Na našem snímku někteří z organizátorů a účastníků únorového kulatého stolu - zprava: dr. L.Čerych, dr. J. Kalous, náměstek MŠMT prof. E. Ondráček, prof. Z. Helus a první náměstek MŠMT Ing. J. Koucký.
Středisko vzdělávací politiky při Ústavu rozvoje školství Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze uspořádalo 1. února 1996 další z tzv."kulatých stolů", tentokrát na téma "Jak dál na vysokých školách" s podtitulem Budoucnost vysokoškolského zákona. Přestože šlo o povýtce odborné jednání pedagogických pracovníků, kteří se zabývají otázkami vysokých škol, velký zájem o jednání byl i ze strany novinářů. Ještě téhož dne se v hlavní zpravodajské relaci Českého rozhlasu k problematice budoucnosti vysokoškolského zákona vyjádřil rektor Univerzity Karlovy prof. JUDr. Karel Malý, DrSc., který byl jednání "kulatého stolu" také přítomen.
Jde o důkaz toho, jak závažná - nejen ovšem mediálně - je otázka správného fungování moderního, demokratického vysokého školství. Musíme také uvážit, že vysokoškolský zákon explicitně řeší (nebo by měl řešit) konkrétní otázky efektivního fungování vysokých škol, navíc jsou s ním ovšem spjaty i problémy "vně" vysokých škol: tj. diverzifikace vysokoškolského studia, posílení výzkumu na vysokých školách a jistě v neposlední řadě i problémy s hospodárným vynakládáním financí na chod kolejí a menz, resp. na řešení problémů spjatých s bydlením studentů. Navíc jakékoli jednání o tom , co má cokoliv společného s vysokými školami, implikuje i obecné otázky o úloze vzdělání ve společnosti. Proto se debata u "kulatého stolu" nemohla vyhnou ani těmto tématům, byť v jejím prvním plánu byla budoucnost nového vysokoškolského zákona.
Jak v diskusi zdůraznil náměstek ministra MŠMT ČR prof. ing. Emanuel Ondráček,CSc., není v tomto období reálné, aby byl nový vysokoškolský zákon, jenž byl před několika týdny vrácen sněmovnou k dopracování, přijat dříve než za jeden nebo dva roky.
Podle dalšího účastníka "kulatého stolu", prvního náměstka ministra MŠMT ČR ing. Jana Kouckého, může být ještě v únoru zařazeno na program schůze Parlamentu jednání o možnosti zavedení tzv. přímých dotací, což znamená, že studenti vysokých škol budou dostávat "na ruku" část peněz, jimiž stát dotuje ubytování na koleji. Příspěvek na toto bydlení, asi 1000 Kč měsíčně, mají obdržet ti studenti, kteří bydlí alespoň 60 kilometrů od školy.Další dílčí úpravou dosud platného vysokoškolského zákona má být skutečnost , aby tzv. bakalářské studium bylo uznáno jako ucelené vysokoškolské vzdělání.
Rektor Univerzity Karlovy prof. Malý uvedl, že dosud platný vysokoškolský zákon, tedy ten vytvořený po roce 1989, si "tehdy vysoké školy napsaly víceméně samy". Na návrhu nového vysokoškolského zákona se podílely, ale "vznikl někde jinde, a to ne zcela v souladu s přáním vysokých škol".V této souvislosti sdělil, že navrhne ostatním rektorům, aby společně zformulovali návrh vysokoškolského zákona, který by vyjadřoval potřeby vysokých škol a byl podkladem pro toho, kdo bude nový vysokoškolský zákon v konečné verzi předkládat . Ten pak bude moci vycházet "z něčeho pozitivního, kde vysoké školy nebudou jenom kritiky, ale také tvůrci". "Nevím", řekl rektor UK, "nakolik budu úspěšný na konferenci rektorů 9. února, nicméně informoval jsem o tom pana ministra a ten na to zareagoval celkem pozitivně". Rektor UK dále řekl, že důležitá je i oblast financování vysokých škol včetně financování vědeckého výzkumu na vysokých školách.Jestliže nedošlo - alespoň z hlediska Karlovy univerzity - k nějakému snižování rozpočtu, zcela v zásadním nepořádku je způsob financování těch škol, které provádějí vědecký výzkum. Nelze dopustit, aby školy doplácely na to, že vědecký výzkum provádějí a mají ho finančně relativně náročný (na UK např. na fakultě matematicko-fyzikální, přírodovědecké nebo lékařské). Návrh nového vysokoškolského zákona bude propříště muset být podpořen sociologickým a ekonomickým rozborem všech kroků, které se v rámci zákona uskuteční.Pokud něco takového nebude, hrozí nebezpečí, že některá opatření budou mít na fungování vysokých škol negativní vliv. Rektor Univerzity Karlovy zcela podpořil myšlenku ( v úvodu zformulovanou jednak ředitelem Střediska vzdělávací politiky při Ústavu rozvoje školství Ladislavem Čerychem a poté také prvním náměstkem MŠMT ČR ing. Janem Kouckým) o nutnosti podílu vysokých škol, resp. univerzit na celoživotním vzdělávání, kterým lze ovlivnit "sporné životní trajektorie člověka" a tak zároveň i řešit celospolečenské problémy, nebo - jinými slovy - uspět při řešení problémů tohoto světa. Stejně významná je koncepce vysokých škol v oblasti servisních služeb." Tady v Praze", řekl rektor UK,"začíná tato naše služba veřejnosti nabývat konkrétní obrysy a nepochybuji, že i v tomto ohledu budeme úspěšní".
Rektor Univerzity Karlovy v dramatickém nárůstu počtu studujících na vysokých školách (podle dalšího z účastníků diskuse doc. ing. Ivana Wilhelma, CSc., prorektora UK, studuje nyní na vysokých školách a univerzitách 145 000 studentů) spatřuje nebezpečí snížení kvality absolventů a má za to, "abychom se postarali, aby se v evaluačních a jiných procesech hodnotila úroveň absolventů vysokých škol, abychom měli zpětnou vazbu mezi činností školy a jejím konkrétním výsledkem".
První náměstek ministra MŠMT ČR ing. Jan Koucký se zmínil o důvodech parlamentního odmítnutí návrhu nového vysokoškolského zákona. Zákon vytvořili lidé převážně z vysokých škol.Vznikal a vytvářel se tak, aby odpovídal idejím a potřebám 26 českých vysokých škol. Je to sice podstatná dimenze, ale zdaleka nemůže zůstat sama, protože v této zemi existují ještě jiné podstatné zájmy než jsou zájmy vysokých škol. Obecně pak vysokoškolský zákon " nemá sloužit těm, jejichž jednání upravuje. On má sloužit tomu, aby jejich jednání a chování sloužilo celé společnosti. "...ne nejlepší zástupci vysokých škol, ale nejlepší mozky této společnosti se musejí zabývat školskými, nebo vzdělávacími zákony."
Jako reakci na toto vystoupení řekl rektor UK, že tímto způsobem vysokoškolský zákon vzniknout nemůže. Zákony nemohou vznikat tak, že kdosi osvícený bude osvětlovat společnost osvíceneckou vírou ve všemocnost zákonů. Dobrý zákon "musí vyrůstat z reálné potřeby a konkrétních účelů". Nejde udělat "shora". Zároveň odmítl, že vysokoškolský zákon dělaly vysoké školy.
V další časti dynamické diskuse vystoupili s věcnými připomínkami někteří další účastníci "kulatého stolu" včetně několika novinářů. Tak či onak bylo patrno, že české vysoké školství stojí na mnoha křižovatkách. Zda půjde cestou příznivou pro české univerzity a vysoké školy, pedagogy, studenty, vědeckou práci na vysokých školách a českou vzdělanost vůbec ukáže i to, jak kvalitně bude vypracována vysokoškolská legislativa, resp. nový vysokoškolský zákon. Zatím se bez něj musíme obejít. Jak dlouho ještě?
Na našem snímku někteří z organizátorů a účastníků únorového kulatého stolu - zprava: dr. L.Čerych, dr. J. Kalous, náměstek MŠMT prof. E. Ondráček, prof. Z. Helus a první náměstek MŠMT Ing. J. Koucký.
Ve dnech 11. - 13. ledna 1996 uspořádalo CERGE Univerzity Karlovy ve spolupráci s Národohospodářským ústavem AV ČR mezinárodní konferenci s názvem Institucionální reforma a politická ekonomie evropské integrace. Součástí konference bylo sympozium odborníků z Univerzity Karlovy, Freie Universität Berlin a University of Pittsburgh, které bylo konkrétním výsledkem dohody o spolupráci mezi těmito třemi univerzitami, podepsané v roce 1995 jejich rektory. Podporu konferenci poskytla Grantová agentura České republiky a Phare ACE program.
Konference se zúčastnilo celkem 43 vědeckých pracovníků z České republiky, Belgie, Velké Británie, Maďarska, Německa, Polska, Rakouska, Řecka a USA. Účastníci konference měli možnost vyslechnout a vyjádřit se v diskusi ke 34 příspěvkům a seznámit se s nejnovějšími poznatky v oblasti problematiky evropské integrace a transformačních procesů probíhajících ve střední a východní Evropě. S příspěvky, shrnujícími dosavadní zkušenosti s dizertačními pracemi, se konference aktivně zúčastnili i studenti doktorandského studia na CERGE UK. Materiály z konference budou zpřístupněny širší veřejnosti formou sborníku a vybrané příspěvky publikovány nakladatelstvím Manchester University Press.
Dne 29. února 1996 pořádá CERGE UK den otevřených dveří. Zájemci o postgraduální studium ekonomie na CERGE UK tak budou mít možnost seznámit se blíže s podmínkami a formou studia i s prostředím, v němž výuka probíhá, ještě před termínem pro podání přihlášek, kterým je 15. březen 1996.
Úvodní slovo přednese RNDr. Jan Hanousek, CSc., ředitel pro postgraduální studium na CERGE UK. Dále je na programu diskuse se studenty, kteří projeví zájem o informace týkající se doktorandského studia na CERGE UK. Návštěvníci budou mít také možnost seznámit se s knihovnou a s počítačovou laboratoří, jejíž služby jsou studentům CERGE UK přístupné 24 hodin denně. Zájemci o studium si budou moci vyzvednout přihlášky na studijním oddělení CERGE UK (3. patro, místnost č. 311).
Den otevřených dveří bude zahájen v 10.00 hodin v budově CERGE-EI, Politických vězňů 7, Praha 1, 2. patro, místnost č. 6.
Kontakt na akci i doktorandské studium obdržíte na tel. 242 30 280 - Růžena Dvořáková nebo Gwendolyn Albert.
Kruh přátel českého jazyka, jehož přednášky se konají každou středu na FF UK, uspořádal 22. listopadu 1995 večer věnovaný teorii, historii a současnosti jazykového práva. Před početným publikem o těchto otázkách diskutovali rektor UK profesor Malý, profesor Stich z katedry českého jazyka FF UK, slovenský sociolingvista Dr. Ondrejovič a Dr. Kučera, autor monografie o jazykovém právu první republiky z FSV UK. Nikoli jen čestnými hosty byli vedoucí kanceláře prezidenta republiky Luboš Dobrovský a Dr. Sulitka z Rady pro národnosti při vládě České republiky.
Profesor Stich úvodem zdůraznil, že téma večera je aktuální nejen proto, že právě v těch dnech byl na Slovensku přijat jazykový zákon. S jazykovými problémy se totiž potýkají například v Kanadě nebo Pobaltí a řešit by je měla (nebo bude muset) také společnost naše. V této souvislosti řečník upozornil především na jazykové požadavky polské menšiny a na nový Živnostenský zákon, který ukládá cizincům povinnost prokázat se úředním osvědčením o znalosti českého jazyka.
Profesor Malý se věnoval dějinám jazykového práva v českých zemích. Mimo jiné řekl, že v 19. století odrážel boj za jazykovou rovnoprávnost emancipační snahy české společnosti. První republika pak, podle jeho mínění, poskytovala menšinám při užívání jejich jazyka značnou svobodu. Konflikty byly způsobeny tím, že německá menšina nebyla spokojena se svým postavením v novém státě. V období protektorátu bylo jazykové právo první republiky zrušeno a po odsunu Němců již nebylo třeba užívání jazyka právně regulovat. Přestože si je vědom jistých problémů zvláště s polskou menšinou, domnívá se, že ani nový český stát jazykový zákon nepotřebuje .
Slovenský jazykový zákon charakterizoval Dr. Ondrejovič. Jde o zákon sankční, není však jasné, kdo a podle jakých kritérií rozhodne, že byl porušen. V zákoně se také nedostatečně rozlišuje mezi spisovným jazykem a národním jazykem. Překvapivá je formulace, kdy jakýkoli zásah do kodifikované podoby státního jazyka, který by byl v rozporu s jeho zákonitostmi, se označuje jako nepřípustný. Pokud jde o dabování českých filmů do slovenštiny, o němž se tolik diskutovalo v českém tisku, poukazují prý slovenští zákonodárci na to, že tyto filmy splňují podmínku srozumitelnosti, a dabovat je tedy není nutné.
Dr. Kučera se ve svém příspěvku zabýval jazykovým právem v meziválečném Československu. Řekl, že příslušné právní normy sice ve věcné rovině splňovaly řadu tehdejších požadavků a umožňovaly absolutní většině příslušníků menšin komunikaci v mateřském jazyce na úrovni místní správy, nicméně zvýhodnění češtiny jako oficiálního státního jazyka s sebou přinášelo konflikty a nebylo efektivní. Úkolem národnostního a jazykového práva je vytvořit příznivou atmosféru pro to, aby i příslušníci menšin považovali stát, v němž žijí, za svou vlast. V tomto ohledu Československo, podle Dr. Kučery, selhalo (připustil však zároveň, že není jisté, zda by vstřícnější jazyková a národnostní politika zabránila příklonu německé menšiny k Henleinovi).
Diskutující se nejčastěji vraceli právě k vystoupení Dr. Kučery. Dr. Heřman z katedry slavistiky FF UK mimo jiné připomněl, že situace Ukrajinců v Polsku nebo Slováků v Maďarsku byla výrazně horší. Rektor UK profesor Malý zdůraznil, že úvahy o jazykovém právu v předválečném Československu musí vycházet z národnostních a jazykových poměrů v Rakousko-Uhersku. Řekl také, že ústava československého státu byla založena na principu občanském a jazykový princip v ní byl podružný.
V odpovědi profesoru Malému uvedl Dr. Kučera fakt, který pravděpodobně překvapil většinu přítomných. V roce 1920 prý československá vláda uvažovala o němčině jako o vedlejším úředním jazyku. Po rozpadu sociální demokracie na podzim 1920 a vstupu národních demokratů do vlády však tento záměr už nebylo možné uskutečnit.
Podle vedoucího kanceláře prezidenta republiky Dobrovského některá ustanovení nového Živnostenského zákona ukazují, že se slovenskému jazykovému zákonu posmíváme neprávem. Požadavek občanů s mateřským polským jazykem, aby mohli komunikovat s úřady polsky, má podle jeho mínění zástupný charakter, protože demonstruje jejich touhu být vnímáni jako součást Polska. Český stát by však měl na tyto požadavky reagovat věcně a zajistit dostatečný počet úředníků, kteří budou umět polsky.
Rektor UK profesor Malý uvedl jazykověprávní otázky, o nichž se v Kruhu přátel tentokrát diskutovalo, do souvislosti s dlouhodobým a komplikovaným přechodem od národních států k multikulturním společnostem, tedy s procesem, který se čím dál tím víc dotýká i společnosti naší. Je proto bezpodmínečně nutné, jak řekl na závěr profesor Stich, aby Univerzita Karlova vychovávala odborníky, kteří by tyto problémy zkoumali a snad i pomáhali řešit.
Společná Evropa není jen otázkou ekonomickou a politickou, ale také otázkou filozofickou. Historické a filozofické reflexi tématu evropanství byl věnován seminář, který připravila Nadace Paula Kleineweferse z Krefeldu (Univerzitě Karlově, ale také prezidentu ČR a vládě České republiky je tato nadace známa jako sponzor Adalbertovy ceny). Seminář, konaný ve studijním centru nadace v Leutherheide u Düsseldorfu od 24. - 30. srpna 1995, přesáhl svým významem rámec toliko příležitostného studijního setkání. Z České republiky bylo pozváno dvacet studentů germanistiky (kombinace germanistika - chemie) Pedagogické fakulty UK.
Zájezd našich studentů vedli doc. Dr. Otakar A. Funda z katedry filozofie a Dr. Jiří Pokorný z katedry dějepisu, kteří se na semináři podíleli referáty Evropa jako filozofický problém a Česko-německé vztahy v 19. století. Podle nabídky témat, kterou předložilo zahraniční oddělení UK, si české referenty zvolila nadace. Seminář vedl Prof. Dr. Hans Süssmuth, historik nejnovější doby z katedry dějin univerzity v Düsseldorfu. Z německé strany se zúčastnili studenti pedagogické fakulty (kombinace germanistika - dějepis). Do programu byly zařazeny přednášky a semináře z oboru dějin, z metodologie výuky cizích jazyků, ale též z politologie a ekonomie. Účastníci semináře byli přijati na vyslanectví České republiky v Bonnu a němečtí hostitelé pro ně připravili oběd v německém Bundestagu.
Pro naše studenty, kromě bezprostřední zkušenosti značně náročné německé konverzace o odborných tématech (ve které dobře obstáli a několikrát získali uznání hostitelů), a kromě obohacení v referovaných tématech různých disciplín, znamenal pobyt v Krefeldu především bezprostřední pohled na problematiku evropského univerzalismu a česko-německých vztahů, i zkušenost se způsobem přípravy, organizace a utváření takového semináře (Tagung), a to po stránce odborné i společenské. Sympatická byla i okolnost, že v oblasti Porýní nebyla tematika česko - německých vztahů podbarvena bavorským akcentem. Podstatná je dimenze, která v rámci projektu nového utváření Evropy připadá univerzitám. Univerzita - předpolí evropského univerzalismu v modelu utváření nově koncipovaného evropanství - předpokládá totiž soustavnou intelektuální práci a komunikaci, která navozuje nový referenční rámec pro řešení aktuálních problémů.
Zahrady s okrasnými, léčivými a užitkovými rostlinami byly zakládány již ve starověku ve starém Egyptě, v Číně a Indii. V Evropě vznikaly potom první botanické zahrady ve středověku při klášterech a domech panovníků. Vůbec první evropská botanická zahrada byla založena v italské Padově.
Jako oáza klidu působí Botanická zahrada Univerzity Karlovy přímo uprostřed hlučného centra Prahy. Vlastně tak trochu supluje park, do kterého mohou chodit maminky a babičky s dětmi, aniž by se přitom v záplavě aut a tramvají musely obávat o zdraví svých capartů. Sbírku rostlin a dřevin o celkové rozloze 3,5 hektaru ročně navštíví asi sto tisíc návštěvníků.
Botanická zahrada Univerzity Karlovy je nejstarší botanickou zahradou u nás - byla založena již v roce 1775 v Praze na Smíchově. Protože ale Vltava svým častým vyléváním z koryta zahradu poškozovala, byla roku 1898 přestěhována do ulice Na Slupi, nedaleko Karlova náměstí. Může tak slavit své výročí dvakrát. V loňském roce oslavila univerzitní zahrada 220 let své existence, a v roce 1998 oslaví sté výročí. Jak říká její ředitel Václav Větvička: "Botanická zahrada tak vlastně, alespoň v tomto kontextu ,mládne'".
Ve skutečnosti ovšem nemládne, podle slov ředitele naopak rychle stárne. Výstavba kanalizace v blízké Benátské ulici uvolnila spodní tekuté písky, celá stavba skleníků se dala do pohybu a o zapomenuté základy jakési starší budovy se rozlomila. Své udělaly i automobily, a to především nákladní, při jejichž průjezdu co chvíli praskne nějaká skleněná tabulka. Nosná ocelová konstrukce je tak zdeformovaná, že se v ní sotva najde pravý úhel, a jen obtížně se zasklívá. V praxi je postup takový, že se vždycky musí nejdříve udělat papírový střih a podle něj se skleněný lichoběžník vyřízne. Práce ve výšce s těžkým čtyřmilimetrovým sklem nad hlavou rozhodně není žádná legrace.
Provoz zahrady je velmi nákladný. Hlavní město Praha má svou vlastní botanickou zahradu v Tróji a ročně na ni dává asi jedenáct milionů. Tuhle cifru komentuje Václav Větvička: "Přírodovědecká fakulta může uvolnit jen asi 1300000 Kč na mzdy, 780 tisíc na otop ve sklenících, 200 tisíc stojí zálivka zahrady. Na běžné neinvestiční výdaje, jako je hnojivo, semena, benzín, hygienické potřeby, nářadí, tak zůstává v rozpočtu částka jen asi sto tisíc ročně. Pokud ovšem nevyvstane nutnost čerpat peníze na posílení jiných položek provozu fakulty."
Hlavní město Praha, přesto, že jeho obyvatelé využívají zahradu více k odpočinku než k poučení, zatím Botanické zahradě UK pravidelnou pomoc nenabídlo.
Ani žádného stálého sponzora zahrada nemá. Poté, co Václav Větvička několikrát vystoupil v tisku a televizi a na svízelnou situaci upozornil, dostane čas od času nějaký dar: "Ten největší byl od pražského ekologicky orientovaného podniku KAP, který věnoval zahradě padesát tisíc korun." Ředitel botanické zahrady také s vděčností vzpomíná na matku s dcerou ve věku asi osmdesát a šedesát let, které přišly zahradě věnovat každá po dvaceti tisících. "Ty dvě dámy v důchodu nám přispěly stejnou částkou, jakou jsme původně dostali na neinvestiční výdaje na rok." Zahradu využívají studenti a doktorandi Přírodovědecké fakulty UK nejen k přímému studiu, exkurzím a praktickým cvičením, ale i k pěstování rostlin pro své diplomové a dizertační práce.
Kromě toho využívají botanickou zahradu také mnohá gymnázia s přírodovědným zaměřením a pražská Česká zemědělská univerzita. Mezi hosty bývají i žáci výtvarných škol a kroužků, často se zde pořádají například kurzy kreslení stromů. V současnosti je v areálu zahrady vystavena proutěná plastika - ročníková práce studenta AVU Michala Sedláka.
Protože v republice je botanických zahrad více, jen v Praze máme dvě, přirozeně úzce spolupracují. Ředitel Václav Větvička si kromě kooperace s Trójou velmi pochvaluje spolupráci s nádhernou zahradou v Liberci.
Jedním z nejvyhledávanějším exponátů v parku zahrady je exotický strom Gingko biloba.
Již v loňském roce začalo vedení Univerzity Karlovy připravovat oslavy 650. výročí založení naší alma mater. Její Filozofická fakulta uspořádá v rámci těchto oslav v srpnu roku 1998 mezinárodní sympozium bohemistů Pocta 650. výročí založení Univerzity Karlovy.
Na základě iniciativy Ústavu bohemistických studií se 30. listopadu 1995 sešli zástupci všech bohemistických pracovišť Univerzity Karlovy a ustavili přípravný komitét pro uspořádání sympozia v tomto složení: prof. Dr. Oldřich Uličný, DrSc. (KČJ FF), prof. Dr. Alena Macurová, CSc. (KČJ FF), doc. Dr. Miroslav Procházka, CSc. (KČL FF), PhDr. Věra Menclová (KČL FF), prof. Dr. Radoslava Brabcová, CSc. (KČJ PedF), PhDr. Vladimír Křivánek, CSc. (KČL PedF), Mgr. Jan Podroužek (ÚJOP), Zdeněk Pressl (ÚJOP), doc. Dr. Jan Kuklík, CSc. (ÚBS FF) a PhDr. Jiří Hasil (ÚBS FF). Komitét se rozhodl požádat prof. Dr. Alexandra Sticha, CSc. (KČJ FF), aby přijal funkci čestného předsedy sympozia, funkcí výkonného tajemníka pověřil doc. dr. Petra Mareše, CSc. (KČJ FF) a tajemnicemi pro přípravu sborníků materiálů ze sympozia doc. dr. Svatavu Machovou, CSc. (KČJ PedF) a Mgr. Kateřinu Dejmalovou (KČL PedF). Byl rovněž ustaven výkonný sekretariát: PhDr. Ondřej Hausenblas (KČJ FF), PhDr. Petr Málek (KČL FF), Mgr. Michael Špirit (KČL FF), PhDr. Otakar Mališ, CSc. (KČJ PedF), Mgr. Pavel Šmejkal (KČJ PedF), Mgr. Zuzana Žitná (KČL PedF), PhDr. Jitka Cvejnová (ÚJOP), PhDr. Milada Čadská, CSc. (ÚJOP) a Karla Šmídová (ÚBS FF).
Na sympoziu, které se bude konat souběžně s 42. během Letní školy slovanských studií, bude k aktivní účasti pozváno přibližně osmdesát významných zahraničních bohemistů z předních vysokoškolských slavistických a bohemistických pracovišť. K aktivní účasti na sympoziu budou vyzváni i zástupci všech kateder a vysokoškolských ústavů z České republiky, na nichž se pěstuje jazykovědná i literárněvědná bohemistika, a také pracovníci Ústavu pro jazyk český AV ČR a Ústavu pro českou literaturu AV ČR.
Účastníci sympozia budou tři dny jednat ve čtyřech samostatných tematických sekcích a přípravný komitét se shodl na těchto tématech: 1) Tradice českého myšlení o literatuře a jazyce; 2) Syntéza dějin české literatury; 3) Spisovná čeština a jazyková kultura; 4) Studium češtiny jako cizího jazyka na zahraničních univerzitách a vztahy mezi českou a zahraniční bohemistikou. Komitét předpokládá, že jednotliví účastníci odevzdají své příspěvky s dostatečným předstihem do tisku tak, aby na sympoziu nebylo nutné referáty předčítat, ale aby hlavní náplní jednání byla diskuse k jednotlivým příspěvkům. Kromě jednání v sekcích budou součástí sympozia i diskuse u kulatých stolů, určené všem zájemcům o setkání s představiteli zahraniční bohemistiky a slavistiky.
Připomeňme ještě, že to nebude poprvé, kdy se na Filozofické fakultě sejdou ke svému jednání zástupci mezinárodní bohemistiky. Už v minulosti uspořádalo vedení Letní školy slovanských studií tři obdobná sympozia u příležitosti "kulatých" běhů této školy (v letech 1976, 1979 a 1986), ale tentokrát se mezinárodní bohemistická veřejnost setká na Filozofické fakultě bez ideologických předpojatostí a zásahů politických orgánů.
Organizátoři sympozia jsou přesvědčeni, že mezinárodní sympozium bohemistů Pocta 650. výročí založení Univerzity Karlovy se stane nejen důstojnou součástí oslav založení UK, ale i příležitostí k užitečné konfrontaci úrovně naší jazykovědné i literárněvědné bohemistiky se současnou úrovní bohemistiky zahraniční a vítanou příležitostí k výměně odborných i metodických poznatků a v neposlední řadě i příležitostí k osobním setkáním těch nadšenců, kteří se rozhodli spojit své životy (řečeno slovy Pavla Eisnera) s jazykem Libušiným.
V prosincové předvánoční atmosféře se konala v zasedací místnosti filozofické fakulty jednodenní konference věnovaná uctění památky významného českého lingvisty prof. Dr. Vladimíra Šmilauera, DrSc. Konference byla uspořádána při příležitosti stého nedožitého výročí narození této významné osobnosti, která výrazně zasáhla do dějin Filozofické fakulty UK.
Konferenci organizovala katedra českého jazyka FF UK ve spolupráci s Kruhem přátel českého jazyka a Jazykovědným sdružením ČR. Nad jednáním převzal záštitu děkan Filozofické fakulty UK doc. Dr. František Vrhel, CSc., který jednání slavnostně zahájil. Ve svém proslovu zdůraznil význam filozofické fakulty pro rozvoj české vzdělanosti a charakterizoval profesora Šmilauera jako koherentní osobnost z hlediska vývoje filozofické fakulty. Ocenil hlavně jeho důslednou systémotvornou práci, na niž navázalo mnoho Šmilauerových žáků.
Konferenční jednání bylo rozděleno do dvou částí. Dopolední jednání bylo zaměřeno na práci prof. Šmilauera v oblasti onomastiky. Tento tematicky homogenní blok řídil prof. A. Stich, předseda Kruhu přátel českého jazyka. Zazněly zde příspěvky prof. M. Šrámka, prof. I. Lutterera a Dr. M. Knappové. V referátu nazvaném Význam Vladimíra Šmilauera pro novodobou českou a slovanskou onomastiku (prof. Šrámek) se přednášející soustředil hlavně na Šmilauerovo pojetí vlastních jmen jako systémově uspořádaných celků, které vytvořilo základy onomastické teorie. Prof. Lutterer svou přednášku orientoval na specifičtější Šmilauerovu onomastickou práci - na význam jeho toponomastických výzkumů pro studium postupu osídlování Čech. Dr. Knappová se soustředila na podíl prof. Šmilauera na rozvoji české antroponomastiky, mimo jiné vzpomenula jeho sociolingvistický pohled na motivační stránku vzniku přezdívek. Dopolední jednání zakončila diskuse, v níž hlavním tématem byl vztah lingvistických metod a metod jiných disciplín, které se na onomastických výzkumech podílejí.
Odpolední jednání řídil prof. M. Komárek z olomoucké filozofické fakulty. Příspěvky tohoto bloku byly ve srovnání s dopoledním jednáním tematicky různorodější. Blok referátů uzavřelo vystoupení prof. Panevové, která hovořila o Šmilauerově Novočeské skladbě jako východisku pro explicitní popis jazyka. Lidské hodnoty jubilanta, o nichž se během konference často mluvilo, ilustroval opis dopisu prof. Šmilauera adresovaný "univerzitním algebraickým lingvistům", kterým prof. Panevová doplnila svůj referát.
To, že dílo prof. Šmilauera má stále co říci všem věkovým kategoriím bohemistů a lingvistů, dobře dokazovala nejen účast studentů Filozofické fakulty UK, ale i zahraničních hostů z Německa, Polska a Ruska.