Proměny dělení podle jednotného klíče
Jedním ze závěrečných doporučení expertní skupiny OECD pro oblast VŠ ČR v roce 1992 bylo doporučení zásadně zvýšit počet studentů VŠ na úroveň srovnatelnou se státy EU. Především z tohoto důvodu bylo dohodnuto, že provozní prostředky se budou vysokým školám přidělovat přísně podle počtu studentů, s ohledem na různou nákladnost různých studijních oborů. Podle těchto zásad bylo do roku 1996 rozdělováno 90% všech provozních prostředků. Tak se dosáhlo zvýšení počtu studentů z 96 000 ve školním roce 1989/90 na 156 000 ve školním roce 1996/97. Tímto počtem se ČR zařadila mezi běžné země EU.
Kvalita versus kvantita
Regulačním opatřením, působícím na vývoj kvality VŠ zbývá z obsahu provozních prostředků oněch 10 %, které jsou rovněž beze zbytku rozdělovány podle jiného klíče. Část příspěvku, označená jako částka pro stimulaci tvůrčí činnosti VŠ, je stanovena na základě takových parametrů jako objem grantových prostředků získaných v otevřené soutěži, počty studentů PGS, počty profesorů a docentů působících na VŠ. To jsou tedy v současnosti zvolené indikátory, vyjadřující objem tvůrčí činnosti VŠ a popisující tak její kvalitu. Je pravdou, že konkrétní závislost výše příspěvku na uvedených indikátorech se rovněž rok od roku mění, a to hlavně z toho důvodu, že konkrétní výpočet je rok od roku kritizován představiteli VŠ. Uvedená doba, kdy byla pouze nevýznamná část příspěvku VŠ vázána na "kvalitu" vysoké školy, měla posloužit k odstranění zásadních nedostatků tohoto systému - a v současnosti by se měl postupně, ale důrazně, význam této složky zvyšovat. Pro rok 1997 to bylo relativní zastoupení 15 % (z dřívějších 10 %) a tento trend by měl brzy dosáhnout alespoň 30 % objemu provozních prostředků. Osobně se domnívám, že tvůrčí činnost je natolik významnou složkou činnosti vysokých škol a měla by být natolik propojena s vzdělávací činností, že by na ně mohlo být vázáno i více než 30 % prostředků. Rovněž mnoho speciálních programů určených pro VŠ je orientováno na podporu tvůrčích aktivit. Již nyní není principiálním důvodem pro zpochybňování uvedeného trendu nerovnoměrná vybavenost a technický stav zařízení na některých fakultách.
Mělo by se stát samozřejmou praxí vedení fakult a vysokých škol přijímat v rámci svých kompetencí taková rozhodnutí, která zohledňují rovněž objem státního příspěvku. Věříme-li tvrzení, že financování je jedním z významných nástrojů regulace vývoje VŠ státem, pak je namístě hledat takovou strategii, která bude brát zřetel i na rozpočtové vlivy.
Jak volit optimální variantu?
Chce-li například v letošním roce lékařská fakulta zvýšit svůj příspěvek na provoz o 1 milion korun, lze toho dosáhnout několika způsoby. Může toho dosáhnout například zvýšením počtu studentů o 16, s tím závazkem, že se dokáže o ně kvalitně postarat. Jinou možností je zvýšení objemu započtených grantových prostředků o přibližně 650 tisíc Kč. Není obtížné nalézt i jiné varianty řešení. K volbě optimální varianty je třeba znát detailně technologii tvorby příspěvku, obdržet jistou garanci, že v dostatečně dlouhém období nedojde k radikální změně v technologii tvorby příspěvku a mít co nejlépe definovaný směr vývoje fakulty. O to se snaží zástupci akademické obce v pracovních skupinách připravujících pravidla rozpočtování VŠ. V každém případě je nezbytně nutné s dostatečným předstihem vyjasnit kritéria kvality a dohodnout s vedením MŠMT priority ve financování. Závěrečné diskuse o koncepci vývoje VŠ nemohou být úspěšně zakončeny, pokud se odehrávají pouze nad konkrétními čísly rozpočtu.