"Okamžik zrození středoevropských knihoven a spolu s tím i středověkého vyššího vzdělání nastal okolo roku 450 našeho letopočtu, kdy se Flavius Magnus Aurelius Cassiodorus vzdal vládních funkcí v ostrogótské říši v Itálii a odešel do jím založeného kláštera Vivarium v Kalábrii. Mnichům v klášteře i sobě uložil vědecká studia, zvláště starověkých učenců. Základem pro tato studia se stala v klášteře budovaná knihovna, která nabyla určité proslulosti, ačkoli později byla ve válkách spolu s klášterem zničena. Slabé stopy jejích zbytků vedou do Říma...
Veřejné lidové knihovny byly zakládány podstatně později. Předcházely jim soukromé půjčovny knih, zřizované pravidelně při knihkupectvích. Snad první soukromou půjčovnu knih měl v roce 1726 Allan Ramsay v Edinburghu, o několik let později, v roce 1771, otevřel ve Filadelfii podobnou abonentní knihovnu Benjamin Franklin. Koncem 18. století měla výpůjční knihovny většina měst západních zemí. Řada těchto knihoven měla již před první světovou válkou milionové fondy. Výstavba budov lidových knihoven získala potřebný kapitál především formou darů a odkazů."
(Pravoslav Kneidl - Z historie evropské knihy)
Začíná to pokaždé v říjnu, když se zapíšeme na všechny možné přednášky a semináře. Odměnou za účast na první hodině pak zpravidla obdržíme seznam doporučené literatury. A nastávají chvíle shánění, protože tu samou knihu jako my zatouží mít minimálně, a to minimálně podtrhuji, dvacet dalších studentů. A tak pobíháme od školní knihovny do univerzitní, pak hned naproti do Městské knihovny, pádíme do Akademie věd, s rozdílnými úspěchy navštěvujeme pražské obvodní knihovny a možná i okresní v městech, kde bydlíme. Průkazek a legitimací do naší sbírky přibývá, pořád se někam přihlašujeme, necháváme si záznamy, půjčujeme si knihy mezi sebou a sháníme levné kopírování, nejraději zadarmo.
Naše rozhořčení nad vybaveností knihoven a systémem, jak se k vytoužené publikaci dobrat, je den ode dne větší. Ohýbáme si záda nad hledáním v katalozích jmenných a předmětových, opisujeme signatury na ušmudlané papírky, abychom se pak nakonec dozvěděli, že tři exempláře jsou ztraceny a ten čtvrtý si zamluvilo asi pět lidí před námi. Někde na takovou informaci čekáme jen pár minut, někde ale taky dvě hodiny a nebo až do druhého dne. Jsou knihy, které jsou nesehnatelné.
Občas nám nezbyde nic jiného, než se denně chodit učit do studovny, a to nás bere čert, když jsme si naplánovali, že si publikaci jednoduše půjčíme a odjedeme s ní na čtrnáct dní na hory. Ač je to neuvěřitelné, všechny zkoušky nakonec uděláme a sladce usneme na vavřínech.
Z vítězného opojení nás potom vytrhnou upomínky, které nám všechny "naše" knihovny pošlou. A začátek letního semestru, pro který je nutné se vybavit přibližně stejným množstvím odborných publikací jako na podzim. Zaplatíme pokuty za opožděné vrácení a vydáme se opět do boje nadávajíce na to, že naše knihovny již dávno nepřešly na počítačový systém a proč nejsou propojené sítí, díky níž by se naše pátrání po tom jediném svazku velmi usnadnilo a hlavně, že nikde zase nic nemají.
Garantem především české literatury by měla být Národní knihovna v Praze, v Klementinu. Protože však dlouhé desítky let fungovala jako knihovna univerzitní, často ji tak mnozí čtenáři označují ještě dnes. Jejích služeb také využívají především studenti a posluchači vysokých škol, pedagogové a vědečtí pracovníci. Její fond obsahuje více než šest milionů svazků, ročně je realizováno více než milion výpůjček.
Mnozí čtenáři však o spoustě služeb, které knihovna nabízí, netuší.
Proto jsme připravili malý seriál, který by vás měl s možnostmi a nabídkami Národní knihovny podrobněji seznámit.
Studovna Národního střediska bibliografických informací umožňuje registrovaným čtenářům (těm, kteří mají čtenářský průkaz) přístup k počítačové databázi. Čtenáři tak již nejsou nuceni trávit dlouhé chvíle listováním v přihrádkách v hale služeb. Mohou se usadit u počítače a najít si svou knihu, i když neznají přesné jméno autora, nebo úplný název. Databáze umožňuje vyhledat knihu i v takovém případě, že známe pouze její ISBN, vodítkem může být i nakladatel. V této databázi jsou zatím evidovány knihy vydané v ČR od roku 1983. Je to přes sto tisíc záznamů o knižní produkci.
V počítačích je také uloženo více než 200 tisíc záznamů článků vydaných v českých časopisech a novinách od roku 1991. Kromě záznamů o článcích nabízí databáze také záznamy o časopisech a periodikách vydávaných na území naší republiky od roku 1990, včetně kontaktů na jejich redakce. Dnes ještě čtenář nepozná, zda si knihu, kterou v databázi vyhledal, může také půjčit. V budoucnosti, a ne tak vzdálené, však pozná, může-li svazek dostat pouze prezenčně a nebo má-li možnost vypůjčit si jej domů, v tom případě také na jak dlouho. A pokud bude knížka půjčená, bude si ji moci hned v počítači zamluvit. Celý systém vypůjček knih by se tím měl velmi usnadnit, zvláště tehdy, podaří-li se databázi rozšířit i o knihy, které vyšly před rokem 1983.
Jak už to bývá, i tohle zůstává otázkou peněz.
Správa Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových dne 24. října 1994 obnovila, po téměř čtyřiceti letech přerušení, činnost Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky (NÚJH), jako jednu z forem své nadační činnosti. Ústav neprovádí vlastní vědecký výzkum. Jeho posláním je stimulovat a podporovat samostatnou badatelskou činnost v oblasti českého národního hospodářství a jeho vývoje. K tomu slouží nadační dary ve formě stipendií. Z 29 žadatelů, kteří se přihlásili v roce 1995 do veřejné soutěže, byl patnácti z nich přiznán nadační dar ve formě individuálního stipendia v oboru vědy ekonomické, sociologické, historické a právní. V případech zvlášť zdařilých studií se NÚJH může organizačně a finančně podílet na jejich vydání.
Národohospodářský ústav považuje za hlavní téma své činnosti studium těch aspektů národního hospodářství, o nichž se domnívá, že ležely na srdci zakladateli Nadání Josefu Hlávkovi a dosud neztratily svůj význam, a to bez ohledu na míru pozornosti, jež je jim v současnosti věnována oficiálními institucemi. Je to především rozvoj českého národního hospodářství z hlediska lidí, kteří jsou tvůrci, spotřebiteli a uživateli hodnot. V dnešní situaci jde o podporu studia českého národního hospodářství v návaznosti na civilizační potřeby moderní společnosti v prostředí obnoveného českého státu, v jeho historických a sociálních souvislostech. Tyto problémy lze stěží vyčlenit z dlouhodobých historicko-ekonomických trendů českých zemí a jejich evropských a světových ekonomických souvislostí. Zvláštní pozornost je věnována zejména pracem, které překonávají hranice jednotlivých vědních oborů.
Správní rada NÚJH vypisuje veřejnou soutěž o individuální finanční podporu k vytvoření nebo k dokončení původních badatelských prací o českém národním hospodářství a jeho historických a společenských souvislostech. Přednost mají práce s tematikou, která je významná pro současný stav a budoucí vývoj naší společnosti. Správní rada nepřijímá do veřejné soutěže projekty sborníků nebo učebních textů.
Pro rok 1996 vypisuje správní rada také cenu Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky pro mladé badatele (ve věku do třiceti let), kteří se zajímají o aktuální problémy české společnosti.
Informace o podmínkách veřejné soutěže na získání stipendií NÚJH a o ceně NÚJH pro mladé badatele lze získat na adrese: