K přípravě na obávanou zkoušku z anatomie patří také hodiny strávené ve studovně Anatomického ústavu (studenty 1. LF UK zastihla Michaela Vlčková)Současná situace fakulty není nijak jednoduchá. Problémy jsou v ostrém kontrastu s tradicemi, s historickým místem ve složité soustavě evropských lékařských fakult a s respektem, který si do dnešního dne získala.
Problém není v tom, že by se na fakultu hlásilo málo uchazečů o studium - právě naopak. Zájem mnohokrát přesahuje možnosti fakulty. Poté, co bylo umožněno maturantům poslat přihlášku na libovolný počet fakult, se množství uchazečů ustálilo na počtu 2200 - 2400 a nejeví sestupnou tendenci. Fakulta se přitom rozhodla přijímat 300 - 350 posluchačů ročně. Je proto nutné pořádat každý rok přijímací řízení, které nepovažujeme za ideální a snažíme se je zdokonalovat, přestože je přijímáno s respektem i těmi, kdo při něm neuspějí. Zájmu o studium na fakultě i potřebě výchovy vysokoškolsky vzdělaných odborníků ve zdravotnictví - nelékařů - se snažíme vyhovět tím, že jsme zavedli několik oborů bakalářského studia, na které se hlásí stále větší počet zájemců. Ve spolupráci s ostatními fakultami univerzity a s ústavy AV ČR jsme vytvořili nový model doktorandského (vědeckého) studia v biomedicíně, o které je rostoucí zájem. Toto studium může přispět k vyplnění generační mezery zejména na teoretických ústavech, kde ustal příliv mladých zapálených lidí, ochotných podstoupit obtíže badatelského úsilí i povinnosti učitelského stavu.
Překážka není ani v kvalitě našich absolventů. Ti, kteří se ucházejí o studijní nebo stipendijní místa v zahraničí, obvykle uspějí a jsou velmi dobře hodnoceni. Ostatní většinou získávají přední místa v konkursech na absolventská místa - a to i na sesterských fakultách. Zahraniční absolventi, kteří odcházejí pokračovat ve studiu do zahraničí nemají problémy s uznáním absolvované výuky. Naše fakulta byla registrována v několika státech USA a podle dopisu britské lékařské komory nebudou absolventi naší fakulty povinni skládat odbornou zkoušku při řízení o omezenou registraci ve Spojeném království. To neznamená, že bychom byli spokojeni s dosaženou úrovní. Je jasné, že současný model studia již nemá možnost dalšího vývoje, a proto se připravujeme na jeho zásadní změnu. Je jen škoda, že přípravy neprobíhají tak plynule, jak bychom si přáli.
Problém dosud není ani v nedostatku učitelů a vědeckých pracovníků. Fakulta je, až na výjimky, plně schopna zajistit výuku vlastními učiteli. Naopak učitelé hlavně teoretických oborů často vyučují na jiných fakultách UK a dalších pražských VŠ a jejich působení je velmi dobře hodnoceno studenty příslušných fakult.
Vědecká činnost byla vždy nedílnou součástí fakultního dění a její rozsah i kvalita si udržely do dnešních dnů respektovanou úroveň vzdor tomu, že od poloviny 60. let nastoupilo postupné izolování od literatury (nehledě na informační explozi bylo množství časopisů a monografií docházejících na fakultu systematicky omezováno snižováním dotací na jejich nákup), které se částečně dařilo kompenzovat mezinárodními výstavami lékařské literatury, které se v těch letech staly průvodním jevem běžných dnů, ale také vítaným zdrojem jinak nedostupné literatury. Zastarávání přístrojového vybavení (pro minimální investiční podporu) kompenzovalo české kutilství a vynalézavost při nacházení alternativních řešení. Poslední léta měla na co navázat, a tak je logickým vyústěním dnešní stav, kdy počet vědeckých projektů řešených na fakultě a pracovištích Všeobecné fakultní nemocnice stoupl od roku 1993 do letoška z 224 na 311 a množství finančních prostředků získaných na jejich řešení od různých grantových agentur ze 47 na letošních 130 milionů Kč. Rovněž počet vědeckých publikací stále roste a pracovníci fakulty pravidelně získávají ceny za kvalitu svých prací. Mám-li vyjádřit vědeckou kapacitu a produkci v relacích celé UK, pak ze závěrů evaluace UK vyplývá, že se 1. LF téměř rovná souhrnu všech ostatních LF dohromady.
Fakulta spravuje - na rozdíl od všech lékařských fakult na univerzitě - devět rozlehlých budov, takže by neměla trpět nedostatkem prostoru pro své studenty a pracovníky. Nejsme v úplném pronájmu své fakultní nemocnice, naopak máme v nájmu i některé zdravotnické provozy. Situace vypadá poněkud jinak při pohledu na podmínky, za nichž jsou tyto budovy udržovány v provozu. Všechny jsou zatíženy památkovou ochranou a jen dvě z nich nejsou dosud odepsány, z jejich odpisů se mají pokrýt požadavky těch ostatních. Je velmi obtížné sehnat prostředky na nejnutnější údržbu, ale až doposud se nám to daří.
K tomu přispívá ještě čistě specifický problém naší fakulty, která je bytostně spjata se Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze 2. Po léta se objevují poplašné zprávy o tom, že nemocnice, která se vyvíjí po dvě staletí a je dnes v pražském kontextu nejen největší, ale také nekomplexnější, s plným spektrem poskytovaných služeb (s výjimkou infektologie), nemá jasnou perspektivu pro nejbližší léta. Tendence jejího financování se strany Ministerstva zdravotnictví mají jasně sestupný charakter (pro rok 1993 160 milionů, pro rok 1995 80 milionů při ročním obratu 2 miliardy Kč). V různých zprávách se objevují informace o chystaném přestěhovávání jednotlivých klinik do nově budované nemocnice v Motole. Takové opatření by zničilo jemné předivo mezioborových vazeb, které jsou jedním z rozhodujících činitelů kvality poskytované péče i vědecké a výzkumné práce. I když jsou podobné zprávy obvykle dementovány, vyvolávají ovzduší nejistoty na klinických pracovištích, jsou logickým důvodem pro odchod pracovníků na pracoviště s jistější a stabilnější perspektivou. Pokud se potvrdí, mohou znamenat rozvrat celé fakultní nemocnice (odstěhovány mají být ty kliniky, které tvoří páteř nemocnice), a tím i praktický zánik fakulty, která by nemohla dostát svým povinnostem a závazkům v klinických oborech, vzdor kvalitě svých klinických učitelů.
K přípravě na obávanou zkoušku z anatomie patří také hodiny strávené ve studovně Anatomického ústavu (studenty 1. LF UK zastihla Michaela Vlčková)
