OD STUDENTŮ SE ČLOVĚK HODNĚ NAUČÍ

prof. Ing. Karel Štulík, DrSc. - doktor chemických věd, profesor analytické chemie, předseda pracovní skupiny analytické chemie a člen hlavního výboru České společnosti chemické, člen Nizozemské královské chemické společnosti, titulární člen komise V.5 (Electroanalytical Chemistry) Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii, zástupce ČR v pracovní skupině pro analytickou chemii Federace evropských chemických společností, předseda Grantové agentury České republiky. (Seznam osob Univerzity Karlovy, str. 415)

Profesor Karel Štulík byl 22. listopadu loňského roku zvolen AS UK děkanem Přírodovědecké fakulty UK. Své funkce se ujal před několika dny, prvního února 1997. Zeptali jsme se nového děkana na hlavní úkoly, které v následujícím období stojí před Přírodovědeckou fakultou, které chce především řešit:
V následujícím období stojí před PřF UK dva hlavní úkoly: náš první úkol je, řekněme, organizačně-správní, situace nás staví před nutnost zásadních provozních změn a úprav finančního hospodaření fakulty. Druhým úkolem je docílit toho, aby se co nejvíce rozvinula společná práce fakulty. Nejde ovšem o nic převratného, protože v podstatě budeme pokračovat v práci dosavadního děkana. Přírodovědecká fakulta je velice heterogenní. Cílem je dosáhnout úzké spolupráce mezioborové - poměrně obtížný úkol, přivést mnoho velmi rozmanitě zaměřených odborníků ke společné práci. Snad v blízké budoucnosti potenciální výhoda, vždyť moderní věda je v současné době multidisciplinární: a hlavní vývoj se uskutečňuje právě v multidisciplinárních oborech...

Jak se tyto změny dotknou vašich studentů?
Studentům by především měly prospět, měly by jim dát daleko větší možnosti výběru. Širší spektrum na ně samozřejmě klade větší požadavky, protože se budou muset sami rozhodovat, jakou kombinaci předmětů chtějí studovat. Žádoucí je, aby existovala jakási pevná kostra, určité povinné penzum předmětů, zajišťující, že bakalářský či magisterský titul má prokazatelně patřičnou a mezinárodně srovnatelnou úroveň. Zároveň by ovšem studenti měli mít maximální možnost ovlivnit konkrétní směr, kterým jejich vzdělávání bude směřovat poté, co zvládnou společný základ. Čili, měla by se zde projevit snaha o umožnění co největšího počtu individuálních plánů (nikoli ovšem ve smyslu rozkládání studia).

To znamená, že studentům umožníte studovat některé předměty na jiných fakultách?
Jistě, mezioborové studium připouštíme již nyní. Po složení bakalářské zkoušky mají studenti v rámci jednotlivých specializací možnost volit značně individuálně skladbu předmětů. V zásadě si student může vybrat co chce, s tím, že vše konzultuje samozřejmě se svým školitelem, který dohlíží na to, aby byl studijní program naplněn především po stránce odborné. Určitá výhoda pražského studia s koncentrací více vysokých škol...

Představitelé vysokých škol již několik let upozorňují na klesající zájem o studium přírodních věd. Myslíte si, že tento způsob výuky k vám přivede více studentů?
Určitě. Myslím ale, že onen drastický pokles zájmu o přírodní vědy již přestal. Kromě toho se situace u jednotlivých oborů výrazně liší. Například naši biologové rozhodně nemají malý počet přihlášených a i v jiných oborech jsme nyní schopni ročníky naplnit. Často se říká, že možnost začít studovat by měl mít každý - vřele s tím souhlasím. Lepší ovšem, než jakákoli přijímací zkouška je, když s člověkem nějakou dobu spolupracujeme a můžeme posoudit jeho možnosti. U experimentálních oborů existují ovšem limitující faktory, například kapacita laboratoří.

Mají vaši dnešní absolventi zájem o čistě vědeckou práci, nebo se většinou rozhodují pro obory spíše praktické?
Zajímá je řešení problémů, právě tak, jako zajímá nás. Spíš jde o to, jak svou vědeckou orientaci propojí se situací svého života, to zásadně souvisí s materiálními podmínkami. Čistá věda bývá špatně placená řehole. Ale pro řadu lidí není nejdůležitější vysoký plat. Problém spočívá v tom, že když člověk po vysokoškolském studiu začíná, mezi dvacátým a třicátým rokem, peníze zkrátka potřebuje. Zařizuje byt, zakládá rodinu... V současné době se najde v Praze spousta atraktivních míst, vzniká řada komerčních firem, které schopné mladé lidi shánějí. Taková situace ovšem nepotrvá věčně, časem dojde nutně k vyrovnání. Nicméně, podle mého názoru, je v obecném povědomí už nyní věda méně populární, než dříve.

Jaké jsou možnosti vaší fakulty, co se týče moderního technického vybavení?
Není to zase tak hrozné! Nemám rád, když se pořád vykládá, jak musíme něco dohnat. Jedno z dlouhodobých prokletí našeho národa - pořád něco doháníme a čekáme na to, až bude líp. Základní vybavení máme, není supermoderní, nenabízíme takovou škálu možností, jako třeba německé školy nebo univerzity ve Spojených státech. Ale to hlavní podle mě nespočívá ve vybavení. Vědeckotechnický rozvoj jde kupředu tak rychle, že prakticky nikdo nemá skutečně nejmodernější vybavení. My musíme především naučit studenta řešit problémy tvůrčím způsobem a vštípit mu vědomí potřeby celoživotního vzdělávání. Téměř nikdy člověk nedělá v praxi stejnou věc, kterou zpracoval ve své diplomové práce. Musíme se neustále učit něco nového. Co ovšem platí pořád, je umět si najít potřebné informace, vyhodnotit je, kriticky se podívat na problém, před kterým stojíme a najít možnosti jeho řešení. Právě to musíme naše studenty naučit, jde o metodiku, nikoliv o problém samý.

Jak dopadá vaše škola v porovnání se zahraniční konkurencí?
Řekl bych, že naše fakulta si drží evropský průměr, možná spíše mírný nadprůměr. Studijní programy a kvalita práce jsou srovnatelné s běžnou úrovní v západní Evropě. Máme však dvě nevýhody, s nimiž se budeme ještě nějakou dobu potýkat: naši studenti jsou pořád ještě nedostatečně jazykově vybaveni -zásadní věc! Chceme-li široce komunikovat a předvádět své výsledky, nemůže prezentace být v češtině. Druhá věc je ještě důležitější. Pořád ještě s sebou táhneme zatížení minulostí, kdy jakékoli samostatné myšlení, a hlavně projevování vlastních názorů, bylo absolutně nežádoucí. Když porovnám práci s našimi studenty a se studenty, které jsem učil například v Británii či Itálii, ti naši ze srovnání vycházejí jako méně samostatní a - nevím, jestli použiji správné slovo - ale řekl bych, i méně tvůrčí. Výuka na západní univerzitě se v zásadě pojímá jako dialog. Učitelé a studenti spolu hovoří často velmi neformálně. Jistě, učitel je tam proto, aby hodinu usměrňoval a někam vedl, ale tamní studenti se nestydí říci a zeptat se na cokoli. To u nás běžné není. U nás studenti většinou tiše poslouchají a pak se snaží udělat zkoušku. Západní způsob výuky je náročnější pro obě strany. Pro mě je samozřejmě jednodušší přednášet, když všichni sedí a mlčí. Má to ovšem tu nevýhodu, že nepoznáte, jestli chápou a jestli je téma zajímá. Když ale musím se studenty diskutovat, nutí mne to být daleko víc nad věcí. Protože studentské otázky jsou "prokoumané". Často se ptají na věci, které by mě nenapadly, podnětná záležitost, od studentů se člověk hodně naučí. V Británii jsem byl tutorem osmičlenné skupiny a studenti se se mnou bavili i o předmětech, které vůbec nebyly mojí specializací. Já se od nich spoustu věcí naučil už jen proto, že problém formulovali úplně jinak. Často jsem utíkal do knihovny nebo za kolegy a snažil se věc pochopit natolik, abych byl příští diskuse schopen! Z podobných dialogů jsem nesmírně profitoval. Také v tom se musí změnit způsob života i na naší škole.

Lenka Nádvorníková

Foto Forum: Michaela Vlčková