Vstup do posluchárny a chování v ní se liší podle množství posluchačů a velikosti přednáškové síně. V místnosti menší se chování stává osobnější: před vstupem klepáme, zdravíme přítomné, přicházíme-li opožděně pozdravíme a omluvíme se.
Do velkých poslucháren s větším počtem posluchačů vstupujeme bez zaklepání, za pozdní příchod se bezprostředně neomlouváme, přednášejícího ani kolegy nezdravíme, neboť tak rušíme již probíhající komunikaci. Pohlédne-li však v tu chvíli přednášející na příchozího, patří se pozdravit ho úklonem hlavy.
Při opožděném příchodu (do deseti minut) - jedině omluvitelném, nikoliv při pozdním (nad deset minut) - soustředí příchozí veškerou pozornost na všestrannou ohleduplnost svého chování. Usedne na nejbližší volné místo co nejtišeji, bez hluku odkládá svršky ... Podobně se chová, musí-li z přednášky předčasně odejít, ba, lze-li to, učiní tak ještě ohleduplněji: dbá o zvlášť tichou chůzi, bezhlučné otevření a zavření dveří, plášť obléká až na chodbě. Ví-li student, že bude moci chodit pouze na část přednášky (rozumnou se zdají alespoň 2/3 přednášky), vysvětlí svou situaci pedagogovi a také se výslovně předem omluví za vyrušování. Vhodné je učinit tak první hodinu kurzu ze svého místa, aby i ostatní posluchači znali příčinu jeho neregulérních návštěv.
Každou omluvu má pedagog vyslechnout a reagovat na ni. Přerušení omluvy mávnutím ruky je jednak nevýchovné a také ovšem nezdvořilé, a už vůbec není tím správným projevem skromnosti. Nezdvořilostí se však častěji dopouštějí studenti. Ruší projev pedagoga, případně referujícího studenta hovorem či delším šeptáním. Připomínky a dotazy se, jak známo, pronášejí ve vhodný moment a po předběžném přihlášení se o slovo. Projev hostujícího profesora, případně nestora oboru, se nepřerušuje vůbec. Vyčkává se momentu zahájení dotazů a debaty. Musíme-li odejít z přednášky hosta, činíme tak až v této části přednášky, nikoliv však v momentu, kdy host hovoří - odpovídá na dotaz. Je-li však na přednášce hosta okruh posluchačů nepočetný, je slušné vyčkat úplného konce přednášky.
Přednášející by měl i při pravidelných přednáškách - nejlépe poté, co zaujal místo za katedrou - přítomné podle okolností pozdravit a oslovit. Důvod není jen zdvořilostní. Pozdrav, oslovení či přivítání je způsob, jak dosáhnout vzájemného zpřítomnění a afirmace přednášejícího a auditoria.
Často je třeba v posluchárně manipulovat s nábytkem, přinést pár židlí navíc, zastřít okna, rozsvěcet či zhášet při promítání, instalovat exponát, připravit nějaké technické zařízení. Málokdy se však právě na vysoké škole vyskytne "vnímavější" student či studentka, kteří pohotově nabídnou svou pomoc. Mlčenlivá zahořklost nic nespraví, ironické poznámky adresované studentům jsou též obvykle neúčinné. A tak pedagogovi nezbývá nic jiného, než aby se zdvořilou formou obrátil na posluchače a požádal je o pomoc či spolupráci a poté ovšem i zřetelně poděkoval. Možná, že se mu podruhé či potřetí dostane pomoci bez vyzvání.
V minulém roce jsem v rámci postgraduálního studia na PřF UK zahájil studijní pobyt na Emory University (Atlanta, USA). Po počátečním údivu jsem začal srovnávat svoje současné působiště s naší alma mater. Emory University byla založena roku 1836 metodistickou církví jako soukromá univerzita. Dnes na Emory studuje okolo deseti tisíc studentů a celá univerzita se rozkládá na kampusu o rozloze 2,5 kilometrů čtverečních. Průběh školního roku je analogický našemu semestrálnímu systému. Byl jsem velmi zvědavý na úroveň přednášek a byl jsem překvapen - kvalita a rozsah je zcela srovnatelná s přednáškami konanými na PřF UK, některé zdejší přednášky se mi zdály horší. Ovšem v otázce vybavenosti laboratoří Přírodovědecká fakulta UK jednoznačně prohrává. Vybavení za několik stovek tisíc dolarů i v malé laboratoři zde není výjimkou.
Zkoušky se konají na konci semestru. Naprostá většina z nich je formou písemného testu. Hodnocení studentů je založeno na kreditním systému a studenti na konci roku hodnotí také své pedagogy. Též mne překvapilo, jak značné procento zahraničních studentů na Emory studuje přírodní vědy. Z rozhovoru s americkými studenty vyplynulo, že mnoho Američanů považuje přírodní vědy za obory druhé kategorie ve srovnání s právy či medicínou. Bohužel podobný trend je nyní velmi zřetelný i v České republice.
V USA je studium na soukromé univerzitě finančně velmi náročné. Roční školné se na Emory pohybuje kolem 15000 US$ (na statní univerzitě kolem 2000 US$). Životní náklady a výdaje za učební pomůcky snadno dosáhnou 15000 US$ ročně. Pro studenty ale existuje řada možností řešení finanční situace. Mnoho z nich má částečný pracovní poměr, existuje i řada stipendií. Obecně je možné říci, že kvalita výuky na státních univerzitách je nižší. Naproti tomu se investice do soukromé univerzity vyplatí. Toto vzdělání je právem považováno za dobrý start osobní kariéry. Hlavní příjmy univerzity tvoří školné a dary fyzických osob či korporací. Proto není překvapivý čilý stavební ruch na kampusu - Emory staví několik nových budov. Univerzita se podílí i na zabezpečení stravování a ubytování, ale obě tyto služby jsou v relaci s českými poměry nákladné. Pro srovnání - nájemné v univerzitní koleji stojí zhruba tolik, co podnájem v soukromí. Celá univerzita je bohatě protkaná výpočetní technikou a téměř každý počítač je připojený na Internet
.A Atlanta? Tvrdí se, že patří mezi města s největší zločinností v USA. Na druhou stranu ale musím říci, že jsem se v Atlantě několikrát pohyboval v noci bez jakýchkoli problémů.
Co závěrem? Domnívám se, že Přírodovědecká fakulta UK dává svým posluchačům velmi silný teoretický základ a široký rozhled. Přesto je zahraniční zkušenost neocenitelná, především kvůli jazyku a osobním kontaktům.
Již krátce po svém ustanovení zahájilo konkrétní akcí činnost občanské sdružení studentů katedry psychologie Filozofické fakulty UK, které nese název Psychologické sdružení PROPSY (PSP). Jeho hlavní činností je vydávání psychologického měsíčníku, za úkol si vytyčilo ale i pořádání přednášek, organizování psychologických výcviků a podobných akcí. V rámci svých aktivit uspořádalo PSP 10. prosince 1996 jednodenní seminář, který nesl název Přínos Carla Gustava Junga k našemu současnému psychologickému poznání. Modrá posluchárna UK v Celetné ulici v Praze doslova praskala ve švech (důsledek dvou skutečností: jednak dobrá propagace akce Psychologickým sdružením a dále i hlad po kompetentních informacích o díle jednoho z největších myslitelů našeho století, jenž byl u nás v dávnější i nedávné minulosti z mnoha důvodů opomíjen). O některých aspektech Jungova díla promluvili na semináři jeho přední znalci: PhDr. Karel Plocek, doc. PhDr. ThDr. Tomáš Halík, psychoterapeutickou aplikovatelnost Jungových názorů přiblížil PhDr. Ludvík Běťák. Jungovský seminář byl vhodnou příležitostí i k premiérovému uvedení na trh Jungova Výboru z díla (I.), který poprvé v devíti dílech komplexně představí českému čtenáři nebývale rozsáhlou šíři intelektuálních zájmů psychologa světového renomé. Někteří z přednášejících na tomto semináři (Plocek, Běťák) se jako sestavovatelé a překladatelé na Výboru z díla podílejí. Knihu si - vedle některých dalších publikací - mohli studenti v průběhu semináře zakoupit.
I počátkem tohoto roku se Psychologické sdružení PROPSY představilo aktivně. Ve dnech 7. a 8. února 1997 uspořádalo kurs pro psychology a studenty psychologie na téma Lüscherova diagnostika a psychoterapie. Průběh kursu byl velmi zajímavý i tím, že jeho vedoucí, PhDr. Jiří Dan, odborný asistent Psychologického ústavu FF MU v Brně, je přímým žákem prof. Maxe Lüschera a zároveň autorem úpravy klinického Lüscherova diagnostického testu.
Velemlok je mytické zvíře, opředené velkým tajemstvím. Již přes čtyřicet let prý žije v podzemí jedné z budov biologické sekce Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Neví se, zda skutečně existuje, ale někteří zasvěcenci tvrdí, že jej jednou či dvakrát spatřili.
Od roku 1990 je ve Statutu Přírodovědecké fakulty UK zakotveno právo studentů hodnotit úroveň výuky. Podle vzoru dotazníku Matematicko-fyzikální fakulty UK byla vypracována anketa, která se snažila postihnout názory studentů na kvalitu přednášek a přednášejících. Akce však nesplnila očekávání pedagogů ani studentů a po několika letech byla dočasně pozastavena.
První ročník ankety O cenu studentského Velemloka vznikl v roce 1994 jako snaha studentů biologie ocenit pedagogy, kterým se dosud nedostalo hodnosti profesor, kteří však pro studenty opravdovými Profesory jsou. Vítězové ankety byli slavnostně vyhlášeni na fakultním plese a obdrželi keramickou sošku v podobě bájného Velemloka. Další dva ročníky se svou formou více přiblížily hodnocení úrovně přednášek, ale nevymizelo z nich hodnocení přístupu pedagogů ke studentům. Zatímco první ročník akce financovali studenti sami, následující ročníky proběhly za finanční podpory biologické sekce fakulty.
Budoucnost Velemloka je bohužel problematická. K tomu, aby hodnocení získalo u pedagogického sboru potřebnou váhu, je nutno vyřešit některé technické problémy. Studenti nyní pracují na dalším zkvalitnění dotazníku a hodlají se obrátit na vedení fakulty s žádostí o záštitu celé akce. Na letošním plese bude proto možná Velemlok chybět, za to by se v příštím roce mohl objevit se vší slávou. Dosavadními vítězi v jednotlivých ročnících se stali:
