Dne 30. listopadu 1995 byl představen veřejnosti počáteční díl nových Dějin Univerzity Karlovy, který má podchytit historii pražských univerzity od jejích počátků prakticky do současnosti. Je proponován ve čtyřech svazcích, na něž by měl navázat cizojazyčná mutace celého projektu. Dílo je cíleno k 650. výročí Univerzity Karlovy, takže v úplnosti by mělo být k dispozici v jubilejním roce 1998. Dějiny Univerzity Karlovy vznikají jako týmová práce odborných pracovníků a externích spolupracovníků Ústavu dějin Univerzity Karlovy - Archivu Univerzity Karlovy, specialistů na dějiny univerzit, vzdělanosti a na historii jednotlivých vědních oborů.
V prvním dílu čtenář nalezne souhrnné vylíčení nejstarších dějin pražské univerzity od jejích počátků v letech 1347/48 do konce kališnické univerzity (1622). Vnitřní členění zahrnuje dvě rozdílné epochy: v prvním, sahajícím do počátků husitství, hrála pražská univerzita rozhodující úlohu v intelektuálních dějinách nejen českých zemích, ale i celé střední Evropy, ve druhém, okleštěna na jedinou fakultu, pak byla přeměněna v zemskou univerzitu českých kališníků. Vzhledem k charakteru díla, určeného pro širší okruh čtenářů, byl odborný poznámkový aparát shrnut do podrobných seznamů pramenů a literatury, v nichž uživatel, který bude mít zájem o detailnější studium, nalezne dostatek odkazů na domácí a zahraniční literaturu. Nedílnou součástí díla je obrazová část: plány, mapy, tabulky a bohatý fotografický materiál, který přibližuje každodenní realitu středověké univerzity. Publikace obsahuje rovněž podrobnou rejstříkovou část a chronologický seznam pražských rektorů v daném období.
Pražské univerzitní dějiny jsou zde pojaty v značně širokém záběru. Pozornost je věnována nejen institucionálnímu vývoji univerzity a jejích součástí (fakult, kolejí, kaplí apod.), formám výuky na jednotlivých fakultách (artistické, lékařské, právnické a teologické), ale i materiálnímu zajištění školy, sociálnímu složení učitelského sboru a studentstva, možnostem uplatnění pražských absolventů v dobové společnosti, veřejnému působení univerzitních mistrů a jejich úloze v husitském hnutí a vztahu univerzity k panovníkovi, církvi, šlechtě a městům. Zvláštní kapitoly jsou věnovány pronikání humanistických disciplín do univerzitní výuky, vlivu univerzity na úroveň vzdělanosti v pohusitských Čechách a soupeření karolinské kališnické univerzity s klementinskou jezuitskou akademií.
Snahou autorů bylo postihnout základní rysy pražské univerzitní historie a zasadit ji do kontextu středoevropského vývoje. Zdůrazněn byl především význam pražského obecného učení jako první středoevropské vysoké školy, která byla po dlouhá desetiletí nejpřednější univerzitou Říše, stejně jako její zásadní roli v intelektuálních dějinách českých zemí. Upozorňují i na další specifičnost Karlova učení, jímž bylo vytvoření samostatného právnického studia v předhusitské době, které bylo u zaalpských univerzit středověku ojedinělým jevem. Pozornost si zaslouží rovněž velikost a tragika soupeření dvou hlavních zemských náboženství (kališnického s katolickým), projevující se i na univerzitní půdě, které vedlo k definitivnímu pádu starobylé Karlovy univerzity po bitvě na Bílé hoře.
Na prvním dílu se podílelo celkem sedm autorů (I. Čornejová, J. Kadlec, J. Kejř, J.
Pešek, M. Svatoš, P. Svobodný, F. Šmahel) pod redakcí M. Svatoše. Reprezentativní
publikaci doprovází ke čtenáři úvodní slovo rektora Univerzity K. Malého a předmluva
F. Kavky a J. Petráně.
Seznam rubrik