Nejvyspělejší země světa v současné době mají z úhrnu svých ekonomicky aktivních obyvatel v terciérní sféře až 70%! Hodně vyspělých zemí se této hranici zvolna přibližuje, a přesto se ve světové konkurenci tolik neprosazují. Jedním z důvodů je nutnost odlišit v rámci terciéru ta odvětví, která jsou v současnosti hnacím motorem společenskoekonomického rozvoje. Před stopadesáti lety to byl průmysl, což trvalo asi sto let a totalitní režimy se stále více snažily dohnat a předehnat ty nejvyspělejší v těch nejjednodušších kritériích - produkce oceli, cementu... Přitom rozvoj společnosti od šedesátých let je spojen s radikální sektorovou a odvětvovou restrukturalizací hospodářství. Jedním z ukazatelů potenciálu rozvoje je podíl ekonomicky aktivních obyvatel v té části služeb, která se týká výzkumu, vývoje, vzdělávání a řízení (tzv. kvartér) a objem financí směřujících do těchto činností. Ty vyžadují široce a vysoce vzdělané odborníky nejrůznějších oborů, jak je to ostatně dokumentováno na vývoji řady vyspělých zemí světa.
Znamená to, že vysokoškolské vzdělání je a bude pro rozvoj společnosti klíčové. Je jen otázkou, zda má být takové, jaké produkují vysoké školy dnes. Myslím, že určitý posun vzdělávání směrem k praktickým dovednostem a uplatnění vysoké odbornosti v každodenní činnosti bude nutný.
Ve vývoji naší společnosti má vysokoškolské vzdělání velikou tradici, bylo sice několikrát násilně přerušováno a vlastně vyvzdorováno na režimech. S prvním přerušením po německé okupaci, další potom po roce 1948. V této době však vzdělanost do jisté míry tajně vzkvétala, protože lidé považovali vzdělání za určitou sebeobranu proti totalitnímu režimu. S příchodem svobody však, bohužel, význam vysokoškolského vzdělání doceněn znovu nebyl, tak, jak bylo očekáváno. Stále přežívá názor, že vzdělání je něco jako soukromá záležitost úzké špičky blouznivců, což není pravda. Takové je, bohužel, mínění určité části společnosti a bude jistě dlouho trvat než se toto všeobecné mínění změní. Jednou z cest změny všeobecného mínění by byla spravedlivá ekonomická evaluace vzdělání.
Brání tomu jednoznačně ekonomie platů vysokoškolsky vzdělaných lidí s výjimkou snad právníků a ekonomů, kteří mají přechodný boom v platech. Ostatní povolání jsou velice podceněna. Patří mezi ně bohužel i lékařství, ač jeho studia patří k nejtěžším a stejně patří k nejtěžším i úrovní výkonu povolání. Je to tedy záležitost jednak vlády jako celku, ministerstva školství a také poslanců. Ti všichni se odtrhli od reality, poněvadž jejich platy jsou tak nesrovnatelné s platy vysokoškolských učitelů, že již pravděpodobně vůbec nevědí, o co jde.
Navrhoval bych především zlepšení finanční situace učitelů, a to od nejmladších po nejstarší, protože jinak hrozí univerzitě vylidnění a snížení úrovně. Doporučoval bych větší a úspěšnější propojení mezi jednotlivými fakultami, a to nejen mezi fakultami stejného typu, jako jsou například fakulty lékařské nebo teologické, ale také mezi fakultami různého zaměření, například mezi fakultami sociologickými, lékařskými, filozofickými. Tím by mohla být využita daleko lépe kapacita učitelů, a to zejména v postgraduálním vzdělávání (například lékařská etika by se mohla postgraduálně vyučovat na Filozofické fakultě).
Systémy terciálního vzdělávání jsou velmi nerovnoměrně vypracovány v různých oborech a v některých nejsou vypracovány vůbec. Pakliže se terciálním vzděláním myslí celoživotní kontinuální vzdělání, mám na mysli to, že v medicíně jsou systémy vypracovány velmi dobře a lékaři jako jedni z mála musí postgraduálně vykazovat stupeň znalostí, a to nejen ve vědě, ale zejména v profesi. K tomu slouží různé typy atestací (v současnosti 1. a 2. stupeň) To je všude v Evropě. Co se týče ostatních oborů, měly by mít podobné kvalifikační stupně. Zvyšování kvalifikace by mělo být úměrně vázáno na ekonomickou zainteresovanost, protože například první ani druhá atestace u lékařů zdaleka neodpovídají finančním ohodnocením vynaložené námaze a nárokům, které jsou na atestaci kladené. Proto si myslím, že o tyto obory s takto vysokou náročností bude postupně klesat zájem (a už klesá). Ale nevíme, jak se společnost s tímto poklesem srovná. Je v obecném zájmu, aby terciální vzdělávání pokračovalo všude a mohlo by si vzít z medicíny příklad.
Terciální vzdělávání se vztahuje i na univerzity třetího věku. Pak jde o vzdělání, které slouží především jako psychologická stimulace starších lidí. Jde o stimulaci vynikající a silně motivovanou.