Forum III/9 - Ad hoc

Vážení čtenáři,

deváté číslo časopisu Forum vychází v předvečer 649. výročí založení Univerzity Karlovy. Každoročně si naše nejstarší univerzita připomíná 7. duben, tentokrát v rychlé časové návaznosti na náročnou roční rekonstrukci historického komplexu Karolina. Rektor UK výsledek práce firmy Konstruktiva Konsit Group a. s. označil za výjimečně zdařilou slovy: "I když se rekonstrukce dotkla celé činnosti Univerzity Karlovy, podařilo se nám předat národní klenot, který stojí oprávněně hned za komplexem Pražského hradu, tak, aby se na něm padesát let nemuselo nic měnit." První dubnový víkend již tradičně může široká veřejnost při Dnech otevřených dveří (5., 6. dubna) náležitě ocenit výsledky stamiliónové investice. Ve čtvrtek 10. dubna si výročí UK připomene i rozšířené zasedání vědecké rady. Zazní zde také přednáška bývalého rektora UK prof. Radima Palouše k filozofickému odkazu Jana Patočky. První dubnové dny obohatí také dosavadní dvojici knih Dějiny Univerzity Karlovy o svazek třetí... Závěrečný, čtvrtý díl, se objeví na knihkupeckých pultech v prvním čtvrtletí příštího roku. To vše jsou důvody, které redakci vedly k poněkud odlišné koncepci čísla. Naleznete v něm samozřejmě obsáhlou reportáž z inaugurace rektora UK i ze zatěžkávacích zkoušek reprezentačních prostor Karolina během několika zahraničních přijetí na nejvyšší úrovni v prvních dnech po znovuotevření.

Pro ty, kteří si přijdou prohlédnout omládlé Karolinum, přinášíme malý vysvětlovací heslář názvů jednotlivých částí našeho unikátního univerzitního komplexu.

Deváté číslo časopisu Forum obohatila také první pravidelná příloha Spolku absolventů a přátel UK - Carolinum. Děkujeme také více než dvěma stům abonentů z řad SAP UK, kteří svou přihláškou k odběru celého ročníku časopisu stvrdili svůj zájem o univerzitní dění.

Michaela Zindelová
vedoucí odd. vnějších vztahů
šéfredaktorka Forum


Jak proběhla rekonstrukce Karolina?

Krása starobylého Karolina po rekonstrukci - náš detail z Velké auly.

Univerzita Karlova užívá jedinečný středověký objekt univerzitní koleje, spjatý s jejími dějinami nepřetržitě od roku 1383, a je povinna o něj, jako o národní kulturní památku, náležitě pečovat. Koncepce nynější rekonstrukce areálu, zastávaná Komisí pro památkovou ochranu a využití Karolina (komise působí jako poradní orgán rektora), plně respektuje všechny středověké pozůstatky historické budovy, které při přestavbě Karolina v letech 1945 až 1959 objevil a s velikou pozorností ošetřil architekt Jaroslav Fragner. Spolu s hlavním projektantem nynější rekonstrukce, arch. Tomášem Šantavým, považovala komise Fragnerovu přestavbu za dnes již historické ucelené dílo památkové obnovy, které nelze rušit necitlivými zásahy.

Na rekonstrukci se spolupodepsala i práce dvou významných osobností: Fragnerova žáka, architekta Mariana Bělohradského a člena památkové komise Dr. Miloslava Truce. Žádný z nich se ale konce rekonstrukce nedočkal...

Roční stavební práce se soustředily na účelové doplnění a monumentální architektonické dovršení díla. Nezbytné byly hlavně technické rekonstrukce dnes již bezmála půlstoletých zařízení a provozního zázemí tak, aby vyhovovaly dnešním nárokům a předpisům. Budova byla vybavena dvěma výtahy, z nichž jeden umožňuje bezbariérový přístup tělesně postižených do reprezentačních sálů. Vybudování bezbariérové cesty pro osoby se sníženou pohyblivostí bylo velmi obtížné vzhledem k velkému množství výškových rozdílů v úrovni podlah objektu. Návštěvník Karolina bude moci použít nový výtah ze vstupní haly ke kancelářím rektora a do Vlasteneckého sálu. K přístupu do Velké auly byla pro invalidní občany zřízena zdvihací plošina podél schodiště z výstavního sálu v přízemí.

Největším problémem Karolina bylo nefungující a zastaralé technické zázemí budovy. Bylo třeba vyměnit stávající elektrické instalace, ústřední vytápění a vzduchotechniku, vodovodní a kanalizační rozvody. Nová klimatizace zlepší tepelnou pohodu objektu - vytápěcí a klimatizační zařízení jsou řízena centrálně počítačem. Ve společenských místnostech byly provedeny akustické úpravy, Velká aula je nově ozvučena, přibylo mobilní zařízení pro tlumočníky a naslouchací zařízení pro sluchově postižené občany. Celá budova je chráněna elektronickým a požárním zabezpečovacím systémem.

Architektonické pojetí dnešní rekonstrukce Karolina navazuje na Fragnerovu koncepci a doplňuje ji především z hlediska účelového. Karolinum se dnes neužívá pouze k reprezentaci, ale musí poskytnout i dostatečné zázemí pro zajištění chodu univerzity. Pojetí přestavby přihlíží citlivě k monumentálnímu zřeteli památky, ale nesměřuje k muzeálnímu řešení, chápe Karolinum jako dějiště univerzitního a širšího kulturního života metropole, jemuž od středověku sloužilo a musí sloužit i nadále. Domníváme se, že dnešní generace splnily rekonstrukcí Karolina část svého závazku k tradici univerzity. Je to vhodný vklad k důstojnému průběhu oslav 650. výročí jejího založení.

Malý průvodce omládlým Karolinem

Z koncepce současné rekonstrukce vyplynul i úkol mimo jiné rozšířit shromažďovací prostory budovy Karolina. V přízemí budovy během přestavby vznikla další reprezentační místnost, ke stejnému účelu byly zpřístupněny i dvě síně v suterénu a dnešní tzv. místnosti u varhan (dispozičně nad Velkou aulou). Redakce doufá, že následující malý slovníček krátce charakterizující jednotlivé části Karolina všem pomůže k lepší a rychlejší orientaci budovou, ve které se snoubí doba pozdně románská, gotická, probleskne zde i renesance. Na Karolinu se podepsala zřetelně i barokní Kaňkova přestavba - vedle kousků opravdu románského zdiva zde naleznete i cihlu "fragnerovskou", z roku 1948. Takto unikátních zachovalých staveb existuje v Praze maximálně šest. Sami jsme při sestavování průvodce čerpali z výkladu historika Ústavu dějin UK a Archivu UK PhDr. Michala Svatoše, který nás několik hodin před inaugurací všemi prostorami provedl:

Mázhaus - vstupní obytná část každého středověkého domu, jediný pozůstatek původního patricijského paláce. Po bohaté pražské měšťanské rodině Rotlevů, se nahoře v Karolinu zachoval znak červeného lva. Brzy poté, kdy věnoval král Václav IV. svůj palác - dnešní Karolinum - univerzitě, začala první přestavba paláce pro účely koleje. Parcela Karolina má neuvěřitelnou polohu, kousek od Staroměstské radnice, přesně na spojnici mezi Starým a Novým městem, v centrální poloze. Původně šlo o soustavu tří domů - trojdomí, které bylo do jisté míry soběstačnou jednotkou (i zásobováním vodou). Pár desítek metrů od Karolina stály hradby, a původní palác byl součástí opevnění. Každý z nich měl velkou věž, nám se dochovala tzv. věž jižní - dnešní kvestura.

Už v první přestavbě ze čtrnáctého století se původně obytné prostory změnily pro účely univerzity (koleje).

Sklepní prostory - pocházejí z dvanáctého, třináctého, někdy i počátku čtrnáctého století. Jde o původní část rotlevského románského paláce.

Původně nebyly suterénní prostory přístupné. Byly zde v tzv. lapidáriu soustředěny kamenné články částí původních stropů a valených kleneb. Sklepní místnosti z nejstarší románské doby zpřístupnila až současná rekonstrukce. Ve vstupní síni je umístěna kopie sochy panovníka Václava IV. z Mostecké věže.

Pro veřejnost byla zpřístupněna i místnost s původní studnou a rekonstruovaná síň, která demonstruje typ klasického obytného domu z románsko-gotického období. Pro účely shromažďování byly upraveny i dvě další unikátní sklepní prostory.

Císařská místnost - zasedací místnost, vzniklá v přízemí vedle křížové chodby až v průběhu poslední rekonstrukce Karolina. Tento reprezentační prostor, se stejně jako ostatní zdejší interiéry, může pochlubit mnoha velice historicky cennými výtvarnými památkami (především originály obrazů). Unikátní kolekce obrazové galerie se v plném rozsahu využila v zdejších interiérech - některá díla jsou nově restaurována a slohově utříděna. Zcela nový název této místnosti - Císařská - vznikl zcela přirozeně díky portrétům rakouských panovníků, které zdobí její stěny. Císařovnu Marii Terezii, jejího manžela Františka Štěpána Lotrinského a syna Josefa II. zpodobnila malířka vídeňského dvora Barbara Kraft-Steinerová, původem z východních Čech.

Velká aula - nejznámější současný prostor Karolina v prvním patře. Při rekonstrukci byla znovu potažena křesla, významnou restaurací prošel v Jindřichově Hradci i čelní goblén s vyobrazením Karla IV. a svatého Václava, se znaky těch fakult, které byly původními součástmi univerzity (artistická, teologická, lékařská, právnická). V dolní části vzácného výtvarného díla je latinský citát ze zakládací listiny Univerzity Karlovy: "...aby naši věrní obyvatelé království, kteří bez ustání lační po plodech vědění, se nemuseli v cizích zemích doprošovat almužny, ale aby našli v království stůl k pohoštění prostřený...". Ve Velké aule prošly generální rekonstrukcí i varhany, nástroj je nyní doplněný novým rejstříkem s vysokou kvalitou.

Vlastenecký sál - vznikl v části Karolina postavené při Kaňkově barokní přestavbě. Plnil původně funkci univerzitní knihovny. Nyní je nově upraven architektem Šantavým (při předešlé rekonstrukci jej architekt Fragner z ekonomických důvodů již nestihl dokončit). Byl rekonstruován v duchu architektových představ a citlivě se v něm promítla invence projektanta. Své jméno "Vlastenecký" získal podle Vlastenecko-hospodářské společnosti, která zde měla sídlo koncem 18. století; čelní stěnu obdélníkového sálu zdobí portrét T. G. Masaryka. Tento zajímavý sál bude, podle rozhodnutí vedení UK, využíván komerčně co nejméně.

Malá aula - umístěná nedaleko Velké auly, sloužila původně jako posluchárna lékařské fakulty. Tuto historickou skutečnost připomíná velký obraz umístěný v čele místnosti zobrazující patrony lékařů sv. Kosmu a sv. Damiána. Aula je zdobena i portréty osobností, které svým profesním životem souvisely s lékařskou fakultou (např. Jana Lva z Erstfeldu, dlouholetého děkana lékařské fakulty a rektora univerzity). Obrazová galerie v Malé aule pochází většinou z osmnáctého století a pod jedním z portrétů je podepsán i Jan Molitor - významná osobnost malířství osmnáctého století.

Škrétova síň - reprezentační místnost vedle Vlasteneckého sálu. Měla by v budoucnu sloužit především pro přijímání zahraničních návštěv a pro signování smluv. Jak již sám název napovídá, její stěny zdobí vynikající originály Karla Škréty (původně umístěné ve Velké aule): obraz sv. Kateřiny, obraz sv. Kosmy a Damiána se sv. Václavem, obraz sv. Jana na Pathmu a obraz sv. Trojice.

Malá reprezentační místnost - vedle Škrétovy síně je malou unikátní galerií portrétů rektorů UK: jsou zde portréty Václava Vladivoje Tomka, prvního rektora UK po rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity na českou a německou univerzitu v roce 1882, posledního rektora inaugurovaného před rokem 1948, vynikajícího národohospodáře Karla Engliše, portrét rektora prof. Bydžovského, který tuto funkci po abdikaci Karla Engliše převzal i často diskutovaný nekonvenční portrét prvního polistopadového rektora prof. Radima Palouše. Unikátní portrétní galerie rektorů univerzity, pokrývající několik století by se měla dále rozšiřovat.


První slavnost v rekonstruovaném Karolinu
- inaugurace rektora

Dne 6. března 1997 se konala inaugurace znovuzvoleného rektora UK prof. JUDr. Karla Malého, DrSc. Slavnostního shromáždění v Karolinu, svolaného podle starých univerzitních zvyklostí, se zúčastnili - vedle všech nově zvolených děkanů univerzity, rektorů všech českých vysokých škol a dalších akademických funkcionářů - i významné osobnosti českého veřejného a politického života, mezi nimi Josef Lux, místopředseda vlády, Ivan Pilip, ministr školství, Miroslav Výborný, ministr obrany, Jaromír Talíř, ministr kultury, Petra Buzková, místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, Pavel Bratinka, ministr vlády ČR a předseda Rady pro výzkum a vývoj, Jan Kasal a Jiří Honajzr, místopředsedové Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, Michal Prokop, předseda Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Parlamentu ČR, Zdeněk Kessler, předseda Ústavního soudu ČR, Rudolf Zahradník, předseda Akademie věd ČR, Josef Tošovský, guvernér České národní banky, Jaroslav Klapal, generální ředitel České spořitelny, a. s., četní členové pražského diplomatického sboru v čele s jeho doyenem arcibiskupem Giovannim Coppou, apoštolským nunciem Vatikánu, a další představitelé veřejného a kulturního života, financí a průmyslu.

Podle univerzitního obyčeje podal znovuzvolený rektor zprávu o stavu a životě Univerzity Karlovy za období, po něž stál jako rektor v jejím čele. Ve své zprávě o činnosti za uplynulé funkční období poděkoval všem svým dosavadním spolupracovníkům za práci, "kterou s vytrvalostí, s úsilím a obětavostí pro univerzitu vykonali". Dále se zmínil o prioritách činnosti univerzity, kterým její vedení věnovalo v minulém období největší pozornost: inventuře univerzity, její evaluaci a následné transformaci tak, aby univerzita zvýšila svou úroveň vědeckou, svou výkonnost, prestiž i postavení v rámci sítě českých vysokých škol a vědeckých institucí České republiky. Připomněl také nejvýznamnější politické a společenské akce, například Hovory o dobrém sousedství, ve kterých UK přispěla k česko-německému porozumění. Velké úsilí věnovalo vedení univerzity vytvoření nového vysokoškolského zákona a energicky se začalo připravovat k oslavám 650. výročí založení univerzity. Rektor UK se dále zmínil o problémech, mezi něž patří především nedostatek finančních zdrojů univerzity, které "jsou stále hluboko pod jejími potřebami a tento stav se spíše prohlubuje a paradoxně se dostává, díky současnému systému financování vysokých škol, právě naše univerzita na poslední místo pokud jde o nárůst jejích prostředků. "Mezi problémy univerzity zmínil rektor ještě o necitlivé zásahy do struktur klinických pracovišť lékařských fakult, které ohrožují výuku mediků na 1. a 2. LF. Ocenil fakt, že slavnostní inaugurace se koná již v nově rekonstruovaných prostorách Karolina, které již více než šest století promlouvají svou důstojností a zvláštní spiritualitou k těm, kteří chtějí naslouchat. Svou řeč uzavřel slovy: "Podobně, jako před třemi lety při své inaugurační přednášce, i dnes se obracím k celé akademické obci Univerzity Karlovy s poděkováním za podporu, kterou poskytla vedení univerzity a jejímu rektorovi. Zároveň vás žádám o spolupráci při budování díla, které všichni nazýváme nostra alma mater Univerzita Karlova. Jsme tím povinni nejen našim předchůdcům, ale zejména příštím generacím, pro které by měla být symbolem i skutečnou zárukou rozvoje kultury a vzdělanosti."

Ministr školství Ivan Pilip se ve svém vystoupení zabýval rolí státu a rolí univerzity, tedy setkáváním a prolínáním státních a univerzitních struktur ve společenském, politickém a kulturním prostoru. Vyzdvihl význam volby rektora nejvýznamnější vysoké školy v naší zemi a uvedl, že právě osobnost rektora, která z této volby vyjde, může v podstatné míře ovlivnit duchovní klima a intelektuální úroveň České republiky. Dále připomenul význam nově chystané legislativní formy spolupráce mezi státem a vysokými školami s tím, že by měla být předpokladem nejen pro to, aby UK zůstala špičkovým vysokoškolským zařízením v České republice, ale "aby jméno a velikost Univerzity Karlovy přesáhly i hranice naší země". Úřadující předseda Akademického senátu UK doc. RNDr. Jan Bednář, CSc., ve svém vystoupení zdůraznil i rektorovu vědeckou a pedagogickou činnost a prohlásil, že v jeho osobě je vzácně vyvážena tradice a pokrok. Poté se znovuzvolený rektor UK prof. JUDr. Karel Malý, DrSc., ujal své vlády přijetím symbolických odznaků - pečetidla, rektorského žezla, klíče a rektorského prstenu a podle tradice přednesl inaugurační přednášku nazvanou K tradicím a proměnám české právní kultury. Po skončení slavnostního shromáždění se v reprezentačních místnostech Karolina do Pamětní knihy podepsali rektor UK a ministr školství. Všem šesti členům svého kolegia a děkanům jednotlivých fakult UK předal pak prof. K. Malý pověřovací listiny a ocenil zlatou pamětní medailí bývalého prorektora UK prof. PhDr. Petr Blahuše, DrSc. V zastoupení firmy Konstruktiva Konsit Group a.s., převzal totéž vysoké univerzitní ocenění za právě dokonanou rekonstrukci Karolina její ředitel Ing. Jan Vraný. Při neformální recepci přijímal rektor UK četná blahopřání. Mezi gratulanty se objevil také primátor hlavního města Prahy RNDr. Jan Koukal.

Druhé funkční období znovuzvoleného rektora UK začalo 1. února 1997 a skončí 31. března 2000.

zpracovali: Karel Janků
Alice Kupčeková

Vložením ruky na žezlo, symbol rektorského úřadu, slíbil rektor UK "na svou čest, že bude vždy podle svého nejlepšího svolení a ze všech svých sil hájit všechna práva, jež ze zákona tomuto vysokému učení náležejí".

Po skončení slavnostního ceremoniálu se podepsali rektor UK a ministr MŠMT ČR Ivan Pilip do pamětní knihy.

Ve Škrétově síni předal prof. K. Malý prorektorům a děkanům jednotlivých fakult UK pověřovací listiny. Na našem snímku přebírá jmenovací listinu jediná žena mezi kolegiem mužů v děkanských funkcích, děkanka Farmaceutické fakulty UK doc. RNDr. Eva Kvasničková, CSc.

Foto Forum: Michaela Vlčková

Třetí svazek univerzitních dějin zahrnuje období let 1802 - 1918. Podrobně rozebírá století velkého vzestupu vědeckého, pedagogického i společenského významu pražské univerzity. Univerzita prožívala desetiletí velkého rozmachu právnictví i přírodních věd, filologie a historiografie, vznik novodobého lékařství i růst vážnosti vysokoškolského vzdělání. Stála ve středu politického života od Bolzanových kázání přes revoluční elán studentů v roce 1848 až po Masarykův zápas za československou samostatnost. Bohatě ilustrovaná publikace popisuje vývoj jednotlivých fakult, načrtává životopisy významných profesorů, rozebírá proměny ve složení studentstva. Všímá si také osudů pražské univerzity německé. Autory svazku jsou prof. PhDr. Jan Havránek (redaktor svazku), Ludmila Hlaváčková, Miroslav Kunštát, Alena Míšková, Jiří Pešek, Josef Petráň a Valentin Urfus.

(jh)

Při jedné z prvních promocí složil akademický slib také Petr Kaván, známá osobnost studentského hnutí 90. let, absolvent politologie na FF UK.