Fakulta tělesné výchovy a sportu UK tradičně sídlila v Tyršově domě na Újezdě v Praze 1. Bylo to sice pěkně v centru, ale prostorově a ekologicky tato lokalita nedávala šanci na vybudování moderní tělovýchovné fakulty. Už dávno existovalo mnoho projektů na novou výstavbu za městem (Trója, Radotín), z nichž v osmdesátých letech se blížila konkretizaci dostavba FTVS na Strahově.
Brzy po listopadu 1989 jsme si uvědomili, že Tyršův dům vždy byl a velmi pravděpodobně zase bude baštou Sokola a tudíž nemáme kam "hlavu složit". Už začátkem prosince jsme začali jednání o náhradních prostorách a v euforické době, kdy mnoho politických činitelů minulosti i současnosti mělo jiné starosti, zaměřili jsme se na tehdy ještě fungující Vysokou školu politickou ÚV KSČ a dosáhli v jednáních nezanedbatelných úspěchů. Potom se všechno zase ocitlo na bodě nula. Mocenská elita minulosti nepovažovala za potřebné precizovat vlastnické vztahy, o "Sorboně" jsme jednali s V. Mohoritou z ÚV KSČ. V defenzívě nám ji přislíbil, ale skutečným vlastníkem bylo Ministerstvo vnitra. Areál "Sorbony" byl vybudován vězni počátkem padesátých let původně jako kasárna pluku MV, pojmenovaného po F. Dzeržinském. Stavba samotná je jednou z mála budov architektonického stylu socialistického realismu v Praze. Stejně jako dejvický hotel Internacional pamatuje "šakalí léta". Kasárna zde byla však jen krátce, potom budovu MV vyměnilo s ÚV KSČ, který zde vybudoval proslulou Vysokou školu politickou, odjakživa zvanou "vokovická Sorbona".Na úřadu geodézie však papírově zůstalo všechno při starém a na skutečného vlastníka se postupem času zapomnělo. Když to bylo vedoucím úředníkům MV připomenuto, začala se jim "Sorbona", o kterou dříve nejevili zájem, najednou majetkově hodit. Sto dvacet objektů totiž uvolňovali církvi a tak nechtěli "z nebe spadlý" objekt postrádat, protože ho nutně potřebují. Z celé záležitosti vznikla tahanice, nátlakově pomohli studenti, hodně Věra Čáslavská, tehdejší ministr školství prof. Adam, budoucí rektor UK R. Palouš a primátor J. Kořán. Z masmédií věci nejvíce pomohli odchovanci domovské fakulty ze sportovní redakce ČT. Nezanedbatelnou úlohu sehrála kolegiální podpora představitelů ČOS (Československá obec sokolská). Nakonec pro nás vše dobře dopadlo.
Šlo o jedinou významnější akvizici UK, která o něco později restitucemi o mnoho objektů přišla. Mnozí nám zisk areálu i záviděli. Například VŠE proti nám vedla v souvislosti s dostavbou a přidělením internátů VŠP až nepřátelskou kampaň. Skutečnost je ale taková: zatímco na mnoha jiných fakultách ve slavném listopadovém týdnu od pondělí 20. 11. 1989 strhávalo vedení fakult studentům plakáty a vykazovalo je z budov v době okupační stávky, na FTVS jsme studenty podpořili a společně se snažili hledat východiska další existence. Pozitivní politická reakce, v té chvíli spojená s jistým rizikem, se ale vyplatila. Již dříve konsolidovaná fakulta byla akceschopná, a tím získala nezanedbatelné výchozí pozice. Důkazem významnosti a jisté symboličnosti celého dění bylo i to, že nový školní rok na FTVS zahajoval 2. 10. 1990 v areálu "Sorbony" prezident ČSFR Václav Havel. V té době na různých slavnostních akcích padlo mnoho velkých a vzletných slov o perspektivách FTVS v novém, již dobudovaném areálu. Pohříchu zůstalo u slov a v dalších letech se nepodařilo takřka nic z původních dostavbových záměrů uskutečnit. Snad později ...
Ačkoli pohyb je základním znakem všeho živého a ačkoli záměrné pohybové aktivity mají tradice v daleké minulosti člověka (stačí připomenout antický ideál kalokagathie, dokonalosti tělesné i duševní, krásy a dobra), v našich zemích jim moderní doba příliš nepřála. Až v roce 1848 se shromáždění studentstva pražské univerzity usneslo podat císaři petici, v níž se, vedle práva na vzdělání, svobodu učení a rovnost jazyků, žádalo, aby "stát pečoval o fyzické vychování zřízením tělocvičných ústavů a plováren a ustavením platů pro patřičné k tomu učitele a aby bylo dovoleno studentstvu spojovati se v jednoty".
Od roku 1869 byla u nás říšským zákonem tehdejšího Rakouska - Uherska zavedena do základních škol tělesná výchova. O něco později se stala součástí vzdělávacího a výchovného programu na reálkách a gymnáziích. Bylo tu hnutí sokolské, ale teprve mezi světovými válkami píše prof. MUDr. Karel Weigner (také rektor UK), že "zevním výrazem přesvědčení dnes již skoro obecného o hodnotě tělesné výchovy jest, že se počíná každému přiznávati právo na tělesné zdokonalování jako jeho kulturní nárok, nárok rovnocenný s nárokem na obecné vzdělávání".
Odborná příprava v tělesné výchově byla od roku 1882 svěřena do odborných kurzů při lékařské fakultě UK. A týž K. Weigner ve svém návrhu na zřízení Vysokého ústavu pro tělesnou výchovu, tj. vysoké školy tělovýchovné, v roce 1921 vyslovil požadavek, aby "tělesná výchova dětí a dorostu byla stavěna na pevnou bázi vědeckou, na bázi lékařsko-pedagogickou", neboť "jako rozumová a mravní i výchova tělesná musí býti svěřena silám odborně připraveným". Návrh byl jako zákon schválen až v roce 1935. Vývoj mezinárodní situace však jeho naplnění, bohužel, neumožnil.
Po druhé světové válce byla situace řešena provizorně založením Ústavu pro vzdělávání profesorů tělesné výchovy při Univerzitě Karlově v Praze a Masarykově univerzitě v Brně. V roce 1953 vzniká Institut tělesné výchovy a sportu jako samostatná vysoká škola, v roce 1958 jako součást UK, od roku 1965 jako jedna z jejích fakult.
