vědomí jednoty, potřeba této jednoty a jejího zachování. A to se vztahuje nejen na evaluaci, univerzitní koncepci či stanoviska k novému zákonu, ale i na rektorské volby, které nás v příątím roce také čekají.
Nástup do nového roku provází zpravidla optimismus, který je ovąem jen tehdy na místě, pokud vychází z jistot a důvěry v budoucí vývoj. Jsem přesvědčen, ľe máme dobré důvody k optimismu, i kdyľ vąichni dobře víme, co překáľí naąí cestě vpřed. Naąe jistota se opírá nejen o dobré výsledky práce vědecké a pedagogické, ale o dobrou vůli ke spolupráci a vzájemné pochopení, důvěru a podporu.
Seznam rubrik