Myšlenka na takovou síť vznikla na jaře roku 1995 z iniciativy skupiny studentů MFF UK ubytovaných v koleji. Důvodem byla nedostačující kapacita počítačových laboratoří fakulty a skutečnost, že se počítač stává stále častějším doplňkem vybavení pokoje studenta, který jej ke svému studiu potřebuje. "Osamocený" počítač však má jen omezenou hodnotu, protože neobsahuje aktuální údaje a většinou ani potřebný software. Také jen omezeně jej lze využít ke studijním účelům, o možnosti konzultací nemluvě. Průzkum provedený mezi ubytovanými potvrdil, že většina majitelů počítačů by jejich zapojení do akademické sítě uvítala, a to i za předpokladu, že to bude spojeno se spolufinancováním její výstavby.
K čemu je to dobré ?
Připojení k Internetu umožňuje studentům snadněji získávat informace. Mít v dnešní době přístup do Internetu znamená nejen mít přístup k databázím neustále obnovovaných informací (např. Encyklopaedia Britanica), ale, a to je důležitější, mít kontakt s ostatními odborníky. Lze tak získat neocenitelnou možnost vzdělávat se diskusí se širokým fórem lidí. Student není tudíž jen pasivním konzumentem informací. Již dnes existují zárodky iniciativ, jejichž výsledkem bude, že studenti sami budou informace do světa nabízet. K dispozici je například aktuální seznam ubytovaných, kompletní text k přednášce o bezpečnosti dat, v provozu je též konference o právu a zákonech aj. Takovou úroveň interakce nabízejí jen poměrně nákladné konference, které jsou ale běžnému studentu prakticky nedostupné.
Pokud je navíc připojený počítač doma (myšleno i na koleji), pak lze zmíněných výhod využívat, kdykoli vznikne nutnost konzultace nebo prostě se dostaví jen chuť se něco dozvědět.
Vybudování sítě v koleji není ale pouhou investicí do vzdělání studentů. V dlouhodobé perspektivě přináší i finanční úspory. MFF UK má v současné době v provozu počítačové laboratoře s kapacitou cca 120 míst (30 s nepřetržitým provozem). Připojením soukromých počítačů studentů k Internetu se tak za zlomek nákladů ztrojnásobil počet pracovních míst. Pokud si uvědomíme, že na každém počítači v koleji pracují 2 - 3 studenti, dá se očekávat značný pokles nutnosti dalšího rozšiřování počítačových laboratoří. Dalším důležitým efektem vybudování takové sítě je pak možnost připojení Kolejí a menz, které přinese možnost rychlé výměny informací a s tím současně i třeba operativnější řešení problémů s ubytováním studentů.
Vzpomínky na budoucnost
Kolejní síť za čtyři měsíce testovacího provozu propojila cca 200 počítačů a dosáhla tak kapacity, kterou původní projekt očekával po ročním provozu. Se začátkem příštího školního roku lze očekávat další zájem o připojení. S rychlým rozvojem zájmu pak souvisí nutnost zkrátit dobu vybudování dalších přípojných míst a zvýšit propustnost sítě. Hlavní budoucí investicí bude nahrazení současného radiového spojení, kterým je kolej připojena v současnosti, optickým kabelem, který pokryje veškeré možné zatížení.
Závěrem?
Těžko hovořit o závěrech nad čerstvě narozeným dítětem. Díky až překvapivě hladké spolupráci mnoha organizací se podařilo vybudovat nedocenitelné dílo, které o další krok přibližuje péči o studenta stavu obvyklému na univerzitách vyspělých států. Jeho cena je o to větší, že se jedná o pilotní projekt nejen na Univerzitě Karlově, ale vůbec v českém školství. Úspěšně zúročená aktivita studentů MFF UK může sloužit jako podnět studentům dalších fakult a vysokých škol. Zkušenosti vedení fakulty a Kolejí a menz UK mohou pomoci ostatním při realizaci obdobných projektů na UK.
Ostatně, pokud sami máte chuť a Internet, přijďte se podívat. Naše adresa je http://www.kolej.mff.cuni.cz
V předvečer 17. listopadu budou opět v sále Českého kvarteta předány Ceny Josefa Hlávky. Na našem snímku detail interiéru s Brožíkovým portrétem mecenáše.To, že jsem vybral příklad z Filozofické fakulty, je dáno tím, že se na její půdě pohybuji nejvíc. Ale po rozhovorech se svými přáteli z ostatních - a to i mimopražských - vysokých škol, jsem dospěl k názoru, že situace je téměř všude stejná. Přestože by se dalo říci, že studenti nemají v průběhu zkouškového období co na práci a že je ten jeden obětovaný den nezabije, tak bych se na to díval i z jiné strany. Umění hospodařit s časem (a to převážně s časem jiných) mnohé napovídá o schopnostech lidí pružně přistupovat k určitým problémům. Cílem by mělo být v co nejkratší době co nejdůkladněji zjistit znalosti studentů.
Myslím si, že až s neúctou k lidské důstojnosti může hraničit situace, kdy se vyučující ani neomluví a na vypsaný termín nepřijde. Na to jsou studenti, bohužel, z průběhu semestru zvyklí, protože se někteří vyučující na svých katedrách vůbec nevyskytují a svoje konzultační hodiny (zřídkakdy více než dvě hodiny týdně) dodržují podle toho, jak jim to jejich ostatní mimoškolní aktivity umožní. Svým způsobem jsou učitelé na vysokých školách kromě svých přednášek nekontrolovatelní a hlavně nekontrolovaní. Pokud ve svém volném čase vědecky bádají, proč tedy někteří už desátým, dvacátým, třicátým rokem přednášejí ze žlutých papírů, na kterých jsou zachyceny přednášky jejich dávno zemřelých pedagogů, a proč i výsledky evaluace z letošního roku hovoří o tom, že publikační činnost není zdaleka v přijatelné míře vykazovaná u všech učitelů?
Netvrdím, že situace je kritická, ale dobrá není. Otázkou zůstává, zda je možné něco pro zlepšení stávající situace udělat. Snad by pomohlo školné? (Nebo píchačky jako ve fabrice?)
Když tvrdím, že se vyskytují určité nedostatky v činnosti pedagogů na některých fakultách vysokých škol, nezastávám se studentů. Ti nejsou o nic lepší. Otázkou zůstává, zda by se sami neměli zasadit o to, aby s nimi bylo zacházeno jako s kolegy, jak bývají s oblibou nazýváni. Někdy se to daří, jindy ne. Je však nutné si uvědomit, že kdyby nebylo studentů, tak není vysokých škol. Stejně, jako by si studenti měli a musí vážit dosažitelnosti vzdělání, tak by si měli všichni vysokoškolští učitelé vážit bývalých, stávajících i budoucích studentů jako svých skutečných partnerů. Jedna strana bez druhé totiž existovat nemůže.
