Atraktivní součástí Přírodovědecké fakulty je bezesporu Botanická zahrada UK, volně přístupná veřejnosti, existující v lokalitě Na Slupi již 99 let. Na prvním snímku zimní pohled na nejcennější z řady dřevin - Gingko biloba. Hodně změn prodělaly skleníky tropických a subtropických rostlin - druhý snímek.
Přírodovědecká fakulta vznikla v roce 1920 z mohutného rozvoje a specializační diferenciace přírodních věd. Zdrojem její badatelské vitality a šíře poskytovaného vzdělání byly vědecké kvality a oborová pestrost tehdejší generace univerzitních přírodovědců, jejichž entuziasmus, akademická osvícenost a aktivní kontakt se světovou vědou se staly garantem počátečního progresivního rozvoje tehdy mladé, dnes páté nejstarší fakulty UK. Je tu tedy zavazující odkaz, plný stále aktuálních motivací, jsou tu tři čtvrtě století existence plné změn žádoucích i nežádoucích, plnokrevnosti i chudokrevnosti akademického života fakulty, je tu posledních šest let navrátivších se akademických svobod, odhození pout lidského intelektu a otevřených bran do světa.
Srovnáme-li současný stav jednak se situací při založení fakulty, kdy její působnost zahrnovala i matematiku a fyziku a jednak s nezdařeným experimentem oborové atomizace na tři samostatné fakulty v době totality, odpovídá dnešní osamostatnění matematiky a fyziky ve svébytné fakultě a integrace zbývajících přírodních věd do jedné přírodovědecké fakulty nejlépe současnému stavu vědy a efektivitě jejího pěstování a výuky na naší univerzitě. Zachováním původního stavu by totiž fakulta byla dnes koncepčně, oborově i organizačně nezvládnutelným komplexem. Naopak atomizovaný model, v němž byly biologie, chemie a geovědy separovány do samostatných fakult, by byl v rozporu s narůstajícím významem interdisciplinarity v přírodních vědách a byl by nepochybně brzdou jejich rozvoje ve smyslu žádoucí integrity a mezioborové kooperace. Současná koexistence Matematicko-fyzikální a Přírodovědecké fakulty, které spolu velice úzce spolupracují a pokrývají tak svou koordinovanou působností celé základní spektrum klasických exaktních věd, se jeví být již osvědčeně vyváženým, aktuálně funkčním a pro další rozvoj vědy perspektivním stavem, na němž není třeba v budoucí soustavě fakult sdružených v lůně Univerzity Karlovy výhledově nic měnit. Svou současnou vnitřní strukturou je Přírodovědecká fakulta šíří svého oborového spektra nejkomplexnější vědecko-vzdělávací přírodovědnou institucí v naší republice.
Základním rysem působnosti fakulty je těsné sepětí výuky s tvůrčí vědeckou činností. Počtem získaných grantů pro realizaci vlastních výzkumných záměrů patří PřF UK k nejvyššímu standardu Univerzity Karlovy. Pro udržení tohoto žádoucího trendu má fakulta již dobré mentální zázemí v tom, že vědecky aktivní část akademické obce přijala grantový systém financování vědy za svůj a pochopila klíčový význam vědecky nápaditých a formálně dobře sestavených výzkumných projektů. To velice pozitivně ovlivňuje vznik pracovních týmů s víceoborovým zastoupením. Sdružují se tak pracovníci z různých kateder a pracovišť nejen v rámci fakulty, ale i s dosahem mimofakultním. Organicky se tak rozvíjí spontánní spolupráce se sesterskými fakultami UK, ale i jinými vysokými školami. Mimořádně intenzivní a plodná spolupráce v tomto směru se již rozběhla s vědeckými ústavy AV ČR, s nimiž jsme dokonce ustavili i tři společná vědecká pracoviště ve specializovaných biologických oborech a je oboustranným zájmem postupovat stejným způsobem i v ostatních oborech.
Jednoznačnost přímé vazby vědecké aktivity kateder a ústavů a kvalita jimi zajišťované výuky je z našich současných zkušeností nejen nezpochybnitelná, ale průkazně potvrzuje nezastupitelnost vědecké činnosti pro žádoucí úroveň poskytovaného univerzitního vzdělání ve všech třech stupních výuky. Pro magisterský stupeň studia je vědecké zázemí naprosto nezbytné zejména ve stadiu přípravy diplomové práce a doktorandské studium je bez přímé účasti studentů na konkrétních tématech jak základního tak aplikovaného výzkumu naprosto vyloučeno. Tím je také dána podstatně větší nákladnost studia přírodních věd a jasně vymezen přípustný objem výuky kapacitou laboratoří i jejich technickým vybavením.
Výše zmíněnými skutečnostmi jsou bohužel též striktně stanoveny limity počtu posluchačů na jednotlivých oborech, jejichž překročení by nutně způsobilo pokles kvality výuky. To si na Univerzitě Karlově nemůžeme a ani nesmíme dovolit. Zde je proto při současném zcela dominantním významu nárůstu počtu posluchačů pro zvýšení rozpočtového přídělu vysokým školám zdroj našich největších finančních nesnází při zajišťování odborného i učitelského studia. Nejsme v tom sami. S obdobnými potížemi se potýkají další fakulty UK závislé na přístrojovém a technickém vybavení, které je pro mnohé matematické, fyzikální, lékařské, farmaceutické a další na univerzitě pěstované obory naprosto limitujícím faktorem kvality studia. Ta však v těchto případech nemůže být finančně odvislá převážně nebo dokonce výlučně od prostředků získaných na výzkumné projekty, což je náš současný tristní a dlouhodobě neudržitelný stav. Je proto velice žádoucí náš ještě výraznější společný celouniverzitní tlak na změnu přídělového klíče pro poskytování institucionálních finančních prostředků ve smyslu výrazného posílení váhy vědeckého výkonu školy, ve kterém bude náležitě zohledněna výzkumná a publikační aktivita, objem doktorandského studia a sepětí vědy a výuky v učebních programech. Je to cesta nejen k přímému zlepšení ve státním financování univerzitního studia, ale hlavně nezbytná součást koncepce, vedoucí k povznesení Univerzity Karlovy v celé její působnosti.
Prof. RNDr. Petr Čepek, CSc., bývalý děkan PřF UK