Dnešní intelektuál považuje za prvořadou svou odbornou kompetenci. Jí se cítí dostatečně společensky uznán i zařazen a je přesvědčen, že "vstupenku" do jiné společnosti ani nepotřebuje. Že ke vzdělání patří kromě všeobecné slušnosti i znalost dalších kódů, pro některé profese dokonce více závazných než pro jiné, pozná náš vzdělanec zpravidla při své první konfrontaci se zahraničním univerzitním prostředím.
Zastavme se u záležitostí, které patří ke každodennímu společenskému styku vysokoškolského pedagoga se studenty.
Začněme jeho vstřícným pohledem při setkání s posluchačem, zřetelnou odpovědí na jeho pozdrav a snad i slůvkem navíc - není-li po ruce náhodou věcné téma. Samozřejmostí, ale též slušností je dodržování času přednášek, konzultačních hodin, dat a doby zkoušení, dodržení slova, splnění slibu, schopnost omluvit se za pochybení a omluvu umět též přijmout od studenta. Základním předpokladem všeobecné zdvořilosti je umění vmyslet se do druhého. Prodlouží-li se doba zkoušení, měl by pedagog včas zvážit situaci, vyhlásit přestávku nebo uklidnit čekající studenty.
Často se připomíná, že učitel nemá zneužívat své přirozené nadřazenosti. Ovšem, ty tam jsou doby fakultních pánů profesorů - Bohů obávaných a nedotknutelných, nepřístupných tak, že za nimi za nesmělé posluchače byli vysíláni jiní - přístupnější pedagogové. Dnes, zdá se, větší problémy přináší opačný extrém. Kolegialita mladších pedagogů ke studentům je pochopitelná, měla by mít však své meze. Neměla by se stát pobídkou k přehnané familiárnosti, běžnému kamarádství, svěřování nebo dokonce k intimitám. Nabídka tykání a vzájemného oslovování křestními jmény není tak docela soukromou záležitostí příslušného asistenta. Jeho rozhodnutí má nepřímý vliv i na postavení ostatního učitelského sboru. Vzniká však riziko i na straně studentů. Ne všichni takovou nabídku přijmou stejně. Jedni se budou cítit polichoceni a bez skrupulí zahájí tykání. Ostýchavější se budou vyhýbat přímému oslovení a ti, kteří budou trvat na odstupu, budou svému asistentovi nadále vykat. A tak zdánlivě demokratické gesto vnese mezi studenty nerovnost. A ještě jeden argument proti tykání a oslovování křestními jmény. Důvěrností a různých přiměřených forem přátelství si studenti užijí mezi sebou až až. Naopak příležitostí k uplatňování ryze společenských forem, tedy k rezervovanému a korektnímu chování, je právě kromě styku s učiteli a administrativou na školách pomálu. Ostatně ani vykání není zábranou kolegiálního či přátelského přístupu k lidem.
Zbývá pojednat o zevnějších složkách chování, patřících jinak ovšem k tradičním tématům civilizovaného chování od antiky po současnost.
Přednášející je v jistém smyslu jako herec na scéně. Posuzováno je tedy co říká i co tvoří jeho zevnějšek - a to s ohledem na odbornou kompetenci i roli vysokoškolského učitele. Že učitel přednáší dobře slyšitelným a všestranně ovládaným hlasem, zřetelně vyslovuje a užívá výhradně spisovnou formu jazyka, není, bohužel, zcela samozřejmé. Uklouzne-li nějaké slůvko obecné češtiny, budiž, je to jakoby přelétla muška. Roj masařek je však nepřehlédnutelný.
Pro obsah rozmluvy či přednášky zdá se pedagogům jejich zevnějšek možná podružným, ale zraku posluchačů nic neujde. Nežádoucí šum v komunikaci může způsobit oblek příliš nápadný, případně nevkusný, nečistý či neupravený. Pozornost odvádějí i příliš efektní detaily - bižuterie, nápadný vzor a barva svetru či látky oděvu. A proto neutrálnost a střízlivost je v tomto ohledu tím nejlepším principem obleku i doplňků učitele a přednášejícího vůbec. Při učitelském povolání nelze v žádném případě zanedbávat ani osobní hygienu, úpravu vlasů, vousů a nehtů.
V průběhu zimního semestru se na katedře andragogiky a personálního řízení Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze uskutečnilo několik velice zajímavých exkurzí pod vedením Dr. I. Šnýdrové a Dr. J. Mužíka. Rád bych se zmínil o těch nejzajímavějších. Dne 26. listopadu 1996 proběhla exkurze do podniku Kaučuk Kralupy v Kralupech nad Vltavou. Studenti měli možnost seznámit se na špičkovém pracovišti s personální a personálně-vzdělávací činností a na vlastní kůži si vyzkoušet některé techniky výběru pracovníků do tohoto podniku (uvedl bych například IQ testy a Freiburský test osobnosti s následným anonymním počítačovým vyhodnocením). Zajímavá byla diskuse s Dr. Kocourkem, který zúčastněné seznámil se strategií podniku a se začleněním úseku vzdělávání a personálního oddělení do celkové struktury této organizace. Mnozí studenti přivítali možnost poznat základy psychologického výběru pracovníků na jednotlivá pracoviště prostřednictvím psychologa Mgr. Bílka. Na úplný závěr exkurze mohli vybraní zájemci blíže nahlédnout prostřednictvím videa do výrobních možností podniku.
Neméně zajímavá exkurze se uskutečnila 10. prosince 1996 do Střediska pro děti a mládež v Rakovského ulici v Praze 12. Po přivítání jsme byli seznámeni s funkcí a posláním celého zařízení. Během rozhovoru se objevila některá zajímavá fakta. Mnozí studenti s neskrývaným zaujetím sledovali pohnuté osudy dětí, kterým je zdejší centrum určeno. Lidský přístup zaměstnanců, příjemné prostředí a uplatňování psychologických zásad při pomoci dětem, které se nacházejí v tíživé životní situaci, to vše v nás zanechalo hluboký dojem.
Katedra dále uspořádala návštěvu Domova Svaté rodiny na pražských Petřinách, kde nám bylo umožněno blíže poznat život mentálně postižených dětí i dospělých, nahlédnout do náplně a průběhu jejich dne a seznámit se s jejich výrobky. Poučení přinesla i návštěva Ústavu pro mentálně postižené Sv. Jana u Sedlčan. V době našeho příjezdu připravovali chovanci zdejšího ústavu zajímavou vánoční besídku a na "generálku" jsme byli pozváni. Poznali jsme způsoby výchovy a vzdělávání zdejších chovanců.
Každoročně se pořádá studijní exkurze také do vězení na pražské Pankráci. Mnozí studenti se zúčastnili exkurze do Akademie Jana Amose Komenského. Vyslechli přednášku o vzdělávacích aktivitách, kterou pro své zaměstnance připravilo vedení IPB v Praze v rámci přednášek Dr. Mužíka - Profesní vzdělávání dospělých.
Aktivity podobného druhu kvitují studenti katedry andragogiky a personálního řízení FF UK v Praze vždy s povděkem. Stávají se praktickým doplňkem mnohých přednášek a jsou také jednou z možností porovnat teorii s jejím využitím v praxi.
Ve snaze o podchycení zájmu studentů vysokých škol o výzkum a odborné zpracování témat z historie 20. století a ze sociologie, rozhodlo městské zastupitelstvo Sezimova Ústí, že bude od roku 1996 udělovat každoročně k 28. říjnu nejlepším studentským pracím z uvedených oborů Cenu Edvarda Beneše. S udělením ceny je spojena odměna v částce 30 000 Kč (může být rozdělena mezi více oceněných prací). O této ceně byli čtenáři časopisu Forum informováni již v jedenáctém čísle druhého ročníku.
Připomínáme, že udělení ceny se řídí těmito zásadami: