Čestní hosté předávání cen Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových v jednom ze sálů Hlávkova zámečku.Josef Hlávka - jeden z největších českých mecenášů, zakladatel České akademie, významný český architekt (ve výčtu jeho funkcí a zásluh, by se dalo ještě pěknou chvíli pokračovat) založil roku 1904 Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových. Tato instituce plnila své poslání podporovat méně majetné studenty a umělce v realizaci jejich životních cílů i po smrti svého zakladatele, jako jediná svého druhu přestála léta komunistického režimu a stále slouží nadčasovému Hlávkovu odkazu.
I letos se konalo slavnostní předávání Cen Josefa Hlávky studentům navrženým pražskými vysokými školami, Vysokým učením technickým v Brně a Akademií věd České republiky (seznam studentů navržených Univerzitou Karlovou a schválený správou Nadání, jsme již zveřejnili v druhém čísle časopisu Forum - pozn. redakce). Slavnost se tradičně uskutečnila v nádherných interiérech Hlávkova zámečku v Lužanech u Přeštic v předvečer výročí listopadové revoluce, v pátek 15. listopadu 1996. Předávání Hlávkových cen předcházela prohlídka zámku, poté se studenti a další přítomní shromáždili v krásném sále Českého kvarteta.
Odpolední slavnost zahájil doc. Jaroslav Nedvěd, předseda správy Nadání. Přivítal a představil všem přítomným významné hosty: náměstka ministra školství prof. E. Ondráčka, předsedu České akademie věd prof. R. Zahradníka, náměstkyni Ministerstva financí Dr. L. Benešovou, rektora Univerzity Karlovy prof. K. Malého, prof. R. Palouše, předsedu Svazu bojovníků za svobodu Dr. J. Čermína. Přivítal i ostatní hosty z pražských a mimopražských univerzit.
Přes čtyřicet studentů bylo oceněno finanční cenou Josefa Hlávky (15000 Kč). Studentům ji předal místopředseda Nadání, prof. V. Pavlíček. Současně správa Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových předala i tzv. trvalé legáty nadační, a to městu Přeštice (na podporu školství a kultury), gymnáziu v Klatovech (na podporu nadaných studentů) a Národnímu muzeu v Praze (na doplnění sbírek). Letos poprvé byly uděleny i Medaile Josefa Hlávky za celoživotní dílo, a to prof. Ing. Jiřímu Hlaváčovi, DrSc. a českému kameramanovi Janu Čuříkovi. Slavnostní rámec pokračoval uměleckým zážitkem - v zámecké kapli se konal koncert vážné hudby.
Malé recepce naše redakce využila k tomu, aby se několika oceněných studentů zeptala, jak se získanými penězi naloží:
"Ještě jsme s manželem nepřemýšleli nad celou částkou, ale za prvních deset tisíc si koupíme knihovnu, protože nemáme kam dát knížky..." (Mgr. Hana Nováková, absolventka Husitské teologické fakulty UK, farářka, na mateřské dovolené)
"Asi na cestu na Sibiř. Použiji získané peníze při realizaci dalšího plánovaného etnologického výzkumu, tentokrát na území Tuvy..." (Pavlína Brzáková, studentka etnologie a mongolistiky Filozofické fakulty UK). Zajímavá posluchačka FF UK se již šest let věnuje studiu problematiky etnických menšin žijících na území Sibiře, sběru folklóru v oblasti jenisejského Severu a studiu sibiřského šamanismu; je rovněž autorkou knihy prezentující folklór evenkských pastevců, autorkou mnoha článků v denním tisku, pořádá besedy v rozhlase a zorganizovala cyklus přednášek, tematicky zaměřených na hospodářsko-politický stav Sibiře, šamanismus a problematiku alkoholu - pozn. redakce.
"Nevím, ještě jsem o tom nepřemýšlel..." (Ondřej Cinek, student 2. lékařské fakulty UK)
"Chtěla bych si tím zaplatit jazykový kurz, pravděpodobně v Anglii, tam mě to teď nejvíce táhne a zajímá..." (Hana Paseková, studentka Farmaceutické fakulty UK)
Jak vidíte, Ceny Josefa Hlávky budou dobře využity a studenti si svého ocenění náležitě váží. Mecenáš Josef Hlávka by by mohl být s naplňováním jednoho z bodů svého obsáhlého odkazu českému národu, české vědě a kultuře, spokojen...
Čestní hosté předávání cen Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových v jednom ze sálů Hlávkova zámečku.
Budoucí elita národa - studenti, kteří byli oceněni Cenou Josefa Hlávky. V popředí studentky UK, které přispěly k naší malé anketě: Mgr. Hana Nováková, Hana Paseková a Pavlína Brzáková.
V době, kdy čtete tento článek, budou už známy (alespoň doufám) závěry 2. celostátní konference studentských zástupců akademických senátů vysokých škol a fakult České republiky. Uskutečnila se 29. listopadu 1996 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ať již dopadla jakkoliv, jeden závažný důsledek z ní jistě vzejde: tzv. studentský návrh, který se pokouší o nový (v Evropě jistě ne) způsob, jak by se dala řešit spoluúčast studentů při financování jejich studia na vysokých školách. Mám dojem, že v dnešní době (dva tábory protivníků - jedni jsou principiálně pro školné, druzí jsou zásadně proti) by takový návrh mohl znamenat průlom při tvorbě dlouhodobých koncepčních zásad našeho vysokého školství a umožnil by částečné odpolitizování nového návrhu zákona o vysokém školství. (Otázka školného není v dnešní době a v našich podmínkách ničím jiným než otázkou politickou.)
Studentský návrh je poměrně variantní a umožňuje širokou diskusi. Jde totiž o to, aby se jejich návrh dostal nejen do rukou široké odborné veřejnosti, ale i k laické diskusi. Ostatně záležitost "bezplatného" vysokého školství je především otázkou ochoty daňového poplatníka podílet se na výdajích určitého druhu, jejichž výsledky nemusí být pro každého jedince tak zřejmé, jako například vybudování dálničního obchvatu. Nejobecněji lze návrh shrnout do tří tezí:
A opět je podzim. Závěje přihlášek, na rozdíl od závějí listí, jsou už dávno zameteny a úspěšně zvládnuté přijímací řízení a zápis dávají na jednotlivých fakultách předpoklad dobrého startu do nového školního roku. Nejinak je tomu i v případě fakulty naší - fakulty pedagogické. Referentky studijního oddělení byly koncem minulého roku pozvolna zavaleny metrovými stohy přihlášek, takže se čekalo, kdy se zhroutí, či kdy tak učiní alespoň počítačová síť.
Vzápětí se ale opět ukázalo, že v této oblasti hlubší problém nespočívá. Referentky jsou zdatné a počítačová síť se vždy nějak spraví. Závažnější otázka se v podstatě zjevuje až na pozadí zpracované databáze s informacemi o přijatých uchazečích, ve které bychom jen marně hledali jiné figury, než nejasně ohraničené otázky typu: "S čím přichází a kam míří každý ten, o jehož existenci zde vypovídá jen několik údajů? Jaký člověk se skrývá za nic neříkajícím číselným vyjádřením dosaženého úspěchu v dosavadním vzdělání?"
Přijímací řízení nám odpovědi neodhalilo a obávám se, že se tak nestane ani během následujících univerzitních studií. Nezbývá nám tedy nic jiného než se spokojit s jediným fakticky oddůvodnitelným tvrzením: "Kapacita fakulty určená pro první ročníky byla díky mnohonásobnému zájmu opět zaplněna novými studenty." Ale moment - zaplněna byla studenty, nebo přijatými uchazeči? Studenty mohla být zaplněna jen stěží, neboť rozhodnutí o přijetí z nikoho ještě studenta neudělá.
Naskýtá se tedy otázka: Je prostředí naší fakulty dostatečně podpůrné pro proces přerodu přijatého uchazeče ve studenta? V konfrontaci s realitou docházím k povzdechu jednoho ze svých kolegů: "Je to divné, ale z fakulty jakoby skoro zmizeli studenti." Obávám se, že není daleko od pravdy.
Nebudeme-li uvažovat o studentovi v masarykovských "výškách" a pojmeme-li ho třeba jen jako jedince usilujícího o vlastní metamorfózu ukotvenou na akademické půdě (i když těch kotev může být samozřejmě víc), k níž zároveň cítí jistou přináležitost a z ní vyplývající hrdost, dodejme nutně k závěru, že na naší fakultě studenti opravdu téměř nejsou.
Ta se v tomto případě stává jen jakýmsi vodním zdymadlem, kterým se snaží proplout přijatí uchazeči.
Komu však přičíst tuto skutečnost? Nedokonalému přijímacímu řízení? Snad malou částí, ale jistě ne zásadním dílem. Úrovni organizace a obsahu výuky? Jsou přece přednášky, o které stojí i studenti jiných fakult. Ale je jich dost? A co ona lidská stránka výuky - podpora, motivace, hodnocení a pomoc od profesorů? Je více než zřejmé, že nejeden z nich si zaslouží hlubokou poklonu a velký obdiv. Je však jejich působnost tak široká, aby ovlivnila zřetelnější část studentů?
Samozřejmě nemohu opomenout ani je, vždyť o ně se vlastně jedná. Při bližším pohledu se nám u nejednoho studenta ukáže nezájem o studium, u mnohých neochota (či lenost) proniknout k hlubšímu pochopení vlastního oboru... Paralelně tu ale vyvstává problém fakulty jako pevného zázemí - a ten v podstatě začíná u otvíracích hodin studovny a končí u množství a úrovně občerstvení.
Tím se však dostáváme do bludného kruhu. Chceme, aby na fakultě opět studovali Studenti. Ti však čekají, až pro ně fakulta "něco" udělá. Ta zase naopak, zřejmě jen marně, vyhlíží jejich aktivitu.
V této situaci nám tedy zbývají jen dvě věci. Buďto doufat, že v následujících letech uspějí u přijímacího řízení především ti, v kterých se skrývá jistý studentský potenciál, nebo uvést do života přísloví o Mohamedovi a hoře:
"Fakulta se mi přiblíží, až se přiblížím já k ní." "Až se přiblížím ke studentovi, bude i on blízko."
Jak se chovat v prostorách vysokých škol? Vztahují se na posluchárny, pracovny, knihovny, administrativní místnosti, vrátnice, bufety, chodby, schodiště a sociální zařízení škol všeobecně platná nebo zvláštní pravidla?
Začneme tentokrát prostory společnými: chodbami a schodišti, které mají funkci komunikační a společenskou. K obecným pravidlům patří, a na školách je to třeba ještě více zdůraznit, aby skupina lidí procházela vždy na chodbě a schodišti tak, aby ji jiné osoby mohly bez obtíží předejít a jiné projít kolem v opačném směru.
Na vysokých školách platí větší tolerance vůči těm, kdo se na chodbě nebo schodišti zastaví, pustí do debaty a nedají ostatním volný prostor k procházení. Diskuse a výměny názorů patří k životu škol, přesto je třeba i tu zachovávat jistá pravidla slušnosti. Kolemjdoucí se zpravidla domáhá svého práva slůvkem "dovolíte". Ze skupiny by pak měla zaznít omluva a okamžité uvolnění cesty. Všimněte si, že pokud ono "dovolíte" nezazní, žádná hlava se ani nepootočí a jen nepatrně se nějaké to rameno uvolí vytvořit minimální prostor k projití. Je to jako bychom nic neřekli, nebyli přítomni či nebrán na nás vůbec zřetel. Říká se tomu ignorace. Je proto dobré, když alespoň jedna osoba z debatního kruhu neztratí kontakt s okolím, omluví se za ostatní, sama ustoupí anebo upozorní jiné, aby uvolnili místo. Procházející má potom na výslovnou a včasnou snahu reagovat pozitivně - poděkovat, usmát se nebo přikývnout hlavou.
Ve škole je obvyklé zdravit kolegy. Studenti a studentky by měli zdravit každou evidentně starší osobu, s níž se setkají tváří v tvář. Vždy a za všech okolností by studenti měli zdravit své pedagogy, akademické funkcionáře a administrativní pracovníky, s nimiž přicházejí do styku, které znají jménem, využívají jejich služeb nebo navštěvují jejich přednášky apod. Studentky zdraví své pedagogy, třebas jsou to mladí asistenti. Učitelé, studenti a ostatní zaměstnanci školy by měli zvlášť pozorně pozdravit osoby, které uklízejí, provádějí údržbu nebo jinou všeobecně prospěšnou práci v prostorách školy.
Již od středověku ukládá slušné chování člověku, aby funkce spojené s užíváním záchodku byly vzdáleny zraku i ostatním smyslovým orgánům. Proto i dnes ohleduplný a civilizovaný člověk zavírá dveře na WC - byť vedou napřed do předsíně - umývárny. Ostatně jsou na nich důležité rozlišovací značky a zůstávají-li dveře většinu dne otevřené, je možnost jejich identifikace značně ztížena. Na toaletách se zdraví pouze v předsíni, v dalších prostorách se tak nečiní.
Univerzita Karlova zahájila prodej mezinárodně platných průkazů a velmi výhodných letenek ISIC & ITIC & GO 25, a to:
Podrobnější informace o podmínkách získání průkazů vám přineseme v dalším čísle časopisu Forum. Pro nedočkavé cestovatele uvádíme alespoň odkaz.