Forum II/9 - Ad hoc

Jak dál v zahraničních stycích?

Zahraniční styky jsou nepochybně významnou součástí činnosti UK, vždycky jí byly a v posledních pěti letech jejich význam i rozsah nebývale narostl. Vedle samostatných fakultních smluv a konkrétních projektů jsou početnější také styky na celouniverzitní úrovni. Aktivních dohod, podepsaných po roce 1989, je sto dvacet. S rozvojem jsou spjaty i rozsáhlé studijní výměny učitelů a studentů a spolupráce na konkrétních projektech.

Budeme-li k sobě upřímní, ne vždy jsme všechny organizační problémy zvládli, především pokud jde o výměnu informací mezi fakultami a rektorátem. Stále máme co dohánět, i když jsou fakulty, které v této oblasti pracují naprosto perfektně. Nechtěl bych však v této chvíli rozdávat známky, všichni své rezervy známe. Zamyšlení nad našimi zahraničními styky se neobejde bez úvahy o jejich organizaci, obsahu, hodnocení a především financování.

Podíváme-li se na obsah univerzitních zahraničních styků v posledních letech, vidíme neustálý nárůst spolupráce s našimi nejbližšími sousedy, a to nejen západními. I když spolupráce například s německými univerzitami je kvantitativně (celkem 19 dohod) i kvalitativně zřetelně před ostatními zeměmi. V loňském roce jsme si vytyčili cíl budovat mezinárodní styky vyváženým způsobem a rozvíjet je ve všech geografických směrech. Takový záměr však nelze uskutečnit přes noc a čas ukáže, do jaké míry se nám zdaří.

Zdá se, že přes jisté předchozí potíže v komunikaci rok 1995 přinesl značné zlepšení ve spolupráci s pařížskými školami, zvláště pro některé naše fakulty. Také se otevřely nové možnosti na severoamerickém kontinentě. Jednak ve Spojených státech (New York, Tallahassee na Floridě, Pittsburg a Seattle) a také v Kanadě (Simon Frazer University ve Vancouveru, University of British Columbia). SFU konala například v loňském roce poprvé letní školu, která přináší určitý zisk a dovolí našim postgraduantům studium ve Vancouveru. Už tradičně výborné letní školy obohacuje Fund for American Studies o nový motivační prvek - asi desetina nejlepších účastníků kurzu dostane možnost studovat jeden semestr v USA. Slibná je také spolupráce v oblasti práva, případně kriminologie s Florida State University v Tallahassee.

Nová iniciativa francouzských univerzit - především EPHE (École Pratique des Hautes Études) a Paris II přináší možnosti hlavně pro FF UK a PF UK. První představuje špičku v pokročilých a postgraduálních studiích v humanitních oborech, druhá nabízí užitečnou spolupráci především v oblasti práva. Není pochyb o tom, že s tím, jak se naše republika bude přibližovat k Evropě, otázky slaďování právních norem budou stále více v popředí zájmu u nás i našich západních kolegů. Proto bude spolupráce v této oblasti, kterou nabízejí i některé německé a belgické univerzity, nabývat na důležitosti. Zajímavě se rozvíjí v rámci dohod o přímé univerzitní spolupráci s francouzskými univerzitami spolupráce PřF a MFF na společném vedení doktorských prací (tzv. cotutelle).

Loňský rok přinesl i nové vztahy s mimoevropskými zeměmi - z Dálného východu (National Taiwan University) a také z Afriky (egyptské univerzity). Velký prospěch pro postgraduální studium v humanitních oborech přinese od letošního podzimu Univerzitě Karlově založení nadace, pro kterou v roce 1995 poskytla základní kapitál milión dolarů humanitární nadace Sasakawa z Japonska.

Kromě členství v CRE (Conférence des Recteurs des universites Européennes) Univerzita Karlova pracuje v rámci několika mezinárodních univerzitních společenství, z nichž nejaktivnější jsou IZ (Internationales Zentrum) v Tübingenu, Coimbra Group s centrem v Bruselu a volnější sdružení kolem NYU v New Yorku. O Coimbra Group se již v časopise Forum psalo. Podle mého názoru je to zatím nejnadějnější seskupení, které se velice aktivně zapojuje do různých činností, umožňujících využívat finančních zdrojů EU určených na podporu vědy a mezinárodní spolupráce. Poslední rok činnosti řídícího výboru Coimbra Group naznačuje, že se její politika v mnohém proměňuje a umožní především středoevropským a východoevropským univerzitám lépe využívat jejích možností (například vznik východoevropské pracovní skupiny s centrem v Krakově, hledání zdrojů pro vlastní grantovou agenturu).

IZ v Tübingenu je sdružením, které až doposud bylo velice úspěšné v získávání finančních prostředků jednak z vládních zdrojů SRN a jednak z velkých nadací. (Podrobnější informaci napsala pro minulé číslo časopisu Forum Mgr. L. Müllerová.) IZ se stále více přiklání k odborným a tematicky úžeji vymezeným konferencím s výhledem, že taková setkání budou inspirací ke společným projektům (a tudíž k získávání finančních zdrojů).

Jakýmsi zárodkem budoucí sítě asi 24 univerzit, které jsou rozložené po všech kontinentech, je volné seskupení kolem NYU. Její organizátoři při své poslední návštěvě v Praze už s námi uvažovali, jakým způsobem tuto síť využít pro společné pedagogické působení, případně pro další aktivity. Také sdružení členských univerzit kolem nadace Sasakawa (SYLFF) tvoří základ mezinárodní univerzitní sítě s více než šedesáti členy po celém světě. Její aktivity budou nadále výrazně přispívat k rozvoji našich postgraduálních studií.

Není pochyb o tom, že na rozvoj a kvalitu zahraničních styků dbají všechny univerzity, které se považují za opravdu světové. Mezinárodní styky přinášejí nové podněty pro vědeckou práci a jsou důležité také pro vzdělávací i výchovný proces. Poskytují studentům možnosti získat zkušenosti, které jim - vedle potřebných znalostí - pomohou také orientovat se v multikulturní a multietnické realitě dnešního světa. Na druhé straně se ani my nevyhneme hodnocení výsledků našich zahraničních aktivit a budeme se muset zabývat tím, jak tyto aktivity hodnotit a zda takové hodnocení může přinášet zpětnou vazbu pro jejich další rozvoj. Musíme stanovit, jak sbírat pro tuto činnost data, aniž bychom přetížili administrativu. Existují rovněž určité hranice růstu a my bychom si měli umět odpovědět i na otázku, za kterou kvantitativní, případně zeměpisnou hranici už nemůžeme nebo ani nechceme jít, neboť hrozí pokles kvality.

Soudě podle některých reakcí, a řekněme rovnou i nezájmu o některé aktivity, bychom mohli usuzovat, že jsme se ke své hranici růstu přiblížili. Ale domnívám se, že to by byl příliš povrchní soud. Velice často nás totiž ve stycích se zahraničím, a zvláště se vzdálenějším zámořským zahraničím, omezují naše finanční možnosti. Na rozdíl od univerzit v některých rozvinutých zemích nemáme dostatečné zdroje, které by dovolovaly plně využívat možností, jež se nám nabízejí. UK musí na tyto náklady ušetřit ze svého rozpočtu. Mnohé univerzity v zahraničí jsou ze zvláštních zdrojů podporovány státem, který si dobře uvědomuje, že mezinárodní mobilita univerzitních učitelů i studentů má také politickou dimenzi. V této oblasti vidím naši velikou rezervu i povinnost prosazovat vytvoření instituce, která by byla protipólem Grantové agentury ČR, tedy jakési agentury pro mezinárodní mobilitu univerzitních učitelů a studentů.

Ani při hodnocení, ani v plánech do budoucna nesmíme však vycházet z maximalistického pohledu, že každá mezinárodní aktivita se bezprostředně odrazí v konkrétním výsledu. Takto černobíle nelze nahlížet žádnou oblast lidské činnosti, mezinárodní styky nevyjímaje. Bude proto vždy platit, že ne všechny zahraniční aktivity musí přinášet okamžité plody. Vždy bude existovat jisté procento cest i návštěv, které budou spíše poznávacího charakteru (zvláště u mladé generace), které teprve následně povedou k vytvoření kontaktů a zhodnotí se v případné další věcné spolupráci na společných tématech. A to budiž v dlouhodobé perspektivě vždycky naším cílem...

prof. PhDr. Jaroslav Vacek, CSc.,
prorektor UK pro zahraniční styky


O přípravě Letní školy evropských studií (European Summer Course), která se bude konat v Praze na přelomu července a srpna letošního roku, jednal 7. března 1996 se zástupci belgické Křesťanské akademie se sídlem v Louvaine Hansem Vanackerem a Jo Eelenem (na našem snímku vpravo) prorektor pro zahraniční styky prof. J. Vacek.

Foto Forum: Michaela Vlčková