Nezdá se mi, že by místo mého narození nějak ovlivnilo výběr mé profese. Snad až Cheb, město bohatě dotčené dějinami této země, kam jsem se s rodiči přestěhoval později, probudil můj zájem o historii. Od středoškolských studií jsem se o ni zajímal intenzivněji a dokonce jsem uvažoval o tom, že bych se jí věnoval i profesně. Tenkrát ovšem nebyla možnost s vystudovanou historií dělat něco jiného než kantořinu a tu jsem naopak zase dělat nechtěl. Když jsem zjistil, že zájem o historii mohu svým způsobem uspokojit také při studiu práv, rozhodl jsem se pro studium na Právnické fakultě.
Až jste na ní později skončil jako pedagog...
Dnes mám tu čest být vedoucím katedry právních dějin. Kdybyste procházel starší adresáře karolínek, viděl byste, že tato katedra se do roku 1989 jmenovala jinak.(Katedra dějin státu a práva - pozn. red.). Je jednou z mála kateder na PF UK, jejíž název se pronikavě změnil; nešlo o nějakou nahodilou změnu, ale o změnu programovou: jednak se zrušilo časem vzniklé schéma spojení státu a práva, které bylo výsledkem ideologické indoktrinace minulých let a za druhé - což je důvod vážnější - přestali jsme mluvit o tom, že přednášíme dějiny státu, protože to nebyla pravda. To, co přednášíme, jsou nanejvýš dějiny státní organizace. Proto je oprávněné nazývat naší katedru "pouze" katedrou právních dějin, protože to, co je v popředí její činnosti, je především oblast výuky vývoje práva.
Jaké je postavení vaší katedry v celkové činnosti Právnické fakulty?
Jen letmé seznámení se studijním programem Právnické fakulty napoví, že právní dějiny se studují na počátku právnického studia a mají poměrně silné zastoupení. Navíc - a v této souvislosti to nelze pominout - přijímací zkouška na PF se z jedné třetiny dělá z historie. Dojem člověka, který by se zvnějšku díval na Právnickou fakultu, by mohl být takový, že právnické studium je historizováno. Důvod je však ten, že studentům tak lze nejlépe, a to na základě jejich dosavadních poznatků ze střední školy pomocí historie zprostředkovat základní představy a znalosti o právu. Právní historie má v systému právnického studia ale významnější postavení - zprostředkuje poznání o kontinuitě právního vývoje. Evropská právní kultura spočívá na zákonných normách. Jinými slovy, jakmile je jeden zákon nahrazen jiným, neznamená to, že se propadne do nicoty, ale zařazuje se do vědecky zmapovatelného kontinua právních dějin. V tomto smyslu poznání toho, co bylo (mám na mysli právní řád), dovoluje lepší poznání toho, co je, tzn. dovoluje lepší a hlubší poznání platného práva. Právě v onom lepším poznání smyslu platného práva má právní historie nezastupitelné místo.
V době mých studií kolejní kolega, student práv, se velmi obával zkoušky z tzv. římana.
Říman, jak studenti říkají předmětu nazvanému římské právo, patří do právněhistorických disciplin. Dříve bylo považováno za něco téměř nicotného, zbytečného, neřku-li škodlivého. Dnes se těší určité renesanci. Myslím, že k tomu přispěla i naše katedra. Římské právo vyučujeme rádi, nesnažíme se, aby ho naši posluchači považovali za "kámen mudrců", ale snažíme se, aby v římskoprávním dědictví viděli trvalou komponentu evropské právní kultury, která evropskou právní kulturu spojuje. Jedním takovým svorníkem je právě římskoprávní kultura. Není to něco, co někdy nějací geniální lidé antického středověku vymysleli a s čím už se nedá hnout. Tak se to snažíme i vyučovat a je to vyjádřeno v novém názvu předmětu: dnes se jmenuje "Římské právo a historické základy novodobého práva soukromého". Název vyjadřuje prodloužení a zdůrazňování nejen antického římského práva, ale i přínosu toho, čemu se vžitě, ale dosti nepřesně, říká recepce římského práva.
V popředí zájmu vaší katedry je jistě stěžejní důraz kladen i na české právní dějiny...
Pro nás, jako pro příslušníky českého národa, je zvlášť významné a důležité věnovat se českým právním dějinám. To je předmět, který má u nás zvláštní postavení, protože na univerzitu se dostal jako důsledek českého státoprávního boje. Předmět se tehdy dostal na Právnickou fakultu a od té doby tady hraje zvlášť významnou roli. Pojetí české právní minulosti potřebuje dnes nový pohled. Nechceme přepisovat dějiny, ale chceme psát historii pravdivou. Celé období vývoje českého státu spjaté s právními dějinami je velice složité a myslím si, že pokud by se nám podařilo náležitým způsobem tyto složité problémy vyložit a zpřístupnit našim studentům, může to zároveň podstatným způsobem ovlivnit historické - a řekněme i politické vědomí. Vědecké zpracování právních dějin představuje velký úkol, není to něco, co může dělat jeden člověk. Je to úkol pro celé vědecké generace.
Existují studenti, kteří mají evidentní zájem o právní historii již v počátcích studia, nebo se k ní vracejí až později?
Mezi studenty prvních semestrů je o právní historii živý zájem. Neříkám to proto, že bych chtěl přehánět význam naší katedry. Stává se, že právní historie, například již zmiňované římské právo, které je prvním juristickým předmětem, je hned na počátku studia spontánně zaujme a začnou se mu hlouběji věnovat. Daleko cennější jsou ovšem pozdější návraty. Například na úrovni diplomek. Těch lidí není mnoho, ale existují. Snad také proto, že právní historie je obor "nepraktický", neplatí tu okamžitá fruktifikace. Jako příklad mohu uvést dnešního kancléře Univerzity Karlovy JUDr. Jana Kuklíka nebo JUDr. Radima Seltenreicha, autora rozsáhlé monografie o právním humanismu, která právě vychází ve Vydavatelství Karolinum.
Pracují pak tito lidé v oboru, který má blízko k právní historii?
Jejich zájem se manifestuje především tak, že v tomto oboru dělali doktorandské práce nebo absolvovali studijní pobyty. V občanském, resp. profesním životě, bych na to odpověděl konkrétním příkladem: v poslední době se velmi často projevuje zájem o knihovní právo (evidence nemovitostí). Jeho historie je propastně dlouhá, sahá až k městským knihám, zemským deskám, pozemkovým knihám, gruntovnictví na venkově. Na druhé straně konkrétní úpravy, které tomuto právu daly konečnou podobu, vlastně vycházejí až z liberalismu minulého století (kdy se vytvořila mj. jednotná knihovní evidence). A právě o tento obor je mezi studenty zájem. Katedru to zajímalo a zjistili jsme, že znalost tohoto oboru, této problematiky, má pro studenty praktický efekt. Mnozí už totiž vypomáhají v nějaké právní praxi, v níž se s touto problematikou setkávají. Zájmu se těší dále například oblast témat kolem českého sněmu (z roku 1861), protože ta mají vztah k současnému parlamentnímu životu, k současné politické praxi.
Máte vy osobně v úmyslu nějakou další tematiku z oboru právních dějin zevrubněji zpracovat?
Já bych chtěl něco dělat z údobí české státnosti v době národního obrození, tedy z 18. století. To slovo státnost je takové divné. Každý ho používá a nikdo neví, co to vlastně je. Obvykle ho používáme tam, kde nevíme, jak se přesně vyjádřit. Chtěl bych ho objasnit ve všech složitých historických a právních souvislostech. Zdá se mi však, že to už bude kapitolou mého penzijního života.
Pane profesore, co děláte, když nic neděláte?
Vždycky mě fascinovali třeba archeologové; přišli ke zdi a řekli: tohle je románské zdivo ze 13. století. To se mi líbilo. Něco takového je možné i v mém oboru: třeba, když slyšíte například definici vlastnictví určitým způsobem zbarvenou, můžete si říci: aha! - tohle musí být z doby reformace. Prostě baví mě umět odrážet změny, uvědomovat si je, poznávat je, jít věci na kloub. Mám hrozně rád i hmotné památky, tedy vše, co hmotně souvisí s právním životem v minulých dobách. Mohou to být například uniformy nebo úřední papíry. Prostě mě zajímají charakteristické projevy toho, co symbolizuje právní život v minulosti.
V období, kdy jste byl děkanem Právnické fakulty, už začal boom zájmu o studium u vás. Jak si to vysvětlujete?
To vysvětlení není jednoznačné. Jednak se od doby normalizace úloha práva změnila, dostala jinou společenskou prestiž. Nová kvalita vlastnických vztahů, kdy je kladen velký důraz na oblast soukromého práva, vyvolala potřebu většího množství právníků a vzniklo velké pole působnosti pro právní činnosti. Při výběru studia hraje pochopitelně úlohu i životní pragmatismus uchazečů. Právníků je potřeba. Právník se uživí. To je jistě motivace mnohých zájemců o studium. Jsem přesvědčen o tom, že se to v dohledné době ustálí. Na druhé straně lze říct, že právnické vzdělání nikomu neuškodilo, jde v jistém slova smyslu i o dovršení celkového vzdělání.
