Jeho chápání světa bylo založeno na poznání a vědeckých důkazech. Byl polyhistorem, rád diskutoval a v diskusích se věnoval, vedle chemie a biologie, i dějinám, politice, lingvistice a umění.
Nebyl ochoten se přizpůsobit požadavkům tzv. normalizace a musel z politických důvodů v roce 1970 odejít nejen z místa přednosty ústavu, nýbrž i z hradecké lékařské fakulty. Ztráta, již utrpěla jeho propuštěním lékařská fakulta, byla zároveň ziskem pro nově vzniklou fakultu farmaceutickou, kde mu bylo dovoleno vědecky pracovat, avšak nesměl učit. Profesorem Univerzity Karlovy mohl být jmenován až v roce 1990. V posledních letech využíval svých znalostí a zkušeností zejména ke konzultacím, ediční a recenzní práci. Profesor Hais se stále více zabýval také historií vědy a přitahovaly jej osudy vědců, příčiny jejich věhlasu nebo naopak nedocenění. V této souvislosti často přemýšlel o tom, co vše nestačil uskutečnit nebo dokončit. Šíře jeho zájmů však byla v porovnání s možnostmi a okolnostmi, určujícími jejich realizaci, obrovská.
Významné je celoživotní dílo profesora Haise v oblasti chromatografie. Vedle vlastního výzkumu s využitím chromatografických metod byl profesor Hais autorem nebo spoluautorem řady referátů, učebnicových statí a monografií o chromatografii. Jeho Papírová chromatografie (redakce spolu s K. Mackem) patřila k základní literatuře každého pracovníka v chromatografii a vedle českých vydání se dočkala i překladu do pěti jazyků. Významná byla i redakční práce profesora Haise v časopisu Journal of Chromatography (od roku 1959), jeho recenzní činnost, podíl na organizování odborných setkání i aktivní členství v československých vědeckých a odborných společnostech a v Britské biochemické společnosti.
Prof. MUDr. Ivo Hais, CSc., představoval šťastné spojení vědecké osobnosti s širokým kulturním a společenským rozhledem. Věřili jsme, že je způsobem života předurčen být mezi námi ještě další roky, což se bohužel nesplnilo. Z práce odešel naposledy ve čtvrtek 24. října 1996 večer.