V roce 1990 jsme oznámili, že do konce roku 1993 odstraníme v naší zemi centralistický model zdravotnictví, přičemž cílem našeho snažení nebude pouhá změna organizace a řízení zdravotnictví, ale půjde o zásadní změnu kvality, v níž rozhodující slovo bude mít primární prevence. To vše pak bude podloženo soustavným úsilím o zdravý způsob života lidí, žijících v čistém životním prostředí - v duchu Evropské charty o životním prostředí a zdraví z roku 1989.
S vědomím toho, že člověk musí být nejdříve informován, poté musí informaci vstřebat a posoudit ji, aby se mohl rozhodnout, a také z důvodu, že obecně naše ekologické znalosti (a logicky i chování) jsou katastrofální ve svých důsledcích, přijali jsme - rovněž oficiálně - Strategii vlády ČR o státní podpoře ekologické výchovy v České republice na 90. léta. Vláda ji schválila v roce 1992! Ekologické vzdělávání všech posluchačů UK poté nařídil všem fakultám UK svým rozhodnutím také rektor UK. Pochybuji, že vláda o svém závazku vůbec ještě ví, zvláště mohou-li z jejího vedení zaznít ještě v roce 1996 odborné nesmyslnosti typu "ekologie není věda, ale ideologie".
Pouze 29% občanů ČR hodnotí ekologickou politiku vlády jako dobrou; 63% občanů považují situaci v ochraně životního prostředí za špatnou, jmenovitě v postizích poškozovatelů životního prostředí (77%).
Zpráva o stavu životního prostředí v zemích Evropské unie za rok 1995 zdůrazňuje, že realizační kroky v ekologické politice zemí EU se musí týkat urychleně všech hospodářských aktivit, nemají-li pokračovat zátěže životního prostředí vedoucí k překročení standardů trvale udržitelného žití.
Jaká bude cena žití a přežití? Jaká je situace v plnění vzpomínaného rektorova příkazu po několika letech? Které fakulty UK ho realizují? Jaké jsou zkušenosti?
Pominu-li Přírodovědeckou fakultu, pro níž je výuka ekologické tematiky samozřejmou povinností, formálně splnily rektorův příkaz Fakulta sociálních věd, Právnická fakulta, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Farmaceutická fakulta a všechny fakulty lékařské. Pravda, v různém rozsahu a kvalitě, soudím tak podle seznamů přednášek týkajících se problematiky životního prostředí na fakultách UK pro školní rok 1995/96. Zdá se mi, že mnohdy však nebylo penzum základní ekologie jako biologického vědního oboru naplněno a domnívám se také, že Centrum pro otázky životního prostředí UK jako speciální orgán UK by mělo kvalifikovaně vytyčit neopominutelné základy společné výuky předmětu ekologie člověka pro všechny posluchače UK (o to přece v původním záměru šlo!), předložit je všem fakultám k odborné diskusi a po dosaženém konsenzu usilovat o realizaci. Teprve poté by se mohly uplatňovat specifické přístupy jednotlivých fakult, případně ústavů (kateder) v široké sféře ekologie člověka. Smyslem toho všeho je naučit člověka biologicky (ekologicky) myslet, chápat a jednat!
K lítosti zainteresovaných končí pracné snažení v prvních realizačních školních letech praktickým neúspěchem na lékařských fakultách. Důvody minimálního zájmu mediků, ale nejen jich, podle mne spočívají především v nedostatečné vůli státu, například resortů zdravotnictví a školství naplňovat původně přijatou výchozí myšlenku. Další důvod spočívá v ekologické nepřipravenosti studentů z nižších stupňů škol (často i jejich učitelů - kdo z nich absolvoval ekologii jako předmět vysokoškolské výuky?), ale stejně tak i v absolutní nepřipravenosti politiků, kteří o tom rozhodují. Své sehrává i všeobecně preferovaný charakter vulgárního chápání tržního hospodářství. Jistě by se daly vzpomenout mnohé důvody další. Je třeba trpělivě shromažďovat věcné důvody (například plnění podmínek pro realizaci ČR v OECD) a hlavně je neméně trpělivě politicky prosazovat. Už proto, že v ekologii člověka nejde pouze o jeho somatické zdraví, ale také o naplnění duševní a společenské hladiny (morální a sociální ekologie).
Těžko mohu uzavřít své zamyšlení jinak než konstatováním, že ekologie člověka - občanské zdraví - se může realizovat jedině ze svobodné vůle všech poučených aktérů. Čím výše jsou pak postaveni, tím více jsou odpovědni (odpovědnost ovšem také znamená vzdělanost, vstřícnost a nikdy ne arogantní přezírání a nadřazenost).Jiná cesta totiž neexistuje, nemáme-li jako biologický druh i společenský subjekt strádat, ale chceme svůj život naplňovat v pohodě trvalého žití a rozvoje.
