U data 17. listopad je v kalendáři poznámka: Den boje studentů za svobodu a demokracii. Do jaké míry to byl boj úspěšný? To nechávám vašim úvahám. Udělali by dnešní univerzitní studenti totéž? Mají v sobě tolik aktivity a podobný politický rozhled? Nejpřesnější odpověď na tento dotaz najdeme přímo na půdě akademické, u rektora Univerzity Karlovy: "Dnešní studenti už jsou jiní než ti, kteří v roce 1989 dělali revoluci. Během pár let nastoupila úplně jiná generace. Ti, kdo tehdy odstartovali polistopadové změny, byli aktivnější a měli naprosto jasné politické vidění. Dnešní studenti se už tolik nezajímají o politiku, ale spíš o kvalitu svého vzdělání a možnosti kvalitního uplatnění. Jsou dychtivější, zvídavější, pilnější, ze středních škol jsou mnohem lépe připraveni." Nezbývá než souhlasit.
Akademický rok zahájil říjen přeplněný imatrikulacemi. Tisíce mladých tváří se zařadilo do skupiny univerzitního "študáctva" a vyslechlo rozvité věty rad od lidí v této "branži" o hodný kus zběhlejších. Ve slavnostních chvílích bylo možno slyšet z projevu jednoho z prorektorů UK slova o právech a povinnostech nových studentů. Povinností je celá řada a studenti si jich jsou plně vědomi. Méně však využívají svá nezadatelná práva, to znamená možnosti práva volit nejen do vedení fakulty, ale do vedení celé univerzity. Spornou otázkou zůstává stále i vztah student versus pedagog. Studenti bývají svými profesory často oslovováni téměř důvěrně "pane kolego". Měli by však při běhu semestry svých specializací slova kolegialita využívat ve všech souvislostech, které přináší. Kolegialita není totiž jednosměrnou ulicí ...
