Ústav pro českou literaturu byl zřízen Českou akademií věd v roce 1947, provoz v něm byl zahájen o rok později. Od roku 1952 se ústav včlenil do struktury nově ustavené Československé akademie věd. Původní sídlo ústavu? Budova nynější Kanceláře Akademie věd ČR - poté, po přestěhování (1952), areál Strahovského kláštera. Další stěhování přišlo až v roce 1991, kdy ústav musel prostory kláštera opustit a podařilo se mu získat do pronájmu první patro v kasárnách Jiřího z Poděbrad (Praha 1, náměstí Republiky 1). Jisté volání S.O.S., podle slov ředitele Ústavu pro českou literaturu AV ČR doc. Vladimíra Macury, vyhlášení "stavu ohrožení", se začíná z ústavu ozývat jako reakce na schválení prodeje celého objektu vládou ČR společnosti European Property Development. S armádou, která kasárna v centru Prahy na etapy opustila v květnu 1995, měl Ústav pro českou literaturu uzavřenou limitovanou nájemní smlouvu - v jejím duchu může nyní dostat ústav z objektu výpověď k 1. lednu 1997, a to s roční výpovědní lhůtou. Obavy ředitele o budoucnost ústavu vyvstávají i z faktu, že ve zprávě, kterou poskytlo Ministerstvo obrany jako podkladový materiál pro prodej kasáren, nebyla o ÚČL AV ČR žádná zmínka! Vladimír Macura ale tvrdí, že při osobním jednání ( bohužel pouze ústním) s armádou dostal příslib, že ústav bude v případě změny majitele objektu uveden jako věcné břemeno. Lokalita prvního patra vnitřní budovy na nádvoří bývalých kasáren bude zřejmě ovšem lákat nové majitele k využití komerčním způsobem. "Naším zájmem je zůstat tu co nejdéle", řekl během tiskové konference, svolané k ožehavému problému možného dalšího stěhování Ústavu pro českou literaturu v listopadu jeho ředitel "vždy je pro instituci našeho typu lepší, když pracuje s jistotou a výhledem dopředu. Vím sice, že tento objekt nebyl budován pro nás, ale během času se stal naším domovem... Tržní nájemné nového majitele nás zcela dostane z boje, protože AV ČR nemůže nynější běžnou výši nájemného v centru Prahy ze svých fondů hradit."
Další stěhování je pro Ústav pro českou literaturu katastrofální, a zcela atypické jsou také nároky ústavu na statiku dalšího objektu, neboť většinu potřebné plochy zabírají knihy v regálech. Pracoviště ÚČL poskytuje široký knihovnický, bibliografický a konzultační servis, disponuje rozsáhlými knihovními, bibliografickými a archívními fondy (zhruba celkem 160 tisíc knih a časopisů, kartotéky s dvěma miliony záznamů). "Nejsme určitě ústav tradičního typu, od 90. let jsme knihovna otevřená, archívujeme ve stoprocentní podobě české literární časopisy, fungujeme jako servisní středisko pro badatele, připravujeme velké literárně historické projekty (Lexikon české literatury, Slovník českých spisovatelů od roku 1945)", vysvětluje PhDr.Pavel Janoušek, CSc., zástupce ředitele ÚČL.
Už jen pohyb mnoha desítek tisíců knih do náhradního prostoru by jistě znamenal nejen uzavření knihovny, ale jistě také na dobu několik let přesunu přerušení kontinuity všech blízkých i vzdálenějších cílů ústavu. "Z hlediska oboru by bylo jistě efektivní, kdyby byl umístěn archiv (nyní v Památníku národního písemnictví - pozn. redakce) ve stejném objektu jako dokumentační a výzkumná složka. Se Strahovem ale nelze počítat. Zřejmě nás čeká další stěhování, které pro ústav - vzhledem k rozsáhlosti fondů bude zdlouhavé a složité".
Najde se vůbec 1000 m2 v centru Prahy (stále častěji slýcháme o lokalitě u stanice metra v Nových Butovicích?) pro českou literaturu?
Seznam rubrik