V sympoziích, plenárních přednáškách či panelových diskusích se vedla diskuse například o vztazích mezi univerzitami a průmyslem. V případě tohoto summitu byla otevřena otázka etických kritérií a vědeckého výzkumu (např. biotechnologií). Bylo poukázáno na to, že uplatňování často subjektivních a neurčitých etických kritérií se v určitých souvislostech může stát pro vědecký výzkum brzdou. Převládal názor, že etika nemá do výzkumu a jeho patentování zasahovat. Názory tohoto druhu nelze přehlížet ani u nás, naopak je nutné vědět o tomto vývoji a zaměřit se na expertizu a využití našich legislativních úprav v oblasti patentování vědeckých výsledků. Byl také diskutován jiný aspekt vztahu mezi univerzitou (ev. jinými výzkumnými centry) a průmyslem. Průmysl se často dívá na universitní akademická centra jako na neefektivní, nehospodárné útvary se špatnou kontrolou kvality. Vývoj v nápravě tohoto stavu bude zřejmě spočívat v užší spolupráci mezi akademickými pracovišti a průmyslem. Zdá se, že vývoj jde směrem k tzv. CRO (Contract Research Organizations) s ohledem na rostoucí nároky financování univerzit a výzkumu vůbec. Proto společné výcvikové programy univerzity s průmyslem jsou další možností, jak tento vývoj předjímat. To je důležité si v našich zeměpisných šířkách uvědomovat.
Z desítek diskutovaných témat ještě vybíráme názory o výběrovém řízení, resp. přijímání studentů na lékařské fakulty. Podle Philippa Evana, děkana Neckerovy lékařské fakulty a prorektora Univerzity V. v Paříži, by se kromě inteligence, motivace a vědecké průpravy měla brát v úvahu ještě další selekční kritéria, jako vzdělání v sociálních a humanitních vědách, schopnost kritického sebehodnocení a učení, emoční vyrovnanost, zralost a stabilní osobnost schopná srdečné komunikace s lidmi. Výběrové řízení by mělo rezignovat na písemné zkoušky, testující převážně paměť a dát přednost rozhovorům, které dávají příležitost jít do značné hloubky.
Z účastníků české delegace se profesor Klener věnoval zejména transformaci českého zdravotnictví a důrazu, jaký je v současné době kladen na poměr "cost - benefits". Reformní snahy by měly vést k minimalizaci nákladů a maximalizaci prospěchu zdravotní péče. Profesor Höschl kromě krátkého popisu vzdělávací soustavy v zemích střední a východní Evropy, přednesl poprvé na mezinárodním fóru návrh nového curricula, realizovaného od letošního roku na 3. lékařské fakultě UK.
Z dalších témat, aktuálních i v naší zemi, bylo otevřeno téma role univerzity ve společnosti. Například zda má univerzita přebírat odpovědnost za další osud svých absolventů a zda má nebo nemá být prodlouženou rukou státu a jeho politiky. Je důležité zmínit se o některých bodech závěrečného konsenzu: světový summit děkanů se dohodl na tom, že se nevyhnutelně musí podporovat mechanismy, které umožňují studentům vyhodnocovat učitele. Je nutné vytvořit průhledný akreditační systém, opravňující instituce k provádění lékařské výuky. Navrhuje se integrovat obsah curriculí lékařských fakult tak, aby student hrál aktivnější roli při učení, aby se zavedla rovnováha mezi individuální a sociální(preventivní) medicínou, aby se ujasnil vztah akademické medicíny ke zdravotnickým službám a aby výcvik budoucích lékařů byl založen na rozhodovacím procesu a řešení problémů.
K summitu byl vydán reprezentativní program se seznamem organizací, které se o setkání zasloužily. Byly to většinou vládní organizace Latinské Ameriky a velké firmy jako Boehringer, Bayer, Ciba-Geigy. mezi nimi byla uvedena i jediná ambasáda - potěšitelné je, že právě česká.
Zcela na závěr: dne 18. listopadu 1996 se v Lékařském domě v Praze 2 koná ve Spolku lékařů českých setkání, kde se o světovém summitu děkanů lékařských fakult bude diskutovat.