Předpokládané počty lékařů odcházejících v pětiletém období na odpočinek (data Lék. komora 1993).
Odpověď na otázku v názvu článku je komplikovaná. Stručná odpověď může být jednoduchá: Právě nyní a v tomto modelu zdravotnictví je lékařů téměř ideální počet. Proč? Absolventi sice získávají místo velmi obtížně, přesto jsou však většinou úspěšní. Na trhu práce lze stále najít lékařská místa, byť ne v oborech lukrativních. Nezaměstnanost lékařů ještě není veliká, ale vedoucí pracovníci si již mohou vybírat své spolupracovníky. Teoreticky by se mohlo začít uplatňovat kritérium kvality, které konečně povede k pochopení, že škola není donucovací pracovna pro studenty, ale instituce, která nabízí, ale nevnucuje, jeden z nejcennějších statků - vědomosti - tomu, kdo je ochoten a schopen je přijímat.
Dnešní stav je přijatelný, víme však jaký je výhled do budoucna? Známá jsou demografická data a ta zůstávají, jak se zdá, jedinou jistotou. Vše ostatní je naprosto nezřetelné. Jsme na konci jedné nevydařené reformy zdravotnictví. Ve zcela tržním prostředí po ní zbyl podivný spletenec volných aktivit farmaceutických firem, téměř úplné privatizace lékárenství, privatizovaného a státního zdravotnictví, neprůhledného financování a desítek pojišťoven. To vše se za nevyjasněných podmínek a bez komplexní analýzy a prognózy pokouší fungovat podle etických a ziskových kritérií zároveň. Srovnání se zahraničím není reálné, protože prakticky vždy lze najít zemi, kde mají počet lékařů nebo fakult ve vztahu k obyvatelstvu v relaci, jakou autor tohoto rozboru potřebuje. Proto je pro odhad budoucí potřeby lékařů nezbytné vzít v úvahu nejen demografická data, ale i historii a zvyklosti dané země a počítat s tím, že změny se projeví za mnoho let. Ano, skutečně hrozí určitý nadbytek lékařů. Podle prostého přepočtu počtu absolventů (který se bude pohybovat mezi 1000 až 1300) mělo být již nyní něco kolem 2000 nezaměstnaných lékařů. Ukázalo se, že absorpční schopnost ekonomiky dosud stačila (absolventská místa, odchod mimo medicínu), ale nyní se začíná vyčerpávat.
Musíme si ale zároveň uvědomit, že lékařské fakulty jsou schopny připravovat absolventy na špičkové světové úrovni. Důkaz tohoto tvrzení je jednoduchý - lékaři patřili mezi tu část inteligence, která nejvíce emigrovala a prakticky všichni se velmi dobře uplatnili i v konkurenci s absolventy zahraničních prestižních fakult. Někteří se na nich stali váženými profesory. I dnes jsou mnozí naši čerství absolventi vítáni v různých částech světa. Po předpokládaném vstupu do EU navíc nastane zcela volný pohyb pracovních sil a lékaři z ostatních zemí Evropy se asi masově nebudou učit česky a usazovat u nás, opak je pravděpodobnější. To nastane v době, kdy naše populace zestárne a zároveň více lékařů odejde na odpočinek. Rovněž je pravděpodobné, že po roce 2 000 začnou mít děti silné populační ročníky, které jsou již nyní ve fertilním věku.
Předpokládané počty lékařů odcházejících v pětiletém období na odpočinek (data Lék. komora 1993).
Jsou dvě možnosti řešení: prvním je prudké snížení počtu lékařských fakult a učitelů. Výsledky se projeví za sedm let. Představa, že později stačí přidat peníze a ze dne na den lze kolem roku 2006 vykouzlit fakulty a vychovat učitele, tak, aby se pokryla enormně zvýšená potřeba absolventů (za dalších šest let), je směšná. Nejpodstatnější jsou učitelé. Ve špatných podmínkách ti kvalitní nezůstanou a i kdyby - vychovat kvalitního mladého učitele trvá asi deset let. Dále je nutné podpořit alternativní medicínu a léčitele, což by i dost úspěšně snížilo počet lidí v důchodovém věku a nezatížilo pojišťovny, protože toto si hradí pacient sám. Druhou cestou se již dala většina fakult - snižují počet přijímaných oproti létům před rokem 1989. Podle mého názoru se podstatněji sníží počty absolventů (i při poměrně vyšším počtu přijatých) důrazem na kvalitu a vysokými nároky na studenty. Chce to, kromě jiného, zapomenout na četná pokárání za vysokou "propadovost" v minulém období. Ocenění lékařského povolání již dnes vede k přesunu nejnadanějších absolventů středních škol do jiných oborů a strategie organizace studia na lékařských fakultách, založená na tom, že většina přijatých (asi 70%) je schopna dostudovat, asi dozná určitých změn. Efektivita výuky založená na moderních principech (individuální přístup, integrace oborů, aktivační učení, problémově orientovaná výuka) ověřených u nás i v zahraničí, přináší paradoxně další problém. Fakulty tímto způsobem mohou z kapacitních důvodů kvalitně učit menší počet studentů (mezi polovinou a dvěma třetinami současného stavu). To však vyvolá jejich ekonomický propad, protože platba za hlavu studenta je signálem jednoznačným. Rozumné by asi bylo využít přechodného období k adaptaci lékařských fakult na nové prostředí, k modernizaci výuky a prohlubování nároků, což by samo mělo vést ke snižování počtu absolventů. Bezpodmínečně potřebným zůstává najít i jiný model ekonomického působení na efektivitu, než je objem přidělovaných finančních prostředků na počet studentů.
