Je obecně známé, že zahraniční vztahy jsou určovány zejména dlouhodobými zájmy a cíli, ale i aktuálními potřebami jednotlivých států. Je rovněž známé, že tyto vztahy často odrážejí jak dobré tradice, tak i traumata z minulosti. A není žádným tajemstvím, že dlouhodobé zájmy a dlouhodobá traumata se občas dostávají do vzájemného rozporu. Ještě více to platí pro vztahy mezi sousedy, vztahy česko-německé nevyjímaje. Hlavním úkolem zahraniční politiky je samozřejmě prosazování národních zájmů. Vést rozhovory o sousedství však znamená mluvit o zahraniční politice z více hledisek.
Užívám-li zde termínu národní zájmy a mluvím-li o jejich prosazování, mohu tak učinit díky nové šanci, které se nám dostalo pádem železné opony a porážkou komunismu. Zřetelné formulování národních zájmů, bez něhož se tak či onak neobejdeme, dnes totiž už neznamená starou redukci zájmů občanských na zájmy posvátného celku, rozhodnutého prosazovat svoji ideu bez ohledu na cokoli a kohokoli. Naopak - jak tomu rozumím já - národní zájmy vycházejí z autentického zájmu svobodných občanů, vyjadřovaného v celé jeho komplexnosti a spontaneitě; o jejich zabezpečení doma i navenek nakonec běží.
Je důležité, aby zahraniční politika respektovala tyto principy, zejména ve vztazích k sousedům, protože ty jsou přirozeně nejcitlivější. Takový koncept zahraniční politiky umožní také soužití Čechů a Němců bez předsudků a dvojsmyslů jako soužití českého a německého státu. Naše společné zájmy a nikoli kolektivní emoce, zdravý rozum a nikoli stará zášť musí být naším průvodcem do budoucnosti. Nemusíme se v ní nutně vzájemně milovat; bohatě stačí, budeme-li se vzájemně ctít a snášet. Právě z nedostatečného respektu k jemné politické substanci našeho vztahu a z přemíry vášní byly v minulosti zasazovány těžké rány. Žili jsme z momentálních výhod, chovali se k nim, jako by byly věčné, a ztratili nakonec víc, než jsme si mysleli, že budeme nuceni pro tyto kolektivistické cíle obětovat. Přirozené procesy tehdy podlehly konstruktivistickým mániím a tzv. lepšímu vědění proroků toho či onoho pozemského ráje.
V pořadí pátou přednášku z cyklu Rozhovory o sousedství na téma Češi a Němci - sousedé ve sjednocující se Evropě přednesl dne 16. listopadu 1995 na akademické půdě Josef Zieleniec, ministr zahraničí ČR. Jeho přednáška se dlouho očekávala a rozhodně nebyla z rodu univerzálních projevů. Za nejvýznamnější pasáž se všeobecně pokládá ta, ve které ministr zahraničí rozebírá podmínky dialogu dvou národů o minulosti. Josefa Zieleniece jsme zastihli v malé aule Karolina, krátce před začátkem přednášky. Na snímku s ním je Dr. Antje Vollmerová, místopředsedkyně Německého spolkové sněmu.
Seznam rubrik