Institut základů vzdělanosti vznikl v roce 1990, jako jeden z porevolučních aktů; tato součást Karlovy Univerzity má interdisciplinární poslání. Jeho původním smyslem bylo nalézt řešení, jak propojit studium jednotlivých oborů - ideou se stalo studium generale... Konstelace tehdejších univerzitních osobností (rektor Palouš, prorektor Vopěnka, pozdější ministr školství, a další pozdější ministr školství Petr Piťha) myšlenku takto orientovaného studia opečovávali po celá desetiletí a najednou se naskytla příležitost k tomu, aby se jejich idea proměnila v reálně existující instituci. Po dobu minulých let existovaly tzv. bytové semináře a "létající univerzita" Jana Patočky... Posláním Institutu základů vzdělanosti se stalo organizovat takové studijní programy, které by myšlenku interdisciplinarity přenesly do oblasti studia. O genezi IZV i současné situaci ústavu jsme hovořili s doc. PhDr. Zdeňkem Pincem, ředitelem Institutu základů vzdělanosti UK.
Jaké před vámi stály na počátku devadesátých let problémy?
Naším prvním úkolem bylo odpovědět na otázku, co a jakou formou postavit na místo (do té doby) společného marxistického základu, který nesl znamení prokletí a nelibosti na všech fakultách UK. Personální inovace byla téměř tříčtvrtinová, na univerzitu přicházeli velmi zajímaví lidé - vzniklo několik pracovních týmů, které by se v ryze odborném prostředí fakult mohly rozplynout, zaniknout nebo by byly zrušeny. V prvních dvou letech vznikalo miniaturní centrum, které stálo spíše v obranné pozici. Byli jsme pod tlakem vyřešit problém filozofie tím, že se filozofie "zruší". Téměř ve všech programech původních porevolučních fakult existovala představa, že se to má odbourat. Bylo zřejmé, že bude nutné tuto problematiku pojmout zcela jiným způsobem. Opustili jsme myšlenku osvětových pracovníků, kteří šíří základní ideje z některých vědních diskursů pro lidi v nich nekvalifikované a pokusili jsme se definovat dávnou myšlenku filozofie jakožto diskursu, který v jistém smyslu vědu předchází, inspiruje a konfrontuje se s ní.
Na různých fakultách a součástích UK se zřejmě realizovala taková myšlenka s různou rychlostí...
Velmi rychle vznikla myšlenka filozofie přírodních věd na PřF UK, filozofie matematiky na MFF UK, lékařské etiky na LF UK, filozofie práva na PF UK, filozofie výchovy na PaedF UK, tyto věci se rychle staly nejen součástí profilujícího charakteru fakult, ale dokonce skoro všude se vytvořily samostatné moduly studia. Ukázalo se, že mnoho z těchto oborů má natolik interdisciplinární charakter, že bude velmi obtížné organizovat je fakultním způsobem. Modelový případ je studijní modul, s kterým jsme začínali a který se dnes jmenuje obecná antropologie. Na univerzitě byl od časů prvorepublikových poznamenán tím, že se na jedné straně dělala fyzická antropologie na PřF UK a toto studium bylo nepropojené se studiem lingvistické a kulturní antropologie na FF UK. Neexistovalo obecnější povědomí pro antropologii práva, i když je to obor, který na Yalské univerzitě založil dnes už čestný doktor UK prof. Pospíšil. Bezprostředním podnětem pro expanzi IZV se stal dar profesora Pospíšila, který přijel asi v roce 1991 do Prahy a vyjádřil přání darovat UK svoji antropologickou knihovnu s několika desítkami tisíců svazků. Dar spojoval s podmínkou, která se původně zdála být nesplnitelná. Knihovna se neměla rozdělit mezi pracoviště, která se antropologií zabývají, ale měla zůstat na jednom místě. V té době probíhal náš zápas o dědictví knihovny marxismu-leninismu ÚV KSČ, kterou jsme v restitučním sporu nakonec vyhráli a kterou UK dostala. Při té příležitosti jsme vytvořili strukturu, která umožnila ty knihy, které už prof. Pospíšil do Prahy přivezl, soustředit na jednom místě v univerzitní knihovně v Celetné ulici. Touto zkušeností byla poznamenána celá naše pozdější koncepce.
Jak se do koncepce výuky promítly zkušenosti "nelegálních" bytových seminářů a Patočkovy univerzity?
Skutečně jsme některé ověřené postupy integrovali do nynější výuky, pořádáme například četbové semináře, kde se relevantní, velmi obtížný text světoznámého autora čte v jeho mateřském jazyce. Zájemci text s kompetentním vykladatelem čtou, což má mezi studenty nejrůznějších oborů obrovský ohlas. Šlo také o to, nalézt pro tyto posluchače moduly studia, kde by se mohli profilovat. S tímto hledáním jsme plánovitě začali asi od roku 1992. Tím, že nemáme statut fakulty, jsme vždy odkázáni na součinnost s několika fakultami a musíme prosadit vlastní nápad v jejich akademickém i senátním prostředí. Tato na první pohled komplikující struktura vede k tomu, že když už se takový program povede formulovat - má tendenci fungovat za všech okolností.
Prosazení studia obecné antropologie bylo například velmi těžké, jde o magisterský druhocyklový program po bakalariátu, na kterém se podílejí čtyři fakulty UK - FSV, FF, PřF a PaedF (ve třech ročnících studia máme dnes asi čtyřicet studentů). Uvedený model se pro toto studium ukázal jako jediný možný, každá fakulta totiž poskytuje svou kvalitní výuku v dané oblasti pro všechny zúčastněné. My udržujeme povědomí o tom, co je kde dostupné a doplňujeme niky, které nejsou přednášeny nikde, například sociolingvistiku, obor, který se na UK nevyučoval... První modul, s kterým jsme začínali, byla právě obecná antropologie, která se konstituovala kolem námětu prof. Pospíšila. Vedle toho jsme v programu takto orientovaných studií prosadili ještě dva programy, teoretickou biologii a religionistiku. Jejich modelový charakter spočívá v tom, že v dobách svého vzniku byly na příslušných fakultách obtížně prosaditelné, a dnes se tam oba moduly vrátily. Religionistiku jsme v začátku letošního roku vrátili na FF UK, kam titulárně patří, a teoretickou biologii předáváme PřF UK, což bude zřejmě od začátku příštího školního roku. V případě teoretické biologie jde o malý obor na pomezí biologie a matematiky, zabývající se modelováním procesů v živém organismu.
Jak se vám podařilo v časově krátkém úseku zorganizovat tak slušný tým pedagogů?
Uzlovým bodem se pro nás stal okamžik, kdy byl vyhlášen program omezení Akademie věd. Vláda tehdy ustavila fond, který měl umožnit vyřazeným pracovníkům AV najít nové uplatnění na vysokých školách. Po dohodě s prof. Zahradníkem, předsedou AV ČR, a tehdejším rektorem Paloušem jsem vyhlásil program, že vezmeme každého, kdo to bude chtít u nás zkusit a uděláme modelové bakalářské studium, které využije prostředků fondu a prostor Akademie věd, které jsme dostali k dispozici. Máme s AV ČR velmi výhodnou smlouvu, která - jak pevně doufáme - se v příštích letech nebude měnit. V začátku jsme tedy měli prostředky jen na mzdy pedagogů, kterých k nám z AV přišlo šestnáct. V roce 1993 nabídl rektor všem nepřijatým uchazečům o studium na UK - ale s úspěšně složenou přijímací zkouškou - možnost přihlásit se k nám a my jsme vzali všechny, kteří složili dodatečné přijímací zkoušky. Vzali jsme tehdy 240 lidí, ti, kteří vydrželi jsou teď ve třetím ročníku bakalářského studia, to znamená, že letos budeme mít první vlastní absolventy.
Můžete porovnat zájem o studium u vás v posledních letech?
V roce 1993 se hlásilo asi 450 uchazečů a přijali jsme zhruba polovinu. V současnosti se hlásí podstatně víc studentů a přijímáme jich méně. Naše orientační přijímací číslo je 180 ročně, to je pro naše prostorové dispozice optimální maximum. Loni jsme vybírali asi z 900 uchazečů. Reálný výběr se nemůže počítat z počtu přihlášek, protože k přijímacím zkouškám přijde lidí daleko méně. Děláme zkoušky záměrně na konci cyklu přijímacích zkoušek, aby ti, kteří jsou přijati jinam, už k nám nechodili. Zkušenost z minulého roku je smutná v tom, že se k nám hlásilo značné množství studentů, kteří už byli přijati jinam a máme tedy několik studentů (těžko říci kolik, protože student nemá povinnost to škole oznamovat), kteří studují na více fakultách či školách. To není jen specialitou IZV, je to jedna z vážných záležitostí, kterou by měl budoucí vysokoškolský zákon ošetřit. Situace školy se tak výrazně komplikuje. Čtyři pětiny uchazečů jsou ti, kteří podávají na IZV směrovou přihlášku, nebo se jinam vůbec nehlásí. Se spolupracujícími fakultami máme dohodu, že studentům, které samy pro nedostatek příležitosti nemohou přijmout, dáme šanci my. V současné době se jejich počet ovšem dramaticky snížil (v loňském roce jich z celkového počtu nebylo rozhodně více než sto). Studium na IZV je atypické v těchto aspektech: je výrazně individuální, každý ze studentů má individuální studijní program a těžko lze najít dva naprosto identické. Každý posluchač si vybírá z velmi širokého kádru pedagogů fakult UK, máme více než 60 tutorů, z jejichž řad si podle určitých pravidel student při nástupu vybere svého poradce. S ním formuluje první variantu svého studijního programu a tu později dopracovává. Volba je oboustranná, student si vybírá tutora a tutor si vybírá studenta. Základním pravidlem je, že během studia může student tutora dvakrát změnit bez uvedení důvodu, učitel může na konci kteréhokoliv semestru dát libovolného studenta k dispozici (část kapacity tutorů musíme mít proto volných, aby byla změna možná). Specifikou IZV je, že máme velkou "odúmrť" studentů. Z těch 240, kteří přišli do prvního ročníku, jich zůstalo ve třetím ročníku 136. A počet těch, kteří ukončí třetí ročník v termínu nebude jistě trojciferný. Mnozí se dostali tam, kam směřovali původně (osobně to považuji za pozitivní rys studia) a lidmi, kteří od nás odejdou na nějaký prestižní obor, se pyšním. Odchází však i velká část studentů, kteří přišli nedostatečně jazykově vybaveni a zjistili, že takto nemohou pokračovat a žádají například, aby mohli odjet do Anglie a naučit se anglicky. Třetí typ "odpadlíků" jsou ti, které naopak nechceme my.
Slyšela jsem o originálním začátku studia, jakémsi seznámení studentů a jejich pedagogů...
Studium začíná letní školou, což pokládáme za velmi důležité. Pořádá se na přelomu srpna a září pro všechny přijaté studenty (kteří projeví zájem) a pro několik desítek studentů vyšších ročníků. Báječná příležitost k vzájemnému seznámení! První letní škola proběhla v Horním Poříčí, v areálu UK, v tomto školním roce se konala v Rožmitále pod Třemšínem. Každý přítomný učitel vyhlásí svůj program, který mívá nejrůznější podobu - od výletu po husitských bojištích s Petrem Čornejem, až po balet na tenisovém kurtu s naší anglickou lektorkou, která je profesí tanečnice. Každý se tam může představit - Václav Cílek třeba výletem na keltské hradiště a já přednáškou o antické tradici nebo o hebrejském myšlení, kterou přednáším v letním pléneru... Nejdůležitější jsou ovšem několik hodin trvající rozmluvy s malými skupinami studentů, kteří se přijdou poradit o směřování studia a o výběru tutora.
Již jste se zmínil o jazykových požadavcích na studenty - jazyková vybavenost patří zřejmě mezi stěžejní předpoklady....
Požadavky na uchazeče jsou: jazykové znalosti a schopnost pracovat ve vlastním jazyce, tedy interpretovat text, rozebrat ho a vyložit jeho smysl. Ústní zkouška podává zase jiný pohled na studenta, k té by měli přistoupit jen ti, kteří základní předpoklady mají. Platí pravidlo, že kdo má 50% bodů z ústních zkoušek, postupuje. Pro loňský rok jsme zvolili metodu, že na ústní zkoušku jsou zváni nejprve ti, kteří měli nejvíc bodů u písemných zkoušek, aby nasadili kritéria. Tak si učitel vybírá studenty, které chce učit, ne pouze počítač. Naši studenti jsou často výrazně starší než maturanti, v několika případech mají i přes čtyřicet let. Nemáme distanční studium, to znamená, že nikdo starší nemůže dostat žádné výhody a musí splnit nárokované podmínky.
Co pro vás znamenalo tvořit program IZV, tedy program něčeho docela nového? Kýženou změnu nebo revitalizaci?
Rozhodně, od začátku jsem to bral jako přidaný život. V roce 1989 už mi vlastně nic nechybělo, našel jsem si jiný obor, velmi slušně jsem vydělával, staral jsem se o čtyři děti, nepočítal jsem už nijak s tím, že se systém změní. Přesto, když změna nastala, nikdo z mého okolí, ani já sám, nepochyboval o tom, že dosavadní fungující "computerovou" živnost pověsím na hřebík a půjdu za hlasem srdce, dělat "asistenta pravdy" (jak říká Jiří Fiala z MFF UK). Hned do prvního vyhlášeného konkursu na Univerzitu Karlovu jsem se přihlásil a byl jsem přijat...