Nejvyspělejąí země světa v současné době mají z úhrnu svých ekonomicky aktivních obyvatel v terciérní sféře aľ 70%! Hodně vyspělých zemí se této hranici zvolna přibliľuje, a přesto se ve světové konkurenci tolik neprosazují. Jedním z důvodů je nutnost odliąit v rámci terciéru ta odvětví, která jsou v současnosti hnacím motorem společenskoekonomického rozvoje. Před stopadesáti lety to byl průmysl, coľ trvalo asi sto let a totalitní reľimy se stále více snaľily dohnat a předehnat ty nejvyspělejąí v těch nejjednoduąąích kritériích - produkce oceli, cementu... Přitom rozvoj společnosti od ąedesátých let je spojen s radikální sektorovou a odvětvovou restrukturalizací hospodářství. Jedním z ukazatelů potenciálu rozvoje je podíl ekonomicky aktivních obyvatel v té části sluľeb, která se týká výzkumu, vývoje, vzdělávání a řízení (tzv. kvartér) a objem financí směřujících do těchto činností. Ty vyľadují ąiroce a vysoce vzdělané odborníky nejrůznějąích oborů, jak je to ostatně dokumentováno na vývoji řady vyspělých zemí světa.
Znamená to, ľe vysokoąkolské vzdělání je a bude pro rozvoj společnosti klíčové. Je jen otázkou, zda má být takové, jaké produkují vysoké ąkoly dnes. Myslím, ľe určitý posun vzdělávání směrem k praktickým dovednostem a uplatnění vysoké odbornosti v kaľdodenní činnosti bude nutný.
Ve vývoji naąí společnosti má vysokoąkolské vzdělání velikou tradici, bylo sice několikrát násilně přeruąováno a vlastně vyvzdorováno na reľimech. S prvním přeruąením po německé okupaci, daląí potom po roce 1948. V této době vąak vzdělanost do jisté míry tajně vzkvétala, protoľe lidé povaľovali vzdělání za určitou sebeobranu proti totalitnímu reľimu. S příchodem svobody vąak, bohuľel, význam vysokoąkolského vzdělání doceněn znovu nebyl, tak, jak bylo očekáváno. Stále přeľívá názor, ľe vzdělání je něco jako soukromá záleľitost úzké ąpičky blouznivců, coľ není pravda. Takové je, bohuľel, mínění určité části společnosti a bude jistě dlouho trvat neľ se toto vąeobecné mínění změní. Jednou z cest změny vąeobecného mínění by byla spravedlivá ekonomická evaluace vzdělání.
Brání tomu jednoznačně ekonomie platů vysokoąkolsky vzdělaných lidí s výjimkou snad právníků a ekonomů, kteří mají přechodný boom v platech. Ostatní povolání jsou velice podceněna. Patří mezi ně bohuľel i lékařství, ač jeho studia patří k nejtěľąím a stejně patří k nejtěľąím i úrovní výkonu povolání. Je to tedy záleľitost jednak vlády jako celku, ministerstva ąkolství a také poslanců. Ti vąichni se odtrhli od reality, poněvadľ jejich platy jsou tak nesrovnatelné s platy vysokoąkolských učitelů, ľe jiľ pravděpodobně vůbec nevědí, o co jde.
Navrhoval bych předevąím zlepąení finanční situace učitelů, a to od nejmladąích po nejstarąí, protoľe jinak hrozí univerzitě vylidnění a sníľení úrovně. Doporučoval bych větąí a úspěąnějąí propojení mezi jednotlivými fakultami, a to nejen mezi fakultami stejného typu, jako jsou například fakulty lékařské nebo teologické, ale také mezi fakultami různého zaměření, například mezi fakultami sociologickými, lékařskými, filozofickými. Tím by mohla být vyuľita daleko lépe kapacita učitelů, a to zejména v postgraduálním vzdělávání (například lékařská etika by se mohla postgraduálně vyučovat na Filozofické fakultě).
Systémy terciálního vzdělávání jsou velmi nerovnoměrně vypracovány v různých oborech a v některých nejsou vypracovány vůbec. Pakliľe se terciálním vzděláním myslí celoľivotní kontinuální vzdělání, mám na mysli to, ľe v medicíně jsou systémy vypracovány velmi dobře a lékaři jako jedni z mála musí postgraduálně vykazovat stupeň znalostí, a to nejen ve vědě, ale zejména v profesi. K tomu slouľí různé typy atestací (v současnosti 1. a 2. stupeň) To je vąude v Evropě. Co se týče ostatních oborů, měly by mít podobné kvalifikační stupně. Zvyąování kvalifikace by mělo být úměrně vázáno na ekonomickou zainteresovanost, protoľe například první ani druhá atestace u lékařů zdaleka neodpovídají finančním ohodnocením vynaloľené námaze a nárokům, které jsou na atestaci kladené. Proto si myslím, ľe o tyto obory s takto vysokou náročností bude postupně klesat zájem (a uľ klesá). Ale nevíme, jak se společnost s tímto poklesem srovná. Je v obecném zájmu, aby terciální vzdělávání pokračovalo vąude a mohlo by si vzít z medicíny příklad.
Terciální vzdělávání se vztahuje i na univerzity třetího věku. Pak jde o vzdělání, které slouľí předevąím jako psychologická stimulace starąích lidí. Jde o stimulaci vynikající a silně motivovanou.