Konečně jsme se dopracovali k vyhodnocení publikační činnosti pedagogických a vědeckých pracovníků FTVS UK za minulý rok. Proč tak pozdě, až v deštivých podzimních dnech roku 1995? Důvodem bylo evidování naší činnosti v rektorátem vyžadovaném systému Procite, který se nám asi před půl rokem podařilo naplnit, nikoli však již vložené údaje opět "vytáhnout", uspořádat a zpracovat. Procite se užívá jako knihovnický systém, ale neumožňuje ani základní třídění dat, jak se na každou databázi sluší a patří. Marně s ním naši fakultní odborníci kouzlili. Software dovede být dobrý sluha, ale zlý pán. Ortel nakonec zněl: Nějak to vytisknout a ručně zpracovat. Postiženým jsem byl já, takový úkol je pro tajemníka rady výzkumu již tradičním stigmatem. Nebylo to snadné, zformátovat a vytisknout jedenáct stran textu o šíři přibližně jeden metr, kde jednotlivá "slova" záznamu měla délku cca 1 m a počítač je neuměl dělit. Dále se ukázalo, že program Procite je nejen těžkopádný, ale rovněž mentálně zaostalý, např. ve srovnání s žákem první třídy:

1. Prvňáček umí českou abecedu, program Procite neumí napsat a standardně abecedně zařadit například č,š,ž .
   Hádejte, kdo z kolegů je RĎOiťková, 1/4áslavová nebo mafa2řík?
2. Prvňáček dovede na jednotlivé hromádky utřídit záznamy okódované "A", "K" či "C" ("To je ten domeček, nakročené písmenko nebo rohlíček"). Program Procite však není schopen roztřídit monografie (A), konference (K) a články (C).
3. Žák první třídy by byl schopen i roztřídit záznamy podle kateder a center, byť by těžce přeslabikovanému názvu "kinantropologie" nerozuměl. Procite rovněž nerozumí, ale neumí ani slabikovat, natož zařadit.
4. Prvňáček by byl také schopen vyřadit dva identické záznamy, vložené např. jak prvním autorem, tak spoluautorem. Procite nikoliv.

Gordické uzly prý nelze rozmotávat, jen rozseknout, jako to udělal Alexandr Veliký. Podaří se nám rozetnout evidenci publikační a vědeckovýzkumné činnosti? Evidovat je nutné, bez seznamu publikační činnosti se neobejdete při konkurzu, při žádosti o grant nebo výjezdu do zahraničí na přednáškový pobyt. Také vedení fakulty má pochopitelně nárok vědět, kdo byl v uplynulém období publikačně pilný a vědecky činný. Nežehrejme na vykazování, ale na jeho formu, která by měla být všestranně využitelná. Quo usque tandem, rektorátní úředníci, proč se nelze řídit uznávanou normou bibliografické citace, kterou nám pan profesor Dobrý opakovaně, ale leckdy stále ještě marně připomíná? Z normy bibliografické citace by měl vycházet i evidující program, fungující jako normální databáze, schopná třídit podle nezkomolených jmen autorů, podle kateder, typů publikací, včetně klíčových slov. Určitě takové programy existují, dokonce i v české verzi.

Nezávidím vedení fakulty. Je neradostné nutit vysokoškolské učitele, odborné a vědecké pracovníky, aby četli, psali a bádali, když by to mělo být samozřejmé. Gordické uzly se těžko rozmotávají. Ti pilní budou asi opět na přelomu roku 1996/97 navíc potrestáni vykazováním své činnosti přes těžkopádný a nevyužitelný program Procite, mě přestanou někteří z oněch pasívních kolegů zdravit (berou to osobně) a za půl roku mě zase čeká další hodnocení, jistě ručně, zase jen s tužkou a kalkulačkou...

MUDr. Jan Heller
FTVS UK