Jednou jsem přišel na zasedání Akademického senátu Univerzity Karlovy s čistě zištným cílem. Přál jsem si, aby senát odhlasoval jistou petici, která se týkala vysokoškolského zákona, zejména placení školného (jednalo se o známé stanovisko Filozofické fakulty ke školnému z prosince minulého roku). Celého průběhu jednání jsem se zúčastnil, viděl jsem, jak senát o všem uvážlivě rokuje a také jsem mohl sledovat, jak hlasuje. Můj bod se totiž dostal až na konec jednání, strhla se kolem něj diskuse a nakonec mělo dojít ke hlasování. Při hlasování, když padl dotaz kdo je pro, zvedlo se rukou poměrně mnoho a když se poté ptali, kdo je proti, nezvedla se ruka jediná. Na dotaz, kdo že se zdržel hlasování, zvedly se přibližně tři paže. Zaradoval jsem se, že byl návrh velkou většinou schválen. Jaké bylo ovšem moje překvapení, když jsem se dozvěděl, že návrh schválen nebyl - a to z toho důvodu, že se většina přítomných zdržela hlasování. Zdržela ovšem takovým způsobem, že nebyla přítomna! Podle jednacího řádu AS UK, který si kdysi univerzitní senát odhlasoval, ti účastníci, kteří se zapíšou na začátku jednání a poté během jednání odcházejí a neodepíšou se, se považují za ty, kteří se zdrželi hlasování (většina těch, kteří byli původně přítomni a zapsali se, patrně odešli na delší dobu nebo odešli už úplně ze zasedání a zapomněli na nepatrnost - z jednání se odepsat). V závěru to vypadalo, že k nějakému bodu museli hlasovat všichni přítomní pro, protože jinak nebylo možné, aby nějaké stanovisko nebo usnesení bylo přijato. Mohu říci, že mě to rozzlobilo, říkal jsem si, že tento systém není příliš praktický a napadlo mě zlepšení docela jednoduché a prosté. Tyčka, na které by byly dřevěné kroužky a každý příchozí by si vzal jeden z těch kroužků. Kdyby někdo na delší dobu odešel, pak by kroužek odevzdal na tyčku (v každém okamžiku by mohlo předsednictvo vědět, kolik je členů přítomných a kolik je potřeba hlasů k přijetí určitého usnesení). Myslím si, že tento návrh je přijatelný a realizovatelný a dal bych ho jako jednací bod na jedno z dalších zasedání akademického senátu jako věc procedurální.
S mým návrhem to ale stejně přes výsledek hlasování nedopadlo tak špatně. Akademický senát přijal vlastní stanovisko, které odeslal do Parlamentu ČR - to nakonec přispělo k tomu, že návrh vysokoškolského zákona neprošel. Měl jsem jen pocit, že když lidé odcházejí během jednání z AS UK možná necítí dostatečnou odpovědnost nebo těsnější vazbu k univerzitě. Možná, že do senátu nedocházejí příliš rádi, nebo je to jeden z jejich dalších mnohých úvazků. Snad by se dalo zamyslet nad tím, že akademický senát tak velké univerzity, jakou je Univerzita Karlova, by asi měl dostávat jakousi refundaci ušlé mzdy. Senátoři by za jeden den, který ztratí svou činností v akademickém senátu, mohli dostávat finanční odměnu. Myslím si, že by to bylo ve finančních možnostech univerzity a že by to pomohlo většímu soustředění.
Studentská kurie AS FF UK se Studentským fondem uvažuje o tom, že by pozvala na duben 1996 na fakultu zástupce studentských kurií všech vysokých škol a fakult, a to proto, že se toto jeví nejlegitimnějším způsobem prezentace názoru studentstva na současné znění nového vysokoškolského zákona. Časopis Forum vás o této aktivitě bude informovat.